Takže pár kamenů k budování důvěry
- naučme se přijímat změny, jsou součástí tohoto života
- naučme se říkat ne a pokud to bude potřeba, a tvrdě to vyžadovat
- neztrácejme čas s lidmi, kteří nás vydírají „přátelstvím“ s cílem dosáhnout svého, pro nás neakceptovatelného, nepříjemného chování
- najděme odvahu nebránit se novým, pro nás příjemným zážitkům, které postupně vytěsní naše špatné zážitky
- plně akceptujme originalitu druhých lidí, i našich přátel a nepřátel, ale vždy dbejme zejména na náš vlastní komfort. a ochraňujme své city
- nikdy, za žádných okolností, si nenechme ubližovat, ale zároveň ani my neubližujme tím že vyžadujeme něco, co ten druhý nechce
- berme přátele tak, že to co nás může obohacovat nyní, může nám zhořknout později. Z důvodu změny a ta je vždy přítomná Přijměme ji a rozhodněme se sami co dál
- pokud se necítíme v životě dobře, potom nejednáme v souladu s naší duší a musíme to změnit. Měňme to inteligentně, abychom si neublížili ještě více. Někdy je dobré dělat postupné změny z velmi špatného do špatného a následně do dobrého. Ale boj s duší nikdy nevyhrajeme, budeme žít bolestný život a bude to důsledek naší neznalosti
- v novém přátelství vyžadujme respekt k tomu jací jsme To jak my budeme respektovat toho druhého, záleží na tom, jak je nám to příjemné. Pokud není, odejděme, je to mnohem laskavější než pokoušet se někoho změnit.
- Podvědomí není náš nepřítel, je to téměř mechanická zásobárna toho co jsme prožili. Je to efektivní obranný mechanismus, který nás okamžitě chrání. Ale jako každý stroj, potřebuje čas od času údržbu, aby neviděl v každém nepřítele
- naším největším přítelem, v první řadě, musíme být sami pro sebe. Hýčkejme se, mějme ze sebe radost, buďme tvořiví, zvědaví a odvážní. To je prvním krokem, v druhém kroku přivábíme řadu lidí, kteří nás budou milovat právě proto jací jsme.
Často si přestavujeme svůj život jako cestu. Ano, protože máme možnost vidět to prožité, to co prožíváme a to si představujeme že budeme prožívat. Nemá žádnou cenu se zaobírat minulostí, je pryč, nevrátí se. Ale můžeme každý okamžik budovat svou budoucnost. Každý den, den po dni můžeme začít od začátku. Vždyť, pokud jsme smrtelní, co můžeme ztratit ? Svou budoucnost, své štěstí, nádheru života, vzrušení, touhy, nosíme v sobě, v sobě, jen v sobě. To za nás nenosí ostatní lidé, my to máme v sobě a máme všechny nástroje abychom dokázali vše. Máme vůli, možnost se rozhodnout podle svého, trvat na našem rozhodnutí, udělat to co se rozhodneme udělat. Kdo a jak nám v tom může zabránit.? Ale nesmíme se bát sami sebe, své samoty, svých myšlenek a nakonec ani svého podvědomí. To nejsme my, my nejsme naše myšlenky a podvědomí. My jsme mnohem víc.