Zduchovnění lásky je předpokladem pro uskutečnění Říše Boží na Zemi. Všichni, kdo mají duchovní světlo a vysoký ideál lásky, by měli vědět, že touto energií, sexuální silou, mohou sloužit Říši Boží. Pak ať se vzájemně tiše milují a líbají, ale se záměrem věnovat svou energii – lásku k uskutečnění božího ideálu. Za této podmínky z nich vychází krásné vyzařování, které okouzluje a uchvacuje samotné anděly a oběma skutečně se milujícím přinášejí dary. Vnější projevy potom mohou být úplně stejné, nezávisle na tom, jaké povahy je vaše láska: přibližujete se k milované bytosti, hladíte ji a objímáte. Na tom se nic nezmění. Rozdíl bude ve vašem naladění, produchovnění těchto gest. Někdo může odsoudit některé projevy, třeba líbání. Nebesa ale nedbají na samotný polibek, důležité však je to, co stojí za ním. Když si polibkem darujete něco krásného a čistého, budete snad na zemi nevědomci odsouzeni. Nahoře vás ale bude očekávat odměna.

Vkládáte-li do vaší lásky věčný život, nesmrtelnost, čistotu a světlo a pomáháte-li milovanému člověku ku vzestupu, postupu a k rozvoji, pak je to jistě láska, protože pravá láska vše rozvíjí. Milujete-­li někoho a pozorujete, že to s ním jde z kopce, musíte zhodnotit vaše city a přiznat si: »Zničil jsem tohoto člověka. Dříve byl zářivý a nyní je zruinován.« Nemáte důvod, abyste byli pyšní sami na sebe a musíte se snažit napravit svoje chyby.

Vaše láska musí druhému pomáhat vzhůru. A teprve když spatříte, že se pod vlivem vaší lásky rozvíjí, můžete být hrdými a pyšnými a můžete děkovat nebesům za to, že mu můžete pomáhat a ochránit ho. Zpravidla se lidé o tyto věci vůbec nestarají a říkají: »Velice ho miluji!« Ano, milují, ale stejně jako husu na pekáči. Chtějí jej pohltit a to je vše. Láska však nikdy nikomu nesmí uškodit. Dívejte se na lásku z tohoto vyššího hlediska a odlišujte ji od toho, co si pod tímto pojmem představuje většina lidí, ‘poučená’ erotickými časopisy a filmy.

Lidé nedovedou nesobecky milovat a pak se vymlouvají na hroznou lidskou povahu. Ano, ale povahu je možné stejně tak dobře ovládnout a zjemnit, jako ji ponechat nespoutanou. V minulosti se o to lidé nesnažili a nyní pochopitelně bojují se špatnou povahou. Jste tedy sami vinní a nemůžete se na nic vymlouvat. Mnozí se nesnaží vůbec o nic a přitom se mohou změnit. I když je to obtížné, můžete si říci, že tu zvláštní a vyšší lásku chcete zažít! Proč stále jen tvrdit, že svět je jiný? Skutečnost, realita, tímto slovem se dá omluvit všechno možné! Ale jsou různé druhy reality.

Sexualita je realitou, ale proč se omezovat jen na její nejnižší, primitivní úroveň, když existují ještě jiné, stejně reálné, ale jemnější stupně? Některé bytosti jsou již tak pokročilé, že dovedou tuto jemnější realitu přijmout a žít v ní. Nic na světě je od toho nedovede odvrátit. Bohužel ale ty méně pokročilé také nic na světě nedovede přivést k tomu, aby svůj pojem lásky pozvedli na vyšší úroveň. Neváží si hlubokých pravd, které mohou být jejich záchranou, sklouzávají stále více do pudovosti a pak se pochopitelně cítí vnitřně rozervaní a nevyrovnaní. To je zcela běžné, protože jejich láska je může okouzlit jen na několik minut a pak zůstane jen škvára a popel. Říká se: »To bylo krásné!« Ano, bylo, ale už není. Cenná energie se v okamžiku vybila a zůstalo jen zklamání. Nebeská láska však zůstává věčným pokladem a nic ji nemůže znehodnotit.

