Věk Vodnáře - mýtus, fikce nebo realita? Jistě spousta z vás slyšela o tzv. věku Vodnáře. Kdy ale tato myšlenka vůbec vznikla? Není vycucaná z prstu? Je nějak astrologicky zdůvodnitelná? Následujícím článkem se vám pokusím pokud možno stručně a nekomplikovaně odpovědět.

K formulaci teorie věků, včetně formulace věku Vodnáře, došlo někdy na počátku 20.století, a to v theosofických kruzích, má se za to, že její autorkou je sama H.P.Blavatská. K theosofickým kruhům měla svým původem blízko i Steinerova antroposofická škola v Dormachu, ze které se pravděpodobně pojem věk Vodnáře rozšířil mezi ostatní lidi. V šedesátých letech, kdy kulminovalo hnutí hippies a new age, byla tato myšlenka velmi polulární a vešla v obecné povědomí, aniž by se ovšem někdo zamyslel nad tím, jaké jsou její základy a zda je tato myšlenka reálná ve smyslu zda má astrologický základ. Odpověď zní - NEMÁ. Věk Vodnáře není nijak astrologicky podložen.
Proč? Již na půdě theosofie došlo k zásadnímu zmatení termínů znamení zvěrokruhu a souhvězdí.Znamení zvěrokruhu jsou dána pouze jarním bodem, což je průsečík nebeského rovníku a ekliptiky na obloze.Jarním bodem začíná znamení Berana, potažmo celý zvěrokruh. Jarní bod se nevztahuje k žádné hvězdě ani souhvězdí! Kde tedy vznikl omyl (nebo spíše nedorozumění)? Ve (zdánlivém) pohybu jarního bodu hvězdou oblohou. Ve skutečnosti se totiž s Jarním bodem nehýbe, pohybuje se celá obloha. Celý pohyb a domnělý posun Jarního bodu vzniká tak, že Zemská osa vlivem gravitačního působení Slunce a Měsíce vykonává kuželovitý pohyb v prostoru. Současně s tím pak dochází k pohybu jarního a podzimního bodu vůči souhvězdím. V důsledku precese Jarního bodu rostou ekliptikální délky hvězd a tím dochází k postupnému rozchodu znamení zvěrokruhu se stejnojmennými souhvězdími (Souhvězdí ovšem mimochodem vznikla ze znamení, nikoli naopak).
Samotný cyklus pohybu zemské osy se nazývá Platónský rok a jeho střední délka je 25 729 let. Po rozdělení na dvanáctinu nám vznikne průměrná doba 2144 let, což je trvání jednoho "Věku" (doba je průměrná proto, že vlivem nepravidelnosti cyklu může kolísat i o několik stovek let tam a zpět). Cyklus věků se pohybuje proti směru vývoje zvěrokruhu, což je další věc, která napovídá, že je tu něco špatně. Veškerý lidský vývoj jde (ač se to někdy nezdá) dopředu, evolučním směrem, jdoucí zpět by to byla regrese. Za počátek Velkého cyklu určili theosofové rok 221 před naším letopočtem, kdy podle nich začal věk Ryb. Věk Vodnáře pak má nastat v období od 2.poloviny 20.století až po začátek století 21. Různé zdroje uvádějí ovšem různé výsledky a tak se setkáme s názory, že věk Vodnáře začal roku 1914, stejně tak, jak další názor, že věk Vodnáře začne až roku 2376 (např. astrolog C.Fagan). Jak jsem již uvedl, vlivem mylné představy, že znamení jsou (nebo by měla být) totožná se souhvězdími, vznikl mýtus, který je ovšem krásný a nedá se mu upřít to, že má určitou energii, lidé do něj vkládali a vkládají své naděje. O tom, že většina theosofů a lidí, kteří s touto teorií přišli, vůbec nemá ani základní ponětí o astrologii, svědčí například článek W.N.Nicholse o zodiakálních "věcích", kde se ještě roku 1931 jasně uvádí posun jarního bodu vzhledem ke znamením (!) zvěrokruhu: "Roku 13091 př.n.l. vstoupilo Slunce v jarním ekvinokciu do znamení Panny...", což není překlep, neboť se uvedené formulace vícekrát opakují. Je to evidentní nesmysl a astronomická nehoráznost, Protože Slunce se nemůže v jarním ekvinokciu principiálně nikdy nacházet nikde jinde, než na počátku znamení Berana, tedy v Jarním bodě. S podobnou libovolností v zacházení s termíny "znamení" a "souhvězdí" se lze dost často setkat ještě u dnešních autorů a překladatelů jen málo zasvěcených do problematiky. Očekávání "Vodnářského věku" tohoto typu nelze prostě brát vážně.
