Také přišla představa, že všechny ty stromy tu nejsou ... děsivá a smutná představa! Každý snad někde v srdci, v mysli, v těle nosí obrazy, vzpomínky na setkání se stromem. Výčet darů stromů nám lidem by byl nekonečný. Cítím velikou vděčnost, úctu, radost, pokoru ... stačí se v mysli přenést do tichého lesa či pohlédnout na osamělý strom stojící v polích.
Nedávno jsem navštívila sestřenku a mluvily jsme i o stromech. Od ní mám tuhle písničku, jejíž text napsala.
A.Hlaváč/A.Binterová, hrají Nezmaři
STROMY Capo3
Emi D Emi D G D G
Jsem na větvi z věrnosti stromů že každý své kořeny zná
D Emi C Emi D Emi
A jen tichem brání se tomu když místo své opustit má
Emi D Emi D G D G
Já nikdy jsem na místě nestál a prožil dost toulavých dní
D Emi C Emi D Emi
Než došlo mi že asi hledám to místo kde zakořením
Jsem na větvi z věrnosti stromů
Že důstojně dovedou stát
I ve zkoušce blesků a hromů
I v držení vzpřímených zad
Já před smůlou často se klonil
A někdy se dnů příštích bál
Jen stromy ví že čas vše zhojí
Na kůře smůla leskne se dál
Jsem na větvi z věrnosti stromů
Že oporou dokážou být
A nikdy se neptají komu
Smí nabídnout stín svůj a klid
Já hledal jsem po celém světě
Co z domova měl jsem už znát
Že čím hlubší kořeny mají
Tím pevněji dokážou stát
Že všichni kdo kořeny mají
vždy pevněji dokážou stát