Několik aforismů Ivana Fontany:
Nemůžeme platit jen láskou za lásku; chceme-li aby svět byl lepší, musíme ji rozdávat.
Filosofie a politika dokážou postavit svět na nohy, ale nikdy ho neobují.
Čistý myšlenkový pramen hledejte jen ve skálopevném charakteru.
Smích je k nezaplacení, zvláště po zdražení všeho ostatního.
Příroda ustupuje, protože je moudřejší.
Cesta do sebe by měla být vždy jen zastávkou na cestě k bližnímu.
Schody do nebe nemají odpočívadla.
Rozvodem se nedá řešit manželský problém - většina žen se totiž znovu provdá.
Náš potlesk bosých nohou patří přrodě.
Chrám architektury mozku: duše.
Stupňování hlasu: hlas, hlas lidu a anonym.
Člověk je jako přesýpací hodiny: tělo se plní a duše prázdní, až nás Bůh zase otočí.
Bůh existuje v každé otázce, ale chybí téměř v každé odpovědi.
Myšlenky by měly mít přednost před slovy. Tu samozřejmost tak dostat do pravidel českého pravopisu.
Aforismus nebyl vymyšlen proto, aby v nás vyvolal šok, ale nevolnost a závrať z pocitu sebepoznání.