Když jsem jejich názory, především na dalajlamu a jeho rozhodnutí ustanovit svého nástupce, četl před nedávnem poprvé, zareagoval jsem nejprve tak, jak se reaguje na naprostou, i když zlou pitomost: vytřeštil jsem oči, ale pak mávl rukou. Vzhledem k tomu, že ale několik čtenářů chtělo znát můj názor, protože je „z kloubu normality vymknutý“ pamflet Trimondiů rozhořčil, zareagoval jsem (Dalajlama). Jenže teď se na internetu objevil dokonce rozhovor s těmito zhrzenými „ex-buddhisty“, a tak mohu jednoduše vyvrátit základní teze tohoto neuvěřitelného blábolu.
Když tak člověk čte, že „upřímně řečeno má Dalajláma dvě tváře,“ zpozorní: o čem to ti Trimondiovi chtějí psát? A nevěří jak svým očím, k jaké demagogii opatrně ale vytrvale směřují, tak představě, že by tomu někdo mohl uvěřit: „Svůj oficiální kontakt se západem provádí v rámci buddhismu Mahayana, a poté střelhbitě přejímá nejvyšší hodnoty a ideály západní kultury (křesťanství, židovství a humanismu). Při své současné návštěvě Ameriky se setkal s muslimy jako Mohammed Ali, jezuity z University of San Francisko, politickými vůdci republikánského a demokratického přesvědčení, a poté se v pohodě setká s mravouky a vědci na MIT a Harvardu. Prostřednictvím diplomatické tolerance si získá agnostiky, stejně jako srdce nic netušících židů a křesťanů, ke kterým promlouvá jazykem „muže míru“, a jako aktivista za lidská práva líčí pasáže o „soucitu, lásce a nenásilí“ z „kázání na hoře“.
No a co má být? Chápete, co tím chtějí Trimondiovi naznačit? Já moc ne. Oni ale neohroženě pokračují a odhalují rafinovanou taktiku dalajlamy: „Téměř veškeré projevy Dalajlámy konané na veřejnosti jsou extrémně tolerantní, lidské a dobrosrdečné. Můžete pouze souhlasit. Ale přesto je zde druhá tvář čnící zpoza masky dobroty, shovívavosti a laskavosti, která člověku dává důvod hlouběji se zamyslet nad stínem tohoto „muže míru“…“
Pokud kroutíte hlavou již teď, počkejte na další podobně „pádné“ argumenty: „V Kalachakra Tantra se prorokuje ustavení buddhokratického impéria, přičemž z toho, jak vojenské síly buddhismu povedou válku proti armádám nebuddhistických náboženství, vzejde střet civilizací. Vražedné super zbraně vlastněné buddhistickou armádou Shambhala jsou dlouze a v nadšených detailech popisovány v textech Kalachakra Tantra…“ hřímají Trimondiovi.
Ouvej. Připomnělo mi to informaci, kterou v podobně nepochopeném a nepochopitelném duchu napsal jistý sovětský autor Kryveljov. Ten totiž ve svých dvoudílných Dějinách světových náboženství v 80. letech minulého století napsal o zenovém buddhismus toto: „Zenový buddhismus je zvláště přísné náboženství, ve kterém mladí mužové musí celé dny nehnutě sedět, a když se pohnou, jsou biti holí.“
Tohle je typická informace člověka, který to, co popisuje, viděl „z rychlíku“. Kromě maličkosti, že totiž buddhismus není náboženství, jde také o to, že při dlouhých meditacích v sedě může mnich požádat o dokonalé občerstvení a energetickou masáž zad v podobě dvou ran bambusovou holí podél páteře (které dokonale zkvalitní práci s myslí, protože o to tu jde). Tahle rána holí, která z pohledu nezaujatého vypadá jako trest, je naopak „darem, který řadu lidí přivedl k osvícení“, jak o tom mnozí psali a vyprávěli.
Nenapadlo mne tehdy a nenapadá mne ani dnes jiné srovnání, než se situací, kdy člověk, který v životě neokusil saunu, uviděl lidi, kteří se nejen sami bili březovými metlami v páře, ale pak dokonce museli, ó jaká hrůza, skočit do ledové vody!
Vojenské síly buddhismu? Vražedné superzbraně? Ony totiž ty podivně vyhlížející atributy tibetského buddhismu, jako jsou nože, kopí, meče aj., jsou ve skutečnosti pravým opakem toho, na co účelově narážejí Trimondiovi.
Například kosa symbolizuje odseknutí špatné karmy, a ve spojitosti se srpem karmu samotnou, tedy setí a sklizeň (jak člověk svými činy zaseje, tak sklidí).
Meč je symbolem moudrosti, a schopnosti proniknout závojem nevědomosti a klamu. Hubí zlé démony a nepřátele – ale ne na nějakém skutečném válečném poli, jak tvrdí manželé Trimondiovi, ale ve vlastní mysli! Tedy hubí iluzorní představy a názory ega.
