Křivoklát, zima 2001

Pokusím se trošku "sebrat zážitky", které jsem si odnesl z účasti na svém prvním víkendovém tantrickém semináři s Johnem Hawkenem. Seminář se konal pod názvem "Chuť tantry" v zimě 2001 na Křivoklátě. Jsem si vědom toho, že moje slova stejně vyzní jako suchý popis a nevystihnou zdaleka pocity a hloubku toho, co se ve mně všechno otevřelo.

Nejprve se zmíním o vyprávění, které jsem pochopil teprve nedávno.

Tantra je mimo jiné o léčení mnohých bloků, které v sobě máme, ale také o radosti a o tom, že máme právo intenzivně prožívat své pocity, smutek i radost, štěstí a rozkoš. Tantra v nás probouzí schopnost spojit se se silným životním zdrojem naší energie, který nejen dává radost našemu bytí, ale dokáže i uzdravovat - psychické rány, ale také tělesné nemoci. A právě tady je ten příběh. Četl jsem kdysi vyprávění nějakého "západního vědce", který v amazonském pralese u "primitivního" indiánského kmene zažil šok. Byl svědkem toho, jak kmenová šamanka vyléčila uštknutí smrtelně jedovatým hadem. Přiložila na ránu svoji joni (pohlaví) a veškerou negativní energii "vytáhla" z rány ven. Nic nechápající běloch jenom zíral, a zíral o to víc, když zjistil, že léčba fungovala!

Takže teď už opravdu budu lovit v paměti zážitky z mého úplně prvního semináře na Křivoklátu:

Začali jsme menším "šokem" hned po příjezdu a ubytování. Nejprve před námi tajuplně zamkli sál, ve kterém se potom všechno odehrávalo, a něco tam kutili. Nás zatím nechali čekat ve vedlejší místnosti, kde nám zavázali oči. A potom nás postupně odvedli do hlavního sálu a posadili nás na polštářky vycpané pohankovými slupkami (mimochodem moc příjemně se na nich sedí, člověk si do nich vysedí dva důlečky a posez je neuvěřitelně pohodlný a stabilní). Všechny nás usadili a řekli nám, že se máme uvolnit a jenom vnímat, co se bude dít. A potom kolem nás chodili s různými vonnými olejíčky, dávali nám do úst kousky ovoce, sladkosti a taky se nás lehounce dotýkali různými předměty. Do toho hrála tichá meditační hudba. Když skončilo první probouzení smyslů, tak nás, stále se zavázanýma očima, otočili ve dvojicích k sobě a měli jsme se jemně navzájem dotýkat a hladit a především zase vnímat.
...
Ještě vsunu vzpomínku: na táborech jógy jsme hráli jednu "hru". Vytvořily se dvojice, jeden si zavázal oči a ten druhý mu dělal "anděla strážného", aby se nezranil (ale jinak na něj nesměl ani mluvit ani se jej dotýkat). Ty dvojice tak chodily hodinu přírodou a potom si vyměnili úlohy. Byl to také velice silný zážitek "jiného vnímání", na které nejsme zvyklí. Postupně začal nabývat důležitost sluch a hmat, smysly, které obvykle nějak opomíjíme.
...
Potom jsme si už sundali šátky a vzájemně si poděkovali... Během večera následovalo další seznamování, jednak s "teorií" ale i s praxí. I následující den jsme se učili poznávat svoje emoce, uvolnit je, vyjádřit, případně i zahrát. John mimo jiné dělá i něco jako "výrazový tanec" (nebo "divadlo"? - teď si přesně nevzpomínám), v každém případě jsem si uvědomil, jak je pro mne obtížné vyjádřit, "zahrát" hlavně negativní emoce! Nebo taky nechat vyjádřit, projevit divoké zvíře v nás. Byla to hra, ale chvílemi pěkně náročná. A všechno to postupné probouzení a uvolňování bloků směřovalo k sobotnímu večernímu obřadu. Na ten jsme se měli ustrojit co nejslavnostněji. Na začátku obřadu dvojice "vybudovali svá hnízdečka". Pak následoval tanec Šakti, které měly vyjádřit svou ženskou sílu a smyslnost, aby probudily přítomné Šivy, sedící v kruhu kolem. Pak se role zase vyměnily a Šivové tančili pro Šakti, aby jim ukázali svoji mužnost. A potom se dvojice vrátily ke svým hnízdečkům, Šakti se svlékly (každá ale jenom tak, jak sama chtěla) a lehly si a přes oči si položily šátek. Šivové se jich měli co nejjemněji dotýkat, hladit je, dýchat jim na kůži... Po nějaké době se zase role vyměnily a přijímajícími byli opět Šivové. Když tato část obřadu skončila, vyšli Šivové od svých Šakti "do světa" - udělali okruh a navštívili postupně všechny ostatní Šakti s úkolem uvědomit si v každé Bohyni. Nakonec se vrátili zpět ke své Šakti do "hnízdečka". Obřad byl uzavřen sdílením podobným maithuně, ale bez sexuálního spojení. Jsou to jenom slova, ale bylo to všechno velice silné.

V neděli se ještě trochu cvičilo, ale především byly sdíleny zážitky. Co kdo procítil, co si uvědomil... bylo to pro všechny poučné, i když třeba pro některé i velmi obtížné. Znovu šlo i o to, abychom dokázali vyjádřit své pocity...

J.H.