Bylo nebylo, nedávno tomu, žil jeden človíček, kterej se odjakživa zajímal o lidskou spiritualitu, a věci s tím související. Velmi ho fascinovaly všechny předpovědi, týkající se budoucnosti lidstva. Navíc měl rád přírodu a velmi ho znepokojovalo její ničení veškerou špínou tohoto světa. Ať už v podobě průmyslového odpadu, nebo téhož v oblasti mezilidských vztahů. A tak se pomalu ale jistě začal vnitřně odpojovat od tohoto světa, na který měl pěknou zlost. Vyčítal mu jeho špatnosti, a o to více se těšil na "přelom věků", který měl tomu všemu učinit jednou provždy přítrž. Na jednu stranu tedy posílal "lásku a světlo" do oblastí, které podle něj měly šanci na přežití, na druhou stranu už vyhlížel ekologická, ekonomická a biologická kataklyzmata, která s "tamtěma" pěkně zametou.
Tenhle človíček měl ale taky soukromý život, od kterého si hodně sliboval. Byl velmi kreativní, měl spoustu plánů do budoucna, a už chtěl taky vidět nějaké pozitivní výsledky svého duchovního úsilí. Ale chyba lávky. Prosperita, štěstí, úspěch, harmonie, ona "láska a světlo" a jiná "pozitýva" jako by se mu zdaleka vyhýbaly. Místo nich tu byly ekonomický, existenční a tvůrčí propad, a tak si ten náš človíček říkal, že to asi bude tím, jak tenhle systém věcí pomalu ale jistě krachuje; je tedy třeba se připravit na cestu do lepších končin, například někam mezi indiány, nabo jiné přírodní národy. Ty sice žily primitivním životním stylem, řádily u nich různé nemoce a bída, ale byly těsně spjaty s přírodou. Tam se jistě najde pár volnejch fleků pro kámoše ze zámoří. A tak se vnitřně začal loučit se světem kolem sebe. Pokaždé, když šel do přírody na procházku, říkal si: "jestlipak se sem ještě někdy podívám?". Taky už se příliš nezabýval bývalými přáteli; ať už těmi, kteří ho nějak zklamali, nebo těmi, co už mu nemají s ohledem na svou technokraticko-konzumní orientaci co nabídnout... A oni mu ani nic nenabízeli; naopak, i oni sami se od něj nějak odcizili. Prostě ideové a civilizační odcizení. Totální rozchod. (jakákoliv podobnost s některým ze čtenářů tohoto článku je čistě náhodná :-)
Ale jak šel čas, žádná nabídka na cestu ven nepřicházela. Taky se začaly vršit problémy materiálního rázu. Útěcha z radostných duchovních vyhlídek, které brzy vynahradí všechno to strádání a osamělost, se ne a ne dostavit, a celá koncepce začala mít povážlivé trhliny. "Kde jsem jen udělal chybu?" říkal si. "Odpad třídím vzorně, poctivě odsuzuji znečišťovatele přírody (když jsem sám tak čistý), znám nazpaměť všechny esoterické poučky, seznam a funkce všech hlavních i vedlejších čaker, všechny důležité knihy Nového věku bych moh´ recitovat i pozpátku, tak co je špatně? Nepřátelím se snad jen se samými "krásnými dušičkami"? Jsem oddaný špatnému Guru? Nemám ty správné zasvěcovací znaky? Nepociťuji dostatek soucitu k těm chudáčkům, kteří ještě nedorostli na mojí duchovní úroveň? A neposkytuji jim bezplatně dostatek duchovních ponaučení? A nebo to není chyba, a vše jde podle plánu?" Přece jen totiž vlastnil něco, co ho odlišovalo od ostatních. Byla to nabývalá dávka intuice, a taky vnitřní hlas, který mluvil sice zřídkakdy, resp. kdy ho to zrovna napadlo, ale jeho poznámky byly trefné. Ale teď jim nebylo příliš rozumět. Jakoby se stavěly přímo proti všemu, v co věřil. Navíc obecná rozluka s okolím a s jakoukoliv perspektivou v tomto systému dospěla k vrcholu, a následně se tedy začaly hroutit jistoty - jako odraz myšlenek na cestu pryč ze systému.
