Především je třeba pochopit, že to, co budhismus označuje jako reinkarnaci, nemá nic společného s přesídlováním jakékoli „entity“, nemá nic společného s metempsychózou.
Pokud uvažujeme v pojmech entit místo v pojmech funkce, kontinuálního procesu zkušenosti, nelze porozumět buddhistické koncepci znovuzrození. Jak je řečeno, „žádná niť neprochází perlami, které tvoří náhrdelních znovuzrození“.
Není nějaké identické „osoby“, procházející posloupným znovuzrozováním, je pouze adjustace proudu vědomí.
Reinkarnace není znovuzrozením „já“.
Můžeme hovořit o „individuálním“ vědomí, přestože individuum neexistuje jakožto autonomní jednotka. Chybí-li přenos jednotky, která je diskontinuální, není to v protikladu s kontinuitou funkce.
Skutečnost, že „já“ nemá vlastní existenci, nebrání osobnímu proudu vědomí mít vlastní historii a kvality, které jej odlišují od jiných. Řeka může být zanesena sedimenty, znečištěna odpady z papírny nebo být čistá a průzračná bez ohledu na to, jestli po ní pluje nebo nepluje loď. Stav řeky v daném okamžiku je obrazem, výsledkem její historie. Stejným způsobem jsou individuální proudy vědomí obtěžkány výsledky pozitivních nebo negativních myšlenek, stejně jako stopami, které ve vědomí zanechaly činy a slova, vzniklé z těchto myšlenek. Cílem duchovní praxe je postupná očista té řeky.
Poslední stav průzračnosti je to, co se nazývá duchovní realizací. Jsou rozpuštěny všechny negativní emoce, všechny závoje, které zakrývají poznání, jsou odhrnuty. Nejde o to, vyhladit „já“, které nikdy ve skutečnosti neexistovalo, ale pouze odhalit jeho podvod. Pokud by „ já“ skutečně existovalo, nebylo by nikdy možné, aby přecházelo z existence do ne-existence.
Zdroj: www.matthieuricard.org
Pro Jitřní zemi přeložila Anna Servanská