Člověk má dědičné zatížení, karmu, se kterou musí bojovat. Po tisíciletí vytvářel obraz hrubé lásky, který je nyní jen těžko možné změnit. I když pojetí lásky nelze změnit ze dne na den, nemusíte pochybovat o tom, že to jde. Když se cítíte slabí, neznamená to, že vznešená idea čisté lásky je klamná.

Dokud v sobě budete mít nízké sklony, budete je také uspokojovat. Ale musíte věřit v možnost zlepšení sama sebe. Jakmile se vám podaří vyvinout v sobě božské pohnutky, budete plavat v oceánu kosmické lásky. Do té doby se budete živit několika roztroušenými kapičkami. A to člověk bere na sebe ještě různá zklamání a neštěstí, než tyto roztroušené kapičky vůbec najde! Když se však ponoříte do kosmického oceánu lásky, pak už nebude nutné hledat těch pár kapek lásky a brát je jiným.

Tato slova mohou být pro mnohé nesrozumitelná. Když však udělají všechno, co je v jejich silách, mohou doufat, že v příštích inkarnacích budou schopní proměnit, zjemnit svoji lásku. Není při tom nutné se uvádět do záhuby. Kdo se v dřívějším životě usilovně připravoval v této oblasti, ten již svoji tělesnost snadněji ovládne a později se plně osvobodí. Tak se bude těšit z vyšší lásky na duchovní úrovni.

Je pochopitelné, že nyní je jen málo lidí, kteří toho jsou schopní. Kolik kněží skládalo slib cudnosti, aniž by si uvědomili, k čemu se zavazují! Byli mladí a neznali ani sebe sama, ani lidskou letoru a jednoho dne, když v nich procitly jejich náruživosti a nízké pudy, nedokázali je zvládnout. Pro jeptišky a mnichy v klášterech to byla smutná hra! Je rozumnější uzavřít sňatek a mít děti, než se trápit někde v klášteře, být údajně nevěstou Kristovou, a přitom ve svých představách trvale cizoložit s jinými. V tomto případě by bylo lépe vystoupit z řádu. Bůh je velkorysejší. Nepožaduje, aby se mu někdo plně zasvětil, pokud by při tom musel trpět. Je lépe mít manželku nebo manžela a děti a činit dobro, než vésti nevyrovnaný, zmatený život a zatěžovat duchovní atmosféru všemi svými neuspokojenými žádostmi a přáními.

Také mnozí světci byli po celý život trýznění sexuální energií a teprve krátce před svým koncem (pokud vůbec) nalezli mír. Například svatá Terezie z Avily byla velmi náruživá a i o svaté Tereze z Lisieux není známo, jak vždy žila a jakým pokušením musela odolávat. Nebylo to malé, milé děvče jemného obličeje, jak se zobrazuje. Měla silnou bytost a vzezření.

Někteří světci byli do poslední minuty velmi náruživí a to nebylo špatné, naopak. Kdo dovede správně nasadit sexuální sílu, je mimořádně bohatý a nadaný, protože ona je požehnáním. Mnoho hluboce věřících osob chtělo se usmrtit, protože v sobě cítilo tuto náruživost a věřilo, že jsou prokletí. To dokazuje, že ničemu nerozuměli a bohužel církev tento bod nevyjasňuje. V esoterní (zasvěcovací) nauce se tyto záležitosti představují jinak. Sexuální síla je dar boží, jen je nutno umět s ní zacházet. Sexuální sílu se člověk musí naučit správně používat, aby vše ve svém nitru prosvětlil a uvedl do pohybu.

Poznámka: Problém je v tom, že se sexuální síla považovala za nečistou a že s ní lidé chtěli bojovat. Pokud je však správně nasměrována a využita (transformována), přináší místo utrpení požehnání. Transformačních technik existuje celá řada, počínaje například tibetskými tantrickými metodami, přes taoistické metody kultivace sexuální energie, až po metody indické tantry kultivující sexuální energii v její polaritě v páru.

Lidé jsou natolik vzdáleni od pravdy, že vytýkají mladým lidem množství sexuální energie. Mládež by podle nich neměla nic vnímat, měla by být bez života! To je stanovisko dospělých. Místo toho, aby mládeži pomáhali, zavírají před ní cestu. Nikdo neřekne: »Výborně, máš štěstí, že máš takové bohatství. Jenom si uvědom, že právě toto bohatství ti může ublížit, když se tuto energii nenaučíš zvládnout.« Mládež je potřeba poučit, namísto obviňování a kritizování. Moralisté jsou spokojeni s citově chladným člověkem. Ale co je možné dosáhnout s chladným srdcem? Vůbec nic!

