TANTRA

André Van Lysebeth

(Úryvky)

ŽENA

“Pánové, bytost, kterou nazýváme ženou, není touto ženou. Je to degenerace, kopie. Podstata v ní není, princip v ní není, naše radost a záchrana v ní nejsou.

Nazýváme ženami bytosti, které jsou ženami pouze zdánlivě, bereme do svých rukou napodobeniny úplně nebo skoro zničeného druhu. Žena je vzácná. Většina mužů se žení s podprůměrným padělkem, trochu mazanějším, trochu obratnějším, ale berou si vlastně sami sebe. Vidí se procházet po ulici, trochu poprsí a boků, vše zaobalené hedvábným svetrem. Poté kráčejí spolu, líbají se, žení se. Je to vlastně méně chladné, než si vzít zrcadlo. Žena je vzácná, klene se vinicemi, převrací trůny, zastavuje roky. Její kůže je mramorová. Když je sama, je slepou uličkou světa... Kam tečou řeky, plují mraky, letí ptáci? Vlévají se do Ženy... Žena je však vzácná... Musíme rychle utíkat, když ji spatříme, protože miluje-li, nenávidí-li, je nemilosrdná. Její soucit je nemilosrdný... Ale je vzácná.

Skutečná žena, která pochází z hlubin věků, žena, která nám byla darována, patří zcela cizímu vesmíru, muži. Dohlédne k opačnému konci Stvoření. Zná tajemství vod, kamení, rostlin a zvířat. Dívá se upřeně do slunce a jasně vidí v noci. Má v rukou klíče ke zdraví, odpočinku a harmonii hmoty. Je to bílá čarodějnice tušená Micheletem, víla s vlahým lůnem a průzračnýma očima, která očekává muže, aby znovunastolila pozemský Ráj. Jestliže se mu vzdává, činí tak v posvátném panenském hnutí, když mu otevírá vlahou temnotu břicha, bránu do jiného světa. Je to studánka ctnosti. Přání, která vzbuzuje, stravuje rozrušení. Ponořit se do této studánky očišťuje. Je sterilní, protože zastavuje kolo času. Nebo lépe: je to ona, která zasévá muže: znovu ho zplozuje, vkládá do něj dětství světa. Obnovuje jeho mužskou sílu, která ho pozvedá co nejvýš. Říká se nadmuž, ne nadžena, protože žena, ta skutečná, vytváří z muže víc, než je. K plnému rozvinutí jí stačí být. Muž musí přijít za ženou, aby se stal člověkem, ledaže by si vybral jinou askezi, kde se s ní neustále bude setkávat v symbolických podobách.

Pánové, spatřit skutečnou ženu je milost. Nevyděsit se je další milost. Spojit se s ní vyžaduje naléhavě Boží přízeň... Jak podivuhodné setkání! Náhle nepatří do stáda nepravých žen a muž, který ji vidí, se třese přáním i strachem.

Vše se mění, končí hra se sebou:
Vidím rozkvétat tvá ňadra
A někdy chvění tvého břicha
Jako vlahou zem, která se zvedá
Utišuješ mě a divím se
Schopnostem, které máš.”
                                   Louis Pauwels

V těchto tantrických odstavcích mohou křesťany některé pasáže šokovat, ale je nutné Louise Pauwelse cenzurovat?

Z toho vyplývají dva závěry: za prvé: muž musí přijít za ženou, aby se stal člověkem. Žena, každá žena je skutečná zasvěcovatelka muže, jeho cestou k bytí. Za druhé: patriarchální systém zbavil muže skutečných žen nebezpečných jeho nadvládě. Proto si žena musí uvědomit Ženu, která v ní spí. Má nejvyšší čas, aby se vyloupla ze svého kokonu!

Tento základní úkol tantra může uskutečnit a zachránit tak náš moderní svět před mravní zkázou. Že většina stoupenců tantry na Západě jsou ženy, dokazuje jejich intuici. Vědí, že tato vývojová cesta přinese plody a že je dovede ke Skutečné ženě v nich skryté, k věčné Šakti, která obnoví jejich skrytou existenci.

Muž, chce-li si zasloužit skutečnou Ženu, musí nejprve tuto myšlenku přijmout. Musí utvořit svůj život okolo hodnot Ženského principu. Naše patriarchální myšlení vytvořilo technokratickou civilizaci bez duše, ideálu a skutečné lásky. Stojí na falešných hodnotách a vede ke katastrofě, k válce. Krachuje na všech úrovních včetně sociální úrovně a ekonomiky. Aby se z toho člověk dostal, musí opět odhalit a přijmout skrytý a potlačený Ženský princip. A není to utopie, vždyť witchcraft – návrat čarodějnic – to jasně dokazuje.

WITCHCRAFT

“Slovo witch,” říká Star Hawk, “obsahuje tolik hanlivých konotací, že se hodně lidí ptá, proč ho ještě používáme. Prohlásit se za witch, to pro nás znamená dožadovat se práva za ženu, mocnou bytost, za muže, aby poznal božství v ženskému principu.” Není to vše čistá tantra?

“Být witch znamená chtít postavit svět, kde předsudky už nebudou způsobovat oběti. Witch je někdo, kdo tvoří, je to tvůrkyně, která dává podobu neviditelnu. Její život je prosycen magií a moudrostí. Witchcraft vždy byl náboženstvím poetickým, nikoli teologickým. Mýty, legendy a učení se uznávají jako jinotaje o nevyslovitelném, o Absolutnu, které omezené duševno nikdy nepozná ve svém celku. Symboly a obřady slouží k vytvoření změněných stavů vědomí, kde představa jde nad slova, kdy se objevuje to poslední... Prvotní symbol nevyslovitelného, to je bohyně. Pod nespočetnými aspekty a tisíci jmény, za mnoha metaforami JE realita, projevené božství, všudypřítomné v celém životě, v každém z nás. Bohyně se neodděluje od světa. Ona JE světem a obsahuje každou věc: měsíc, slunce, zemi, hvězdy, kámen, semeno, řeku, vítr, vlnu, list a větve, pupen a květ, zub a dráp, ženu a muže. Ve witchcraftu jsou tělo a duše jedno. Náboženství bohyně je nepředstavitelně staré a witchcraft by se dnes mohl nazývat Novým náboženstvím. Je to víc než obnova, witchcraft se znovuutváří a žena je motorem obrody aktivně křísící bohyni, obraz oprávněnosti a dobrodiní ženské síly.”

“Konec kultu bohyně zbavil ženu náboženského typu a duchovního systému odpovídajícího jejím potřebám a zkušenosti. Mužský bůh charakterizuje západní a orientální náboženství. Avatárové, kazatelé, proroci, guruové a buddhové jsou takřka všichni muži. Žena nebyla vybízena k tomu, aby zkoumala svoje síly a uskutečnění. Podrobena mužské autoritě se musela ztotožnit s mužským vnímáním a jeho duchovními ideály, zříci se svého těla, potlačit svou sexualitu a svou představu o světě zformovat do mužské podoby.”

U orientálních kultů mohla Star Hawk upřesnit “kromě tantry”, neboť to, co následuje, na sto procent “klape” s tantrickými představami.

“Symbol bohyně se nepodobá bohu–otci. Bohyně neřídí svět, ona JE světem. Projevuje se v každém z nás, každý ji může vnitřně poznat v její úžasné rozmanitosti. Nevyžaduje nadvládu jednoho pohlaví nad druhým, neuznává žádnou autoritu světských hierarchických vůdců. Ve witchcraftu musí každý (–á) odhalit vlastní pravdu. Toto božství je prožíváno v naší podobě, ženské či mužské, protože má i mužský aspekt. Sex se stává svátostí a náboženství váže člověka s kosmem. Jako žena nás bohyně nabádá vnímat naše božství, cítit, že naše tělo je posvátné...”

“Bohyni potřebují i muži. Útisk mužů v patriarchálním systému řízeném otcovským bohem není tak zjevný, ale není méně žalostný než útisk ženy. Muž je vnitřně rozštěpen na jedné straně v duchovním já, to předpokládá zkrotit svou emotivitu, a na druhé ve svých živočišných instinktech. Musí bojovat proti sobě; na Západě, aby přemohl hřích, na Východě, aby přemohl přání nebo uhasil ego... Muži díky symbolu bohyně mohou zažít a začlenit do sebe vlastní ženský princip, který je často nejhlubším a nejcitlivějším aspektem jejich bytosti. Bohyně muže nevylučuje, pojímá je jako těhotná žena chlapce.”

Žádný tantrik by neškrtnul jediné slovo z toho, co říká Star Hawk.

