Tibetský lékař Lama Lobsang radí: "Vy ani netušíte, co již máte!"

Jídlo a pití – naslouchejte svému tělu!

Lama Lobsang se domnívá, že není správné si myslet, že pokud budeme jíst velice zdravé jídla, budeme i zdraví. Mnoho lidí je naprosto zdravých, přestože jí vše, spousta je jich nemocných a jí přitom „velice zdravě“.

U nich v Tibetu se prý žaludku říká „kuchyně“, která vaří jídlo pro celé tělo. Nejsme prý opice, a nejsme postavení tak, abychom jedli jen trávu. Je dobré jídlo uvařit, protože se pak žaludku „lépe vaří“.

Snažíme se „jíst zdravě“, ale problém je trošku někde jinde. Tvrdil, že nejlepší je jíst úplně vše, kromě různých jedovatých jídel. Když ovšem jíme, máme jíst tolik, kolik si řekne naše tělo. Když například jíme různé omáčky, ono je to dobré, a díky tomu, že se to „dobře jí“ toho sníme zbytečně hodně. A to není dobré.

Nemáme jíst, když máme chuť jíst, nebo když je zrovna čas na jídlo. Máme jíst, když máme opravdu hlad, a přestat jíst, když už jsme dostatečně nasyceni.

Na otázku jestli jí maso řekl, že on ho musí jíst, protože to Bůh zařídil tak, že se narodil v Tibetských horách, a tam ovoce a zeleniny příliš není. Potom následoval smích. Srandu si dělal poměrně často.

Spousta lidí přijede do Tibetu, napije se vody z tibetských hor (která je prý považována za jednu z nejzdravějších na světě) a dostanou průjem. Pak tvrdí, že tibetské jídla jsou špatné. Nejsou špatné, jsou prý výborné, ale my jen nejsme zvyklí jíst vše, protože máme svůj úzký okruh toho, co považujeme za zdravé a dobré a nic jiného nejíme. Ano i nedobré jídla je podle něj dobré si občas dát. Jíst prostě vše a vnímat přitom své tělo, ono ví nejlíp, kolik toho máme sníst, a dá nám to vždy najevo. Jen se musíme naučit naslouchat jeho povelům.

Pít 2-3 litry denně. To je prý také omyl. Ano, pokud máme nemoc, nebo jsme celý den na sluníčku, musíme pít více. Ale jinak jsou podle něj 3 litry denně zbytečně hodně. Ledviny musí potom zbytečně mnoho pracovat a opotřebovávají se tím. On v Tibetu prý pije mnohem méně, ale pokud jezdí po západě, pije mnoho. Je to prý jen náš „zvyk“ na který je tato společnost naučená. Tělo ví, kdy máme žízeň a pokud ho nebudeme ignorovat, dá nám to vždy najevo.

Duchovní život

Podle Lamy Lobsanga je duchovní rozvoj velice užitečný. Problém je ve správném pochopení, co je to duchovní posun. Je to podle něj něco, kdy se stáváme naprosto obyčejnými lidmi. A pokud nejsme obyčejní a děláme něco co nedělají ostatní, všichni ostatní proti tomu budou bojovat a komplikovat nám tím život. Nevybočovat z okolí a hlavně žádné extrémy! To je prý velice nebezpečné. Jako příklad uvedl 14. Dalajlámu, který je jeden z úplně nejnormálnějších lidí vůbec. Většina z nás je prý velice šílených a máme šílené názory a ty prosazujeme, nutíme je ostatním, pak se s nimi hádáme a tak si zbytečně komplikujeme život. Tyto naše názory plynou z naší nevědomosti. „Někde jsme jen něco slyšeli a hned tvrdíme, že tohle je pro všechny to nejlepší“.

Spousta lidí si prý myslí, že mniši v Tibetu jen od rána do večera meditují a sedí jako sochy. To je prý také omyl. Oni studují a cvičí a ve volném čase pomáhají v kuchyni a uklízí. Pokud prý chceme opravdu dobrou duchovní techniku, máme se vykašlat na celé duchovno a začít třeba dělat 50 nebo 100 tibetských poklon denně. Toto cvičení jistě najdete někde na internetu. S radostí pracovat, rozdávat všem lidem lásku, nebo nerozvíjet své negativní myšlenky - také skvělé pro duchovní rozvoj.

