"Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém svém kroku."
"...má práce, ta je snadná: ukázat cestu tomu, kdo o to sám jen žádá. Postavit rovně k cíli jej a narovnat mu záda a říci mu, že jeho nejvlastnější cesta, ať jakkoliv je jiná, když k Pravdě, Dobru, Svobodě ducha jde, je jedině ta pravá."
Učitel II
Ujasníme-li si, kdo a kde je učitel, poznáme, že každá dharma, tj. každá projevená věc nebo bytost, má v sobě učitele.
Jestliže pomineme zevní charakteristiky projevené dharmy nebo bytosti, totiž jméno a tvar, a plně si uvědomíme ty, které tu zbývají — sat-čit-ánanda — poznáváme, že právě tento beztvarý základ všeho je pravým naším učitelem.
Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém svém kroku. Moudrý nebo alespoň aspirant na moudrého se může poučit ze všeho, s čím se potká, třeba od mravence pilnosti a od jeho podstaty svatosti. Člověk však chce mít všechno vysvětleno, chce mít jasně určeno, co má dělat. Hledá proto lidského učitele. V jeho nitru se sice ozývá hlas jeho svědomí, ale řeč lidského učitele je pro něj zřetelnější.
Je mnoho lidských učitelů. Mluví nebo píší z různých stupňů svého poznání a hledající si podle stupně svých možností a opravdovosti nachází takového, který mu nejlépe vyhovuje.
Tak může pokračovat pomalu nebo i bloudit ve velkých kruzích přes mnoho učitelů, kteří jej povedou pomalu nebo i svedou z cesty.
Proč tomu tak je?
Učitel, který se prozřel jen částečně, neučí z poznání, z Boha, ale také z ega. Z Boha učí jen tolik, kolik sám nabral, do jaké míry se sám prozřel. Dále působí už jeho ego, které předstírá, že on je mistrem.
Ti, co mu uvěří a jdou slepě za ním, nemohou „dojít“ dále, než jejich učitel. Jeho úroveň poznání je brzdí a nechce je pustit výš. Je pro ně „strážcem prahu“. Je to ale také jejich vina, protože oni chtěli jít ke „svému“ učiteli v lidské podobě.
Mnozí žáci se upínají na osobu učitele a nerozumí projevům vnitřního učitele. Těžko se proto dostávají k jeho pravé „jsoucnosti“.
Tím netvrdím, aby k žádným učitelům nechodili. Chci jen říci, že by se měli obracet k učiteli vnitřnímu, který se projevuje prostřednictvím jejich zevního učitele. Prostě zkvalitnit svůj přístup.
Takto je bude učit vnitřní mistr svým působením i přes lidského učitele, pokud to bude zapotřebí. Zároveň se žáci budou učit vnímat vedení vnitřního, pravého Já. Budou možná vedeni ještě k dalším, vyspělejším učitelům, ale nakonec je již nebudou potřebovat, třebaže je budou ctít a mít rádi jako sobě rovné.
Zevně projevený učitel může totiž hledajícího dovést jen tak daleko, jak se prozřel sám. Bude-li se hledající tedy upínat k učiteli jako ke svému mistru, dojde poznání tehdy, až dojde úplného poznání „jeho“ mistr. Může to být brzy ale někdy také až za mnoho životů.
Obraťte se k Bohu, který se tímto člověkem projevuje. Povede vás Bůh a vy můžete dosáhnout poznání třeba dříve, než učitel.
Zen-buddhistický mistr to vyjadřuje laskavým rčením: „Žáku, po mých zádech vylez výš!" Jinak řečeno: vezmi si můj projev, moje vědění jako prostředníka, jako pomoc na své vlastní cestě k poznání.