“Náš vztah k zemi a biologickým druhům, které na ní žijí, podmiňují naše náboženské vzory. Chápat Boha, který nemá nic společného s přírodou, zplnomocňuje k zotročení a plenění zdrojů planety... Výsledek: znečištění a hromadná ekologická destrukce, která ohrožuje samotné lidstvo... Witchcraft je ekologické náboženství, protože jeho cílem je harmonie s přírodou, aby život nejen pokračoval, ale i vzkvétal.”

Kromě moderních a výjimečných witch existují i takové, které tuší hlavní význam tohoto podzemního proudu a to, co připravuje; to jest pacifickou revoluci hodnot, na kterých naše civilizace v plném úpadku stojí. Záchrana nastane ženskými hodnotami na povrchu neviditelného hnutí, které se šíří v USA stejně jako ve Velké Británii. Stoupenci Starého náboženství vytvářejí komuny, malé nezávislé jednotky pouze o dvaceti až třiceti osobách, většinou žen, ale mají velkou soudržnost. Žádná ústřední moc jim nepředepisuje liturgii či obřady. Na rozdíl od mužského modelu se neutváří do hierarchizované pyramidy. Tato zdánlivá “slabost”, uklidňující pro establishment, je ve skutečnosti nepřemožitelnou silou, protože toto hnutí nelze zbavit vůdce nebo rozprášit.

Některé sbory tvrdí, že neustále zachovávají praktiky předávané od počátku.

Pro witchcraft, stejně jako pro tantru, je “každý čin lásky a radosti obřadem”. Sexualita, bezprostřední projev životní síly, je posvátná. Může se volně projevovat, pokud se řídí láskou. Manželství je hlubokým závazkem, magickým, duchovním a psychickým poutem, ale je pouze jednou z možností mezi jinými projevy lásky a sexuality.

Sex je magií, uměním cítit a utvářet neviditelné a jemné síly, které se projevují ve světě, přináší probuzení hlubokých úrovní vědomí nad racionálno.

Veškeré obřady witchcraftu jsou magické jako v tantře. “Každý rituál začíná vytvářením posvátného kruhu, který utváří chrám uprostřed lesa nebo místa pobytu, kde se koná. V každém účastníku se poté vyvolávají a probouzejí bohyně a bohové. Jemná síla, která utváří realitu, se probouzí zpěvem a tancem. Může se řídit symbolem nebo vizualizací. Probuzení silového kužele vytváří extázi a vede k transu s vizemi a přímým vnímáním nejvyšší reality. Zároveň se jí a pije.”

“Všechny předměty jsou energetickým mřením, silovými víry, různými proudy ve stále se měnícím moři. Pod zevnějškem a zdáním oddělenosti či oddělených předmětů v prostorovém systému a lineárním čase je Realita energetickým polem, které se na určitou dobu zhušťuje do různých forem. Když nastává jejich čas, veškeré takzvané pevné věci se rozplývají, aby se znovu spojily do nových forem a nositelů.” To je rovněž tantrická vize, kterou by bez zdráhání přijal i fyzik.

A toto: “Každý měsíc, především za úplňku, se shromážděte na tajném místě a uctívejte mě, jež jsem královnou moudrosti. Osvobodíte se od veškerého otroctví. Během obřadů buďte nazí, buďte symbolem této svobody. Zpívejte, oslavujte, tančete, provozujte hudbu a milujte se, to vše v MÉ přítomnosti, protože jsem vším zároveň, duchovní extází i rozkoší na zemi. Mým zákonem je láska mezi všemi bytostmi.” To je skoro popis tantrické čakrapúdži.

Jedno upřesnění: v předcházejících odstavcích nespatřujte pokus “získat” witchcraft pro tantru, která rovněž nemá utvářenou a hierarchizovanou organizaci ani církev. Witchcraft a tantra nejsou “konkurenti” soupeřící o nějakou nadvládu. Při srovnání obou pohledů na svět je potěšující zjistit tak úplnou shodu, která má bezpochyby stejný původ. Každý tantrik si rád přečte: “Symbolika bohyně elektrizuje moderní ženu. Znovuobjevit staré matriarchální civilizace dává hluboký smysl hrdosti, naší síle jako žen vytvářet a nést kulturu. Odhalení omylů patriarchátu posiluje ženskou sílu a autoritu. Archaická bohyně, prvopočáteční božství, patronka lovců doby kamenné a první rozsévačka zrní, z jejíhož popudu se zdomácňovala zvířata, hledaly léčivé byliny a k jejímuž obrazu se vytvářela první umělecká díla, pro kterou se vztyčovaly megality, ta, která dala popud k hudbě a poezii, nalézá dnes znovu ve světě uznání.”

A co následuje, odpovídá v tantře bod po bodu kultu Šakti: “Ve witchcraftu nevěříme v bohyni, spojujeme se s ní skrze lunu, slunce, hvězdy, oceán, stromy, zvířata, ostatní lidské bytosti, skrze sebe. Je zde, je v srdci všech a všeho. Je dokonalým uzavřeným kruhem: zemí, vzduchem, ohněm, vodou a bytím. Tělo, duševno, duše, emoce, změna (zapamatujte si to: stejných pět prvků tantry). Bohyně existuje před každou pevninou, je temnotou, matkou živitelkou, která vytváří každý život (pojmenujme ji Kálí a budeme plně v tantře). Je plodící silou života, dělohou, ale rovněž hrobem, který nás přijímá, a silou smrti. Vše vzniká z ní, vše se k ní navrací. Je tělem a tělo je posvátné. Tělo, prsa, břicho, ústa, vagína, penis, kost, krev, žádná část těla není nečistá, žádný aspekt procesu života není poskvrněn hříchem. Zrození, smrt a rozpad jsou tři posvátné části tohoto cyklu. Ať jíme, spíme, milujeme se nebo vylučujeme stolici ze svého těla, vždy projevujeme bohyni.”

Nahraďte bohyni Šakti a tyto řádky by mohly pocházet z tantrického textu. Také toto: “Její kult může mít jakoukoli formu, kdekoli, nevyžaduje liturgii, katedrálu, zpověď... Přání je semenem, tmelem vesmíru, spojuje elektrony s jádrem, planetu se sluncem, vytváří tvary, vytváří tento svět. Řiďte se tímto přáním, spojte se s předmětem přání, až se stane předmětem, až se stane bohyní.”

“Pro ženu symbolizuje bohyně její nejhlubší bytost, osvobozující, vyživující a blahodárnou sílu. Kosmos se utváří jako tělo ženy, které je posvátné. Všechny fáze života jsou posvátné. Věk je požehnáním, ne prokletím. Bohyně neomezuje ženu, aby byla pouze tělem, probouzí duši, duševno, emoce. Skrze bohyni může žena poznat sílu svého hněvu a agresivity stejně jako lásky.”

Pro “mužného” člověka načrtává witchcraft podobný obraz jako tantra: “Ve witchcraftu je obraz Rohatého boha radikálně odlišný od mužnosti naší patriarchální kultury.”

Ani toto není těžko pochopitelné: “Rohatý bůh, mužské vtělení není stereotypem přežvýkavce, ani jeho opakem, fajnovkou! Je něžný a roztomilý, ale také lovec. Jestliže umírá, zůstává stále ve službách života. Má uvolněnou sexualitu, stejně jako hlubokou a svatou smyslnost, která je schopností spojení. Ztělesňuje to, co by byli muži bez patriarchátu. Obraz Rohatého boha záměrně středověká církev znetvořila. Udělala z něj ďábla. Witch neuctívá Satana, který je speciální představou křesťanství. Bůh witches je smyslný, ano, ale jeho sexualita je posvátná a ne oplzlá či rouhačská. Rohy našeho boha jsou srpkem lunární bohyně, symbolem živočišné životní energie. Pod určitými aspekty je černý, ne protože je hrozný či děsivý, ale protože půlnoc je hodinou určitých sil a součástí časového cyklu.”

“Rohatý bůh ztělesňuje mocné kladné mužské ctnosti vytékající z hlubokých pramenů a ne ze stereotypního násilníka a emočně znetvořeného muže dnešní společnosti. Muž, který by odpovídal obrazu Rohatého boha, je divoký, ale ne krutý, zlostný; může být násilný, sexuální, ale ne donucovací; duchovní, ale ne asexuální, a schopný opravdu milovat. Sirény, které jsou bohyněmi, mu potom zazpívají.”

“Naše současná kultura mužům vštěpuje do duše, že mužnost nevyžaduje cit. Proto muži jednají po vojensku, potlačují každou emoci a neznají poselství těla. Musejí snášet nepohodlí, bolest a strach, aby se lépe bili a dobývali, ať na bitevním poli, v ložnici nebo v zaměstnání. Musejí být agresivní a dominující, ženy pasivní a podřízené. V patriarchátu fungují muži a ženy uprostřed hierarchie, kde ti nahoře vládnou a podrobují si své podřízené.”

