Lidský život je od přírody naplněn zranitelnými místy, pokušeními a omyly, a také učením. Očekávat od sebe, že se budeme chovat dokonale, nebo že docílíme dokonalých výsledků, nebo že budeme žít podle měřítek dokonalosti ,nelze. Je třeba uvědomit si, že dokonalosti se dosahuje postupně a přirozeným vývojem. Životní síla má v sobě neuvěřitelnou dokonalost. Pokud se učíme uvědomovat si a sledovat životní sílu, pochopíme dokonalost celého procesu. Pochopíme, že vše, co se potřebujeme dozvědět, k nám přichází překvapivě samo. Způsobem, jaký nás nikdy nenapadl a je pro nás těžko pochopitelný.

Kdesi v nás funguje jakási vyšší inteligence. Ví, co dělá, a snaží se nás v každém okamžiku vést, ukazovat, učit a milovat. Snaží se nám pomoci stát se vším, čím můžeme být. Proto nás musí provázet naším ozdravným procesem. Čas od času to může být i nepříjemné. Nakonec však dokážeme pochopit nezbytnost a dokonalost každého kroku, který jsme na té cestě učinili.

Lidské bytosti se odjakživa snaží někam dospět. Mnozí prahnou po úspěchu, o němž se domnívají, že jim přinese štěstí. Po ocenění okolního světa. Dokonce i ti, kteří se zabývají osobním růstem a procesem sebeuvědomění, mají stále dojem, že nechtějí ustrnout, snaží se dostat dál. A až se tam dostanou, bude všechno v pořádku. Sebeuvědomění se však nedá najít někde jinde, dál. Dochází k němu prostřednictvím uvědomění si toho, kde jsme právě teď.

Snaha dostat se někam jinam nás vzdaluje od docenění samého procesu. Těší-li nás ale proces sám o sobě, můžeme si přestat dělat starosti a plně se pohroužit do úchvatné cesty, jež se před námi rozvíjí. V každičkém okamžiku každičkého dne.

Všichni máme sklon k sebekritice. Umíme velmi dobře rozpoznat, co je na nás samotných špatného nebo nedostatečného. Soustavně se trestáme za to, že neděláme všechno přesně a správně, protože ještě nejsme dokonalí. Takový život bolí. Sebemrskači se nemohou nic naučit. Jsme tu, abychom se učili. Jsme ve škole. Jsme děti. Kdyby se nám už dostalo osvícení, nebylo bychom zde. Učitele máte v sobě. Je to vaše vlastní vyšší já. Odjakživa v každém okamžiku je s vámi, ať už je vnímáte nebo ne. Stačí vstoupit do vlastního nitra a požádat o radu., o důvěru, o podporu, lásku nebo povzbuzení, které jsou nám zapotřebí. Požádáme-li o radu, dostane se nám jí okamžitě. Pomocná ruka nepřijde sice pokaždé tak, jak bychom si představovali. Ale přijde vždy.