Možná také patříte k těm, které tantra láká ... rádi byste přijeli na některé setkání, ale tápete v nejistotě, cože vás tam vlastně potká.

Ráda bych se právě s vámi podělila o své pocity a dojmy z tantrických setkání. Myslím, že pocity jsou to, co v nás zůstává nejdéle. Po čase zapomeneme, co se vlastně dělo, ale pamatujeme si, jak jsme se cítili, jak nám bylo a, také, co nám to přineslo.

Zatím jsem byla pouze na dvou setkáních. První byla "Zimní slavnost" na Křivoklátě v listopadu loňského roku, druhé bylo nedávné silvestrovské setkání (Skalka u Doks). Na obou akcích jsem se setkala s Johnem Hawkenem - učitelem tantry z Anglie. Člověkem s neuvěřitelným charisma a schopností citlivě "vhlédnout" do člověka a pomoci mu - mnohdy stačí ta pravá jediná věta ve správném okamžiku.

Jeden známý se mě zeptal, co na tantrických setkáních převažuje: "duchovno či vzrušení"? Neuměla jsem stručně odpovědět. Nejspíš záleží na tom, co člověk hledá, co právě sám v sobě řeší, s jakými problémy a jakými touhami na setkání přijde. Napadá mě, že každý tam najde, co právě NEJVÍC potřebuje. Nejsilněji jsem ta setkání vnímala jako cestu do svého nitra - do svého srdce, do své duše, do svého těla - i do svého podsvětí. Ale stejně tak byla cenná i poznání o lidech kolem mne, o jejich různosti, a přátelská atmosféra lásky a přijetí.

Můžete o mnohých věcech číst, představovat si je, vyprávět si o nich s přáteli, ale dokud je opravdu neprožijete na vlastní kůži, nevíte nic. Vzpomínám si na jedno cvičení na Křivoklátě, které vedlo k uvědomění si sebe sama ... tři afirmace:

1. Jsem tady sama/sám pro sebe.
2. Nemusím si nic dokazovat (ani druhým ne).
3. Jsem žena/muž.

Když nám cvičení před začátkem vysvětlovali, říkala jsem si: žádný problém. Na závěr jsem však vůbec nedokázala nahlas vyslovit větu "Jsem žena" a uvědomila si, jak hluboce zraněné a potlačené ženství v sobě mám a jak moc potřebuji ženu v sobě posílit. Chvilku předtím bych se s vámi hádala, že takový problém nemám. A krásně jsem si to oplakala. Takových nás tam bylo hodně. A jak často sami sobě i jiným něco dokazujeme?! Známe to snad všichni.

I tak cítím téma těchto setkání - odkrytí našich niterných problémů, abychom je vůbec mohli pojmenovat a začít řešit. Skrýváme mnohé sami před sebou a jen si hrajeme na to, co bychom chtěli být. A kolik energie takhle zbytečně promarníme.

A zažila jsem i jiná překvapení. Většina cvičení je zaměřena na vnímání energie a práci s energií. Velmi důležitou součástí cvičení bývají zavřené či zavázané oči. Uvědomila jsem si, jak hodně zrak "brání" práci dalších smyslů. Je to velmi zvláštní pocit - máte zavázány oči a partneři před vámi se mění, třeba jen stojí před vámi či se vás dotýkají rukou - cítila jsem různost energií jednotlivých lidí. Vyzařovali odlišnou energii, na různém stupni jsme spolu byli schopni "komunikovat", cítila jsem, nakolik mají otevřené srdce. Vnímala jsem napětí, uvolněnost, nervozitu, pohodu nebo smutek. A je mi jasné, že druzí zase různou kvalitu energie vnímali ze mne. Ta zpětná vazba je také skvělá a velmi užitečná. Když si pak povídáte a několik různých lidí vám řekne, že z vás cítí například smutek, přinejmenším vás donutí se nad tím vážně zamyslet. Při takových setkáních jsem si uvědomila, že mnozí mají podobné problémy jako já, mohou mi pomoci a já zase můžu pomoci jim. A věřte, je to nádherný pocit - setkání v úrovni srdce - hřejivý pocit.

Nádherný byl živý lidský řetěz se zpíváním mantry na posílení naší sexuální energie. Ruce jsme měli propleteny za zády (asi jako kankánové tanečnice) a ten kruh lidí se pohyboval a splétal a tančil, byl naplněn radostí a pulsoval životem. A zase jsem intenzivně vnímala své pocity, jak některé lidi toužím obejmout a dotknout se jich a jak někteří jsou staženi sami do sebe a mají kolem sebe zeď. Před jinými jsem se stahovala zase já, protože jsem cítila jakési "ohrožení" - něco, co nezvládám.

Ano, rozumět svým pocitům se opravdu chci naučit.

A to mi připomnělo závěrečný obřad objímání z prvního dne letošního nového roku. Během něj se každý obejme s každým, chvilku spolu stojí v objetí a vnímají se navzájem. Někdy mají touhu si něco důležitého říct, jindy mlčí. Velmi cenná zkušenost - jinde těžko dosažitelná.

Uvědomila jsem si v závěru každého semináře, jak jiná zase po těch třech dnech odjíždím. Jak jinak se cítím. Mé srdce bylo zase víc otevřené - pro všechny lidi i pro sebe samotnou, pro všechno, co přijde. Naučila jsem se trošku víc přijímat se taková, jaká jsem, a zažila tu nádhernou zkušenost být takto přijímána i ostatními.

E.Š.