Přelidněný svět. Nedostatek základních zdrojů - vody, potravin a nakonec i čistého vzduchu. To byly téměř apokalyptické a nutno dodat, že reálné vize ještě v sedmdesátých letech minulého století.

Svět a hlavně ženy se však odhady vědců a statistiků neřídily. Jak situace vypadá, za pouhých padesát let bude svět řešit opačný problém. Prudký úbytek obyvatelstva. Nikdo to nečekal. Už dnes se rodí velmi málo dětí. Populace však neklesá, protože v plodném věku jsou zatím velmi silné ročníky. Ale už za necelých dvacet let se začnou projevovat následky dnešního trendu. Ve většině evropských zemí nedochází ani k prosté reprodukci.

V roce 1000 žilo na naší planetě asi 500 milionů lidí. Pro srovnání - necelá polovina obyvatel dnešní Číny. V Evropě kralovaly islámský Cařihrad, arabské Palermo na Sicílii a také arabské Sevilla s Córdobou na Pyrenejském poloostrově. Benátky a Řím zůstaly daleko v závěsu. Hlavním světovým centrem jak počtem obyvatel, tak kulturou byl Bagdád, následoval kambodžský Angkor, japonské Kjótó a čínské Changčou. Počet obyvatel v uplynulém tisíciletí rostl velmi nerovnoměrně. Za celých devět století se zvýšil o něco více než trojnásobně z 500 milionů v roce 1000 na 1,6 miliardy na začátku dvacátého století. A během tohoto jediného století se zvýšil na rekordní čtyřnásobek - na šest miliard. Prognózy hovořily o tom, že už v polovině 21. století, asi v roce 2050, bude na světě deset miliard lidí.

Skutečnost je zcela jiná. Zatímco v padesátých letech minulého století připadalo na světě na jednu ženu průměrně pět dětí, dnes je to jen 2,7 a tento ukazatel soustavně klesá. Nutno dodat, že jsou do něj započítány i takové tradičně na děti bohaté oblasti, jako jsou Indie, Čína či Afrika. Nejde tedy jen o evropský, ale o celosvětový trend. Je pikantní, že tato tendence je výrazná i v ryze katolických zemích, jako je Itálie či Španělsko, přestože církev je zásadně proti kontrole porodnosti. Itálie dnes patří k zemím s nejnižší porodností nejen v Evropě, ale ve světě vůbec. Na jednu ženu tu připadá 1,2 dítěte, to znamená, že nedochází ani k prosté reprodukci rodiny. (Aby došlo k prosté reprodukci, musí být podle statistiků porodnost 2,1. Jedno dítě za každého rodiče a desetina navíc za dívky, které se nedožijí fertilního věku.) Stejně nízká porodnost je i ve Španělsku, v Řecku, v České republice, v Rusku a v Arménii. V současné době má nižší porodnost než 2,1 šedesát zemí světa. Patří k nim celá řada zemí karibské oblasti, ale i Japonsko, Korea, Čína, Thajsko, Srí Lanka a Írán. Studie prováděná Organizací spojených národů tvrdí, že za pouhá dvě desetiletí bude osmdesát procent žen na světě mít pouze dvě děti nebo méně. Jak už bylo uvedeno, světová populace zatím neklesá, protože v plodném věku jsou velmi silné minulé ročníky. Roční přírůstek obyvatel ve světě dosahuje osmdesáti milionů. V okamžiku, kdy tento vliv zmizí, dojde zejména v Evropě k rapidnímu poklesu počtu obyvatel, jaký byl v historii naposled zaznamenán v morovém období ve čtrnáctém století.

