Otevřme lásce cestu vzhůru

Zasvěcenci nás učí, že na počátku světa existovalo jediné a samotné Absolutno. Kabalistická tradice hovoří o Ain Soph Aur, to jest o světlu bez hranic – nepoznatelné, neuchopitelné podstatě bytí a nebytí. Jen hluboký klid ho může vyjádřit. Je všeobjímající, a když se chce proměnit, vyzáří něco ze sebe sama. Aby však tento projev byl možným, musí se polarizovat pozitivně a negativně, mužsky a žensky, protože bez polarizace není možné projevení se. Polarizací vznikají tedy oba principy a jimi Bůh vše stvořil. Osvětlení této stezky trvalo by velmi dlouho, ale několika slovy možno říci, že jemnohmotný organizovaný a světlý svět, vycházející z Absolutna, je světem »Tvoření«, duchem, nebesy. A ze své strany se postupně zhušťoval a konkretizoval se, aby vytvořil svět tvarů, hmoty, fyzickou úroveň.

K vyjádření této pravdy, jeden z největších zasvěcenců, Hermes Trismegistos, řekl tuto větu: »Vše, co je dole, je jako to, co je nahoře.« Chtěl tím říci: kdo dovede správně uvážit a správně chápe spodní, fyzickou oblast, může poznat to, co je nahoře, to jest svět idejí, síly a moci, vše neviditelné, jemné. Protože na fyzické úrovni jsou muž a žena přijímačem mužského a ženského praprincipu vyššího světa, musíme z toho usuzovat, že v protikladu ke křesťanským naukám, které znají jen Boha – Syna, mužský princip má i svůj ženský princip, protipól.

Ve všech náboženstvích má Bůh, Kosmický duch i ženský pól. V kabale je to Shekina. Ano, manželkou Boha je příroda a Kosmický Duch jejím prostřednictvím plodí své děti. Ve všech oblastech je tato trojnost. V Indii je to Brahma, Parkriti a Puruša, v egyptském náboženství Osiris, Isis a Horus. Jen křesťanství činí výjimku. Proč? Protože dle rozšířeného mylného náhledu vše mužské je dokonalé a vše ženské nedokonalé. V minulosti byli otcové i nazlobení, když se narodila dcera. Ano, pro mnohé křesťany je žena dokonce nástrojem ďábla, protože svedla Adama. Ale i na tomto místě se nesprávně rozumí Bibli. Tento omyl je nutno konečně objasnit. I Bůh má ženu, protože jinak bychom nebyli stvořeni dle jeho podoby a obrazu. Bez ženského principu nebylo by v přírodě stvoření. Protože bez účasti obou principů by nemohlo v přírodě nic žít a rozvíjet se. Protože jsme jednou byli stvořeni dle obrazu Božího, musíme ženskému principu, který je rovněž dokonalost a vznešenost, dát jeho pravé místo.

Avšak vraťme se nyní ke třem osobám trojnosti, které v křesťanství jsou znázorňovány Otcem, Synem a Duchem svatým. První princip představuje moc – zdroj všeho života. Druhý princip představuje světlo – Kristus, rozum. Třetím principem je Duch svatý, princip lásky. Ano, ohněm lásky.

Když se v Bibli píše, že všechny hříchy budou prominuty mimo hřešení proti Duchu svatému, pak je tím míněno hřešení proti lásce. Křesťanství nedovede vyložit, co to vlastně je hřešení proti svatému Duchu a proč nemůže být odpuštěno. Dnes chtěl bych tuto otázku vysvětlit a přejímám za to plnou zodpovědnost.

V denním životě každý ví, že bez dostatečné inteligence nebo síly vůle nezažijeme nic jiného,než zklamání a porážky. Avšak nedomnívejme se, že když v oblasti lásky nejsou ani správné představy, ani vrozené chování, že to není nic špatného a že se v této oblasti nic neriskuje, protože se nekoná nic zločinného. A přece. Býti nevědomým je špatné, býti slabým rovněž a milovat jako zvíře by nemělo být špatné?… To by opět bylo nedůsledné. Právě tento dluh nebude odpuštěn, protože jeho následky jsou politování hodné. Zde není odpuštění, trestá se a musí se za to platit. Namítnete: »Platit? Ale jak?« Pokud si dovolíme fyzické rozkoše na hrubé úrovni, platíme tím, že se spálíme.