John Mumford z Melbourne velmi dobře pochopil důležitost fenoménu Wicca. Ve své knize Sexual Occultism napsal: “Objevení moderního witchcraftu v Anglii a Americe je atavistickým vytrysknutím značné důležitosti. Každý systém, který je úspěšný, předkládá nějakou potřebu, a proto navrhuji, aby witchcraft byl západním tantrismem, jenž se vynořil ve dvacátém století k uhašení žízně moderního člověka po výrazném vnitřním životě plném životní síly.”

“Vzrušující podobnost mezi tantrou a moderním witchcraftem naznačuje, že prvotní vrstvy nevědomí na Západě i na Východě hledají uspokojení v matriarchálním a ženském kultu země... Tantra se soustřeďuje okolo Šakti, ženského kladného pólu odpovědného za dynamický projev. Je stejná jako Velká bohyně matka, která tvoří těžiště kultu Wicca.”

“Čakrapúdžu, kruh uctívatelů, kde se střídají muži s ženami, lze srovnat se shromážděními witchcraftu. V obou případech se důraz klade na rituální nahotu. Cílem kruhu (je to ženský a děložní symbol) je uzavřít a zachytit psychické energie (prány) vyzařované živým tělem účastníků. Jak roste sexuální a emoční podráždění, uvolňuje se více záření, více páry použitelné k tajným obyčejům. Tato energie vytváří nad skupinou mocný kužel, podobný víru psychické energie osvobozené při pohlavním spojení.”

SJEDNOCUJÍCÍ KOSMICKÁ ZKUŠENOST

Tantra odjakživa ví, že vrchol sexuálního zážitku přináší blaženost neporovnatelnou s prostou rozkoší a že vytváří přerušení obyčejného bdělého vědomí, kterému vládne moje “já”, moje ego. Změnit úroveň vědomí je osvědčeným prostředkem k překonání ega a k dosažení jed notného kosmického zážitku. Překonání ega se děje bez umrtvování, omezující askeze, které často vytvářejí víc problémů, než jich vyřeší!

Povšimněte si, že jsem neoznačil tuto hraniční zkušenost slovem orgasmus, zároveň příliš vzácným a mlhavým, a dal přednost vrcholu. Upustil jsem rovněž od slova paroxysmus, který označuje extrémní napětí cizí tantrickému zážitku. Tantra neodmítá obyčejný orgasmus, pokládá ho však za příliš závislý na reflexních pohlavních mechanismech, což ho zpronevěřuje vědomé kontrole. U ženy je orgasmus určitou křečí stejně nepotlačitelnou jako ejakulace. V tajuplné tantrické alchymii se šakti nevzdává pohlavního orgasmu, pokud neztrácí kontrolu šiva: pozvolna by měla překonat obyčejný orgasmus, aby probuzená energie oživovala “rajskou” mozkovou zónu. Právě tak šiva by měl překonat ejakulaci, to znamená ji kontrolovat. V obou případech je tento psychický orgasmus “vyvrcholením”.

Naše dvě sexuality, pohlavní se svým orgasmem a duševní s “vyvrcholením”, se tak spojují v tantrickou zkušenost, přednostně pro “ráj”, který je jediný schopen otevřít dveře do kosmu.

Stává se, že i bez tantrického zasvěcení prožije žena něco, co se této zkušenosti přibližuje. Jedna žena to popisuje takto: “Moje první pocity jsou soustředěny do pohlavní oblasti, potom se šiří mocnými vlnami po celém těle. Jsem celá vzrušená, celá citlivá. Někdy mám dojem, že se mi chce zpívat, jako kdyby se vzrušení zmocnilo hlasivek a rozvibrovalo je do zvláštního zabarvení.”

“Zažívám nádherný pocit plnosti. Je těžké to popsat. Mám elektřinu v celém těle a intenzivně prožívám smyslné a duchovní spojení s druhým. Stává se mi, že se modlím k Bohu, že s Ním tvořím jedno, a to je rozkoš extáze.”

“Tento orgasmus je pro mě metafyzickým ponorem do jiného světa, do náboženského světa. Mám dojem, že vystupuji na horu. Vše se výslovně děje v hlavě, která překypuje pocity a která mě nutí se emociálně zdržovat blízko muže, se kterým jsem.”

“Orgasmus je pulzující pocit světla. Světlo přichází z hlavy a prochází mnou, a já také vysílám světlo... jsem obklopena zářivým světlem, které tryská za mýma očima. Vše je v mém těle pouze světlem a nevidím nic jiného než to. Neslyším už nic, necítím nic přesného..., ale každá částečka mé krve se dává do tance, všechny póry vyzařují... a pavouci ve skříni, mravenci na zemi musí být veselí z toho, jak přijímám tento milostný proud.” (Le Rapport Hite, str. 278)

Text se snadno rozluští. Existují dvě sexuality a dva typy zkušenosti. Očividně, aniž to tuší, probudila tato šakti svou kundaliní. Její genitální orgasmus byl prvním stupněm rakety, která ji odstartovala k dalšímu bytí, k “rajské” zkušenosti, kterou výslovně umisťuje do mozku (pozn.: tato slova v citaci nejsou) a ne do jóni. Její prožitek je také duchovní, kosmický, ba mystický, ale je málo pravděpodobné, že toho dosahuje při každém spojení, v tantře je tomu podobně. Šiva musí vědět, zda jeho šakti tohoto prožitku dosahuje (její extatická tvář mu to prozradí), zda opouští pól “druhu”: v tom případě je moudrá pouze nehybnost a psychická spoluúčast na prožitku šakti.

Tantra “demokratizuje” tuto zkušenost určitým chováním a tantrickými obřady, které vytvářejí nutné tělesné a duševní podmínky. Tato zkušenost, pravda, nenastane hned na začátku u každé ženy, i adeptky tantry, ale je rovněž pravda, že každá je toho potenciálně schopna. K tomu dvě poznámky. Za prvé, vyvrcholení není povinnou vstupenkou k dosažení stavu kosmického splynutí (viz kapitolu Cesta údolím). Za druhé, vycvičení antifrigidních svalů a maithuna se šivou schopným se kontrolovat pozvolna osvobozují dvojí sexualitu šakti, která dospěje k tomuto zážitku a bude ho sdílet se svým tantrickým či netantrickým partnerem.

ORGASMUS

“Pozoruhodnou lstí vývoje je, že žena ignoruje dobu, kdy je oplodnitelná. Dvojice, která si přeje dítě, se musí milovat pravidelně. Vše se děje, jako kdyby příroda chtěla, aby se žena milovala každý den, protože je toho obzvláště schopna.

Až v roce 1950 si vědci všimli další ženské výsady. Kromě toho, že se může milovat s úctyhodnou pravidelností (a je k tomu donucena, jestliže chce mít dítě), jí sex opatřuje intenzivní slast (víc než muži), protože ji příroda obdařila klitorisem, ultracitlivým nervovým svazečkem jedinečně určeným k erosu. Do jejích pohlavních svalů se navíc sbíhá pět nebo šest žilních pletiv a při milování tyto citlivé shluky uvolňují její erotický výkon odlišný od výkonu muže.

Když je žena podrážděna, krev proudí k pohlavním orgánům a celé pánvi. Nervové svazečky se otevírají, svaly obkličují klitoris a vaginální otvor a anus se naplňuje přílivem teplé krve.

Houbovité tkáně obklopující vstup do vagíny zvětšují třikrát svou normální velikost, laplíky zdvojují objem a všechny svaly genitální oblasti se přeplňují krví.”

(Odbočka: co zde Helen E. Fisher popisuje, není ženským ekvivalentem mužské erekce, leda naopak, nekopíruje mužská erekce vaginální naduření?)

Potom srovnává ženský a mužský orgasmus: “Náhle napnuté tkáně protestují. Zaplavují se tekutinou a krví, tlak v nich zesiluje a stahují se, aby vypudily krev.

Nejdříve se začne chvět stěna dělohy, poté následují svaly první třetiny vagíny od análního sfinkteru, vaginálního otvoru a klitorisu. Každou půl vteřinu vhání nové stažení krev z pánevní oblasti do celého těla. To je orgasmus.

Podobné schéma je i u muže. Sexuální podráždění začíná v mysli nebo erotickým laskáním, následuje erekce penisu. Když krevní tlak v houbovitých tkáních pyje je příliš intenzivní, svaly se stahují. Zde se přesto muž a žena z hlediska orgasmu rozcházejí a zde nastává mimořádný vývojový obrat. Muž během orgasmu pociťuje nejvíc tři či čtyři hlavní stahy, následují další méně intenzivní, všechny v genitální oblasti. Ihned po nich ztrácí zájem o sex. Krev opouští penis, který měkne, a vše je pryč.