Objektivních příčin tohoto vývoje je celá řada, ale zřejmě daleko důležitější jsou velmi těžko postižitelné příčiny subjektivní. K těm objektivním patří například nízká dětská úmrtnost. Ztráta jedináčka se prostě nepředpokládá. Jednou z dalších příčin zejména v méně vyvinutých zemích je pokračující urbanizace. Zatímco na venkově je každá ruka, i dětská, přínosem - děti se starají o domácí zvířata a dělají lehčí domácí práce nebo práce na farmě, urbanizace tyto hodnoty kácí. Ve městě je třeba do dítěte naopak investovat peníze i péči už z prostého ekonomického důvodu, aby bylo schopno najít si v dospělosti práci. A pak je tu zcela změněná psychika ženy, s kterou zřejmě nepočítali ani kněží, ani vědci, ani statistici. To platí celosvětově.

V Brazílii, kde je pozice katolické církve podobně jako v Itálii velmi silná, se nikdy nepropagovalo plánované rodičovství. Spíše naopak. Přesto tam miliony žen užívají antikoncepci nebo se nechávají přímo sterilizovat. Výsledek? Za poslední dvě desetiletí klesla v Brazílii porodnost na polovinu - na dnešních 2,3. Případ islámského Íránu je ještě pozoruhodnější. V roce 1994 íránští zástupci na světové konferenci v Káhiře, kterou o populačních problémech uspořádalo OSN, striktně vystoupili proti jakékoli kontrole porodnosti. A přesto zatímco v roce 1988 byla v Íránu míra porodnosti 5,5, v roce 2000 už to bylo jen 2,2. Není to tak dávno, co se říkalo, že neochota mít více dětí je typická pouze pro bohaté evropské země. Fakta to vyvracejí. Bangladéš patří vůbec k nejchudším zemím světa. Vzdělání dívek je tam na nízké úrovni a vdávají se tradičně velmi mladé. A přesto i tam míra porodnosti klesla na 3,3. Ještě chudší Vietnam vykazuje míru porodnosti 2,3, zatímco ještě před deseti lety to byl dvojnásobek.

Přední světoví demografové to vidí jasně. Předobrazem světového vývoje je dnešní Itálie, Španělsko, Řecko a Česká republika. Jsou to země, kde na rozdíl od severských států vývoj nepokročil tak daleko, aby zajistil ženě možnost současně pracovat, budovat si kariéru i mít děti. Podobná situace bude ještě dlouho ve většině zemí světa. Ale ani v severských zemích, kde možnosti umístit děti v předškolních zařízeních, najmout si chůvu nebo později paní k dětem jsou zcela běžné a finančně dostupné, nejsou statistické údaje o moc lepší. Také nezajišťují ani prostou reprodukci. Ve Švédsku to je 1,6, ve Finsku 1,7 a ve Velké Británii a v Norsku 1,8. Rodiny s pěti nebo šesti dětmi jsou dnes běžné snad jen v Africe. Ale ani ta svět nezachrání. Tam totiž působí jiný faktor, který populaci redukuje. AIDS. Podle odhadů OSN zemře v příštích pěti letech na AIDS ve světě nejméně patnáct milionů lidí, z toho velká část právě v Africe. Předpokládaná délka života se vlivem AIDS například v Botswaně nebo v Zimbabwe snížila ze šedesáti na pouhých čtyřicet let.

Ve vyspělejších afrických zemích se snižuje míra porodnosti zcela v souladu se světovým trendem. V Keni klesla z osmi na méně než pět za poslední dvě desetiletí a čeká se další pokles. A protože i tam řádí AIDS, bude Keňa zřejmě první africkou zemí, kde dojde přímo k úbytku obyvatel. Japonsko očekává, že do roku 2006 bude v zemi obyvatel přibývat. Pak ale dojde k prudkému zvratu. Do roku 2050 klesne japonská populace o 14 procent, což znamená o celých dvacet milionů. Podobný vývoj vidí i demografové v Německu. Itálie a Maďarsko předpokládají 25procentní úbytek obyvatel do roku 2050 a v Rusku se počet obyvatel sníží zřejmě o celou třetinu. Planeta Země se tedy nemusí bát přelidnění. Ale bude to úplně jiná planeta. Planeta starých lidí.