3 těla

Lama Lobsang tvrdí, že je velice důležité si uvědomit, že máme všichni 3 základní těla. Jsou to:

1. fyzické tělo
2. energetické tělo
3. mentální tělo

Fyzické tělo známe velice dobře. Informuje nás o problémech prostřednictvím různých nemocí. Ty mohou být ovšem způsobeny i příčinou na jiné, než fyzické úrovni. Další tělo, tělo energetické, tvoří spoustu kanálků, a těmi proudí životní energie. Pokud tato energie neproudí tak jak má, cítíme se unavení a vyčerpaní. Může to být také příčina naší nemoci. Dalším tělem je tělo mentální. Pokud je problém zde, chybí nám štěstí. Jsme fyzicky zdraví, máme dobrou práci, hezkou ženu, sportujeme a přesto cítíme, že je něco v nepořádku - chybí nám štěstí.

Náš život, sport a naše myšlení by mělo respektovat všechny 3 tyto těla. Vše by mělo být v rovnováze.

Nemoc

Východní a západní svět má úplně jiný pohled na způsob léčení nemoci. V Tibetu se lidé nedožívají extra vysokého věku, jsou prý ale rozhodně šťastnější.

1. Západní styl léčení: operace - lék - jídlo - cvičení
2. Východní přístup: cvičení - jídlo - lék - operace

Jak vzniká nemoc? To je nějaký problém (může to být psychický problém, zadržovaná emoce, či něco jiného) a tělo nás na něj upozorňuje v podobě nemoci ve fyzickém těle. To takhle někoho třeba bolí koleno, on jde k lékaři, a ten mu řekne, to nic není, týden buďte doma a odpočívejte. My ovšem „musíme“ pracovat a tak chceme lék. Lékař řekne "dobrá", a předepíše nám lék. Nemoc ustoupí, ale příčina nemoci zůstává. A tak se za rok zase nemoc ozve. A za rok opět… a když tuto příčinu nemoci ignorujeme dlouho, tak už se pak nejen ozve, ale divoce propukne a pak už je pozdě cokoliv dělat. Ale je to jen naše vina, měli jsme své tělo poslouchat. A spousta lidí si toto nepřizná a řekne já jsem nemocný, já za to nemůžu a chce aby ho všichni litovali. Jejich nemoc mu svým způsobem vyhovuje.

Láska

Co je to láska. Lama Lobsang říká, že on miluje nejvíce svou matku. Je to první žena, se kterou byl v kontaktu. Ona neumí číst a on se neřídí jejími radami. On ji ale strašně miluje a když je u ní, vždy se úplně rozplyne. Máme si uvědomit, že naši rodiče jsou někdy opravdu hodně šílení, ale to není důvod, abychom jsme je přestali bezmezně milovat.

Měli bychom se naučit milovat vše a rozdávat lásku všem kolem nás – přátelům i nepřátelům. Zvláště pak nepřátelům.. to díky nim poznáváme skutečné štěstí, protože kdyby nebylo neštěstí, nemohlo by být ani štěstí. Rozdáváním štěstí nic neztrácíme. Pokud někomu štěstí neposkytneme, okrádáme tím jen sami sebe.

Náš život

Zde Lama upozorňuje, že my vůbec netušíme, co již máme. Už teď máme vše, co potřebujeme ke svému trvalému štěstí. Jen to ještě nevíme. My jen nadáváme na to co máme, a chceme to co nemáme. Čím máme ovšem více peněz, tím méně máme času si je užít. Čím více chceme, tím méně máme. Vše je již v nás a správným postojem si můžeme náramně ulehčit život.