Před nedávnem mne navštívila mladá dívka, velmi hezká, sympatická, její způsoby ukazovaly dobrou výchovu. Sdělila mi, že je velmi nešťastná, protože je jako ovládnuta představou: Ve všem, co přicházelo v úvahu, v květech, plodech, předmětech, ba i na stropě světnice, všude viděla jen mužský pohlavní úd. Protože byla věřící katoličkou, cítila se zcela ztracená a hříšná.

Pozorně jsem jí naslouchal a pak jsem se začal usmívat. Když se na mě překvapeně podívala, pravil jsem: »Dovolte, abych vám vše vysvětlil a dal vám dobrou radu, metodu, kterou se můžete ode všeho osvobodit«. Dívka souhlasila a tak jsem pokračoval: »Vše, co mi zde vyprávíte, není špatné, je to přirozené a normální, může se to přihodit každému, samozřejmě různým způsobem, ale není zde důvod k zoufalství. Příroda pečuje o udržení rodu právě ona dala mužům a ženám tuto představivou sílu. Je nutné pouze vědět co dělat a jak použít tyto obrazy. Od teď do dělejte takto: Když se vám při spatření plodu nebo jiného předmětu opět objeví tento obraz, vezměte ho klidně na vědomí, místo abyste naříkala. Nezůstávejte ale u této představy dlouho, protože by ve vás mohla probudit určité touhy, které by pak vyžadovaly uspokojení. Aby to tak daleko nedošlo, začněte meditovat o kosmické inteligenci, zodpovědné za utváření se těchto projevů – orgánů. Budete potom touto inteligencí, pečující o vznik dokonalých věcí tak nadšena, že mezitím zapomenete na pokušení, která tyto projevy s sebou mohou přinášet. Vezměte si to jako výchozí bod, který vám propůjčí nutnou sílu vrátit se k prapůvodu, k určení. Neprodlévejte u svých představ příliš dlouho, nebo se do nich ponoříte a budete ztracena. Využijte je pouze jako výchozí bod.«

Bohužel, lidé se nemohou dostat nad svět tvarů, přemýšlet a nadchnout se. Nevědí, že právě nadšení pro vyšší a čisté je jejich záchranou. Stále se jen ptají, co se s nimi stane. Do zkázy je ale žene právě jejich představa, že tyto věci jsou hrozné a nečisté. Přitom by měli odbourat tento zastaralý postoj a místo toho říkat: »Jaká krása! Jaká nádhera! Jaká inteligence! Jak mohla příroda vytvořit něco tak neobyčejného?« Pak budou naplněni obdivem a opět naleznou rovnováhu a mír! To jsem tenkráte řekl i oné dívce a ona byla spokojena.

To, co Bůh stvořil, je dobré. Proč komolit jeho výtvory? Někteří jsou proti sexuální síle, jakoby Pán tyto věci nesprávně stvořil. A právě to je povážlivé, to bude trestáno. Všechna Boží díla nás mají plnit obdivem, protože On věděl, proč je tvoří. Nemáme právo je odsuzovat. Jakou jedinečnou filozofii je možno dát lidem! Máme ji uchovat v čistotě a cudnosti. Čím pekelnější představy se o věcech vytvářejí, tím více vzbuzují přání zažít je a vyzkoušet.

Domníváte se, že postačí pohlaví odsoudit jako odporné a odpuzující, aby se tím již nikdo nezabýval? Proč tedy mnoho lidí, kteří to vše mají za odpuzující, se válí ve špíně? Tento postoj ničemu nezabránil – právě naopak. Baudelaire praví, že to, co není dovoleno, způsobuje tím větší potěšení.

Ano, je přece známo, že je-­li něco zakázáno nebo označeno jako hříšné, pak je to ještě přitažlivější a působí to větší potěšení. Nepovažujte proto pohlaví za opovrženíhodné. Jediným řešením problému sexuality je změna vzájemného postoje muže a ženy. Příčina všech zmatků a úchylek je v tom, že se muži a ženy nenaučili o sobě navzájem smýšlet jako o božských bytostech. Považuje-­li muž ženu jen za samičku, za nástroj rozkoší, staví na tom své další chování a dává pak volný průběh svým choutkám. Vidí-­li však jeden v druhém projev božství, mění se tím jejich city a chování.