U ženy je tomu jinak. Normálně pociťuje od pěti do osmi hlavních stahů, poté devět až patnáct, které vystřelují do celé pánve. Místo aby to znamenalo konec, pro ni sex teprve začíná! U muže je tomu naopak. U ženy neexistuje žádné splasknutí pohlavních orgánů. Jestliže ví, jak si počínat, skoro ihned může prožít nový vrchol, pak další a ještě další, jestliže chce. Čím více má žena orgasmů, čím více jich může mít, tím se zintenzivňují.”

Helén E. Fisher tvrdí, že to není případ Američanek, z nichž většina nezná svou sexuální schopnost, nicméně každá žena je fyzicky schopna zažít mnohonásobný orgasmus. Pouhá otázka praxe, říká. Nárazové orgasmy mohou jít jeden za druhým tak rychle, že splývají v jediný stálý orgasmus. Poznamenává, že z hlediska plození je ženský orgasmus zbytečný, ba i nepříznivý, protože pulzace orgasmu je řízena k dolní části těla.

Vzhledem k tomu by titul této kapitoly měl být: Žena – geneticky naprogramovaná erotická šampionka všech kategorií... Správnější, ale příliš dlouhé.

Když sex pronásleduje náš druh, není tedy smilstvem ani zvrhlostí ani chlípností, ale znakem lidského údělu. Náš druh je zaslíben erotismu, jemné hře, kde sex oddělený a osvobozený od živočišného plodivého pudu otevírá lidské dvojici přístup k duchovnímu životu skrze plné spojení dvou bytostí v milostné extázi. U zvířete se samička zmocňuje spermatu k otěhotnění, nic víc. Mimo bezprostřední rozkoše nevyhledává žádné splynutí na jiné úrovni, jako je například meditace ve dvou, která člověku otevírá kosmos. Jakmile samec ejakuluje, samička ho odmítá jako vyplivnutou švestkovou pecku.

Jestliže Helen E. Fisher dobře popisuje rozlišení mužského a ženského orgasmu, obratně však zakrývá problém, který z toho plyne. U ženy je první orgasmus pouze začátkem, zatímco ejakulace muže vybíjí a přerušuje prožitek: jedině kontrola ejakulace zajišťuje rovnováhu, ostatně blahodárnou a příznivou pro oba.

Jestliže se tato mužská sexuální kontrola musí učit, není umělá nebo dokonce nepřirozená? Odpověď “ano” by odsoudila vše, co nás odlišuje od zvířat, počínaje řečí. Dítě se musí učit mluvit od kolébky.

MUŽSKÝ ORGASMUS

Nejméně 90% mužů neprožívá orgasmus. Protože ejakulace a pár vteřin, které jí předcházejí, jsou kulminačním bodem jeho sexuální zkušenosti. Muž je přesvědčen o tom, že právě takhle pociťuje mužský orgasmus. Tantra už několik tisíc let ví, že právě ejakulace okrádá muže o skutečný orgasmus a sexuální extázi, které vedou k vyšším kosmickým úrovním vědomí. Ejakulace zastavuje jeho přímou zkušenost a v návaznosti na ni i ženskou. Řekněme si to zcela otevřeně: jestliže 90% žen nezažívá orgasmus, vinu má 85% mužů s předčasnou ejakulací!

Definice: předčasný ejakulátor je každý muž neschopný zadržet ejakulaci, dokud žena není plně uspokojena jedním či několika orgasmy. Zadržet ejakulaci ještě neznamená, že muž dosáhne pravého orgasmu, i když jeho sexuální zkušenost je intenzivní a uspokojující. Ale i to je pokrok!

Ejakulace zabraňuje dosažení mužského orgasmu a ubíjí i takové přání. Ničí magnetismus, který by u dvojice měl být hudbou stále dobré nálady i mimo konkrétní sexuální spojení. Splasknutím lingamu se magnetismus a kouzlo spojení šivy a šakti rozplývá. Dvojice se odděluje a ocitá se ve všednosti každodenního života. To je víc než politováníhodné.

Tantra slibuje muži neomezenou sexuální sílu, tak dlouhé erekce, jak si jeho společnice a on budou přát, schopnost mít dva, tři sexuální styky za den, nebo podle tao nepřetržitě toužit po své šakti. To muže fascinuje, stejně jako jeho partnerku, ale za cenu zřeknutí se ejakulace. Úsměv ztuhl, nos se prodlužuje.

Klasický scénář: polibky, víceméně obratné něžnosti, vniknutí, pohyby sem a tam, ejakulace, splasknutí. To člověku připadá přirozené, nedotknutelné a nevyhnutelné. Ejakulační reflex pramení z hlubin věků a je neodbytný. Sexuální impuls se zakořenil do nezadržitelného pudu druhu, jenž chce přežít, tedy plodit, tedy ejakulovat. Toto chování zakódované do genů se posiluje výchovou. Ale pro tantru, kromě plození, je ejakulace zbytečná. Chápu zdrženlivost mužů, kterým navrhuji odstranit ji a vyvarovat se ejakulace jako rušivého prvku. I z prostého životního pohledu dvojice, aniž by měla v úmyslu zduchovnění sexu, jak o ně usiluje tantra, to ale za úvahu stojí.

Tao, které je jakousi čínskou tantrou, toto stanovisko rozděluje. Jolan Chang ve své knize Tao de l'art d'aimer píše:

“Starověcí taoisté učili, že mužský orgasmus a ejakulace nejsou jedna a táž věc. Ejakulace po delší době v žádném případě neznamená, že je muž sexuálně o něco okraden, ani že by prožil méně fyzické rozkoše. Obvykle se ejakulace označuje za nejvyšší vrchol rozkoše, což je smutný zvyk.

Často se mě ptáte, jakou pociťuji rozkoš, jestliže ejakuluji pouze jednou ze sta. Většinou odpovídám takto: určitě bych nevyměnil intenzivní rozkoš, kterou prožívám, za tu vaši. Dvanáct let jsem se spokojoval s rozkoší spojenou s okamžikem ejakulace. Jsou to pro mě dlouhé promarněné roky! Říkám-li to muži, nemůže zapochybovat o mé upřímnosti. Vidí mě klidného, šťastného, v dobré pohodě a plného radosti z milování. Jestliže žena na začátku našich styků lituje mého chování, moje horoucnost ji rychle připraví o sebemenší pochybnost o intenzitě rozkoše, kterou s ní prožívám. Bude jí stačit pár hodin, než zjistí, že zakouší naprosto nový způsob milování. Pravděpodobně si uvědomí, že milostné styky jí nikdy nepřinášely takovou slast. Mnoho žen nemělo možnost poznat, že sexuální akt může přinést tak hlubokou radost.”

Dvanáct let jsem se spokojoval s ejakulací, či spíše s masturbací do vagíny, neboť tak se na věc dívám dnes. Ted' chci říci, že sexuální akt bez ejakulace rovněž představuje uvolnění napětí, ale bez exploze. Rozkoš se projevuje klidem a ne násilím a prudkostí. Projevuje se rozsáhlým, smyslným a prodlouženým splynutím v něčem širším a nadsmyslnějším, než v pouhém já. Mám pocit jednoty se vším, ne oddělenosti. Jde o pocit těsného spojení a rovnosti. Žádná individuální a osamělá křeč vylučující druhého partnera

Než přistoupím k praxi, upřesňuji, že nikterak nejde o bezprostřední, úplné a definitivní zřeknutí se ejakulace. To nastává postupně. Následující řádky přivedly mnoho dvojic k touze tento způsob vyzkoušet. Za prvé: mužská sexuální schopnost je proměnlivá, od styku jednou za týden (v neděli ráno ve čtvrt na devět?), po každodenní, ale je velmi omezená. Žena má naproti tomu neomezenou sexuální schopnost. Za druhé: pokud má muž touhu, fyziologie neomezuje počet ani trvání erekce. Neejakulovat chrání sperma, udržuje touhu, podržuje schopnost bezúhonné erekce a dovoluje neomezené sexuální kontakty co do počtu i doby trvání.

Tedy: každý sexuální styk bez ejakulace je pro dvojici “konkrétní erotickou výhodou”! Čím víc muž šetří s ejakulační “municí”, tím více stoupá jeho žádostivost a sexuální uspokojení partnerky. Tato rovnováha přináší dvojici slastnou harmonii.

Vím, že se “ženu” k úrovni sedmikrásek, k úrovni “pouhé” sexuální rozkoše, ale třeba ji nejdříve dosáhnout a pak teprve překonat!