Je prý důležité si stále pokládat otázky typu „Proč právě toto dělám. K čemu mi to bude dobré.“ Kolik nám zbývá dnů života? Za 20.000 dnů už tu většina z nás nebude. Z toho 10.000 dnů prospíme, 5.000 dnů prostudujeme… a stále jen něco „chceme“ a těšíme se, až jednou konečně začneme „skutečně žít“. Jenže s tím jak roste náš dům, my se stále zmenšujeme. A jednou si uvědomíme, že už vlastně umíráme. Zkusme si to představit už dnes. Jako bychom měli už zítra umřít. Co bychom dnes dělali? Bylo by to to, co právě hodláme dělat? Ne? Proč ne? Ano? Proč ano?

Mnoho věcí děláme protože si myslíme, že jsou „pro nás dobré“, mnoho jídel jíme, protože jsme někde slyšeli že jsou „zdravé“, navštěvujeme Indii a Tibet, protože si myslíme, že budeme „duchovnější“. My už o tom vůbec nepřemýšlíme, ale jsme jen otroci našich vlastních předsudků a toho, co si myslíme, že je správné. Je potřeba se stále ptát „Proč???“. Proč chodím do práce? Proč cvičím? Proč to a proč ono.. stále se ptát a hluboce o tom přemýšlet.

Bolest a utrpení

Bolest a utrpení jsou dva různé pojmy. My si díky bolesti můžeme uvědomit, co máme na sobě změnit. Tedy malá bolest je skvělá věc, ukazuje nám správnou cestu.

Utrpení je něco jiného. Za utrpení si můžeme sami. Je to jen v naší hlavě. Co způsobuje utrpení? Tibeťané prý věří, že to jsou „3 jedy“:

1. Nevědomost
2. Hněv
3. Naše EGO

Pokud vyhrajeme, nad těmito jedy, budeme žít trvale mimo utrpení. Není to ovšem vždy lehké se jich zbavit. My se totiž stále něčeho bojíme a sami sobě si nepřiznáváme, že máme problém. Bojíme se, a to špatné se snažíme schovat za naše EGO, žijeme v nevědomosti, nebo se hněváme na ostatní.

Zlatá střední cesta

Hodně lidí ví, že buddhismus radí jít střední cestou. Mnoho lidí ovšem nechápe, co je tím myšleno. Chtít mnoho peněz je špatné. Chceme stále více a máme jich stále málo. Tak si sedneme a nebudeme chtít žádné. Někdo k nám přijde a řekne, na tady máš peníze, ale my řekneme: „Ne, ne, ne! Já nechci žádné peníze. Já nic nechci, vůbec nic!“. Toto je ovšem také špatné. Staneme se tak závislí na tom, nemít žádné peníze. Pokud chceme hodně peněz, nikdo nám je nedá. Pokud nechceme vůbec žádné, pořád nám je někdo nutí. Pohybovat bychom se měli někde uprostřed. Svět je šílený, protože si ho šíleným děláme. A kdo je normální a pohybuje se uprostřed, má právo tvrdit, že provozuje duchovní techniku.

Vlevo je dobro, vpravo zlo. Je chyba si myslet, že zlo je špatné a my bychom měli stále jen dělat dobro. Měli bychom být někde uprostřed. Když budeme hlásat jen dobro, objeví se vždy někdo, kdo bude hlásat opak, tedy zlo. A vznikne problém. A my jsme ho vytvořili. Ale my přece chceme duchovně růst, musíme se tedy naučit být „normální“ a jít střední cestou.

Život je jen forma snu

Lama Lobsang tvrdí, že žijeme ve snu. To co se celý den děje je jen jiná forma snu, na který jsme zvyklí v noci. Zkuste říct jediný důvod, proč tomu tak není? Myslíte, že by jste to hned poznali, že je skutečnost sen? A v noci ve snu to poznáte, že jste ve snu? Myslíte, že v noci ve snu se dějí šílené věci? Podívejte se kolem sebe. Nedějí se i v „realitě“ hodně šílené věci?

Jaký je svět kolem nás? On neexistuje a je to jen sen? Ne, tak to není myšleno. Když je před námi dům, je to skutečně dům, ale my si z něj uděláme pokaždé něco jiného. Lama Lobsang říkal, že když ho jeho průvodkyně prováděla jednou ulicí v Praze, říkala mu historii té ulice. A na Lamu se ze všech stran sesypala energie, úplně silná a příjemná, byl to úplný šok. Ale co kdyby mu někdo říkal, že v té ulici lidem sekali za živa ruky a nohy. Tak by to na něj jistě působilo úplně jinak. Stejná ulice, stejný Lama, stejný den, ale měl by z toho úplně jiný pocit. Je to normální? A takto my myslíme.. a proto nepociťujeme štěstí. Ono tady je, my ho ovšem nevidíme, a jen si stále vytváříme vlastní realitu, a v té pak žijeme a trápíme se.