Ježíš řekl: »Staň se vám dle vaší víry.« Ano, věci vypadají zcela jinak, podle toho, jak se na ně nahlíží. Je to magický zákon, který musí lidstvo poznat. Podle toho, jak změníte svůj postoj ke druhým, působíte tím na svoji vlastní podstatu, na své city a sklony a tím měníte i projevy své lásky. To je má metoda a vidím v ženě božství. Pokládám tedy ženu za božskou a mám z toho užitek. A co všechno je tak možné zažít a objevit!

Před léty mě navštívil jeden lékař, tlustý, starý pán s velkým břichem. Zaměřil rozhovor na ženy. Tvrdil, že žena je jen pochva. Byl jsem jako omráčen. Řekněte mi, k čemu je taková představa dobrá? Pochopitelně, je v tom část pravdy. Není možné popírat, že člověk má určité orgány a vnitřnosti. Ale jsou tyto vnitřní orgány s jejich hrubšími funkcemi celým člověkem? Člověk potřebuje hmotné tělo s orgány, které plní různé úlohy, ale on sám je mnohem více než tento čistě tělesný jev. Muž a žena nejsou jen souborem orgánů. Jsou bytosti, které myslí a cítí, bytosti s duší a duchem. Jakou radost může pociťovat muž, který ženu dává na úroveň tělesného orgánu? Celý jeho psychický život je pokřiven. Onen lékař jistě nebyl dobrým psychologem. Neuvědomil si, jak různé myšlenky ovlivňují náš vnitřní stav. Právě to mne zajímá. Chtěl bych vědět, jak působí myšlenky na mne samotného. Dávám přednost tomu, abych viděl v ženách božství. Snad namítnete, že to neodpovídá pravdě. Snad máte pravdu, ale vaše vývody jsou krajně škodlivé. I když – podle vás – žiji v iluzích a klamu, jsem nejšťastnějším mužem, protože vidím ve všech ženách božství, aspekt Boží matky. Uvědomte si, jaké štěstí a neobyčejnou radost je pak možné prožívat při myšlence, že ženy jsou na světě!

Proč by to mělo být vzdálené? Všichni ale nejprve musí zaujmout nový postoj. Dokud muži nezmění své mínění o ženách a ženy o mužích, zůstanou brány vývoje uzavřeny. I kdybychom zkoušeli všechno možné, nedojde ani k nejmenšímu pokroku. Pro ženy samozřejmě platí totéž. I pro ně má být muž projevem božství.

Je nutné si uvědomit, že člověk má dva sklony. Jeden nižší, zvířecí – ego, druhý vznešený, božské povahy, který je skutečnou individualitou, vyšším »Já«. Žák esoterní školy rozlišuje obě tyto své složky a snaží se sobě i v blízkém milém člověku probouzet vyšší »Já«. A právě to je pravá láska.

Poznámka: Východní tradice, hlavně tantrická, popisuje většinou sedm úrovní (těl, úrovní vědomí) člověka:

Tyto úrovně se v některých naukách dělí poněkud odlišně, ale v principu se většina duchovních škol shoduje. Úrovně 1. až 4. tvoří podle těchto škol smrtelnou část, úrovně 5. až 7. jsou nesmrtelnou složkou člověka. Podobně se rozlišují i duchovní světy, neboli úrovně bytí, »nebeské světy«.

Podívejme se, co běžně lidé dělají, aby si získali partnera nebo partnerku: poklony, lichotky, pohlazení ješitnosti: zkrátka oslovují malé ego a jinak nic. Módními gesty, slovy a dárky se vždy obrací na ego druhého. Nemají však ani ponětí o tom, jak ve svém milém alespoň pohledem, úsměvem probudit vyšší, vznešenější, ideální, světlé a dokonalé. Ale jde-­li o uspokojení nižších požadavků, pak v tom jsou velmi zruční. Proto je tedy lidská láska vesměs nižší, pudová a poživačná. Málokdy je zde možné nalézt kus poezie nebo něco krásného.