Při obvyklé zkušenosti představují poslední vteřiny před pohybem “navíc”, který uvádí do chodu ejakulační křeč, maximální oblast mužské blaženosti. Potom nastává křeč, která vše převrací ke zklamání dvojice. Krátká ejakulační rozkoš přináší daleko méně než rozkoš v kritickém bodě. Tantrické řešení je geniálně jednoduché: prodloužit poslední, nejintenzivnější okamžiky a potlačit ejakulační křeč.

Pro tantrického šivu zůstat nekonečně dlouho v kritickém okamžiku je nejvyšším uměním. To vede k “duševnímu sexuálnímu ráji” a k pravému mužskému orgasmu. Zkušenost dvojice není již omezena, ani přerušena mužskou ochablostí. Tantra poskytuje takovou zkušenost všem dvojicím, protože není sexuální akrobacií.

Začínající šiva musí ještě v kritickém okamžiku znehybnět tak jako šakti, aby zabránil ejakulaci, protože tato doba je uzoučká jako “ostří břitvy”. Jedině tantricky zkušený muž může v těchto okamžicích po dlouhém cvičení zůstat úplně aktivní bez uklouznutí. Bohužel, i v Indii jsou takoví lidé výjimeční! Každý člověk však s trošičkou praxe a spoluúčastí šakti může stále déle zůstat v rovnováze na “ostří břitvy”. Jeho nehybnost se potom rychle změní. Lehké pohyby sem a tam jsou možné a postupně jsou plnější, aniž sjíždějí do křeče. Je to otázka relaxace, dýchání, procítění, ale i cvičení.

UCTÍVÁNÍ JÓNI

Na začátku uctívání se šakti usadí do středu mandaly, většinou trojúhelníku v kruhu, symbolu kosmické jóni. Sádhaka jí nabídne nápoj s afrodisiakem, který se nazývá vidžaja, jehož složení není uvedeno, bezpochyby proto, že je v té době asi každý v Indii znal. Na Západě ho nahradí číše šampaňského nebo lehký alkoholický nápoj, například gin.

Přiznávaným záměrem je extrémně erotizovat šakti, silně podráždit její sexuální energii, aby ji přivedla k extázi. Jestliže šampaňské nebo alkoholický nápoj vytváří tento účinek u západní šakti, dosáhneme cíle.

Když proběhne přípravný rituál složený z manter a bídž (samohlásek bez pojmového obsahu), které autor neupřesňuje, začíná první část jónipúdži. Jóginí se posadí na levé stehno adepta, který uctívá její šakuntalajóni, to je nevyholenou jóni, což je snadno splnitelné. Adept jóni pomaže santalovou pastou či jemným parfémem. Jóni se podobá “kouzelnému květu”. Uctívatel šakti znovu nabídne číši vidžaji a nakreslí jí rumělkou ardhačandru, půlměsíc doprostřed čela. Nejde o mechanickou rutinu: symboliku každého gesta partneři intenzivně prožívají. Zatímco adept kreslí půlměsíc, dvojice si uvědomuje lunární síly přítomné v šakti.

Šiva položí ruce na prsa šakti a naplňuje se mateřským aspektem kosmické Šakti a vyslovuje sto osmkrát bhagabídžu, kořenový zvuk lůna, opět bez upřesnění, ale všeobecně zní hrím. Konečně uctívatel provádí všechna gesta a doteky, které mohou maximálně šakti podráždit: mazlí jí ňadra, stehna a jóni.

Pomlouvači tantry pokrčí rameny a řeknou, že jde o banální omakávání a že taková “komedie” působí směšně. Jejich postoj přirovnávám k záměně sprchy a křtu, protože v obou případech se používá voda!

Během jónipúdži vyvolává podráždění šakti, které se přenáší na šivu, bohaté vyměšovací šťávy tattvóttvamy, jemné esence, to je vaginální vyměšování, a hlavně probouzí jemné pránické energie, jež mají prvotní roli v následující púdži.

Ústřední část púdži se odehrává nyní. Šakti pomazává lingam santalovou pastou či afrodisiakovým parfémem, zbarveným šafránem. Stále přítomný guru bdí nad přesným dodržováním rituálu a recituje vhodné mantry. Teprve potom je lingam vsunut do jóni. Maithuna se nesmí stát pouhou všední souloží, ale zůstává pod kontrolou navzdory intenzivnímu vzájemnému vzrušení a prožívá se v posvátném smyslu vlastnímu každému tantrickému spojení. Možné způsoby tantrické maithuny jsou předepsány, zejména pokud jde o ásany a kontrolu ejakulace.

Základní podstata tohoto obřadu náleží vzájemnému vstřebávání “jemné esence”. Když lingam přidá vlastní mazací sekrece k vaginálním tekutinám, přispívá značně k provlhčení jóni. Obě tekutiny se mísí a tantrikové věří, že je jóginí i jógin vstřebávají. Je jisté, že i bez tohoto vzájemného pohlcování intenzivní a prodloužené podráždění gonád zintenzivňuje vyměšování sexuálních hormonů, které by rovněž měly vytvářet tuto “jemnou esenci”: proč ne?

Dvojice během maithuny medituje o tvořivé síle, která se probouzí v břiše ženy, stejně jako muže, a tuto Kosmickou energii uctívají. Doba trvání tohoto spojení jóni–lingam odpovídá tomu, co je ostatně řečeno v této knize: nikdy neplatí “co je rychle uděláno, je dobře uděláno”. Po rituálním spojení vzdá šiva úctu jóni. Jóginí leží na zádech a s roztaženýma nohama se nabízí jeho pohledu a uctění. Adept odebere prstem trochu vaginální tekutiny a namaluje tilaku, znaménko, které nosí indické ženy, doprostřed čela své partnerce ještě ponořené do extáze, stejně jako sobě.

ÓM TANTRY

Při tajném tantrickém óm, ať se vyslovuje samostatně či uvádí jinou mantru, jako je Óm namah Šivája či slavné Óm mani padmé húm buddhistů, nebo se opakuje v kaskádě, zůstávají ústa otevřena po celou dobu. V některých případech se nezavírají ani při nádechu...

Jak najít bez zasvěcení toto óm tantry? Zde je návod: otevírám ústa dokořán, zívám a nasazuji ááááá, jako kdyby se mi chtěl doktor podívat do krku či jako kdybych chtěl kloktat. Nechávám jazyk klesnout co nejdál do úst, která se lehce uzavírají, aby vykreslila “o”. Zvuk se stává hlubokým ááááá zabarveným do “o”, tedy ani skutečné “a” ani “o”, ani otevřené a jasné “o”. Vytváří se někde mezi ušima a rozvibrovává patro, lebku a hrudník. Když si položím dlaně na hrudní kost, ucítím to velice dobře. Čím je zvuk hlubší, tím vibruje hrudník víc. Přitahuji jazyk dozadu a dolů, abych uzavřel hlasivkovou štěrbinu: “o” přestane a zvuk lelkuje na “mmmmm”. “O” tantry není skutečným “o” a “m” není skutečným “m”! Píše se sice “m”, ale vyslovuje se jako nosové “ng” ve slově long. Toto “ng” rozvibrovává nosní chřípí, patro, dutinu lebeční a hrudník. Musíme najít maximální vibraci.

Stále s otevřenými ústy nechávám nyní vibrovat “ng”: zvuk je čistě nosový, “lebeční”. Lehkým pohybem jazyka dopředu se opět vytváří “áó” a naplňuje prostor okolo mě. Kde je rozdíl? Budu-li pozorný, uslyším stále vibrovat “ng”. Je to tento základní zvuk, ve kterém se “áó” objevuje a postupně mizí: “ng” je stálé, “áó” střídavé. Není to tedy “áó” jdoucí po “ng”, ale obě se překrývají. Složité? Ke čtení ano. Dohodněme se, pro příště a pro jednodušší psaní, že óm budeme číst “óng”.

To není konec! Při troše tápání a zkoušení přijdu na správné “ngáóng”, které mi vyhovuje nejvíc. Jakmile je nalezeno, vnitřně mě naplňuje a z prostoru kolem mne se vytrácí. Vychází z výrazu tváře a hrudi, ze zadní části lebky, zad, boků. Mám dojem, že zaplavuje vše okolo mě, že vibruje celá místnost.

Skutečné óm je nutné hledat, ale zaslouží si to, protože to je základní tantrická mantra, kořen všech zvuků, který doprovází ostatní mantry. Óm je velice důležité, protože se nazývá pranavou nebo ómkarem, tím, co se nese a proměňuje pránu, energii. Pro tantru má každý pocit, každá bytost, každý předmět svou základní vibraci, ať je to křišťálové sklo či obyčejná pánvička! A naopak, každý zvuk má svůj obraz: óm se kreslí (a ne píše).

