Povídání s Johnem Hawkenem. Přehled kurzů SkyDancing Tantry vedených Johnem Hawkenem v České republice najdete v Kalendáři akcí na našich stránkách.

Myslím že první věc, které je třeba rozumět je, že v Tantře vědomě vybuzujeme a umocňujeme energii. Nejdříve vytváříme energii, abychom jí měli více. Abychom měli ve svých tělech více proudění, než jsou zvyklá. Učíme naše těla být nádobou pro více a více životnosti. Když vybudíme a zvýšíme svou energii, což jsme dělali v první polovině týdne, povyšujeme ji i v úrovni vibrací tím, že ji přenášíme z první a druhé čakry vzhůru do vyšších sfér. Do sfér vibrací srdce, třetího oka, korunní čakry.

Když toto děláme, tak zažijeme fyzické hranice, limity našeho těla. Zároveň ale čím více pozvedneme svou energii, tím více neřádu vyleze na povrch. Tantra má tendenci vynášet na povrch naše staré nemoci, třeba nemoci z dětství. Například já jsem měl na svém výcviku osm dní astma, což bylo vyjádření pozůstatků z mého dětství, toho, co se tehdy se mnou dělo. Emocionální problémy vylézají ven proto, abychom se jich zbavili a mohli se tak rozšířit za hranice našich omezení. Je to vyplavení negativních forem energie. Našich démonů, našich nemocí, problémů, které sedí v našem těle, našich mentálních omezení. Toto všechno bývá vyneseno na povrch, aby to bylo vyčištěno. My na to máme krásné anglické slovo stuff, jehož přibližný významu je něco jako bordel. Toto slovo je dobré, protože pomáhá k tomu, že se s tím neztotožníte. Cítíte, že je to něco odděleného od vás.

Ke zvládnutí starých problémů je třeba mít posilující přístup, takový, který nám dá sílu. Přístup, že tuto zkušenost jsme si sami zvolili na vyšší úrovni. Jako energetické bytosti máme svobodnou volbu jak jsme vtěleni, inkarnováni. Naše současná forma reprezentuje naše karmické lekce, naše karmické učení. Zvolili jsme si naše rodiče i naši společnost. Nejsme obětí, přišli jsme sem a zvolili jsme si svou současnou formu pro nějaký účel. Tím účelem je setkání s výzvami, které nás mají něco naučit. Naučit to, co potřebujeme vědět, abychom naplnili náš účel, náš smysl. Když pracujeme s tématy z naší minulosti nebo s vtisky v našem těle, jako je například přístup našich rodičů k sexualitě nebo vzpomínky na zkušenost se zneužitím, tak jsou to většinou příležitosti, které nám mají pomoci na naší cestě. Takže pokaždé když narazíme na nějakou takovou skutečnost, jako například psychosomatickou nemoc, berme to jako příležitost něco zvládnout.

Podle starých schémat je to posvátné, božské a mocné tam nahoře a my jsme tady dole. Takový přístup budí strach z toho, že si “Oni” s námi mohou dělat co chtějí. Že si musíme zvyknout na myšlenku, že jsme impotentní, bez moci, že musíme zápasit a trpět.

Protože naše posvátné potěšení v těle nám bylo zakázáno, naučili jsme se hledat potěšení v jiných formách intenzivního prožívání. Jejich součástí je zápas, utrpení a drama. Zápas. Krev, pot a slzy. Sturm und Drang. Bouře a výboj. Dává vám iluzi života tím, že vytváří dramatické napětí. Dává to pocit heroičnosti, hrdinství. “Vy sami proti celému světu.” Nebo – “Jste ten ubohý trpící mučedník a nikdo vám nerozumí”, “Nikdo neví jak moc trpíte”. Toto perverzní potěšení má vždy základ v izolaci, v nějaké formě odlišnosti. Celá naše fascinace tragedií se zakládá na tom, že se nevnímáme jako svaté a božské bytosti.

