Znovuzrození alchymie IV.

Co představuje záhadná substance ORME? Další pokračování článku o novodobé alchymii.

Je ORME  opravdu  znovuobjevením alchymie?

      Začátek příběhu je spojen s Davidem Hudsonem, původně farmářem a pěstitelem  bavlny v oblasti    Phoenixu v Arizoně. V polovině 70. let se Hudson snažil zúrodnit  a využít pro hospodaření nějaké neúrodné pozemky, tvořené  vysušenou a  spečenou půdou plnou solí. Zkoušel různé způsoby  odsolování, dokonce začal k tomu používat i injektáže kyseliny sírové. Analýzou půdy zjistil dost významný obsah zlata a začal uvažoval o tom, že bude zlato těžit loužením roztokem  kyanidu.  Při pozdější tiskovce v Dallasu v roce 1995 Hudson prohlásil :

„Provedl jsem poloprovozní pokus s loužením většího vzorku půdy tak, že jsem na zem položil  kus plastické folie a na ní navezl vrstvu zasolené zeminy, kterou jsem pak zkrápěl  roztokem kyanidu, který selektivně odděluje zlato z půdy.  Kyanidový roztok obsahující zlato a další kovy jsem pak nechal protékat vrstvou  aktivního dřevěného uhlí, která zadržela  vyextrahované zlato. Vypadalo to jednoduše.  Řekl jsem si, že mnoho farmářů má letadla, závodní koně, či závodní auta a já budu mít budu mít zlatý důl”.

Poté, co se prohlédl  několik míst, včetně opuštěných zlatých dolů, Hudson našel vhodné místo blízko Phoenixe. Hudson pokračuje :

 „Začal jsem extrahovat zlato a stříbro, nasycené dřevěné uhlí jsem vozil na  naší farmu, kde z něj byl  odstraněn  zbytek   kyanidu a  sodného louhu, načež jsme  aktivního uhlí vypálili v “electrické žíhací peci”, abychom získali obsažené zlato.. To je obvyklá procedura používaná  pro získávání zlata a stříbra, používaná již  250-300 let“.

    Spolu s malým množstvím zlata,  stříbra a dalších kovů, získal  Hudson také také  malé množství velmi problematické substance, která  vzdorovala všem  snahám  o  analýzu.   Něco  se z půdy extrahovalo spolu  se s zlatem a stříbrem, ale  nikdo nebyl schopen určit co to je. Toto “něco” obsahovalo prvek čí směs prvků, které jsou  dosud moderní vědě neznámé.  Hudson hovoří o  „monoatomickém prvku“, který se nalézá  doslova ve všem kolem nás, včetně jídla, které jíme a vodě, kterou pijeme. Na existenci podivných kovových prvků (kationtů) jsem počátkem 60. let minulého století narazil při pokusu o chromatografické analýzy rudniny z krušnohorských uranonosných žil a při analyze popele některých rostlin rostoucích na odvalech těchto dolů. Zjistil jsem, že  existuje několik  prvků (kationtů?), jejichž ionty se i v nejrychlejších  dělících soustavách  pohybovaly neobvykle pomalu, což ukazovalo na to, že měli nečekaně  vysokou atomovou hmotnost, kterou jsem odhadoval na 400-800 jednotek. Jelikož iontová pohyblivost a těkavost je přímo úměrná atomové hmotnosti, neuspěl jsem ani s elektroforézou, ani se  spektrální analýzou par vzniklých působením elektrického výboje. Problém byl v tom, že takové „supraatomické prvky“ chemická věda nezná a ani  v teoretické rovině odmítá jejich existenci připustit, protože by bylo nutno připustit možnost jednoduché fúze jader těžkých prvků (rtutí, zlata, olova, cínu, mědi atd.).

Zmíněná záhadná substance nalezená Hudsonem, zřejmě vzniká neznámým způsobem z těžkých kovů jako je  měď, kobalt, rtuť a nikl, ale i ze zlata, stříbra a ušlechtilých  kovů  skupin platiny, palladia, rhodia, iridia, ruthenia a osmia.

   Jádra takových prvků mají za  jistých okolností vesměs  neobvyklé vlastnosti. Mají tendenci k rychlé   rotaci (vysoký spin)  a to je nutí vytvářet zvláštní  deformované tvary, které narušují stabilitu jádra a usnadňují jeho spojení (fúzi) s dalšími jádry.  Po dvouletém studiu tohoto materiálu v  Arizona Analytical Chemist  obdržel  Hudson tuto informaci :

“ Je to bez záruky, ale můžeme potvrdit,  že  se nejedná o žádný ze známých  prvků  periodické tabulky.

To, co tu máme  je údajně  čisté rhodium,  ale  zatím žádná  spektroskopická analýza nepotvrdila, že to je skutečně  rhodium a to  nedává   žádný smysl. Je to v rozporu s tím, co jsme se  naučili na vysoké škole a  v postgraduálním studiu”.

