Láska je rozšířena v celém vesmíru

Tážete-­li se muže, co se mu nejvíce líbí na ženě, odpoví vám, že jsou to její ústa, prsa, nohy, oči, vlasy. Ano, příroda má důvod pro přitažlivé a krásné formy, protože chce zabránit vyhynutí lidské rasy. Proto vytvořila pěkné nohy, krásné vlasy a oči, aby muž a žena zalidnili zemi. Ale tvary jsou jen vnějším projevem a zamilovaní nevědí, že ve skutečnosti jsou k sobě přitaženi něčím tajemným, co leží nad všemi tvary: vyzařováním, fluidem a jakmile to odplyne, pak již necítí k sobě žádnou přitažlivost. Proč ne vždy působí přitažlivě krásné ženy fantastických postav? Jsou obdivovány a nikdo je nezískává, nezamiluje se do nich. A často jiné, zdaleka ne tak hezké, působí neobyčejně silně?

Dokazuje to, že přitažlivost není závislá jen na tvarech, kráse a souměrnosti těla, ale také od jiného, magického nebo duchovního prvku. Proto se zde často hovoří o něčem nevysvětlitelném, což je pro zasvěcené, vědoucí úplně jednoznačné. Tyto vibrace a fluida, která tak obšťastňují a naplňují, je možné najít nejen u muže nebo ženy, ale především přímo tam, kde vznikají. Jejich původ je totiž někde jinde. Nejsou vytvářeny lidmi, ale tryskají z pramene, Tvůrce, který je vyzařuje. Většina lidí se bohužel od tohoto nevyčerpatelného zdroje odvrací a hledá štěstí u mužů a žen. Tak ale nachází jenom nepatrnou část nekonečného celku.

Nehledáme tedy muže nebo ženu, ale lásku. Důkazem toho jsou i stále četnější rozpady manželství. Muž opouští ženu nebo žena svého muže, protože nacházejí lásku někde jinde. Nehledáme tedy určitou osobu, ale lásku. A když ji nenalézáme u druhého člověka, pak hledáme u třetího nebo u čtvrtého. Ve skutečnosti hledáme lásku, nikoliv muže nebo ženu. Jinak bychom se neopouštěli.

Celý vesmír naplňuje Láska. Je to forma energie, rozšířená v celém stvoření. Všude je láska, je nejvnitřnější podstatou bytí. Můžeme se učit od kamenů, vody, vzduchu a slunce, ale i od stromů, rostlin, hmyzu, ptáků a všeho ostatního. Lidé mají schopnost čerpat lásku z atmosféry a ze slunce. K tomu však v sobě musí rozvinout vyšší energetická centra, neboli čakry.

Láska je energie, fluidum, prostupující celý vesmír i oceány, řeky, hory, skály, rostliny, květy, stromy, zemi a především slunce. Je to kosmická energie nekonečné různorodosti a plnosti. Bůh si ve své velkorysosti nepřál, aby lidé mohli nacházet lásku jen v určitých ženských nebo mužských částech těla. Bůh je mnohem velkorysejší. Naplnil Láskou celou přírodu. Nevědomí hledají lásku pouze u muže nebo u ženy a nenalézají ji bezprostředně, zatímco zasvěcenci (vědomí) čerpají lásku z prostoru a nikdy ji nepostrádají. Za miliony let lidé uvykli jinému pohledu a tak nevěří, že život lásky je možný, aniž by musely mít kořeny v bahně.

Toužíte po lásce. Budiž. Ale hledáte ji vždy jenom tam, kde ji chtějí najít všichni nevědomí lidé. Ale tam není Lásku možné načerpat v celé její plnosti. Jistě, je jí tam malá troška, ale malé kapičky nestačí těm, kteří touží po celém oceánu, aby se opravdu nasytili a napili. Žíznící tedy musí lásku hledat někde jinde. Není přece nutné čekat na muže nebo ženu, aby nalezli lásku? Při tom právě vznikají omezení, potíže, neštěstí a závislosti. Ani samotní vysocí zasvěcenci nežijí bez lásky. Ale oni ji nalézají a přijímají všude a předávají ji opět dále celému svému okolí. Žijí ustavičně v lásce, dýchají lásku, sytí se láskou, noří se do lásky, jsou Láska. Proto nepotřebují očekávat lásku pouhé ženy nebo muže. Jsou zcela naplněni láskou. Proč by ji měli hledat někde jinde a vzdát se této plnosti?

Tedy nic proti lásce. Jenom je nutné učit se ji nacházet všude, protože je podstatou veškerého bytí! Jejím pravým zdrojem je Bůh. A nádherným obrazem Božího zdroje, který je nám všem viditelný je slunce! To je mocný a velkorysý zdrojem tepla, světla a lásky. Celé stvoření má užitek z jeho existence, protože právě slunce obdarovává svou láskou a životem rostliny, byliny a stromy. Rostliny jsou stále vystaveny slunečnímu světlu a my z nich získáváme život. Žák, který chce poznat pravý život, pravou Boží lásku, tak může jít ke zdroji, ke slunci. Zatím, co ho pozoruje, rozjímá o něm, miluje je a nechává se stále pronikat jako plod, zrající na slunci, čerpá vitalitu, kterou pak může předávat svému okolí, aby je oživil a osvítil. A stále si při tom uvědomuje Boží Lásku, která je za tím vším.

Muži a ženy nehledají lásku ve slunci. Tato láska nedává utrpení a lidé vlastně chtějí trpět. Ano, a proto hledají u mužů a žen své vlastní starosti. Tak s jistotou najdou těžkosti a komplikace.

Musíme to jen správně pochopit. Nejde o odsouzení sexuálních vztahů. Úloha zasvěcenců je mnohem těžší, než si vůbec dovedeme představit, protože hovoří k těm, kteří mohou lépe a hlouběji chápat lásku. A ostatní ať dělají to, co je pro ně možné.

Má-­li někdo povahu slona, není po něm možné žádat, aby žil jako asketa. Ale všem, kteří touží po zdokonalení, musí být nabídnut návod. Jinak by mohli zabloudit, a to by bylo škoda. Mnoho lidí hledá a protože jim chybí informace, nakonec se ztrácí docela. Manželské páry ale mají vzájemné povinnosti, muž vůči své ženě a žena vůči svému muži. Manželé mají sexuální otázku řešit společně, ne každý sám pro sebe. Bohužel, to jen málokdy tak bývá. Buď se jeden rozhodne žít asketicky a druhý je náruživý a trpí, nebo jeden touží po zduchovnění vztahu a druhý ulpívá na fyzické rozkoši, a tak nakonec trpí oba. Je žádoucí, aby manželé svou lásku zduchovnili a zjemnili ve vzájemném souladu. Lidé často neví, jak se zachovat, ale manžel i manželka spolu musí souhlasit. Potom mohou zvolna tělesnou stránku omezovat, ne naráz, protože by mohli mít potíže. I když tato cesta zatím není určená pro všechny, je nutné o ní hovořit.