Při každém fyziologickém projevu dochází ke spalování. Již při myšlení nebo mluvení spalujeme látky… A to platí ještě více pro city: když náhle vnímáme velkou radost nebo hluboký žal, spalujete určité hmotné látky, které zanechávají odpad a pak se musíme dlouho zotavovat. Každý druh projevu, každé hnutí citu, každé vnímání znamená spotřebu látek a energie. Proč si tedy představujeme, že v hnutích lásky nic nevydáváme a neztrácíme? Právě tam je spotřeba největší a právě tam je nejobtížnější vytvořit nové síly, kterými se »topí« v kotli, látky, které jsou pro život a zdraví nejdůležitější.

To neznamená, že je nutno vše potlačit a žít bez lásky. Nikoliv, jde o to, aby se vedl rozumný a estetický život, který by měl smysl. Přirozeně že se neopotřebovávají orgány, ale velmi rychle se spotřebovávají jemné duchovní energie. A to je nutné vědět!

Nyní bych chtěl říci něco, co by však nemělo popudit křesťany. Esoterika, to jest věda symbolů, praví, že nebeský Otec je spojení s mozkem, Kristus se slunečním pletivem a co se týče Ducha svatého, je ve spojení s pohlavními orgány. Poprvé vám odhaluji toto tajemství: Duch svatý je ve spojení s láskou a pohlavními orgány. Abychom se vyhnuli omylům a trestům, musíme se naučit zaujmout správný postoj k těmto částem těla, které nám Bůh dal. Dle mého názoru není nic podivuhodnějšího, inteligentnějšího a důmyslnějšího, než právě tyto orgány muže a ženy. Je nutno si je cenit, dbát o ně, ba zasvěcovat je Božství.

Zasvěcovací nauky říkají, že sexuální síla, i když se projevuje nedokonalým způsobem pohlavními orgány, je ve skutečnosti energií, přicházející z nebes. Nesouhlasím s těmi, kteří tvrdí, že láska není nic jiného, než tření dvou těl o sebe. Kdo to říká, bere v úvahu jen následky, ale základ, původ této síly je mu daleko vzdálen a uniká mu. Ve skutečnosti bez této energie nemůže být ani tření. Ano, láska je božská, je to síla, přicházející se shora. Je proto nutné o ní uvažovat s úctou, získávat ji, ba snažit se vracet ji zpět k nebesům, místo jejího vedení dolů do pekel, kde je využívána temnými astrálními bytostmi, larvami a nestvůrami. Je nutno umět tyto proudy síly posílat zpět vzhůru. Avšak to je věda sama o sobě a lidé vesměs nemají čas se tím blíže zabývat. Chtějí se co možná nejdříve zbaviti tohoto tlaku, protože jsou k tomu údajně hnáni nesnesitelným napětím… Ale proč nemohou pochopit, že toto napětí je jejich největší bohatství?

Vezmeme-­li člověka v úvahu jako budovu o padesáti, stech nebo tisíci poschodích, je možno pochopit, že velké napětí, silný tlak je nutný, aby přivedl vodu pro obyvatele až do posledního nejvyššího poschodí. Muži a ženy musí vědět, co je toto vnitřní napětí, aby je mohli použít a tak zásobit buňky nejvyššího poschodí budovy – mozku. Kosmická inteligence vytvořila speciální kanály, nádí, kterými tato energie může stoupat až do mozku. A i když věda se všemi svými přístroji tyto kanály ještě neobjevila, nemůže popírat jejich existenci.