Důkaz, že žijeme ve snu

Lama Lobsang na jedné ze svých přednáškách sdělil návod, jak si může každý ověřit, že žije ve snu. Stačí, když si sám odpoví na 2 otázky. Musí si ale odpovědět jedině on sám. Nikdo jiný mu to nemůže dokázat. Jak by také mohl? Vždyť jsou to převážně jen EGA lidí, které jsou součástí jeho snu. A je úplně jedno co ostatní říkají, každý si to stejně vždy vyloží po svém, protože je to jeho sen. Nikdo nás nezná tak, jak známe sami sebe - jen my si můžeme odpovědět na naše otázky. Kde je odpověď, je i otázka. Nehledejme ji jinde, než u nás. Tak a nyní jeho 2 otázky:

První otázka: Zadívejte se na chvíli na tvář cizí osoby, pořádně si prohlédněte každý její detail. Zavřete oči a zkuste si ji živě vizualizovat. Do každého detailu si ji představte. Jde to? Moc ne, že? Tuto osobu už možná nikdy neuvidíte. A za rok budete mít o ní sen. A ve snu bude mít tato osoba detailně prokreslený obličej. Můžete si prohlídnout každý její detail. Jak je to možné?

Druhá otázka: Máte moc pěkný sen. Opravdu velice zvláštní a moc působivý. Ráno se probudíte a máte skvělou náladu. Přijde váš partner do kuchyně a vy ten sen ještě vidíte před očima. On byl tak zvláštní, jste úplně veselí a chcete partnerovi sen vyprávět. On se ovšem jde napřed upravit do koupelny. A tam se sprchuje a těší se na to, až mu řeknete váš sen. Mezitím vám ovšem zavolá šéf z práce. Řekne vám blá-blá-blá… a vy o tom začnete přemýšlet. Mezitím váš partner vyjde z koupelny a těší se, až mu řeknete jeho sen. Ale vy už o něm nepřemýšlíte. Víte, že jste měli sen, ale už nevíte co se vám zdálo. A váš partner vám řekne, že mu to děláte schválně, že tohle mu už nesmíte nikdy udělat. Jak je možné, že se během dvaceti minut vše úplně změnilo? Stejné prostředí, stejné podmínky a úplně jiná nálada. Na čem tato nálada závisí?

Odpovědi na naše otázky

Stále jen pátráme po odpovědích na naše otázky. Ale ty otázky jsme si vymysleli my, tak si na ně můžeme jen my odpovědět. Každý je úplně jiný. Běžní lidé jsou svým způsobem všichni nenormální. Oni dělají úplně šílené a nelogické věci. A mají nelogické otázky, a ptají se jiných šílených lidí. Každý vidí svět jinak, a my chceme, aby nám někdo, kdo vidí svět úplně jinak než my, poradil. Není to šílené?

Život je jen sen, v noci máme malé „smrti“ kdy se ponořujeme do pravdy. Proto máme někdy po probuzení nějakou chvíli velice dobrou náladu. V noci máme zjemněné smysly, zvláště k ránu - proto je dobrá „snová meditace“.

Proč je dobré se naučit bdít v noci během snu?

