Dva zenoví mniši Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják. Když došli na křižovatku, spatřili tam překrásnou mladou dívku v hedvábném kimonu, jak se marně pokouší přejít přes rozblácenou cestu. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tanzan se dlouho nerozmýšlel, beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu. Tam ji opatrně postavil.
Ekido neříkal nic a zasmušile pokračoval v chůzi. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, hodina.. Pak už se Ekido nemohl udržet a vyhrkl:
"Porušil jsi několik mnišských pravidel naráz, jak sis mohl té hezké dívky vůbec všímat, natož se jí dotknout a přenést ji přes bahno?" Vyčítal Tanzanovi. "Proč jsi to udělal?"
"Vždyť jsem tu dívku nechal na té křižovatce," odpověděl mu Tanzan s úsměvem, "jak to, že ty ji stále ještě nosíš s sebou?"
***
Jeden žák se zeptal svého mistra. "Smím při meditaci kouřit?" Mistr řekl rozhodné ne. Když pak onen žák procházel zahradou, viděl jiného žáka jak rozjímá a kouří. Přiběhl zpět za mistrem a povídá. "Proč on může kouřit a já ne?" Mistr odvětil. "Ty ses ptal zda můžeš při meditaci kouřit a to je nepřípustné. On se zeptal zda lze při kouření meditovat a proti tomu nemohu mít námitek."
***
Těm svým žákům, kteří byli naivně přesvědčeni, že není nic, čeho by nemohli dosáhnout, jen když budou chtít, Mistr říkával: "Nejlepší věci v životě si nevynutíte."
"Můžete se přinutit dát si do úst jídlo, ale ne mít na něj chuť.
Můžete se přimět ležet v posteli, ale ne spát.
Můžete se přinutit udělat poklonu, ale ne obdivovat.
Můžete se přinutit prozradit tajemství, ale ne důvěřovat.
Můžete se donutit učinit skutek milosrdenství, ale ne milovat."