Což nás odvádí od naší skutečné touhy být harmonii a v propojení, být v jednotě s Vesmírem. Ve skutečnosti naše sexualita touží po splývání, spojení, jednotě, rozšíření, propojení. Tím jsme si vyrobili problém. Naše sexualita, naše sexuální vzrušení se stalo způsobem, jak vyjádřit naši individualitu, naši odlišnost, místo aby bylo vyjádřením naší jednoty, našeho spojení. Toto vše je v kontextu, že toto vzrušení v podstatě není správné. Abychom byli v tomto vzrušení dlouho, tak musíme být proti. Proti morálce, proti něčemu svatému, proti přání společnosti. Takže sexualita se stane způsobem jak vyjádřit naši individualitu, naši vzpouru v této protiextatické společnosti.

V důsledku toho je vlastně každé sexuální vzrušení zakázané ovoce. Skutečnost, že je to zakázané, tomu dává nějaký náboj a ten náboj začne být návykový. Pak se dostaneme do bodu, kdy si říkáme: “No tak jakmile mám toto vzrušení dovolené, tak mě to nezajímá.” Navykneme si na tu část toho antivzrušení.

Tantra je totální, naprostá vzpoura proti vzpouře. Ta vzpoura proti vzpouře dává pocit konformity. Máte pocit, že se na vás žádá, abyste se vzdali své individuality, své jedinečnosti. Vzdali svého ztotožnění s tím, že Jsem Toto a Nejsem Tamto. Což může také znamenat vzdát se svého ega. Pocitu kým jste, založeném na vaší odlišnosti. V Tantře je součástí naší víry, že máme přirozené právo na zážitek jednoty. “Bůh není tam nahoře, Bůh je v nás. A rozdíl mezi mikrokosmem a makrokosmem je iluzí. V naší skutečné přirozenosti jsme částí posvátného stvoření a jsme ve skutečnosti jedno s Bohem.” Proto hledejte Boha v sobě samém a prožívejte sebe sama jako jedinečné, unikátní vtělení Šivy a Šakti. Vy jste posvátní. Váš potenciál je neohraničený, protože jste jednotní s Bohem. Kdysi dávno jste se oddělili a zapomenuli na toto spojení. Pravdou je ta jednota.

V naší kultuře, v naší společnosti je vzrušení a jeho prožívání provázeno fyzickým napětím. Z čeho pramení potěšení, když se díváme na horor, nějaké násilí nebo sex? Pramení ze vzrušení ve formě napětí. To je forma potěšení, kterou nám “prodává” tato společnost. Krátkodobá stimulace založená na napětí a stažení. To nám dává pocit intenzity prožitku. A čím silnější ten pocit je, tím více stahujeme naši energii, napínáme naše tělo. To jsme se naučili jako způsob jak být v tom vzrušení a žádný další způsob jak být vzrušení nemáme. Proto máme v našich tělech uloženo porozumění energii a prožitku založeném na stažení, na napětí a na vzrušení, vznikajícím z tohoto napětí.. To vede k tomu, že časem vyžadujeme více stimulace. Více hororu, více násilí, více aktivního sexu. Je důležité rozpoznat návykovou a negativní přirozenost tohoto takzvaného potěšení. Uvědomit si, že nás nevyživuje. Že nás nechává stále více a více hladové.

Protože napětí a stažení přivolává energii strachu a energii násilí. Když napneme tělo, tak to provokuje strach a je tam tom i kus útěku a touhy po násilí, což je impuls boje. Zkušenost učí, že napětí se v určité chvíli nedá dál zvyšovat, nemůžete vydržet tu energii a musíte ji vybít. Takže jsme zaseknuti ve vyjádření biologického pojmu “Fight or Fly”. Což znamená bojovat nebo utéci. V angličtině to jsou dvě F. Což se stane třemi F. “Fight, Fly or Fuck”. Bojovat, zdrhnout, šoustat. Třetí F neboli Fuck obsahuje energii boje a útěku. V této formě vybíjení vzrušení je strach i násilí.