Když muž a žena tuto svatou energii vyplýtvají bez úcty, bez pravé lásky a bez vůle uskutečnit něco vznešeného, hřeší proti Duchu svatému. A v naší době je tento hřích nejvíce rozšířen. Který muž a která žena uvažují o lásce jako o síle, pomocí které je možno se pozvednout, státi se opravdu božským? Láskou se člověk může vrátit do nebe, ale nyní se, bohužel, vzdaluje od nebe stále více a více.

Avšak mělo by být jednou pro vždy jasno: závisí zcela od našeho postoje k lásce a k pohlavním orgánům, zda s touto vynikající podstatou, kosmickým svatým Duchem, jsme nebo nejsme v souladu, zda říši Boží ve svém nitru znovu nalezneme, nebo zda přestoupíme její zákony. Můžeme z toho tedy vyvodit závěr: stejné orgány nás mohou uvrhnout do pekel nebo povznést k nebesům. Podle toho, jak orientujeme svoji energi.

Na smaragdové desce je napsáno: »Stoupá od země k nebesům a opět k zemi a bere sílu vyšších a nižších věcí do sebe… Je to síla každé síly…« Tím je míněna normální cesta této energie od nebes k zemi a od země k nebesům.

Nejedná se tedy o to, aby se láska utlačila, ale o nalezení prostředků a cesty k usměrnění. Láska je energie přicházející z velké výšky. Má stejnou podstatu jako Slunce a úkolem člověka je zachytit tuto energii, nechat ji v sobě obíhat a pak ji opět poslat k nebesům, kde má svůj původ. Když Bůh stvořil muže a ženu, vybavil je velkolepou soustavou různých vedení, kterými sexuální síla, pokud je správně vedena, může nalézti svou cestu zpět vzhůru. Všechny tyto průchody existují, každý je má. Bohužel, lidé je tak zanedbali, že se ucpaly a jsou mimo provoz. Mimo to, tyto kanály jsou tak jemné podstaty, mnohem jemnější, než kanály nervové soustavy. Jen jasnovici je mohou vidět a sledovat proud energie, který přichází zcela zdola, stoupá a zásobuje mozek.

Zasvěcenci nechtějí tyto energie brzdit, nikdy se o to nesnažili. Jen skupinky puritánů se chtějí obracet proti, ale hned v základu jsou rozdrceny, protože bojují proti Božskému principu, proti sluneční síle a proti tekoucímu proudu, který je Kristus sám. On řekl: »Já jsem cesta, pravda a život.« Když se v člověku na základě jeho náruživosti a jeho vzkypění vytvoří vrstvy nečistoty, nemůže již tato energie vystoupit a klesá do země, kde se ztrácí. Je­li však člověk pánem sebe sama a opravdu spojen s Bohem, pak tato energie, přicházející denně shora, není ztracena a jde zpět vzhůru. Jedná se tedy o celý nepřerušený oběh.

Až člověk jednou pochopí a pozná dílo Boží, jak byl svět stvořen, že nebesa jsou východiskem a i cílem, pak Země pro něj nebude překážkou. Láska přichází z nebes a musí se tam opět vrátit. Nejsou dvě, tři nebo čtyři lásky, láska je vždy stejná, ale je chápána a žita na různých úrovních. Říká se, že »Bůh je láska« a nebylo řečeno, že i čert je láska. Láska přichází od Boha a když při odtékání nenarazí na překážku, krouží, obíhá volně, aniž by způsobila popáleniny nebo horečku. Láska způsobující popáleniny, je láska, která na své cestě je zadržována. Vezměte si analogický příklad: ležíte v horečce v posteli. Horečka byl způsobena nečistotami, které překáží oběhu krve a toku životních sil a protože organismus reaguje na cizí tělíska, vzniká horečka.

