ARMÁDA – reforma

            Vojáci – ozbrojené (vybavené) organizované síly existují proto, aby chránili občany (přírodu) daného území, kde pospolitost žije, před vnějším, ale i vnitřním nepřítelem (škůdcem). Tyto útvary podléhají řízení, velení (moudrých) vůdců společnosti. Ani voják však by neměl být stroj, nýbrž měl by být vzdělán a znát komplexně rizika, kvůli nimž musí zasahovat. Čím dál víc jsou dnešní příčiny krizí již ekologického charakteru. Jako např. boj o prostor, přírodní zdroje, obrana proti migračním vlnám, ekologickým haváriím … Rozhodně prospěšnější je myslící iniciativní voják (ochránce přírody) než pochodující neuvažující „brnění“ čekající pasivně na další rozkaz.

             Pokud jde o vojenský charakter, tak pro udržení území a jeho stabilitu má rozhodující úlohu pěšák s moderní ruční výzbrojí a lehkými manévrovacími prostředky s příslušným zázemím. To je základ zvláště pro malé nebohaté státy. Takovýto kvalitní sbor by zároveň měl umožnit v případě potřeby svoje rychlé rozšíření o předem připravené další občansko-policejní složky. V případě konfliktu a krajní nouze musí umožnit i přechod k poloilegálnímu až partyzánskému způsobu boje. To by měla být samostatná strategie malých států. Samozřejmě je nezbytné stále usilovat o kolektivní vzájemnou obranu spřízněných států. Na tuto vyšší organizační úroveň přispívá pak daný stát přiměřeně finančně pro potřebu společného využití drahých a náročných strategických obranných systémů. Takovýto způsob spolupodílení se na vzájemné ochraně musí být podstatně hospodárnější a efektivnější. Dnešní svět již nezbytně potřebuje nově strukturovaný – odstupňovaný systém společné kolektivní bezpečnosti. Ideální organizační uspořádání by mělo být stát – region, kontinenty a svět. Každá vyšší úroveň by měla mít vždy přibližně desetinásobný koeficient jistoty než jednotlivý nižší útvar. Uvedený odstupňovaný model vytvoří atmosféru bezpečnosti před případným jednotlivým či skupinovým agresorem a přispěje k atmosféře důvěry a celkovému postupnému odzbrojování. Dobrý kolektiv musí mít vždy větší sílu než jednotlivec. Zeslabováním – redukováním vojenské síly jednotlivých členů a přenášení obrany na kolektivní bezpečnost uvede do pohybu postupný odzbrojovací cyklus – v interakci s politickými opatřeními.

Příklady:

q       Nová globální světová armáda by měla mít asi desetkrát větší sílu než současná nejmohutnější monopolní armáda USA. Jak toho časem dosáhnout?

1.       Jasným, globálním, pravdivým a přesným informováním většiny občanů planety Země o všech podstatných otázkách světové ekologické katastrofy a o návrhu programu korektur tohoto dramatického procesu. Je třeba vyvolat světovou mediální diskuzi – při dnešní technice to není problém. Světoobčané si mohou vybrat – buď nedělat nic anebo uplatnit svoje lidské schopnosti a dát se na cestu řízeného ústupu, která podstatně sníží utrpení. Principem přežití je snížení zátěže ekosystému a šetrné využívání přírody v souladu s jejími limitními možnostmi.

2.       Vytvořit mezinárodní tlak (politický, hospodářský – obchodní), který by pomohl přimět USA redukovat svůj egoistický životní styl ve prospěch globálního celku.

3.       Sjednocovat, propojovat ke spolupráci už ty státy, které chtějí dělat ekologickou politiku a jsou ochotny upravit svoje hospodaření, životní úroveň ohleduplným směrem k přírodě. Současně je však třeba nabízet občanům kvalitnější prostředí a nový životní styl založený na jiných prioritách než na konzumu.

q       Česká republika je malý středoevropský stát s nevyužitou intelektuální tvůrčí kapacitou a s velmi neracionálním hospodářstvím. Současné návrhy politického managementu na reformu armády jsou tak chybné, že už nejde asi o hloupost, ale spíše o podezření na korupci.

Tvrdit, že za chvíli nebude náš vzdušný prostor chráněn a je třeba investovat miliardy do nadzvukových bojových letadel, které se nad naším územím (zmenšeném o Slovensko) už ani neotočí a do těžkých tanků v republice, která je čím dál víc zadlužená, je sabotáž. K tomu všemu nejsou peníze ani na kvalitní provoz současné armády. Při takovémto myšlení si ještě můžeme půjčit u MMF, SB i na vytvoření hvězdné protiraketové obrany nad ČR.

V době míru vzdušný prostor kontrolují převážně pozemní zaměřovací prostředky. Je-li třeba přinutit k přistání teroristy …, na to stačí i letouny L 159. Říká-li někdo, že pokud z tohoto kšeftu sejde, budeme muset převést hlídání vzdušného prostoru za drahé peníze na NATO – tak ty, kteří nás do takového spolku a smluv dostali,  patří postavit před soud. V případě válečného konfliktu jsme stejně součástí sféry vlivu nějaké kolektivní mocnosti.

Snažit se tento postup zakrýt vychytralou taktikou 150 % ofsetu na rozkvět našeho hospodářství včetně dodávek nejmodernějších technologií a tisíci novými pracovními místy je holý nesmysl. Toto naivní budovatelské vidění světa v době překročení mezí – globální ekologické krize je už nemoc, která žádá odchod těchto pacientů – politiků do příslušné léčebny.

Ještě jsem neviděl kapitalistu – byznysmena, který by skočil na špek takovému předimenzovanému ofsetu a ve východní kolonii vybudoval proti sobě konkurenčně schopné výrobní celky, pustil je do svých obchodních řetězců, připravil se tak o zákazníky i peníze. Omluvou by bylo pouze duševní pohnutí v šestinedělí a spáchání sebevraždy.

      Nezbývá než dodat: „Čest práci, soudruzi“.

V Brně, dne 24.1.2001

  Jiří Ohnutek