Když se učíme uvolnit se ve vzrušení, zkoušíme rozbít energetické zlozvyky. A to není snadné. Je to obrovská transformace. Vyplavuje to náš strach. Strach, že se ztratíme sami sobě. Ale vzpomeňte si ! Vy se ve skutečnosti chcete ztratit. A proto Vás zajímá láska a sex. Vždyť splynutí je zážitkem mystické jednoty, mystického spojení. Ale zároveň z toho máme strach. Jenže když se dokážeme uvolnit a pustit napětí, když dokážeme opustit navyklé formy napětí bez toho abychom s vaničkou vylili i dítě, to znamená že zůstaneme v energii, nezhroutíme se. Tehdy zažijeme zkušenost hlubokého míru. Tehdy se sexualita a meditace stanou jedním. Vím, že někteří z vás to včera večer zažili, protože tato energie byla v místnosti přítomná.

Když pečujeme o sebe navzájem, když pečujeme o druhé, tak tím pečujeme o sebe sama. Když pečujeme o své potěšení, staráme se tím o potěšení pro druhé. Křesťanská kultura nás tisíce let učila neočekávat potěšení teď, ale přijmout utrpení a sebeoběť jako zaručenou vstupenku do nebe, kam vstoupíme později. Z toho vznikla glorifikace utrpení. To znamená, že ducha těší umrtvování těla. Duch a tělo jsou oddělené a tělo je nazíráno jako nepřítel ducha. To je dualistický systém, jehož kořeny jsou v dávných dobách. Toto je třeba vyléčit. Nejdříve si musíme uvědomit, že nás baví a těší nenávidět naše tělo. Toto nacházení potěšení v negativní energii nazýváme démonem. Energie si znovu a znovu nachází formy, které jsou ničivé, které nás oddělují od jiných lidí, které nám ubližují a přesto nás vzrušují. To jsou ti démoni, kterým dáváme přednost před opravdovou radostí. Před radostí, která nás vyživuje, před potěšením, které je otevřené a vytváří kontakt se světem. Potěšení, které propojuje pohlaví, srdce a ducha.

Když znovu toto propojení objevíte, tak zažijete posvátnost sebe samých, vašich partnerů, svých bratrů a sester a kruhu lidského společenství. A jestliže si budeme navzájem zrcadlit svůj nejvyšší potenciál, můžeme vytvořit nebe na zemi. “V Anglii měl tuto vizi vytváření nebe na zemi, toho, čemu se většinou říká “Nový Jeruzalém”, například mystický básník William Blake. Vize je založena na znovuobjevení naší sexuální nevinnosti.

Dá se to říci jiným způsobem. Často chápeme lásku jako nějaký předmět, jakožto hmotnou substanci. Například jako kdyby byla láska koláč. To znamená, že když uříznu kus tohoto koláče, kus té lásky, tak zbude méně koláče, méně lásky. “No nazdar,” říkáte si. “Můj partner dal kus koláče, kus své lásky někomu jinému. No nazdar. Nebude tady dost koláče pro mě.” (smích v sále).

Nesmějte se, není to sranda. Protože tehdy začínáme bojovat o ten koláč, začínáme zápasit. Celý systém života jako zápasu o moc, hierarchie, jsou založeny na přístupu k lásce jako hmotné substanci. “Není toho dost pro všechny, musíme o to zápasit. Ty velký to dostanou, ty malí ne.” Ale způsob života v němž se staráme o sebe tak, že je to proti těm druhým, nefunguje. Již tři tisíce let se pokoušíme žít podle takových principů a podívejte se, jaký je tu binec. Protože láska není hmota a neřídí se zákony hmoty. Láska je energie a následuje zákony energie, které jsou úplně jiné, než zákony hmoty. Na energetické úrovni čím více dáme, tím více dostaneme. Čím více sdílíme, tím více je tam toho pro všechny. Když dovolíte energii, tedy i lásce proudit, proudí jí stále více a více. Jestliže proudění zablokujete, proud vyschne. Protože všichni jsme navzájem spojeni.

