O dobru, zlu, odpuštění a osvobození.
Určitě jste slyšeli o teorii příčiny a následku, která hraje v duchovní oblasti velikou roli. Každý ví, a to nemusí být člověk s duchovním uvědoměním, že když vypije láhev vodky na ex, nebude mu dobře. Každý ví, že když kopne vší silou do kočky, způsobí tomu zvířeti velkou bolest. Víme zhruba, co je dobro a co je zlo. Ale když studujeme moudrá učení, setkáváme se také s důrazem na přítomnost, kde dobro a zlo je překročeno v akci tady a teď. Co s tím?
Chantal Poullain, francouzská herečka žijící u nás, před pár lety svou příliš rychlou jízdou způsobila nehodu, která měla za následek vážné poranění dvou lidí. Klasický příklad příčiny a následku. Jedete příliš rychle, nezvládnete řízení a někomu způsobíte zranění. Většina lidí, a tak se zachovaly i ony oběti, na takovou událost reaguje odsudkem. Někdy nenávistí vůči provinilé osobě. Chantal, budu jí říkat křestním jménem, protože mi jde o její pocity, o její srdce, takže Chantal, protože nejela rychle proto, aby někomu ublížila, své chyby lituje. Těm lidem nabídla pomoc, ale odmítli ji. Mnoho lidí ji odsoudilo a ona se teď v Česku necítí dobře. Vlastně se staly dvě důležité věci a obě jsou špatné z toho základního hlediska chápání příčiny a následku. Jednak nehoda, která způsobila bolest, a jednak následná odmítavá až nenávistná reakce vůči Chantal. Málokdo si uvědomuje, že taková reakce, která nemá nic společného s moudrostí, je podobným zlem, jaké Chantal nechtěně spáchala na těch dvou obětech. Možná budete protestovat: "Nemůžeme přece nad tou nehodou mávnout rukou a říct - nic si z toho nedělej, Chantalko, my tě máme rádi - to by se pak nikdo nebál následků svých činů. Musí si uvědomit, jak velkou chybu udělala, a musí nést zodpovědnost."
Nikdo z nás není bezchybný a každý z nás někdy v životě udělal velkou chybu a způsobil druhým lidem nějaké problémy. Je potřeba zjistit, jak nakládat s chybami svými a chybami druhých lidí. Protože spolu žijeme na jedné planetě, můžeme říct, že zodpovídáme za chyby své i druhých lidí. Nemůžu prostě tvrdit, že mě nezajímá, co dělají teroristé, nezajímá mě, jestli někdo způsobí automobilovou nehodu… Já s těmi lidmi žiju na jedné planetě. Takže i když mám svůj vlastní způsob, jak řešit problémy druhých lidí a své vlastní problémy, nemůžu se obracet zády k bolesti, ať už ji způsobí terorista nebo herečka nebo já sám. Chci říct, že Chantal je lidská bytost, která má právo být moudrá a šťastná, ať už udělala v minulosti cokoliv. Jsem si jist, že je člověk jako já a že chce být šťastná zrovna jako já.
Chtěl bych teda naznačit, jak pomoct člověku, který udělal nějakou chybu a teď se cítí mizerně nebo čelí nenávisti druhých. Vždycky se snažím vysvětlit, že člověk je nejšťastnější, když je plně přítomen a když se soustředí na to, co zrovna dělá. I když si vzpomenu, kolik špatných věcí jsem napáchal v minulosti, nejlíp udělám, když budu něco dobrého dělat teď. Pokud naproti tomu budu po světě chodit jako pouhé ztělesnění svých minulých činů, budu nešťastný nebo zasněný nebo nafoukaný. Budu mít nějaký fixní vztah ke své minulosti a to ze mě bude dělat nějaký druh pitomce. Naproti tomu, když nebudu řešit, co o mně kdo řekl nebo napsal nebo že jsem včera něco pokazil, a místo toho se budu plně soustředit na psaní této eseje, budu šťastný, naprosto šťastný a zcela a beze zbytku osvobozený. Tak to v přítomnosti vždycky je, když ji plně prožíváme. Nemůžeme popřít existenci příčiny a následků, nemůžeme popřít, že určité činy způsobují bolest, ale také nemůžeme popřít, že soustředit se na přítomnost a chválit přítomnost vede ke štěstí bytostí. Pokud se shodneme na tom, že přejeme Chantal, aby byla šťastná a moudrá, a pokud se shodneme na tom, že to štěstí a moudrost najde v přítomnosti, budeme jí přát z celého srdce, aby žila v přítomnosti a netrápila se minulostí. Protože když Chantal bude žít v přítomnosti a bude šťastná, bude to mít obrovský vliv nejen na její život, ale také na životy lidí kolem ní. V takové atmosféře dochází mnohem spíš k dobrým věcem než k těm špatným. Soustředěným životem v přítomnosti můžeme ve světě rozdávat radost a klid. V takovém světě by jistě docházelo k mnohem nižšímu počtu nehod a násilí. I když to vypadá idealisticky, je prostě fakt, že svým chováním - především tím, jak se soustředíme na přítomnost - můžeme opravdu ovlivňovat svět. Nejde tu jen o odpuštění, ale o také o návrat do přítomnosti. Každý dobrý čin, který v tomto okamžiku děláme, vyvolává vlnu dobra v celém vesmíru, i když si to většinou neumíme představit.
Nestačí být dobrým člověkem, který nikomu neubližuje a chápe, co je špatné. Je třeba také v tomto okamžiku zapomínat na koncepty dobra a zla - na to, kdo je dobrý a špatný. Plně prožívaná přítomnost překonává protiklad dobra a zla a osvobozuje každého bez rozdílu.