O jeho grafickém znázornění, které má neobyčejnou magickou sílu, si Západ myslí (dlouho jsem si to myslel také), že pochází ze sanskrtu a nikdo ho nevyvedl z omylu. Pro nás je to jednoduché: nakreslí se a vysloví se óm. To je vše!

K pochopení tajného smyslu tohoto óm si zapamatujme, že z této vibrace se zrodil svět, že tento vesmír je vyvolán kosmickou maithunou Šivy a Šakti, a konečně, že lidská maithuna je jejím konkrétním projevem na pozemské úrovni.

Óm dovoluje tantrikovi soustředit veškerou duševní sílu na tuto Nejvyšší realitu a dosáhnout jí. V jeho duševnu se vibrace óm překrývá s nakresleným óm, které je jeho viditelnou formu. Ať si je představuje nebo o něm rozjímá jako o kresbě, na tom nezáleží, důležitým zůstává, že chápe jeho skrytý smysl.

Tento hieroglyf je proto jantrou, mystickým či magickým diagramem, nebo je mandalou, symbolickým obrazem vepsaným do kruhu a zobrazujícím projev univerzálního tvořivého dynamismu. Toto óm je bezpochyby nejobsažnější, nejhutnější a nejmocnější mandalou tantry. Před sanskrtem, před písmem dévanágarí, se ómkar kreslil do tvárné hlíny či na palmové listy.

Maluje se tak i dnes a nejenom v tantrickém esoterismu. Jestliže o tom někdo pochybuje, ať nahlédne do knihy Tantra, the Erotic Cult od F. D. Colaabavala či do knihy The Soul of Symbols od Jaya Rajae.

CESTA ÚDOLÍM

Tantrická cesta nazvaná “údolím” je nejsnadnější zejména pro kontrolu ejakulace, protože toto málo “živé” spojení je založeno na fyzické a duševní relaxaci. Může se považovat za málo “vzrušující”, což má jisté opodstatnění, ale otevírá dveře k neznámu světu pocitů a zkušeností. Vytváří prodlouženou naplněnost, při které se propojují obě bytosti těly, duševny i dušemi, a obyčejné dvojici uspěchaného Západu přináší zdroj neznámé blaženosti.

Rozdílná zkušenost

Cestou údolím se tantrikovi daří “zženštit” svůj prožitek sexuality. Pro “obyčejného” muže je sexuální akt soustředěný na pól “druhu”, do pohlavních orgánů. Je to zkušenost směřující do prostoru a času. Jinak řečeno, jeho prožitek vede k stále většímu zúžení. Žena probouzí jeho touhu, ale jakmile nastane erekce, prožitek se odehrává v stále omezenější oblasti, v pohlavní zóně. Penis jednou zasunutý do vagíny upoutává veškerou jeho pozornost, která se pozvolna soustřeďuje na pocity na žaludu, Současně se jeho zkušenost stahuje do času, protože směřuje ke krátkému okamžiku rozkoše s ejakulací. Poté jeho žádostivost ihned opadá, stahuje se a odvrací se od ženy.

U tantrika je tomu naopak. Maithuna je, i mimo obřad, odlišnou zkušeností ženského typu. U ženy se pohlavní prožitek neomezuje na vagínu a penis, který svírá, ale postupně se rozlévá a rozšiřuje z pohlavní oblasti do celého těla. Když nastává orgasmus, zasahuje každé vlákno jejího těla, proniká celou její bytostí. Extáze směřuje k zvnitřnění a tedy k rozšíření v čase. Ještě dlouho po kontaktu v ní rezonují odezvy.

Tento prodloužený zážitek zná tantrik, který se nespokojuje s vagínou, ale chce spojení s celou bytostí, s fyzickou, psychickou a kosmickou ženou, to jest vtělením Šakti. Když lingam vytvořil intimní kontakt a vnímá jóni, zúčastňuje se šiva žádostivosti a erotického vzrušení šakti. Počínaje lingamem se jeho erotický prožitek rozlévá jako olejová skvrna, postupně dosahuje břicha, jde podél páteře a nakonec rozvibrovává každou buňku jeho těla. Intenzivně se zúčastňuje nejvyššího sexuálního vzrušení šakti, když prožívá hluboký orgasmus. Vnímá skrytou bytost ženy, ale nesnaží se přisvojit si její tělo či pohlaví. Nemyslí si: “Toto je moje žena a její pohlaví a sexualita mi patří.” Vnímá v sexu nadosobní kosmickou tvořivou sílu projevu. Když je spojen se šakti, celé jeho tělo se stává pohlavním orgánem, ne pouze lingam jako při obyčejném spojení.

V praxi

Než přistoupím k praxi, zmíním se nejdříve o vhodných pozicích. Používaná západní poloha, jež se nazývá “misionářská”, skoro nevyhovuje, protože unavuje šakti, která musí dlouho nést váhu muže položeného na ní, zejména když relaxuje, což se vyžaduje. Při Cestě údolím může spojení trvat dvě i více hodin. Dřímota není nevýhodou, protože se na povrch vynořuje nevědomí a umožňuje intenzivní magnetické a psychické výměny. Ve spánku tyto výměny nastávají na jemné psychické úrovni.

Pozice obkročmo je vhodná, pokud relaxaci umožňují podušky za zády obou partnerů.

Z tantrického hlediska se lze rozhodnout pro protilehlý postoj, horizontální nebo nakloněný o 45 stupňů (viz kapitolu o ásanách k maithuně). Tato tradiční a specificky tantrická ásana příznivě působí na cirkulaci jemných energií a umožňuje důkladnou relaxaci při správném sexuálním kontaktu. Pohyby jsou omezeny nebo neexistují. Praktický detail: v našem často chladném podnebí je třeba se přikrýt, protože relaxace rychle snižuje tělesnou teplotu a prochladnutí ohrožuje výsledek prožitku. Nezanedbatelná výhoda: v této ásaně nedělá kontrola ejakulace problém.

Další oblíbená poloha je boční. I když je asymetrická, dovoluje hlubokou relaxaci a vyhovuje západnímu prostředí (postel, peřiny atd.).

Cesta údolím vyžaduje relativní nehybnost. Pohyby zůstávají omezeny, málo rozsáhlé a kontrolované jak u šivy, tak u šakti. Pouze jeden partner je aktivní, druhý zůstává pasivní a uvolněný.

Často se pohybuje šakti, například aby udržela erekci, která nemusí být triumfující po celou dobu styku. I když lingam je napůl tuhý, může šakti prožívat intenzivní prožitek, a podobně jej cítí i šiva. Výkyvy erekce jsou normální a jsou součástí hry. Když se v těle šakti spontánně vytvoří rytmické vlnění, může se mu poddat nebo je potlačit. Tyto pohyby však mohou přerušit zkušenost buď vypuzením lingamu, je-li erekce příliš slabá, nebo nežádoucí ejakulací. Při Cestě údolím může šakti dosáhnout jiného orgasmu; to jest prožitku výhradně v pólu “jedince”, v mozku, a ne pouze v pólu “druhu”, pohlavních orgánech, jako je tomu obvykle.

Opak může nastat rovněž. Šakti relaxuje a šiva udržuje omezené spontánní, ale kontrolovatelné pohyby, což se zdá rozporné. Tělo je vyvolá (jsou tedy spontánní), zatímco mysl je pozoruje a kontroluje, zda rozsah a rytmus neohrožují jejich ovládání.

Tyto role se často střídají. Nejdříve řídí hru šakti, potom šiva; nebo naopak. Hru přerušují fázemi nehybnosti a tajného jazyka, to znamená vaginálními stahy, na které odpovídá lingam. Vyhýbají se “myslet” na pohyby či tento akt, přesto stále vědomý, intelektualizovat. Dvojice zůstává vnímavá a pohotově reaguje na všechny nuance na genitální úrovni i v celém těle. Nevýslovný pocit splynutí je normálním výsledkem Cesty údolím. Na začátku možná tento styk vyvolává méně uspokojení než obvyklý netantrický, ale brzy po probádání tohoto nového vesmíru vzrušuje.

Ostatně nikdo nenavrhuje “obrátit” se jednou provždy k tomuto typu spojení a učinit z něj něco výlučného. Jedna cesta nevylučuje jinou. Cesta údolím umožňuje šivovi zůstat ve styku nekonečně dlouho, zajišťuje potlačení ejakulace a nesnižuje sexuální slast.

MAITHUNA

tantrické spojení

Při maithuně zůstává pasivní často muž. Vyhýbá se všemu, co by vyvolalo ejakulaci. Šakti je aktivní a zachovává iniciativu během obřadu. Muž je vnímavý, tón udává šakti. Muž nezávisí na faktu, zda se erekce udrží až do konce nebo ne. Stačí mu, že může zůstat ve spojení. V tantře je to spíš šakti než šiva, kdo zachycuje a přenáší kosmické rytmy Luny, Slunce a Země. Aby muž prožil extázi, musí dlouho zůstat ve spojení se šakti, naplňovat se její magnetickou energií, až jím projede “božská vibrace”. K tomu stačí uvolněná pozornost, aniž se zpronevěří tomu, co se děje v těle, aniž se zpronevěří výměnám, které se uskutečňují.