Abychom toto hlubší potěšení nalezli, je třeba rozpoznat náš návyk k těm démonickým formám. My jsme zvyklí na drama. Máme na něj návyk a když poprvé objevíme mír, tak je to pro nás nudné, protože se tam nic neděje a chvíli trvá, než objevíme kvalitu míru. A naše zlozvyky se snaží nás z toho míru vyhodit, jsou celé žhavé nás z toho vyhodit. Typičtí démoni tohoto momentu jsou například: “Co dělá můj partner. Copak se mnou nechce být, nechce se se mnou dělit o svou sexualitu?” Ti kdož jsou zde sami mohou mít jiného démona. “Ty páry co se dávají dohromady, ty se mají.” Všichni ti démoni si brousí zuby. “My je toho míru zbavíme,” říkají si. My jim to nesmíme dovolit. Nesmíme se jim podat. Měli bychom je jenom pozorovat a slídit za tím mírem. Za tím momentem nekonání.

Tantra se ještě ptá: A co ta připoutanost? Protože naše zkušenost na pozemské úrovni je taková, že v lásce je připoutání. Zamilujeme se do někoho, toužíme po něm – to je připoutání. Tantra učí, že připoutání má své vlastnosti, své kvality. Vášeň, touha po spojení a jeho intenzita. A nepřipoutanost má také svou kvalitu. To je ten rudý (červený) oheň a bílý oheň. Rudý oheň je oheň připoutání, touhy pozemské lásky. Bílý oheň je energie nepřipoutanosti, duchovní lásky. Tančíme mezi těmito dvěma ohni. Protkáváme je dohromady a tento tanec je tanec tantry. Slovo Tantra má několik významů. Jeden z nich je protkávání. Útek a osnova.

Také touha po čistotě je připoutanost. Paradox spočívá v tom, že čím více a více objevujeme možnost volby kterou máme, to znamená, že si můžeme zvolit jen se uvolnit v energii a jenom ji nechat proudit, přijmout ji, takže nejsme chyceni ve formě, v tvaru a můžeme vystoupit z formy, tak zvenčí to, co bylo naším vězením, zvenčí se to stane jinou formou posvátného stvoření. Jestli máme volbu, například mít “rychlovku” (rychlej šoust), tak to je právě tak součástí Boha, jako plachtění jednadvacet centimetrů nad oltářem v extázi. Protože jestliže jsme schopni proudit z jednoho tvaru do druhého, z jedné formy do druhé, můžeme začít zkoušet a oceňovat každou z forem jako projev božství. Pak může dualita, podvojnost zmizet. Ale když nemáme volbu, tak jsme zaseknuti v dualitě. To je důležitá část tantrického učení. Jestli znáte jen tu “rychlovku”, rychlý způsob šoustání, tak to není tantrické. Jestliže jediné co umíte, je to vznášení se nad oltářem, jste připoutáni ke svatosti tohoto aktu a to také není tantrické. Tantra je utkávání všech aspektů života. Takže se všechno stane posvátným tancem. Sem patří i všichni ti démoni. Pak začnete mít rádi i ty démony. Ostatně, jsou někdy docela srandovní. Dovede si představit že se dostanete do tohoto bodu, kdy si můžete zvolit zda být žárliví nebo nebýt žárliví? Tantra říká: “Zvol si a pak si užij to, co jsi si vybral.” Tak si vytváříte svou realitu. Takže - bavte se tím, že budete Othelo. Protože s tím nejste ztotožněni, nejste tím polapeni. Vytváříte si v každém momentu svou realitu. Toto je cíl, pokud vůbec nějaký cíl je. Samozřejmě že je cíl, i když říkáme, že není cíl.

Poznámka redakce: Článek je převzat ze stránek SkyDancing Tantra Cz. O SkyDancing Tantře připravujeme sérii článků a rozhovorů s Johnem Hawkenem. Přehled probíhajících i plánovaných kurzů najdete v Kalendáři akcí na stránkách Jitřní země.