Jak z toho ven? Podle RNDr.M.Špůrka nezbývá nic jiného, než návrat k ptolemaiovské tradici a uplatnění principu tropického zvěrokruhu, je třeba obrátit hledisko. Precesní posun jarního bodu je totiž relativní. Buď uvážíme, že Jarní bod a s ním celý astrologický zvěrokruh couvá hvězdným pozadím, anebo naopak, hvězdné pozadí se pomalu otáčí vpřed, podobně, jako všechna ostatní tělesa v astrologii, jen velmi pomalu. Jedině pak je podle Špůrka možné přidělit plným právem jednotlivým věkům horoskopické charakteristiky jednotlivých znamení. Podle Špůrka pak věk Berana začal roku 131 před naším letopočtem a před námi je Věk Býka, do kterého vstoupíme roku 2012. Je zajímavé připomenout si, že Nostradamus ve své centurii, mající souvislost se zatměním, psal, že "roku 1999 sestoupí z trůnu velký král děsu (Mars, vládce znamení Berana), aby předal žezlo vládci znamení rohatého(Venuši, vládce znamení Býka)..atd." . Najednou zde vidíme onu slavnou předpověď v úplně jiných souvislostech a můžeme si uvědomit, že Nostradamus neříkal nic o konci světa nebo hrůzách, ale o prostém skončení jednoho Věku a začátku věku druhého. (A přitom se "sekl" jen o 13 let). Poslední, co bych chtěl uvést je jedoduché astrologické zhodnocení všech možných věků. S věkem Vodnáře se totiž pojí tolik nesmyslů a všeříkajících definic, které by platily na téměř všechny znamení, že je dobré si ony charakteristiky osvěžit (velmi stručně): Vodnář je znamení mající vztah k humanitě a větším společenským celkům, ke všemu novému, neočekávanému, k revoluci, vynalézavosti až výstřednosti, osobnímu odcizení, dogmatismu, škatulkování a duchovního znehybnění formou frází, hesel a klišé, ve smyslu kolektivizace by se dalo souhlasit s tím, že nás něco podobného asi může čekat. Ryby jsou spojené s obětí, s iluzemi, alkoholem, omamnými látkami, s charitou, mystikou, kolektivním nevědomím. Podívejte se na uplynulých 2000 let. Vidíte něco podobného? Já osobně vidím spíš Berana - neustálé boje, půtky, křižácké výpravy, přijmi mou pravdu nebo tě zabiju, dobyvačné cesty, nejdřív Já-ego, pak dlouho nic a až pak možná někdo ostatní. Pokud nastane věk Býka, pak nás čeká přerozdělování zdrojů a surovin, očista planety, daleko větší spojení se Zemí, ekologické a holistické smýšlení, duchovní prohloubení (které nebude už tolik odtržené od reality, ale bude kombinovat onen nehmotný pohled s pohledem materiálním. Bude to daleko víc o lidských vztazích, o návratu k jednoduššímu a přirozenému životu. Myslím ale, že není vůbec nutné opouštět jeden věk a přejít k věku jinému, tímto článkem ani nechci zpochybňovat ničí přesvědčení, protože podle mne má každý svůj vlastní malý věk a každý si může vytvořit svůj malý mýtus, který může mít základy jakékoliv, ať už pravdivé či nikoliv. Každý jdeme svou vlastní jedinečnou cestou, která je stejně důležitá, jako všechny ostatní. Jediné, co je dobré si dnes a denně uvědomovat (a možná se to stane jakýmsi nepsaným pravidlem onoho "nového věku"): MOJE VÍRA (MÁ FILOSOFIE, MŮJ POHLED) NENÍ LEPŠÍ ČI HORŠÍ NEŽ OSTATNÍCH; JE JEN JINÁ. MŮŽE MÍT JAKÉKOLIV ZÁKLADY, DŮLEŽITÉ JE TO, ŽE JE PRAVDIVÁ PRO MNE.