Duši neuplatíme, nepřechytračíme, nezaženeme, nepřemluvíme, nezničíme.
Rozum rozhoduje a duše schvaluje.
Rozumem se rozhodneme, že něco uděláme, neuděláme, a duše nám dá zpětnou vazbu.
Zda je to dobré nebo chybné rozhodnutí.
Duše nerozhoduje, stojí v pozadí.
Rozum je hlučnější, duše je klidná, vláčná.
V každém našem konání dochází nebo nedochází k souladu mezi rozumem a duší.
Soulad poznáme bezpečně.
Je to, co děláme, chceme udělat, udělali, pro NÁS dobré?
Ne pro někoho jiného, na to duše nereaguje.
Pro NÁS?
Chci být s tímto člověkem?
Rozum říká ano, on tě zabezpečí a co když nikoho nenajdeš, kdo tě bude chtít? Budeš sama/sám.
Duše říká, ne, ne, ne, ne. S tímto člověkem ne.
Utíkej.
Děti sem přicházejí s duší, rozum se teprve budou učit a proto žijí v souladu s duší.
Objevují, smějí se, ochutnávají, brečí, nemají z ničeho strach a na ničem nejsou závislé.
Přechod mezi dětstvím a dospíváním, dospělostí, je to, co známe jako vyhnání z ráje.
Nemusíme být jako děti,nemůžeme být dětmi, ale můžeme sladit rozum s duší.
Nikdy nemůžeme trvale, dlouhodobě,uchopit štěstí, být ve štěstí, pokud nesladíme duši s rozumem.
Duše má nespočet projevů, to jak k rozumu mluví.
Pocit je to dobré, tušení, intuice,nutkání.
Tuto řeč vnímáme pocitově, ne slovy.
Rozum, naproti tomu, se pocitově vyjadřovat neumí.
Rozum hledá zdůvodnění venku a v našich zkušenostech.