Války  vyvolených
Tento článek navazuje na úvahu Život ze dne 20.1.2001

Jak jsem již uvedl, se proroci – citliví, moudří lidé objevovali odjakživa na různých místech planety Země a bude tomu tak, dokud lidé budou existovat. Žili v různých dobách, v různých společenských skupinách – národech a v různých sociálních – politicko-hospodářských systémech.

Jejich prvotními naukami byly návody – zásady, jak nejlépe žít v dané době. Tuto původní, pravou, duchem inspirovanou nauku pak přebírali další lidé s různými vlastnostmi. Docházelo ke zkreslení, ale i k úpravám ve prospěch těchto osob. Učení bylo mnohdy zneužito k ovládání jiných a získání bohatství, moci nových falešných apoštolů. Obyčejný lid tak postupně ztrácel svobodu a stával se otrokem. Podoby, niance ovládání lidí měly a mají samozřejmě různé charakteristiky.

V období stability a klidu to ještě jde. Dostaví-li se však krize – konflikty, tak náboženská či jiná dogmatika zesílí a pod falešným učením jediné pravdy – ideologie vženou lid do války. Tak to chodí stále a přitom nikdy nebylo poukázáno na pravé příčiny – podstatu problému. Až dnes při překročení přírodních limitů Země se vyjasnilo. Trpíme totiž odjakživa rakovinou růstu populace a materielní spotřeby. Naše neschopnost dlouhodobě udržet lidské stádo v přiměřeném počtu, kvalitě na dané obživovací lokalitě a neschopnost v sebeovládání (skromnosti) při zajišťování základního minima fyzických potřeb je naše zhouba. Touha mít stále víc a víc hmotných věcí než skutečně potřebuji, životní styl stále více odtržený od matky Přírody a jejích limitů nás musel vždy v kombinaci s nerovnoměrným rozdělením potřeb dostat do obrovských konfliktů. Pokud tedy nepojmenujeme pravé příčiny svých problémů a nenaučíme se přiměřeně seberegulovat, nemáme šanci své utrpení na světě zmírnit. Příroda pak provádí autoregulaci lidstva sama, tvrdě a nekompromisně. Žádné supermoderní technologie a další pokusy zvítězit nad přírodou nám nepomohou. Tyto experimenty jsou nesmyslné už ze svého principu, neboť člověk nemůže nikdy překonat ty síly, z kterých vzešel a jejich neuvěřitelně tvořivou a stále se proměňující schopnost. Z přírody jsme vznikli  a její umění se můžeme jen v hluboké pokoře pokusit napodobit. Nic víc. Pýcha člověka tak vždy urychlí jeho pád! Tak vznikají v historii lidstva různá dramata – tragedie, které si způsobujeme sami.

K čemu nás může přivést teorie vyvolených uchopená „za vlasy“ lze vidět např. na druhé světové válce. Z židovského národa pocházeli proroci  Mojžíš i Ježíš. Židé o sobě prohlašovali, že jsou vyvolený národ a měli (i dnes mají) ve světě velký vliv. Co se však dělo v Evropě, zvláště v Německu v tehdejší době? Byla hospodářská – sociální krize, lidé měli hlad a bídu. Rozrostla se lidská populace, obživnost daného území nestačila. Německo nemělo kolonie jako např. Anglie, nemělo tedy odkud čerpat další zdroje. Zbývala jediná možnost expanze. Zjevil se Hitler a jeho druzi. Ti přijali za svou teorii vyvolené rasy. Vznikla nová silná ideologie o nadřazené rase, nadčlověku. Lid se podařilo zmanipulovat (jiné alternativní řešení nebylo známo), válka za přežití a ovládnutí druhých prostřednictvím vyvolené rasy začala. Problém však byl v tom, že dva vyvolené národy nemohou existovat současně. Německo se tak muselo střetnout s židy a dojít k holocaustu. Jde o fakt z poslední světové války, co však bude dál?

Pokud bude lidstvo, vždy se budou v různých dobách, v různých zemích rodit „proroci“ s moudrými myšlenkami. (To platí i pro Mohameda – poslední pečeť). Ti však zjevenou pravdu chtějí pro všechny lidi a je jim jedno, zda jsou černí, bílí, žlutí … Existuje vždy jen jedna univerzální boží pravda. Mění se jen její vnější forma, tedy výstup přizpůsobený změněným podmínkám. Tak to půjde stále. Nikdy však nelze říct, že pocházíme z nějaké nadrasy, nadčlověka, či trvale vyvoleného národa! Jde o neustálou proměnu dle vyššího řádu, přírodní střídání – štafetu nositelů světla ku prospěchu všech.

P.S.

Lidské vlastnosti se stále vychylují buď k dobrým nebo k špatným. To platí i pro vůdce, politiky, kněží…, jsou různí. Proto je třeba být stále bdělý a pozorný.

V Brně, dne 31.1.2001

Jiří Ohnutek
Rosnička ecology – NOVÉ HNUTÍ