Když se naučíme si v noci během snu uvědomit, že sníme, má to dvě výhody:

1. Získáme více času a možnost navštěvovat různá místa, která nás napadnou. Lama si zde zaftipkoval, že první na měsíci byli Tibeťané, jen nebyli těmi, kdo tam zapíchli jako první svou vlajku.
2. Ve snu nemáme tělo. Až jednou umřeme, budeme prý ve velice podobné situaci. My se budeme pohybovat po světě a nebudeme tušit, že jsme mrtví. Jen lidé nám nebudou odpovídat a my se staneme postupně úplně šílenými. Pokud ovšem už tento stav známe ze života, my se ho nelekneme, ověříme si, že jsme mrtví (v Tibetu prý učitelé radí svým žákům, aby se zkusili projít po písku a zjistili jestli za nimi zůstávají v písku stopy. Nebo aby sledovali, jestli je za nimi stín.) a poté musíme zůstat klidní. To je velice důležité proto, co se bude dít potom. A pokud budeme mít strach a zešílíme z toho, opět se narodíme jako miminko, dostaneme nové tělo a všechno jde od znova. Proto je důležité zůstat po smrti naprosto klidným a nemít strach, to pro nás bude velice dobré.

Tibeťané čtou mrtvým lidem těsně po smrti Bardo thödal. Jsou to texty, kde se mrtvému člověku do ucha říká: už jsi mrtvý, uvědom si to, ověř si to, a zůstaň klidným, pomůže ti to.

Návod, jak se naučit lucidně snít, to znamená ve snu si uvědomit že sníme, lze najít všude na internetu (lucidní snění, lucid dreaming).

Minulé životy

Věříte v minulé životy? Někteří tvrdí že ano, a uvádějí své podivné důvody, jiní tvrdí že ne. Lama Lobsang tvrdí, že je tato otázka špatně položena. Kdyby Lama řekl že si pamatuje nějaký svůj minulý život, půlka lidí by si to vyložila tak a půlka jinak. Ti co v minulé životy věří, by si řekli “Lama Lobsang věří, tak to se mi potvrdilo, že jsou minulé životy“ a druhá půlka by si řekla “to je nesmysl, on to jen povídá, abychom mu věřili“. A kdyby Lama Lobsang řekl, že si je nepamatuje, zase by si půlka myslela, že lže, protože on je svatý muž a musí si je určitě pamatovat a druhá půlka by mu to věřila, a potvrdila by si tím, že minulé životy nejsou. Není to šílené? My se pořád na něco ptáme a přitom je ta nejlepší odpověď již v nás. My tedy nechceme slyšet to, co si myslí ostatní, ale slyšíme vždy jen to, co chceme slyšet. Na podobné otázky si proto musíme odpovídat sami a nikoho se neptat.

Meditace lásky

Naprosto jednoduchá a účinná metoda. 2 lidi si sednou naproti sobě (pokud se neznají, funguje to lépe, protože o sobě nemají zatím žádné předsudky). A poté si beze slov koukají do očí. A představují si, že jeden druhému posílá lásku a soucit. Vžijeme se do toho druhého a posíláme mu tu největší lásku a štěstí. Poté se můžeme chytnout za ruce a vnímat to teplo. Po nějaké chvíli můžeme zavřít oči a představit si, že ten vedle nás je naše máma, náš táta, bratr, sestra, nebo přítelkyně.. a stále posíláme lásku. 5, nebo 10 minut naprosto stačí.

Je to ta úplně ta nejsilnější energie, kterou můžeme někomu poslat. Můžeme tímto i léčit lidem jejich nemoci. Pokud budete chtít například sblížit skupinu lidí, kteří se zatím mezi sebou moc neznají, zkuste zařadit meditaci lásky. Ať si každý vybere někoho koho nezná a povídají si spolu 5 minut o tom, z čeho mají radost a řeknou si několik událostí, kdy byli opravdu šťastní. Poté jim řekněte, ať si najdou někoho jiného a jen si naproti sobě sednou a posílají si lásku. Ať se chytnou za ruce a stále si posílají lásku. A pak ať si najdou ještě někoho jiného a zase si posílají lásku. A pak ať si každý sám sedne a představuje si, že láska léčí jeho bolest, to co ho právě bolí. Takto nějak to provedl na jedné z přednášek lama Lobsang.

Vše co vyšleme do světa (v podobě slova, nebo myšlenky) opíše větší či menší kruh a vrací se nám zpět. Čim skutečněji někomu pošleme lásku, tím větší množství se nám zase vrátí. Nesmíme ji ovšem někomu posílat jen proto, aby se nám zase vrátila. To už je zde zase EGO a myslíme na sebe - a to není ta skutečná láska.