Většina dostupných šamanských pramenů nám představuje šamana (nebo čaroděje) jako bojovníka. Bezchybné jednání, udržení a hromadění vnitřní síly, důraz na číhající nebezpečí. Existuje ovšem i jiná tradice, kladoucí důraz na dobrodružství, radost a vytváření míru...
Tradice šamana dobrodruha má kořeny v Polynésii, ale je ostré dělítko mezi tamním náboženstvím a šamanismem. Na rozdíl od kněze, který bohy či duchy z uctivé vzdálenosti "uctívá", šamani s nimi osobně komunikují. Od šamanů jiných kultur se havajští šamani liší také tím, že nepoužívají rituální masky ani kostýmy a také nepoužívají bubnování a zpěv ke vstupu do tranzu při cestách do jiných světů. Pro ně je prostě vnitřní spojení dostatečné a nepotřebují další pomůcky.
Další důležitý pojem havajského šamanismu je mana, což je síla, výkonná energie, obsažená ve všem. Šaman při komunikaci s duchy, přírodou i ostatními lidmi používá svoji mana k tomu, aby byl přesvědčivý, nikoliv aby ovládal ostatní bytosti. To je důvod, proč se snaží svoji mana zvýšit, protože to je podstata jeho úspěšnosti ve všem konání.
Rozeznávají se čtyři druhy mana, které se šaman snaží zvětšit u sebe i u druhých. Fyzická mana je vlastně ekvivalent toho, čemu říkáme bioenergie, emoční mana je srovnatelná se stavem vnitřního vzrušení, mentální mana odpovídá vlastní sebedůvěře a duchovní mana zahrnuje sebeúctu a také úctu a pocit spojení s předmětem pozornosti.
Šaman válečník v podstatě buduje svůj světonázor na premise, že svět je nebezpečné místo, kde hrozí nemoci, smrt, selhání, tyranie, odmítání. K tomu se přidávají rizika neviditelných sil, jako jsou třeba zlí, případně zmatení duchové. Proto se válečník snaží zvýšit svoji sílu, aby byl pro lidi i duchy nepřemožitelný a aby mohl pomáhat druhým a chránit je před nebezpečím. Přitom je zajímavé, kolik lidí má nejen strach z "nebezpečného světa", ale bojí se i mít sílu.
Šaman dobrodruh naproti tomu vychází z toho, že ve světě sice nebezpečí jsou, ale svět není nebezpečné místo. Je to naopak místo plné vzrušujících příležitostí měnit věci podle své vůle. Dobrodruh tedy vychází z toho, že my sami jsme tvůrci vlastního světa, ve kterém si všechna nebezpečí, rozkoše i zkušenosti vytváříme sami. Proto dobrodruh hledá sílu (mana), aby tvořil a měnil svoje zkušenosti a pomáhal totéž dělat i druhým.
Tento postoj je pro lidi vychované ve víře v "objektivní skutečnost" ještě děsivější než objektivní síla šamana válečníka, protože nám dává moc nad realitou vlastního života. Ano, většina lidí má strach mít Sílu. Přitom je ve zdánlivě objektivním světě hodnota válečníkovy síly přijatelnější než hodnota myšlenky, a tak se lidé i síly mysli spíš bojí, než aby ji rozvíjeli.
K ovlivňování reality používá havajský šaman dobrodruh "éterickou hmnotu" - aka, která vytváří spojitosti všeho se vším. Nejčastěji ji používá ve formě "éterické pavučiny", kde vidí sama sebe jako pavouka ve středu trojrozměrné pavučiny, jejíž vlákna sahají všemi směry ke všem součástem vesmíru. Může jako pavouk vnímat vibrace činnosti v kterémkoliv místě pavučiny a vybírat si, čemu svoji pozornost věnuje. Může se pohybovat stejně jako pavouk po pavučině, aniž by se na ní zachytil, může však také podle svého záměru vysílat po pavučině vibrace a vědomě ovlivňovat podle síly své mana jakékoliv události ve vesmíru. Jiná forma využití aka se dá přirovnat k síti, kdy šaman tká a vrhá sítě, kterými loví myšlenky a události, jako rybář ryby.
Ke komunikaci s jinými realitami používá šaman své mentální schopnosti naprosto stejným způsobem, jakým používáme svoje fyzické schopnosti třeba při sportu. Nejedná se o rituály, ale o určité rámce vědomí (myšlení), do kterých se šaman podle potřeby přesouvá. Je to podobné rolím, které hrajeme v životě, jednou třeba jako rodič, jindy jako učitel a zase jindy jako dítě. Šaman má jenom větší rozsah těchto rolí - rámců, ve kterých se schopen se libovolně přesouvat a být si těchto rámců také plně vědom.
Na závěr ještě citát z knihy Dr. Lawrence LeShana Alternate Realities:
Naše svoboda je daleko větší, než jsme pochopili. Můžeme se naučit přesouvat se z reality do reality, vybírat si takovou, která je v dané chvíli nejvhodnější pro naše potřeby a účely, a užít svůj nový přístup nasycení naší bytosti, k lásce, pěstování a růstu nás samých i navzájem, k tomu, abychom byli doma v našich světech, a k tomu, abychom pomohli zachránit sebe i naši planetu.