Úkolem esoterické zasvěcovací vědy je říkat lidem, jak posilovat vyšší sklony v sobě a v druhých lidech. Představme si, že nějaká žena objímá svého milence a říká mu třeba »Milý Pavle«, protože on chce slyšet své jméno, aby se jeho ego mohlo radovat a říci si, že je milováno. A tímto způsobem žena háže všechny své energie do propasti jeho ega. Představte si ale, že by oba znali podstatu vyššího »Já« a znali esoterické nauky. Pak by žena při líbání svého milého říkala: »Ó Božský otče!« A její milý by byl šťasten, že je pro její energii průchodem k Božství! A také on by přes ni obracel své energie k nebesům.

Poznámka: Vzpomeňme si na Milarepu: "Člověk by se měl milovat s Bohem". Pokud vidíme v druhém Božství, nekonečnou Podstatu, věčné Bytí, potom vše, co děláme, obracíme k Věčnému Zdroji.

Namísto toho, aby muž a žena omezovali své vztahy na nízkou úroveň, kde ani neví, jaká špína nebo hniloba tam je, měli by vstoupiti do styku se zdrojem, s Bohem samotným. Ano, k tomuto zdroji dokonalosti se mají obracet, nikoli ke stejně omezené a nedokonalé bytosti, jako jsou oni sami. Muž říkává ženě: »Miláčku, udělám tě šťastnou!« Podívejte se na něho: je slabý, nevědomý a nešťastný. Jak ji tedy chce učinit opravdu šťastnou? Kdyby oba vstoupili do spojení s Božím Otcem a Boží Matkou, čerpali by sílu a čistou lásku z nevyčerpatelných zásob a cítili by se napojení, osvícení, posílení, omlazení a šťastní. Musí vždy znovu a znovu vytvářet a udržovat vztah k Boží lásce. Všechny naše činy musí být rozumné, čisté, posvěcené a svaté, aby sloužily vznešenému ideálu, Boží říši a její spravedlnosti.

Toto vědění lidem chybí. Slouží jen egu v sobě a v jiných, a protože zde jsou podzemní kořeny, vtahují je do propasti. Není snadné změnit zaměření lidí a jejich stanoviska. Mají staré zvyky, kterými uspokojují jen své nízké ego, zatímco skutečné bytí, jejich vyšší »Já«, nedostává nic a hladoví.

Bohužel, i kdyby se ego takto přesytilo, nebude za to vděčné. Důkaz? Žena dá svému milému vše, opravdu vše, on na ni ale zapomene a stýká se s jinou. Čím to je? Protože v něm uspokojila jen pohlavní pud a nebyla schopná živit v něm vznešenější, vyšší, ušlechtilé »Já«, které nezapomíná na obdržená dobra a zůstává trvale vděčné. A potom si tato ubohá žena stěžuje: »Dala jsem mu vše a vidíte, jak se mnou nyní jedná!« Ano, je to zcela běžné, protože v něm posílila ego, které je vždy nevděčné.

Teprve až pochopíme otázku obou těchto základních složek člověka, budeme schopni mnohem snadněji řešit sexuální problémy. Kdo všem egoistickým, sobeckým pudům dává volný průběh, ztrácí vládu nad sexualitou. Vypadá to, jakoby jeho všechny orgány jednaly nezávisle na něm, že je ani v nejmenším nemůže zadržet nebo zabrzdit. Může jen přihlížet a nic proti tomu nepodnikat.

Potom jsou to jenom určité síly, které se jej zmocňují a vše mu berou. On sám to jenom pozoruje. Při duchovní lásce naopak zpozorujeme, že se rozvíjí naše duše, duch, naše vyšší »Já«. Stačí, když si vyměníme jen pohledy, vnímáme jen přítomnost, nebo třeba osobní vůni, jsme šťastní a veselí, protože cítíme, jak my sami, naše vyšší »Já« přijímá a živí se, nikoliv jiné, cizí bytosti, které by na nás parazitovaly. To je opravdové poznání a pravé vědění. Láska je to největší tajemství, jaké jen je. Známe je jen málo a nechápeme je. Proto se stále brodíme v blátě a děláme sami sebe nešťastnými. I když věda došla k velkým objevům, od svého neštěstí se lidstvo neosvobodí do té doby, dokud nebude objasněn a pochopen problém lásky.

(pokračování)