Tři blogy na svém webu věnoval Matthieu Ricard dialogu s páterem Ceyracem (Dialogue avec le Père Ceyrac). Jedná se o rozhovor, který pro Paris-Match připravila Claudine Vernier-Palliez. Je to vlastně o dialog o lásce a přiznám se, že slova „láska“ používám velmi nerada a velice střídmě. Přesto jsem došla k závěru, že bych měla čtenáře Jitřní Země seznámit s hlavními myšlenkami Matthieu Ricardem publikovaného dialogu (http://www.matthieuricard.org/index.php/blog/) a uvést všechny tři (poněkud zkrácené) spojené blogy.
Pokusím se vysvětlit svou hlubokou, ale opravdu hlubokou nedůvěru ke slovu „láska“. Slovu, jež má odedávna označovat vysoce pozitivní cit („A kdybych rozdal všecko co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, a lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“, 1Epištola sv Pavla ke Korintským 13,3). Moje nedůvěra pramení ze všeho toho, co se pod slovem „láska“ předkládá lidem v současné společnosti. Rozhodla jsem se proto hovořit v souvislosti s pozitivním cítěním o „soucítění“, což považuji za termín vhodnější a vyhýbat se slovu „láska“. Zdálo se mi, že současný „člověk moudrý“ jakékoli rasy či etnika nepoklesl ještě natolik, aby se obecně dokázal vžít a soucítit s vražednými emocemi a racionálními úsudky masových vrahů, ať se zaštiťují jakoukoli ideologií nebo náboženstvím či pouze obyčejnou frustrací.
Obávám se však, že jsem se ve svém soudu zmýlila. Pominu-li souhlas, vyslovený našimi hlasateli „pravdy a lásky“ s „humanitárním“ bombardováním, a všimnu si jen toho, že se dnes po půl století odměňují medailemi a vládními poctami činnosi, jejichž součástí byly individuální vraždy, pak nevidím důvod, proč by se totéž nemohlo za dalšího půlstoletí přihodit dnešnímu – prý z idealismu vraždícímu a zatím ještě obecně odsuzovanému – masovému vrahu. Tudíž ani termín „soucítění“ nemusí vždy označovat stav, v němž utrpení druhého vzbuzuje v člověku touhu a záměr pozitivním konáním bližního od utrpení osvobodit.
A tak v překladu z franštiny nabízím čtenářům Jitřní země rozhovor dvou lidí rozdílných filosofií, kteří svou činností naplňují lásku, jež druhým od utrpení pomáhá. Jestliže se odvaha k takovému konání a síla žít takové životy ve světě rozšíří, pak možná i slovo „láska“ i slovo „soucítění“ naleznou znovu svůj ztracený význam…. Zde je zpráva o lásce, soucítění a zároveň o štěstí.