V nejbližších dnech začne v USA očkování jednoho milionu Američanů proti černým neštovicím. Další by měli následovat. Černé nebo také pravé neštovice (variola) byly roku 1980 slavnostně vyhlášeny Světovou zdravotnickou organizací za vymýcenou chorobu, v současné době se však objevují na přední příčce seznamu možných biologických zbraní.

Černé neštovice si v historii vyžádaly miliony obětí. Jsou pokládány za nejnebezpečnější ze všech možných infekčních chorob včetně moru, tuberkulózy i novodobého AIDS (viz 100+1 ZZ 24/2001). Ještě v polovině dvacátého století podlehly neštovicím každý rok dva miliony lidí. V šestnáctém století se jejich obětí stalo osmnáct milionů Aztéků, v osmnáctém a devatenáctém šest milionů amerických indiánů. Nemoc je vysoce infekční. Šíří se všemi možnými způsoby. Vzduchem, kapénkovou infekcí, přímým stykem z člověka na člověka, ale i stykem s předměty, kterých se nemocný dotkl. Jedna osoba stačí nakazit široké okolí, dokonce celé město. Ani v historii, ani dnes neexistuje proti této chorobě účinný lék. Jedinou zbraní je preventivní očkování.

Lady Mary

Původem Angličanka, celým jménem Lady Mary Wortley Montagu. Básnířka, která svými skandálními básněmi pobuřovala pokojné Brity a zároveň budila zájem a obdiv vtipem a především krásou. V roce 1713 zemřel na neštovice její mladší bratr. O dva roky později onemocněla na černé neštovice i ona. Lékaři předpovídali, že nepřežije. Zůstala naživu, ale z obdivované krásky se stala žena s tváří poznamenanou jizvami a bez řas. O několik měsíců později byl její manžel Edward jmenován velvyslancem v Turecku. V srpnu 1716 se rodina přestěhovala do Konstantinopole. V Turecku, stejně jako v jiných orientálních zemích, byly v té době pravé neštovice daleko menší hrozbou než v Evropě či Americe. Znali tu jakousi primitivní formu očkování a široce ji používali. V březnu 1718 se Lady Mary rozhodla, že nechá očkovat proti neštovicím i svého pětiletého syna. Otec dítěte sir Edward byl v té době na služební cestě mimo Konstantinopole. Očkování měla provést stará Řekyně za účasti lékaře Maitlanda z britského vyslanectví. Přinesla si zárodky k očkování v ořechové skořápce. Rezavou jehlou poškrábala paži dítěte. Zbytek z obavy před jinými infekcemi dokončil sám Maitland. Lady Mary počkala pět dní a teprve pak o tom napsala manželovi. Dítě bylo zdravé, veselé a zřejmě získalo imunitu proti nebezpečné chorobě.

Historie

Očkování proti černým neštovicím nevzniklo v Turecku, ale v Číně. Už v desátém století Číňané ovládali princip ochranného očkování oslabenou živou kulturou bakterií nebo virů, i když netušili, že jde o choroboplodné zárodky. Jako očkovací materiál používali látku z vředů, které se při neštovicích tvoří. Nezanášeli ji do kůže, ale pacientům ji dávali vdechovat nosem. Aby byla látka slabá a nedošlo ke skutečné infekci, nechávali očkovací materiál sušit v horku v uzavřené láhvi. Většina choroboplodných zárodků tak zahynula.

Británie

Tři měsíce po očkování syna byl sir Edward odvolán z místa velvyslance, protože se mu nepodařila splnit mírová mise ve válce mezi Turky a Rakušany. Lady Mary se po návratu rozhodla seznámit s očkováním Brity a rozšířit očkování v Anglii. Byl to velmi obtížný, téměř nesplnitelný úkol. Církev v té době vyhlašovala, že neštovice jsou trestem božím, který je třeba pokorně přijmout. Zároveň jsou prý varováním před pácháním hříchů. Bojovat proti nim znamenalo rebelii proti bohu. V roce 1718 došlo v Londýně k menší epidemii černých neštovic, o tři roky později vypukla další, rozsáhlejší epidemie. Lady Mary usoudila, že je čas zasáhnout. Jako demonstrativní příklad posloužila její malá dcera narozená během pobytu v Turecku. Problém byl v tom, že rodina už nežila v Orientě a v Británii lékaři očkování naprosto neuznávali a odmítali. Ani doktor Maitland, který byl předtím přítomen očkování Maryina syna v Konstantinopoli a sám ho vlastně dokončil, v Londýně k něčemu podobnému ochoten nebyl. Nakonec se dal přemluvit, ale vymínil si, že očkování bude přítomno několik dalších lékařů jako svědci. Dcera Lady Mary Wortley Montagu se tak stala první osobou očkovanou na britské půdě. Bylo to historicky první očkování proti nějaké chorobě, které bylo v Británii provedeno.

