Když meditujeme o altruistické lásce, může se stát, že naše pozornost zabloudí a připoutá se pouze k nám drahým lidem. To bude okamžik, kdy přecházíme k meditaci o nestrannosti, abychom rozšířili tuto lásku na všechny osoby - blízké, neznámé nebo nepřátele.
Může se pak stát, že se nestrannost obrátí ve lhostejnost – místo zaujetí všemi bytostmi se od nich distancujeme a jejich osud nás přestane zajímat. To je okamžik, kdy je třeba myslet na ty, kteří trpí a posilovat upřímné soucítění.
Ustavičné přemýšlení o strastech, jimiž jsou postiženi bližní, může vést k zaplavení pocitem bezmoci, únavy či dokonce zoufalství, k pocitu, jak nás obrovský úkol přemáhá. Pak je třeba radovat se z pomyšlení na ty všechny, kteří mají lepší kvality a větší úspěch než my sami.
Jestliže se stane, že tato radost sklouzne k naivní euforii,vrátíme se znovu k altruistické lásce. A tak pořád dokola.
Na konci sezení si uvědomíme, že všechny jevy jsou přechodné, navzájem závislé a tím jsou zbaveny nezávislé existence, kterou jim většinou přisuzujeme. Výsledkem bude naše svobodnější vnímání světa.
Pokusme se setrvat na chvíli v plném uvědomění současného okamžiku, ve stavu prosté přirozenosti, v níž mysl není příliš zaneprázdněna diskurzivními myšlenkami.
Před navrácením se k obvyklým činnostem zakončeme meditaci přáním, jež umožní propojit meditaci a každodenní život. K tomu je třeba upřímně věnovat dobro, vzešlé z meditace, všem bytostem myšlenkou : „Nechť pozitivní energie, vzniklá nejen touto meditací, ale všemi mými činy, slovy a dobrými myšlenkami v minulosti, přítomnosti a budoucnosti přispěje k ulehčení krátkodobého i dlouhodobého utrpení bytostí“.
Komentář překladatelky: Domnívám se, že uvedených doporučení lze využít nejen v meditacích, ale i v běžném životě. Jen si musíme při všedních činnostech všímat svého naladění. Obtížné problémy se snažíme projednávat nestranně a když postřehneme, že nestrannost přechází ve lhostejnost, je dobré připomenout si znovu, že se pokoušíme svým jednáním umenšit nebo odstranit nepříznivé okolnosti či dokonce utrpení a že nám v tom lhostejnost nepomůže.
Zahlcuje-li nás bezmoc při snahách o praktické řešení špatné sociální nebo psychické situace lidí kolem nás nebo nám únava brání s dobrou myslí se pousmát na nerudného souseda nebo kolemjdoucího, je dobré pokusit se rozradostnit a povzbudit sám sebe. Třeba i tím, že si vybavíme fotografii současného papeže,který se povětřím. jež mu odneslo čepičku, nenechal odradit od nabádání veřejnosti k dobru. Na podobnou připomínku si lze vždy vzpomenout.
Pokud jsme se alespoň trochu naučili všímat si svého naladění, dokážeme také identifikovat, kdy radost sklouzává k naivní euforii, jež ohlupuje naše jednání.
Anna Servanska