Medvěda vnímáme jako zimního spáče, procházejícího opakovanými údobími nečinnosti, umožňujícími vnitřní proměnu.

V řecké mytologii patřil medvěd k bohyni Artemis. Mladé ženy vstupovaly do služeb Artemidy ve věku, kdy už nebyly dětmi, ale nebyly ještě ani připraveny snášet odpovědnost dospělých, vdát se anebo vstoupit do služeb Afrodíté s důrazem na sexualitu. Mladé medvědice běhaly po lese a byly společnicemi a ochránkyněmi divokých zvířat.

Dnes je pro nás medvěd milovníkem medu, rybolovu a zimním spáčem, ale to, co nejvíc upoutá každého, kdo se s medvědem setká, je hrdá péče medvědice o svá mláďata. Marně se také neříká: "Nikdy nevstupuj mezi medvědici a její mláďata!"

Naše doba je plná strašlivého ubližování dětem, zvláště sexuálního zneužívání a incestu. Některé statistiky tvrdí, že každá čtvrtá dívka a každý osmý chlapec se stali obětí sexuálního útoku blízkého příbuzného nebo rodinného přítele. Pak je tu vidět ukradená budoucnost a srdcervoucí zápas o nalezení důvěry a bezpečí.

Velmi často se potom hněv a pocit zrady zaměřuje ani ne tak na mužského násilníka, jako na matku, která nedovedla dítě ochránit. Právě tady může pomoci Matka Medvědice, ochránkyně a dárkyně lásky a bezpečí.

Dar vracejícího se medvědího Ducha souvisí s naší potřebou dlouhodobého uchování autonomie a divokosti dívek, aby mohly dozrát pod ochranou kruhu žen, prostřednictvím vnímavosti k přírodě. Je to v přímém protikladu s dnešním hrubým, sekulárním a předčasně sexuálním kontextem dnešní puberty. Artemis byla také bohyní Amazonek. Pokud si tento dar medvědího národa vezmeme k srdci, můžeme obdržet zpět sílu žen a můžeme i od základů změnit přístup k péči o divokou přírodu.

Toto mocné vyjádření medvědího národa přichází nyní, v době kdy jej potřebujeme nejvíc, i když medvědů ubývá díky lidské rozpínavosti, chamtivosti a nesnášenlivosti. Kéž bychom přijali tuto energii medvědice s vděčností a rozhodli se, že zajistíme bezpečí nejen pro děti lidské, ale i medvědí.