Existence se stala nesnesitelnou, ale taky se mu poskládaly v hlavě všechny souvislosti, a nastalo to, co si vždy přál zažít. "Osvícení". Ale trochu jiné, než očekával. Tohle Osvícení nebo spíše pochopení souvislostí mluvilo o tom, kde je ten svět, na který čeká, a proč ho zatím pronásleduje jen bída, strádání atd.... No poslechněte si to sami:
"Pokud máš tady dole nějakou práci, je ji třeba udělat tam, kde se zrovna nacházíš; ne, někde v Tramtárii na druhým konci světa - říkal tenhle ´Hlas´."
Nebo: "To, že se ti nelíbí životní styl jiných lidí, je tvůj problém. Oni mají právo na své zkušenosti, vyplývající z jejich činů. Jsou to jejich učebnice v tomto životě, a ty nemáš právo jim je brát. Je to, jako by třeťák chodil do mateřské školky, a tam proklínal děti za to, že ještě neumí číst, poněvadž on už to umí; a navíc si ve své zaslepenosti nevšiml, že někteří lidé v té školce nejsou děti, ale dospělé učitelky :-)."
"Prvotní Stvořitel miluje všechny své děti; a ti zlobiví té lásky potřebují ještě víc, než ti hodní. Navíc napravený "hříšník" má něco navíc - zkušenost z druhé strany. Nepřipomíná ti to v tuto chvíli něco?" (to víte, že připomínalo)
"To, že oni mají právo na své chyby neznamená, že jsi povinen sdílet s nimi následky jejich činů. Tak se neboj, a přestaň poukazovat na to, co dělají nebo nedělají "tamti". Já vím, že ty se snažíš dělat to líp, i když ti to občas moc nejde :@) To, co budeš prožívat ty, nijak nesouvisí s tím, co dělají jiní. Proto mohou v tom samém domě a dokonce i v tom samém bytě žít vedle sebe lidé s úplně rozdílným osudem. A pitvání jejich činů jen zesiluje myšlenkový náboj jejich světa, který možná opravdu spěje ke konci. Ale to není tvá starost. Nebo si to chceš přitáhnout k sobě?"
"Pokud jsi se nikdy neprošel v botách toho druhého, nejsi ten, kdo bude posuzovat nebo dokonce odsuzovat jeho chyby. Nevíš totiž, jestli jsou to skutečně chyby; navíc se ti může stát, nebo už i možná stalo :-) , že on naměří tutéž míru tobě. A nyní je vedlejší, kdo je ´lepší´."
"Opravdová Duchovnost = LIDSKOST. A ta nemá s nějakými esoterickými fenomény ani s duchovní pýchou nic společného."
"Co do světa vrazíš, to ti vrátí zpět; prorok kataklyzmat a existenčních krachů celých civilizací sklidí totéž. A ty jsi sám, kdežto jich je víc; hádej, kdo koho v tomhle souboji negativních energií porazí?"
"Prvotní Zdroj je všechno ve všem - pokud tedy kritizuješ svět, děláš to Jemu/Jí, a zpětně pak sobě! A to si piš, že to pocítíš na své kůži. Jak? Pokud se blokuješ od světa, kvůli (často neobjektivní) kritice toho, jak funguje, nemůžeš s ním vyváženě a obousměrně protáčet energii. A to se projeví na nedostatku energie, ve stagnaci recyklace ve tvém těle, např. zácpou, únavou a pomalejším zhmotňováním tvých modliteb, nebo výsledků programování tvých tužeb. A energie, v kondenzované podobě, to jsou i peníze. Často jdou zácpa a nedostatek peněz ruku v ruce.
