Routa syrská, nazývaná také Harmala (Peganum harmala), pochází ze suchých oblastí západní a střední Asie, zasahuje až do Tibetu a Mandžuska. Roste i v oblasti Středomoří a v severní Africe, zdomácněla na jihu Francie a snad zasahuje až do Maďarska. Je to vytrvalá, 20 - 50 cm vysoká bylina se silným mrkvovitým kořenem. Roste pospolitě a je charakteristická pronikavým pachem. Lodyhy jsou poléhavé, rozkladité, listy jsou dělené v jemné kopinatě čárkovité úkrojky, v mládí bělavě plstnaté. Bledě žluté květy vyrůstají jednotlivě, plodem je trojpouzdrá tobolka s mnoha drobnými šedočernými semeny.

Harmala se dá pěstovat i v našich podmínkách, ale na zimu je vhodné uložit kořeny v písku v chladném sklepě. Pravděpodobně by s ochranou přezimovaly i ve volné půdě (přikrýt polystyrénem před mrazem a sněhem), ale zatím je vše ve stádiu experimentů. Semena poměrně spolehlivě klíčí, jestliže je nasypeme do tenké vrstvy na navlhčený substrát a lehce je zatlačíme dovnitř. Umístíme je na slunce (trochu zastíníme) a udržujeme vlhkost. Během klíčení potřebují teplo. Klíčící semena nepřemisťujeme, i když jsou na sebe natlačená; vyrušení může mít pro klíčící rostlinky osudné následky. Když už se zdá, že mají pevné stonky, můžeme je opatrně přesadit. Dáváme při tom pozor na to, aby jemné kořínky zůstaly obaleny půdou a aby se neodlomily. Při přesazování je sázíme o něco hlouběji. Po nějakou dobu je nedáváme na přímé slunce a zaléváme je, aniž bychom to přeháněli. Pokud se chceme vyhnout tomuto obtížnému přesazování, vyplatí se drobná semínka vyset po dvou do rašelinových květináčků. Semena si uchovávají klíčivost několik roků. V podmínkách přirozeného rozšíření se ujme vždy jenom pár semen, přestože jich mateřské rostliny kolem sebe vysemení během léta a podzimu tisícovky. Semenáčky často rostou v prostředí se zvláštním mikroklimatem. Je to třeba stopa dobytka v půdě, poskytují patrně větší vlhkost a částečné zastínění. Při domácím pěstování obvykle semena dobře vyklíčí, ale semenáčky jsou poměrně choulostivé. Vkaždém případě by půda měla být dobře propustná a obsahovat větší podíl písku. Zaléváme velmi opatrně jen pokud to rostlina zřetelně potřebuje, vyvarujeme se přemokření! Rostliny umístíme na co nejsvětlejší stanoviště, pouze částečně stíníme před přímým poledním sluncem. Udržujeme v teple. V jejím přirozeném prostředí může být v noci velmi zima, ale to se děje během suché sezóny. Na podzim necháme rostliny zatáhnout a zaschnout a můžete je umístit třeba do chladného sklepa. Mrkvovité kořeny přezimují a na jaře opět vyraší a pokračují v růstu.

Pokud chceme pěstovat rostliny venku ve volné půdě, musíme si připravit sušší záhon s dobře propustnou písčitou půdou. Sazenice vysázíme po zmrzlých a ponecháme je venku až do podzimu, kdy v našich podmínkách samy zaschnou. Potom sklidíme jejich mrkvovité kořeny, které uložíme v suchém písku k přezimování do chladné místnosti, případně do sklepa a příští rok e můžeme opět vysadit do volné půdy. Za pokus by stálo i přezimování venku, které by pravděpodobně v našich podmínkách vyžadovalo přikrýt záhon polystyrenem, případně dostatečnou vrstvou mulče.

Ve své domovině je Harmala používána především jako vykuřovadlo s prokazatelným baktericidním a insekticidním účinkem. Semena se používají jako prostředek pro pocení a proti střevním parazitům, olej ze semen má v Egyptě pověst afrodisiaka. Osemení obsahuje ß-karbolinové alkaloidy harmalin, harmin, harmol, harmatol, tetrahydroharmin a peganin (vasicin - alkaloid chinazolinové řady). Harmin se za druhé světové války zneužíval jako sérum pravdy, v dnešní době slouží při výzkumu duševních nemocí. V malých dávkách má stimulační a terapeutický účinek na mozek (používá se při léčení následků encefalitidy), při předávkování působí na CNS depresivně, vyvolává halucinace, křeče až ochrnutí. Harmin i harmalin patří mezi inhibitory enzymu monoaminooxidasy (MAO). Byly zjištěny také v liáně ayahuasce (Banisteriopsis caapi), používané jihoamerickými šamany k přípravě obřadního nápoje.

Někteří badatelé považují harmalu za bájnou sómu Árjů, i když někteří jiní nesouhlasí a za sómu považují Muchomůrku červenou (Amanita muscaria). Z toxikologického hlediska je zajímavé, že výtažek ze semen má na psychiku větší účinky než čistý harmin.

K tomuto článku se v budoucnu ještě vrátíme a doplníme další fotografie.