Denně na ní umírá velké množství lidí. Čísla jsou o to děsivější, že desítky let výzkumu v dané oblasti nepřinesly požadované výsledky a uzdravení lidí je jaksi v nedohlednu. U standartních pacientů platí po oznámení diagnózy psychologické „desatero“. Odmítání, strach a panika, hněv, snaha o vyjednávání, smíření se situací a následná snaha o proaktivitu k řešení. Přístup klasické medicíny k nádorům spočívá ve včasném varování díky neustálé motivaci veřejnosti k preventivním prohlídkám, následné biopsii, tzv. strachového intervalu, jaká bude histologie nálezu a následné rozhodnutí o možné operaci, následné chemoterapii, raditerapii, případně hormonální léčbě. Buď se pacient naplno a s důvěrou vrhne do rukou lékařů, případně vše zkombinuje s bádáním po vlastní linii, anebo si zvolí cestu mimo tento „standartní postup“. Volba každého jedince by měla být svobodná.
Jedním ze základních momentů, které se v této situaci objeví, je prvotní reakce pacienta. Zažitý model je takovýto: „Jako bezmocná oběť se svěřím do rukou lékaře, který ví všechno lépe než já. Je odborník a já mám respekt před bílým pláštěm.“ Opačným přístupem při rozhodování může být přebrání plné zodpovědnosti za svůj vlastní zdravotní stav. Podotýkám, že tento přístup je velmi ojedinělý. Toto rozhodnutí může mít různé úrovně, záleží na tom, jak moc si člověk věří, či je apatický, jaká míra strachu se v něm probudí. Všeobecně tento přístup vystihuje následující věta: „Choroba je můj výtvor, moje vlastní zodpovědnost, se svým výtvorem se musím napřed smířit, přijmout ho, musím se seznámit se všemi souvislostmi a samostatně se rozhodnout, co dál podniknout.“ Tento přístup je proaktivní, dává člověku největší vnitřní sílu, jeho nevýhodou je ale odkázanost člověka jen sama na sebe a strach, co může z daného rozhodnutí vyplynout.
Rozhodnutí člověka do značné míry ovlivňuje skutečnost, za koho a za jakou bytost se ve svém nitru považuje. Je odlišné přistupovat k nemoci jako bezmocná ovce a nebo jako neomezená, tvořivá a svobodná bytost. Je to rozhodnutí z hlediska vlastní identity.
Klasická medicína definuje tuto chorobu jako shluk nekontrolovaně se dělících buněk, které jsou histologicky jiné povahy než normální buňky, dělí se a šíří podle zatím neznámého klíče. Jedinou formou jejich zastavení je mechanický přístup klasické medicíny v podobě vyřezání „tam nepatřící části“, „tam nechtěného“, otrávení a zastavení dělby buněk chemickou cestou. A to i v případě, že se tím kompletně ovlivní celý mechanizmus fungování těla. Zároveň se věří v předpoklad, že se lokálně zvrhnutá dělba buněk zastaví, případně se už neobnoví. Je to strkání hlavy do písku, nebo jak se říká, co oko nevidí, to srdce nebolí.
Odlišný přístup vychází z nových předpokladů a zjištění, že rakovina je buď nepochopením něčeho mechanického v našem těle anebo má dokonce nějaký smysl. Základní princip spočívá v rozšiřování našeho pohledu a hledání jiných, skrytých souvislostí. Patří sem léčebné postupy na bázi změny stravy, ničení choroboplodných virů (Zapper), vyvažování energetického zásobování orgánů (reiki), detoxikace (Jonáš), cílená netoxická forma boje proti faktorům, které přispívají nebo mohou být příčinou rakoviny (aplikace B17).
O krok dál je spirituální-bio-logický přístup. Ten nebojácně nazývá příčiny dané choroby. Část z nich vidí v tzv. karmických dluzích, emocionálních blocích, neodpouštění jiným atd. I v této oblasti je bohatá různorodost, což vystrašenému pacientovi jen stěžuje rozhodnutí, jak dál.
Odpověď na tyto otázky přináší úspěšný, celostní a logicky vzdělávací model Germánské nové medicíny - skutečně celostní přístup k člověku. Na jeho základě je možné konstatovat, že za vznikem choroby stojí všeobecně čtyři příčiny: konkrétní emoční spouštěč, otrava a degenerace organismu způsobená nevhodnou stravou aj., sekundární negativní vlivy na orgánu způsobené probíhajícími změnami na jiném orgánu a nakonec vývojové či mechanické vady.
Rakovina je smysluplný biologický program, ne zblázněné buňky, spouštěný konkrétním emocionálním konfliktem, který je možné odstranit. Existují přírodní národy a společenství, kde se daná nemoc vůbec nevyskytuje, proto je možné z jejich života brát příklad pro svoje vlastní praktické kroky. Jsou principy stravování a výživy, které sice nezabraňují vzniku rakoviny, ale ulehčí tělu práci a tím zmírní tělesné děje počas regenerace. Jaké by tedy měli být první kroky člověka s diagnózou rakoviny?
Odkrýt duševní konflikt jako spouštěč choroby, odstranit ho ze života, případně ho emocionálně neutralizovat a vzhledem k velikosti a uložení buněčného shluku zvážit operační zákrok. Přírodní národy, kde se rakovina vyskytuje jen sporadicky, jsou známé vysokým příjmem vitamínu D, C, K, denním vytrvalostním pohybem, životem v souladu se svým okolím. Strava se skládá hlavně z chemicky neošetřených jídel, cílená detoxikace organismu směřuje k ulehčení práce těla jako celku. Zásadní chybou, a to i v alternativních směrech, je zaměření se jen na jednu z uvedených složek práce s nemocí. Pouze komplexní přístup totiž přinese očekávané výsledky v podobě zdraví.
Toto téma podrobně rozeberte a vysvětí Mgr. František Nagy, MBA, (Slovensko) na festivalu Miluj svůj život v Praze.Mgr. František Nagy, MBA jako první přinesl do Česka a Slovenska zmíněný úspěšný, celostní a logicky vzdělávací model Germánské nové medicíny - skutečně celostní přístup k člověku. Cílem přednášky je vysvětlit posluchačům princip vzniku a léčení onkologických onemocnění pomocí metody Integrální zdravovědy a Germánské nové medicíny. Pochopíte zde bio-logické příčiny vzniku nádorů v organismu a zároveň se seznámíte s terapií, která dokáže nastartovat samoléčebný potenciál těla, tím zvrátit i tu nejhorší vyhlídku a změnit ji v úplné uzdravení.
Přednáška Rakovina jako program přírody se koná v pondělí 28.10.2013 v Učebně C od 10.00 hod.