"Pokud chceš tedy vyrovnat účet s okolím, musíš mu tedy odpustit, že ti ubližovalo. Ale to se ti nikdy nepovede do té doby, dokud nejprve bezpodmínečně neodpustíš sobě, že jsi nedokonalý, chybující atd... Nezapřahuj vůz před spřežení! Teprv potom budeš schopen bezpodmínečně odpustit jiným, a pak všechno ostatní Stvoření v duchu (ale jen v duchu!) požádat o bezpodmínečné odpuštění, že jsi mu ubližoval; ať už myšlenkou, slovem nebo činem, a už předem všem za toto odpuštění poděkovat. Tomuto postupu se v spiritual-žargonu říká "Vyprat své roucho doběla", a je základním předpokladem pro jakoukoliv práci s pozitivním programováním. V tomto ohledu není vhodné žádat o odpuštění někoho konkrétního. Většina lidí neumí odpouštět ani sami sobě, a tak se pak, pokud zjistí, že jsi se učinil závislým na jejich odpuštění, mohou pokusit tě morálně vydírat."
Zajímavé je, že pokud odpustíme sami sobě, zmizí, nebo se zmenší problémy s dechem; např. astma, krátkodechost apod., tedy není problém "to vydejchat", nic nás "nedusí", není více potřeba "říct to ostatním pěkně od plic", což mnoho lidí kompenzuje kouřením nebo např. přílišným sportováním (tzv. zdravotní skupina Plícaři)...
...A tak to šlo dál, v podobném duchu. No řekněte sami, není to k zlosti? Člověk se snaží být "duchovní, ezoterický a jinak nad věcí", a ono tohle... A co na to náš človíček? Pochopil. Už ví, že ono Jablko poznání Dobra a Zla, které způsobilo pád z Ráje, je tato polarizace světa na dobrý a zlý. Už ví, že teď už ho od návratu do Ráje nic nezastaví. Všechny techniky, které do té doby používal nesprávně a ke své vlastní škodě, zaměřil jinak, a protože už byl v těchhle věcech přece jen dobře trénovanej, a navíc už myšlenky obsahovaly úplně jinou polaritu energie, téměř ze dne na den se začaly dít věci:
Vlci z berňáku a jiných podobných institucí ho přestali pronásledovat, a projevili nebývalé pochopení pro jeho momentální finanční indispozici.
Vytratila se mnohaletá chronická zácpa, projev nechuti protáčet energii s okolním světem na úrovni základních čaker.
Náhle se objevily nabídky Povolání s velkým P, které si již tak dlouho přál najít.
S nimi přišli i noví lidé...
Někteří naopak odešli navždy, a s nimi i další různé chronické neduhy.
Setkal se znovu po mnoha letech s lidmi, se kterými si náhle měl co říci.
Jeho projekty a plány se znovu rozjely na plnej knedlík...
Existenční problémy zmizely ze dne na den.
Věci, které se děly ve světě, tedy zdánlivě mimo jeho dosah, se náhle obrátily k lepšímu; co povídám, k nejlepšímu!
Prostě jedno požehnání za druhým. Pak teprve si vzpomněl, že při různých příležitostech tuhle budoucnost jeho vnitřní hlasy předpověděly. Včetně těch lidí, přes které ta "požehnání" a vysvobození přijdou. Jenže kdo by tomu tenkrát věřil že? Nebyl tam přítomen ten správnej kontext. A nebo ještě nebyl ten správnej čas?
Chtěl bych pozvat i ostatní, aby to taky zkusili jako On. Je to jednoduché. Své vize nového světa, který spěje ke Zlatému věku zaměřit na TENTO svět, na svou vlastní zemi; rozprostřít ten zlatistý opar na krajinu i lidi kolem sebe a posílit ho tak, jak umíte. Především tedy vize toho, co zamýšlíme vidět kolem sebe, a ne, co by měli nebo neměli dělat jiní.
Čím více bude těch, co "obrátili špíz", tím lépe. Navíc, ti, co se vrátili Domů z dlouhé Cesty, mají něco navíc - zkušenost s odvrácenou stranou. A tato zkušenost dává sílu, kterou jiní nemaj ;-)
S pozdravem a přáním zdraví a štěstí, Bohouš Lipka