Zájem a pokusy

Rodina Lady Mary měla rozsáhlé společenské styky a všichni přátele a známí se začali o očkování zajímat. Zpráva o úspěšném očkování se rychle šířila. Mary navíc brala dceru na návštěvy k nemocným dětem, které právě prodělávaly neštovice, a dokazovala tak, že je vůči této chorobě bezpečně imunní. Zapůsobilo to i na princeznu Karolinu, manželku budoucího anglického krále Jiřího II. Chtěla však mít jistotu, a tak přesvědčila svého tchána, krále Jiřího I., aby dovolil provést pokus na vězních z věznice Newgate. Měli se přihlásit dobrovolně. Pokud přežijí, byla jim slíbena svoboda. Šest dobrovolníku bylo naočkováno a všichni opustili zdraví věznici. Příští rok na jaře se pokus opakoval na jedenácti dětech ze sirotčince z londýnského okrsku Westminster. I v tomto případě byly všechny očkované děti zdravé. Vzápětí poté se daly očkovat dvě královské princezny. Byl to podnět, který následovala řada Britů, zejména z vyšších vrstev. Nicméně opozice vůči očkování zůstávala silná.

Kritika

Noviny přinášely pravidelně články o "zhoubných důsledcích očkování". Reverend Edmund Massey očkování označil za snahu protivit se bohu a vyhnout se jeho spravedlivému trestu. Nejen klér, ale i někteří lékaři proti očkování protestovali. Doktor William Wagstafe dokonce tvrdil, že je to zákeřný způsob, jak snížit populaci v zemi. Neměl tak docela nepravdu. K očkování se používala živá vakcína a manipulace s ní byla značně nebezpečná. Stačila malá neopatrnost a choroboplodné zárodky vakcíny mohly zamořit statisíce lidí. Také naočkovaní pacienti museli být určitou dobu, kdy se vyrovnávali s infekcí, drženi v přísné izolaci. Jinak mohli nakazit ostatní. Očkování si vyžádalo oběti, i když ve srovnání s nebezpečím epidemií minimální. V roce 1730 bylo v Londýně očkováno proti neštovicím 845 lidí, z toho zemřelo sedmnáct. Ve stejné době si černé neštovice vyžádaly ve Velké Británii osmnáct tisíc lidských životů. V roce 1756 Královská lékařská fakulta vyslovila očkování proti neštovicím plnou podporu a označila je dokonce za "praxi vysoce prospěšnou lidstvu". Po tomto vyhlášení uznávané vědecké instituce se očkování rychle šířilo, i když ostré diskuse o něm pokračovaly až do konce osmnáctého století. Tehdy, v roce 1796, doktor Edward Jenner objevil imunizační schopnosti očkovací látky vyrobené z kravských neštovic, která byla daleko bezpečnější. Stal se tak zakladatelem novodobého principu očkování vůbec. To je založeno na vpravení usmrcených nebo oslabených virů či bakterií do organismu s cílem vyvolat imunitní odpověď s dlouhodobým efektem, tedy získání imunity. Očkování živými choroboplodnými zárodky, které znali v Orientu a které propagovala Lady Mary, bylo ve své době velmi prospěšné, ale po Jennerově objevu se stalo pouhou historií.

Poznámka redakce: Rozhodně jsou vždy nějaká pro a nějaká proti. Ale fanatičtí odpůrci očkování nejspíš nikdy neviděli děti, postižené následky obrny. Také pochybuji, že by se smířili s tím, že jejich dítě zemře na tetanus a jenom by konstatovali, že to byla Boží vůle, případně karma dítěte... Občas se musím podívat do kalendáře, abych se ujistil, že je 21. století!