Toto spojení může (a mělo by) trvat dvě i více hodin. Šiva se musí poddat smyslnému vnímání ženy, cítit, jak její krev pulzuje, jak vibruje, dýchat jejím rytmem, což je velice důležité! Potom nastane extatický zážitek.

Rita Ashby, kalifornská tantrička, říká: “Tantrická šakti doslova rozkvétá. Její kůže se třpytí září Erosu, její otevřený a čistý pohled upoutává všechny ty, na které se obrací. Tantra je horoucí láskou, která šakti poskytuje sebedůvěru. Každá žena je manželkou Šivy. Šakti! Šakta! Orgasmus šakti zůstává pouhou možností bez skutečné důležitosti, protože žena není tolik orientována na pohlaví. Na rozdíl od ejakulace rozdmýchává ženský orgasmus božský oheň rozkoše, netlumí ho.”

Její partner Ted Ashby dodává: “Když se milujete hodiny, lze použít vše: hrát na hudební nástroje, tančit jako bůh či provádět tantru se skupinou adeptů v magickém kruhu, kde se každý drží za ruce a vnímá vibrace a magnetismus ostatních. Tantrik se nesnaží vnutit svou osamělou totožnost. Je plně zde a nyní, je v životě, stává se Životem. Jste jedno se svým partnerem a jste připraven se stát jedním ze všech zázraků Bytí.”

Carezza, podobně jako Cesta údolím, neodsuzuje své adepty k neustálé nehybnosti. Vedle tajného jazyka vhodného k vzájemným výměnám jsou všechny pohyby dovoleny, pokud nevedou k ejakulaci. Její stoupenci šťastně objevili, že vše, co vede při normálním spojení k ejakulaci, se stává možným bez tohoto “incidentu” a bez neustálé starosti, jak se ovládat.

Tantra osvobozuje muže od ejakulačního reflexu bez větších těžkostí. Dvojice, jež si zvykla po dlouhých letech na “normální” lásku, se tohoto reflexu samozřejmě nezbaví ze dne na den. Na začátku se snad muži podaří občas úspěšně vyhnout ejakulaci, někdy bez spolupráce partnerky, která je sama podřízena navyklému vyústění sexuálního aktu a která může jako muž ze začátku považovat toto spojení za méně uspokojující.

Stačí prostě vytrvat, protože Levá cesta je nejsnadnější cestou k meditaci ve dvou.

Pokud jde o meditaci ve dvou, o její začátky, Osho Rajneesh napsal několik krásných vět, například tento výňatek z časopisu Sannyas z února 1971:

“Milujte se meditací ve dvou. Nepotírejte sex. Nestavte se proti němu. Buďte k němu přátelští. Jste součástí přírody! Sexuální akt není dialogem mezi mužem a ženou, je to dialog muže s přírodou skrze ženu, je to dialog ženy s přírodou skrze muže. Během kratičké chvíle vplouváte do kosmického proudu, do nebeské harmonie, jste sladěni se Vším. Muž se uskutečňuje skrze ženu a žena skrze muže.

Když budete schopen být pozorovatelem svého sexuálního aktu, povyšujete ho, protože se při jeho pozorování osvobozujete.

Pouze sexuálním aktem se muž stane pozorovatelem svých vnitřních hlubin.

Je to tajemství k otevření nových dveří. Když se milujete nevědomě, jste pouze slepým nástrojem v rukou biologického vývoje. Nejste doopravdy zde. Vývoj si razí svou neznámou cestu skrze vás a vy budete odmítnut. Pokud jste schopen být při sexuálním aktu vědomý, stává se sex hlubokou meditací.”

Relativní nehybnost při Cestě údolím tyto možnosti poskytuje.

Rytmus maithuny

Život je rytmus! Při obvyklém spojení “západního” typu muž kontroluje činnost a zejména koitální pohyby. Muž si většinou myslí, že to klape samo, a proto vnucuje svůj rytmus partnerce, často proti jejímu. Jako kdyby jí vnucoval tango, zatímco by poslouchala a toužila po valčíku! Na ples samozřejmě kavalír vede tanečnici, ale při tanci jde o něco jiného, protože dvojice sleduje rytmus orchestru a její pohyby se shodují.

Maithuna by měla být tancem, kdy šiva přijímá rytmus šakti. Tento rytmus se mění nejen od jedné ženy k druhé, ale ze dne na den, z okamžiku na okamžik. Potom, pánové, co musíte “udělat”? Měli byste vědět a přijmout, že nemáte “dělat” nic, ale dát všemu “volný průběh”. Se zkušenou šakti to bude snadné, stačí počkat, až převezme iniciativu, a sledovat ji. Když se žena ze zvyku pasivně podřizuje mužskému rytmu, bude to o trochu choulostivější. Muž by měl zůstat pozorný a naprosto citlivý k prožitku šakti, pozorovat dechový rytmus ženy a vyhýbat se svévolným pohybům. Pokud se nic neděje, stačí často posečkat, aby se u šakti erotické vzrušení lehkými spontánními projevy uvedlo do činnosti a potom je přijmout za své. Ano, toto slovní spojení říká vše podstatné: přijmout za své! Šiva by měl obratně a harmonicky přijmout rytmus šakti za svůj, ať je pomalý nebo rychlý, důkladný nebo povrchní.

Když se šiva vzdá své dominantní úlohy, nic neztratí, naopak! Místo ženy jako “pytle s moukou” najde rozkvetlou a živou partnerku, pravou tantrickou šakti.

OBŘAD PRO ZÁPAD

To nejpodstatnější nalezneme v ukázce z Kulárnavatantry, VI. 96: “Uctívatel přistupuje k tomuto obřadu, když dosáhl vědomého stavu, když vnímá božství, když je ve styku s bohem, když se nabízí bohu. Proto si musí uvědomit svůj vlastní božský stav.” Tělo je však “božské”, to znamená, že se neustále vytváří Nejvyšší inteligencí, která ho udržuje při životě. Tato Nejvyšší inteligence je moje Já, hluboké a odlišné od “já”. A toto je podstatné.

Nemám však skoro žádnou naději, že toho dosáhnu, pokud “já” zůstane na úrovni bdělého empirického vědomí. A právě zde zasahuje obřad, který nebude ztuhlý a neměnný. Prostřednictvím několika prostých pravidel si každý může vytvořit vlastní obřad.

Teoreticky bych neměl potřebovat nic, leda se dostat do vhodné pozice k zvnitřnění, posadit se s rovnou páteří, pozorovat dech, vstoupit do těla a provádět například meditaci o Životě. Pociťuji, že Život přítomný zde a nyní v těle se bez přerušení předával od počátku až ke mně. Ve skutečnosti “já” jsem tento Život, který překonává mou individualitu, tento Život “mě” prožívá.

Tato zkušenost se lépe uskutečňuje prostřednictvím spojení vhodných prostředků. Nejdříve je důležité “kde”. To znamená najít nějaké útočiště, nějaké místo v domě, kam se on a ona mohou uchýlit výlučně k tantrickému obřadu. Proč by to nemohla být ložnice?

Jde o to vyhradit jeden kout a zařídit si v něm malý soukromý “oltář”. Toto slovo může věřícímu nahánět hrůzu, může se obávat, že se chystá ke kacířskému obřadu, zatímco ateista v něm může spatřovat náboženský “trik”. Mohl jsem napsat “malý stoleček”, což by nikoho nepohoršilo, ale dávám přednost “oltáři”, který naznačuje posvátno. Víme, že posvátno existuje i mimo náboženský kontext: život je posvátný, země je posvátná, vlast atd.

Tento oltář zůstane tajný. Nesmí být “znesvěcen” indiskrétními pohledy ostatních. Stačí malý nízký stoleček pokrytý jemnou tkaninou, například hedvábím. Na tento stoleček se dají symbolické předměty: jantra, červený trojúhelník, doprostřed svíčka, která představuje Šivu nebo lingam. Pokud jste si přivezli z Indie skutečný lingam, můžete ho položit doprostřed červeného trojúhelníku. Bez lingamu či tančícího Šivy postačí obraz, který je znázorňuje. Nezmiňuji se o jejich symbolice, protože ho už znáte.

