Keltský svátek, také zvaný OIMEALG.
Ó, slávou oplývající, nejdražší hvězdo! Ó, strome v květu, mocná pochodni, již vybral by si každý, Slunce, jež hřeješ každého!
Murphy, raná irská lyrika"
Vždyť hvězdy a větry ji odívají,
jako šat, jako písně harfenisty.
Vždyť hvězdy na nebesích i hvězdy padlé na ni lpí,
a větry jihozápadu i západu jí pějí.
A. C. Swinburne, „Když jarní psi"
Dolů s rozmarýnou, a s ní
dolů s vavřínem i se jmelím.
Dolů s cesmínou, břečťanem a vším,
čím zdobili jste síně vánoční.
R. Herrick, „Hromnice"
Imbolc, či Oimealg, slavnost kojících ovcí, leží ve středu temné části roku. Oheň, který Brighid zapálila o Vánocích, jasně hoří v nafouklých břiších březích stádních zvířat, a řeky mléka se rozproudí v naběhlých strucích a vemenech.
Světí se zemědělské nástroje pro nadcházející rok, domácí ohně se zháší a znovu zapalují. Žena, jednající z moci Brighid požehná ohňům v kovárnách.
„Brighidiny kříže", vyrobené z pšeničné slámy, se darují pro ochranu domu. Brighidin had vylézá z lůna Matky Země, aby zjistil, jaké je počasí. Zdá se, že i podnebí si uvědomuje tento svátek - první únorový týden obvykle přináší dočasnou oblevu.
Ze stébel ovsa, nebo pšenice, se vyrábějí brideóga - slaměné i panenky, které pak v předvečer Imbolcu děvčata oblékají do šatů a nosí od domu k domu. Každá domácnost věnuje této symbolické „nevěstě" malý dárek.
U příležitosti Hromnic se pečou speciální koláče a pro všechny je připravena hostina a tanec. Starší členky společenství upravují pro slaměné panenky „nevěstiny postele" nebo kolébky a sbírají pro ně kouzelné proutky. Ráno po hostině všichni zkoumají popel v krbu, aby zjistili, zda proutky zanechaly znamení. Pokud ano, považuje se to za dobrou předzvěst nadcházejícího období.
V některých oblastech je Imbolc prvním oficiálně uznaným dnem pro orbu. Ozdobený pluh je tažen od domu k domu. Za ním jdou děti v maskách a všude prosí o jídlo, pití nebo peníze. Té domácnosti, která je odmítne, je za trest rozorána zahrádka před domem.
Pluh samotný je typickým symbolem slavnosti Imbolcu. Whisky, „voda života", se lije na radlici, nebo se na ni pokládají kousky chleba a sýra - pokrm pro přírodní duchy. Úlitby jídla a pití se dávají do čerstvých brázd, nebo se rozhazují po polích.
I když je Imbolc v první řadě spojován s Brighid, mužská božstva zastupuje v tomto bodě svatého roku Aengus Og, syn Dagdy a keltská obdoba Erota, ztělesnění mladické lásky.
Aengus byl churavý láskou k Caer Ibormeith (bobule tisu) a vydal se ji spolu s Badbhem hledat k Loch Bel Dracon. U jezera uviděli 150 dospělých žen připoutaných k sobě navzájem stříbrnými řetězy. Caer Ibormeith, nejvyšší z nich, měla kolem krku stříbrný obojek se zlatým řetězem.
Aillill, král Connachtu, se vydal k otci Caer Ibomeith a pokusil se ji od něho získat pro Aenga. Otec odmítl s tím, že její moc i je větší než jeho vlastní: Caer, měnička tvarů, žila střídavě rok jako lahut' a rok jako panna. O příští slavnosti Samhainu se měla Caer a její družky proměnit v labutě. Aengovi nezbývalo, než se ji pokusit získat v tuto dobu, kdy byla nejzranitelnější. Aengus, v lidské podobě, zavolal na pannu - labuť Caer, a v tom okamžiku se sám v labuť proměnil. Spolu se vznesli k nebi a zapěli kouzelnou píseň, která ty, kdo ji slyšeli, uspala na tři dny a tři nocí. Potom si Aengus odvedl Caer do svého domu v Zásvětí.
Imbolc je svátek nových začátků: první orba, první setí, první vzplanutí lásky. Je to festival mléka Matky, která živí své děti plameny života a lásky.
BYLINY PRO IMBOLC - OIMEALG
Andělika, bazalka, violka vonná, kosatec, myrha, vavřín, ostružiník, podběl, vlaštovičník, vratič, vřes.