   Když odborníci  nebyli schopni určit materiál ve vzorku, byl vzorek poslán na neutronovou aktivační analýzu do  Harwell Laboratories  v Oxfordshiru v Anglii, ale ani oni  nedokázali určit  o jaký prvek se jedná.  Hudson konečně našel potřebné informace  až v Sovětské akademii věd. Pomocí specialního   přístroje ruští  vědci  určili, že Hudsonova  tajemná bílá substance je odvozena od kovů platinové skupiny a existuje   ve formě dodnes moderní vědě  neznámé. Tím celá analytická anabáze skončila, ale v podstatě neúspěšně, podobně jako se přihodilo mně..

   V roce 1988 Hudson připravoval podklady pro své  patenty, týkající se  nové skupiny prvků, pro kterou razil termín “Orbitally Rearranged Monoatomic Elements“ (ORME). Takový materiál v čistém monatomickém  stavu tvoří sněhově  bílou prachovou substanci  vzhledem nepříliš  rozdílnou od obyčejné bělené pekařské mouky (viz pbrázek).

Při   studiu  tohoto podivného  materiálu se ale začaly objevovat  dost neobvyklé jevy, které  Hudson komentuje následovně:

“Prvním problémem na který jsme narazili byl  problém se zjišťováním váhy (hmotnosti) materiálu, který prostě nebylo možno  zvážit. Na patentovém úřadu chtějí mít velmi přesné definice, ale  my jsme nemohli dodat spolehlivé výsledky protože  nepřestávaly problémy se zjišťováním hmotnosti.  Termogravimetrickou  analýzou  bylo zjištěno, že  vzorky  bílé prachové substance  v některých okamžicích  ztratily až 44 % své původní váhy. Každé zahřívání nebo chlazení  materiálu mělo za následek vzrůst či pokles  hmotnosti (váhy). Opakovaným temperováním jsme mohli dosáhnout zvýšení hmotnosti materiálu natolik, že  vážil méně než vážila sama pánev ve které se materiál nacházel. Mohli jsme dosáhnout 300-400  násobného zvýšení hmotnosti oproti počáteční hmotnosti materiálu, stačilo jen  materiál ohřívat nebo chladit. Jestliže tento  byl tento bílý prach  vložen  do roztaveného  křemene, materiál se v tavenině křemene rozpustí na černé sklo a to získá opět svou původní hmotnost.  Nedávalo to  žádný smysl, s hlediska poznatků moderní vědy tobylo   nemožné, jenže tyto jevy skutečně existovaly  a bylo možno vše  opakovaně prokázat”.

   Počátkem  devadesátých let uveřejnily vědecké práce o zmíněných problémech vědecké instituce, jako Niels Bohr Institute, Argonne National a Oak Ridge National Laboratories, které se zabývaly  existenci monoatomických prvků s vysokým spinem a jejich použitelností jako vysokoteplotních supravodičů.

   Když bylo zjištěno, že Hudsonovy monoatomické prvky při zahřívání  mohou projevovat pokles gravitace do hodnot  ménších  jak nula (antigravitace), bylo z tohoto poznatku vyvozeno, že právě tato substance (bílé prachové zlato) je onou tak hledanou  “exotickou hmotou” schopnou ohýbat  čas  a zbortit časoprostor. Antigravitační vlastnosti této hmoty byly  na příklad potvrzeny tím,  že  pánev se substancí  vážila méně, než když byla prázdná, což je z hlediska současné vědy naprostou absurditou.   Vrcholem  úžasu experimentátorů  bylo zjištění, že během zahřívání substance nejenže klesala  její hmotnost,  ale nakonec i sáma substance opticky zcela   zmizela.  Jakmile se ale substance ochladila, vše  se objevilo v původním uspořádání. Materiál jednoduše nemizel,  pouze se  přestěhoval se do jiné dimenze.  Lze jen litovat, že Hudsona nenapadlo současné měřit hodnoty a změny gravitačního pole.

   Hudson byl prakticky založený  muž, obchodník, farmář a pěstitel bavlny,  metallurg, který  odmítal  jakékoliv souvislosti s   okultismem,  ale stále více jej přitahovala  podoba mezi jím objevenými  monatomickými prvky a starými alchymickýmisubstráty.. Je dost podivnou okolností, jak mohl člověk bez hlubšího vzdělání, pouze s praktickými zkušenostmi dospět tak daleko, že v mnoha směrech předstihl i zavedené slovutné vědce? Napadlo mne, zda ve skutečnosti nejde o nastrčeného „bílého koně“, který měl v něčím zájmu na veřejnosti v jistém okamžiku odkrýt  nové ohromujícími poznatky a pomocí  typicky „americké barnumské reklamy“ upoutat pozornost tam, kde Temní hráči  neuspěli?  Stačí si připomenout to, co řekla o souvislostech mezi DNA a mfkzt  Anna Hayesová. Problém těmito událostmi  neskončil, ale utěšeně se dále rozvíjí. Konečně posuďte sami.