Rituální dýka se třemi čepelemi symbolizuje mocnou buddhovskou aktivitu, a má sloužit proti strašidelným a hrůzu nahánějícím vizím a halucinacím (které vznikají v mysli každého meditujícího začátečníka, viz i negativní halucinace těch, kteří v 60. letech min. stol. vzali LSD v nevhodný čas, nevhodným způsobem a na nevhodném místě, tedy problém setu a settingu).
Oštěp a nebo kopí v rukou hrozivých božstev symbolizují proniknutí nebo nabodnutí klamných a pokřivených názorů. Právě to by Trimondiovi potřebovali jako prase drbání, nebo jako jezevec Burdych saunu.
„Složitá mandala, sestavená v průběhu ceremonie Kalachakra,“ tvrdí kromě jiných pitomostí Trimondiovi, „je vyrobena z barevného písku, a symbolizuje celý vesmír. Na konci rituálního obřadu je tento písečný výtvor zničen tibetským mnichem. Tak zvané rozebrání písečné mandaly symbolizuje destrukci světa a vesmíru. To je součást apokalyptického scénáře konce dní v proroctvích Kalachakra, který vrcholí konečnou bitvou a koncem naší planety.“
Všechno je diametrálně jinak. Jak několikrát obdivovali a vychutnávali si a nakonec i pochopili četní čeští a moravští pozorovatelé sypání mandaly Kalačakra, ono závěrečné „zničení“ tvarově a barevně krásného a dokonalého obrazce, symbolizujícího řád a harmonii, naznačuje nesmyslnost našeho lpění na nějakých v naší kultuře tak vzývaných hmotných statcích a výhodách: přeložit by se to dalo i oním křesťanským „prach jsi a v prach se obrátíš“.
Jak ovšem může někdo v jediném tahu rukou, kterým smete týden pečlivě sypané vzorce a tvary, (barevný písek se pak v připravené nádobě odnese a vsype do místní řeky) vidět symbol destrukce světa a vesmíru, to nechápu.
Připomíná mi to, jak jsem před premiérou filmu Malý buddha českým novinářům hodinu vysvětloval, že nirvána není smrt a zánik všeho, ale oslava nicoty, ze které naopak všechno povstává, a druhý den ve všech novinách psali, že smyslem buddhismu je smrt a zánik všeho.
Zopakuji pro nezasvěcené: na rozdíl od toho, jak bojovně a válečně si to vykládají Trimondiovi, mírumilovný a tolerantní buddhismus tvrdí, že každá duše je potenciálně „božská“ a dokonalá, ale následkem zaslepené nevědomosti, ignorance, člověk prochází nesčíslnými inkarnacemi (převtěleními), zhypnotizován svým tělem a jeho smyslovými počitky a potřebami. Cvičením těla (jóga, mandaly, dechové cviky, tantra, mantry aj.) a mysli (koncentrace, meditace) se mu může podařit roztrhat závoje iluzí a prohlédnout – dosáhnout osvícení (jako když odpluje mrak, který zakrývá Slunce, které tu přece ale stále bylo). Jinými slovy, úmyslem buddhismu (a dalajlamy) je pomoci každému, kdo se o to pokusí, zbavit se utrpení (na jehož počátku jsou všechny naše běžné strachy, obavy, negativní postoje či, jako v případě Trimondiových, dva z největších hříchů, nenávist a závist).
Když si aspoň trochu informovaný čtenář všechny tyto nesmysly dá dohromady, ani se nediví, že Trimondiovi došli k závěrečnému (téměř bondovskému) hodnocení buddhismu a role dalajlamy: „Není pochyb, že… navrhuje ustavení buddhokratické vlády, násilí, povolení zabíjet a vedení buddhistické svaté války…“
Pravý opak je pravdou: „boj“ má proběhnout (a také probíhá) ve zmatených myslích těch, kteří zjistili, jak moc je člověk ovládán programy své neinformované mysli a nezvládnutými emocemi. Ona „svatá válka“ je ve skutečnosti bojem s vlastní zaslepeností, a konečné vítězství ne buddhismu, ale buddhovství, je přáním a vizí světa, v němž budou všichni lidé osvícení (jejich mysl dosáhne stavu boddhi-mind, vybojují tedy vítězně boj s iluzemi svého ega).
Brr. Pořádnou saunu s pořádnými březovými metličkami (aby v nich hrklo), nebo rok života někde v nějaké tibetské vesničce (aby pochopili), pořádnou ránu zenovou holí (aby se probudili), nebo souseda jezevce Burdycha, který by pravidelně rozbořil jejich ze zlých nesmyslů sestavené chaloupky (aby přestali aktivně blbnout), to by potřebovali, Trimondiovi jedni…
P. S.: Dnes už víme, že když se někdo (z jakýchkoli důvodů) rozhodne, že bude svět vnímat jen negativně (a to je dnes snadné, vidíme to prakticky ve všech médiích), začne jeho mysl automaticky vnímat právě jen tu jednu, negativní stranu mince (jeho láhev života je z počátku vždy z poloviny prázdná, a nakonec je plná žluči). Mozek se přizpůsobí (co je trénováno, to posiluje a mohutní).