Sexuální energie přichází shora. Nyní se vyskytuje otázka, jak ji opět vést vzhůru, to je vše. To bude možné, až nebudete mít před zrakem pouze potěšení, ale práci. Opakuji: neštěstí lidí spočívá v tom, že nechápou, že tato síla lásky není předurčena výlučně pro pobavení, ale že tato energie může probudit určité schopnosti. Lidé tak vykonají psychickou a duchovní práci nejvyšší důležitosti a mohou být průchodem této velkolepé síly, která proměňuje svět, olovo a popel ve zlato, drahokamy a diamanty. Jen silou lásky lze uskutečnit tuto proměnu, ničím jiným. Hledejme tedy od nynějška takový postoj a takové myšlenky, city a cíle, které nám dovolí tuto Boží energii ovládat a orientovat.

Je nejvyšší čas, aby tajemství lásky bylo chápáno ve světle, míru, vyrovnanosti, radosti a nadšení, nikoliv ve velkých vulkanických erupcích. Připravujme se na to, abychom mohli vykonat Boží práci pro celé lidstvo. Právě to od nás nebesa očekávají: vykonání práce. A co my děláme se svou láskou? Používáme ji jen pro své potěšení, a proto se pro nás tyto energie stávají jedem. Od nynějška mysleme na to, abychom ji vrátili k pramenu zpátky a řekněme: »Pane Bože, obětuji ti tyto energie pro tvou velebnost a tvou říši na zemi.«

Kdo myslí na to, aby svou lásku zasvětil nebi? Každý věří, že jeho postoj k lásce se týká jen jeho samotného. Když muži a ženy milují pouze pro vlastní požitek, nebeské světy a bytosti u toho nejsou. Naopak se na tomto okamžiku se podílí nízký svět – peklo. Protože malé ego, které lidé chtějí uspokojit smyslností, je již částí nízkého světa, pekla. Před ním se nikdo neskryje. Proto je to nakonec peklo (vnitřní), které vše spálí. Ani církev zde nic nevysvětlila a spokojila se větou: »Milujte se a množte se,« a všichni se spojují v temnotě k velké radosti pekla. Hovoří se o svátosti manželství, ale ve skutečnosti, i když lidé uzavírají sňatek dle předpisů, žijí se svým druhem v prostopášnosti, ke které zvou celé peklo. Jdou společně do postele a zkoumají všechny možné pozice, aby měli co nejvíce pocitů a mohli se při tom uspokojovat jako zvířata. A to se nazývá svátost manželství! Ubohé lidstvo!

Chápu, že také tělesné je v lásce důležité – má přispívat k nalezení duchovních složek. Je to však výchozí bod, nikoliv konečný cíl. Vezměte si, že jste přitahováni nějakým mužem nebo ženou. Dobře. Ale místo, abyste se vrhli do požitků a na to pak zahynuli, proměňte tuto přitažlivou sílu v možnost vzestupu, abyste se oba duchovně mohli pozvednouti. Snad také divadlo, hra, nebo kniha vyvolá určité vzrušení. Ale místo, abyste se nechali strhnout a utopili se, vezměte to jako výchozí bod, jako odrazový můstek a snažte se v Boží kontemplaci vyhoupnout co nejvýš a při návratu budete překvapeni, kolik pokladů jste získali a jak to, co vás utlačovalo, slouží nakonec jako energie ke vzestupu.

Neoddávejte se slepě pochybným vjemům, nevíte, kam vás zavedou. Radujte se, děkujte nebesům a řekněte: »Ach, jaké štěstí, jaké požehnání mnou dnes prochází. V takové situaci, kdy jiní zoufají, mám možnost vítězit. Děkuji, Pane, že jsem pochopil!« Budete silní. Lidé se oddávají pudům, protože, jak se říká, to dělají i ostatní. Neznáme ještě nedělitelné číslo jedna, ze kterého vzniká 2, 3, 4. To jsou jen projevy jedničky. Bůh je 1. Láska je 1. Bůh je láska. Vše, co není jedničkou, je ve skutečnosti jejím aspektem.

Proto je nutno navrátit se k jednotě. Nacházíme se v mnohosti na periferii, navraťme se ke středu, k jednotě, Bohu. K lásce, kterou Bůh je. Lásku máme vracet nebesům, musí téct ke svému zdroji. Bůh je Láska a je nutné se k ní opět vrátit.