Není myslitelné, aby každý předmět pro vás představoval kosmickou maithunu, abyste si uvědomili, že Vesmír se stále tvoří milostným aktem, spojením mužského a ženského kosmického principu. Pokud se vám líbí jiný symbolický obraz, neváhejte a použijte ho. Pokud nemáte nic z toho všeho, napodobte jihoindické vesničany, pro které pouhý vztyčený kámen symbolizuje spojení Šivy a Šakti. Do nějaké nádobky, nejlépe půlkulaté, dejte trochu písku (prvku Země) a zasaďte do písku kámen, například krásný vejčitý oblázek, což bude symbolizovat prvek Vodu a lingam.

Váza v podobě amfory (symbolu mateřské i kosmické dělohy), která je naplněná obarvenou vodou, symbolizuje prvopočáteční moře, v kterém se zrodil život, stejně jako plodovou vodu. Také mušle připomíná naši Matku, mořskou vodu. Zejména záleží na květinách, jakkoli skromných, protože žádná púdža se neobejde bez květin, živého projevu univerzálního tvořivého dynamismu, ale i symbolu krásy vesmíru.

V Indii právě samotní účastníci před obřadem připravují oltář; to znamená, že se ho dotýkají a sami na něj umisťují symbolické předměty. To přispívá k povznesení jejich nálady. Symbolicky se také očišťují; to znamená, že se sprchují a potírají vonnými mastmi.

Když se vše ocitne na pravém na místě, vyvolejme atmosféru. Obřad se odvíjí v pološeru. Pouze svíčka, která nahradí tradiční olejovou lampu, slabě osvětluje místnost. Pokud si můžete obstarat indické vonné tyčinky, zapalte tři nebo čtyři, vytvářejí patřičnou náladu. Nahradit je může nějaký parfém. Příjemné je také hudební pozadí, nejlépe erotické. Nemusí to být nutně indická hudba, i když je dokonalá. Vše se dělá pro vyvolání atmosféry “krásy, přepychu a rozkoše”, přepychu samozřejmě relativního.

Uctívači, kteří mají na sobě lehký župan, například z jemného hedvábí, se posadí vedle sebe na měkký kobereček, tváří k oltáři. Kolena se mohou dotýkat, stejně jako ruce, aby se vytvořil první přímý fyzický kontakt. Soustředí se na plamen svíčky, který by měl být stabilní a krátký. Sledují dech a naplňují se přítomnými symbolickými předměty a jejich významem. To nevyžaduje slov, intelektualizaci. Jde prostě o to otevřít se symbolům, nechat je proniknout do nevědomí, které je dešifruje.

Když se duševno zklidní, obrátí se tvářemi k sobě. Sedí například po krejčovsku, kolena se dotýkají stejně jako ruce. Dívají se do očí a prostupují se svou vzájemnou přítomností. Snad pocítí touhu se probudit. Žádný spěch. Potom mezi sebe položí podnos, na kterém bude něco k zakousnutí: sušenky, ovoce atd. Ona rozděluje jídlo. Potichu jedí s myšlenkami na to, že potrava se stane jejich vlastním tělem a že náleží vnějšímu světu k jejich přežití.

Potom přichází velice silný okamžik. Do půlkulaté misky ona nalije červené víno. Pomalu jeden nebo dva loky upije s pohledem do očí partnera, nabídne mu misku a on se rovněž napije. Miska přechází od jednoho k druhému, až ji vyprázdní. Znovu se na chvíli posadí do meditační pozice. Iniciativa prvního laskání by měla vzejít od šakti. V Indii se nejdříve provádí njána, dotýkání různých částí těla v určeném pořadí, aby se probudilo tělo, ale zejména, aby se v něm probudila energie. To je ve všech případech okamžik, kdy ona svléká svůj župánek. Nahá se stává živým symbolem bohyně prvopočátku, ne, je vtělenou bohyní, kosmickou Šakti.

Pokračování záleží na dvojici, ale nic není strnulé. Jde o pomalý a uctivý přístup, vzájemné naslouchání. Nic se nesmí provádět ve spěchu. Maithuna bude, jak víte, kulminačním a nejvýznamnějším bodem obřadu. Praktická část této knihy přináší nutné informace k prožití úspěšné zkušenosti. Sexuální spojení bude svátkem, kterého se zúčastní všechna vlákna, všechny buňky těla, svátkem nalezené jednoty, návratem k prvopočátečnímu androgynovi, opakováním kosmického tvořivého aktu v reálném čase, ponorem do ánandy, blaženosti.

Zde se veškeré komentáře zastavují, zůstává jedině prožitek.

GURU A ŽÁK

Guru byl odjakživa pilířem tantry, zejména u Levé cesty. Jeho vztah se žákem dosahuje velké intenzity a důvěrnosti, kterou mohou pochopit pouze ti, kdo to prožili. Je tomu jako s jahodami: ochutnání jediné poučí víc o její chuti než veškerá pojednání na světě. I když není možné předat samu zkušenost, její popis napomůže rozeznání skutečného tantrického gurua od pseudoguruů.

Tvrzení: “Když je žák připraven, guru se objeví,” je pravdivé doslova. Opačné přísloví je pravdivé rovněž: “Když je učitel připraven, objevuje se žák.” Jejich nepředvídatelné setkání poznamenává celý jejich život. Nelze ho smazat jako tetování. Poznamenávám, že v tantře jsou guru a čéla často opačného pohlaví a že “ten” guru může být velice dobře “ta” guru! (Pozn.: v Taoismu i v Tantře je zasvěcovatelem Žena!)

Žák ani guru nevyhledávají jeden druhého. Čekají, že se “to” přihodí. Toto nenaprogramovatelné “to” se vymyká náhodě, která vládne většině lidských setkání. Jejich setkání se podobá lásce na první pohled v tom smyslu, že se poznávají naráz. V čem? Otázka bez odpovědi: je to tak a to stačí. Oni vědí. Jejich setkání se tajemně podobá víc shledání než objevení. Vytváří se mezi nimi naráz nevyhnutelné a definitivní pouto a emoční náboj, protože “po” už neexistuje nic jako “před”.

Tantrický guru je vším zároveň: instruktorem, učitelem, strážcem tradice, průvodcem, který vede praktické provádění. Žák se nejčastěji (ale ne nutně) na toto setkání připravuje cvičením jóginsko–tantrických technik pod vedením různých instruktorů.

Vzájemnost jejich vztahů pracuje jako psychický katalyzátor. To, co oba nemohli uskutečnit odděleně, nastává při jejich vzájemné přítomnosti. Není to naprosto podřízený vztah, ani vztah, který existuje mezi učitelem, který ví, učí a vládne, a pilným žákem. Guru nikdy nezneužívá své žáky. Takové zneužívání je ostatně charakteristickým znakem pseudoguruů. Tento vztah neexistuje jedním směrem: jeden dává a druhý přijímá. Guru přijímá alespoň tolik, kolik dává, někdy je nesnadné rozlišit, kdo z nich je guru, protože to je bez vztahu k pohlaví, povolanosti, věku nebo létům praxe.

Jejich vztah závisí na základní podmínce: společně cvičit. Jejich poměr guru–čéla se jim odkrývá tím, že někdy již za prvního cvičení probíhají neobyčejné reakce, například probuzení nových energií (kundaliní). U šakti to může být to, co bych pro nedostatek vhodnějšího výrazu nazval “orgasmem”. Úrovně zkušenosti a vědomých stavů mohou být v krátkém čase magií této vzájemné katalýzy dosaženy, ač k nim ostatní pokusy marně vyúsťovaly i za cenu dlouhé a přísné askeze. Jejich vztah je navíc definitivní, “rozvod” neexistuje.

Vztah guru–čéla, jsou-li opačného pohlaví, často v sobě obsahuje konkrétní sexuální vztahy, často neobyčejné intenzity ve srovnání s obyčejnými. Často žijí odděleni a mohou se fyzicky setkávat pouze výjimečně. Mezitím každý nezávisle pokračuje v bohatém sexuálním životě se svým obvyklým (–lou) partnerem (–kou), tantrickým či ne, bez pociťování jakékoli žárlivosti. Vztah guru–čéla nerozvrací tuto dvojici, ale naopak ji může posílit a obohatit. Paradoxní? Nepřípustné? Podle našich představ snad. Mají nějakou cenu? Jsou absolutní a univerzální? Ať je odpověď jakákoli, nikdo nemusí sdílet toto stanovisko.

Vše, co je charakteristické pro obvyklý milostný vztah (vlastnictví, žárlivost atd.), mezi nimi neexistuje. Vytvářejí celek, který se podobá vztahu mezi dvojčaty (blíženci). Nezpůsobuje jejich nerozlučitelný vztah právě duchovní spojenectví? Nejsou smutní ani po dlouhé době odloučenosti. Ve své každodenní meditaci se spojují na jemné úrovni, a aniž si to uvědomují, zůstávají jejich psychiky ve stálém vztahu, snad i po smrti. Kdo ví?