V edómských palácích vyrazí trní, kopřivy, bodláčí v edómských hradech: bude v nich jen šakalí pelech a pštrosí ohrada. Divoké stepní šelmy se budou potkávat s vlky a divoký kozel bude řvát po druhu. Jen Lilith se kdesi uloží k spánku a najde ve skrýši klid. Had si tam ustele hnízdo, naklade vejce, svine se na ně a bude je hřát ve stínu jejího lůžka. Luňáci budou se slétávat každý se svojí družkou: nikdo po druhém nezatouží.

V těchto několika verších ze 34. kapitoly Proroctví Izaiáše proroka (Ješajáhú) v překladu Vladimíra Šrámka se vyskytuje jméno Lilith, poměrně neznámé postavy Starého zákona, jen jednou se v celé bibli vyskytující, a to ještě ne ve všech vydáních. Kdo nebo co byla Lilith?

Na tuto otázku existuje několik odpovědí.

Problém Lilith je velmi spletitý. V sumerské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky mění, a jak se společnost postupně přikláněla k patriarchálnímu modelu, v jejím profilu postupně začaly převládat démonické prvky.

Ve starém Sumeru byla Lilith považována za "levou ruku" nejvyšší bohyně Inanny. Pomáhala jí v přivádění mužů do chrámů této bohyně, aby ji uctívali při takříkajíc "tantrických" rituálech spolu s chrámovými kněžkami. V důsledku této své role byla Lilith známa jako svůdkyně mužů a děvka.

U semitských národů obývajících Mezopotámii byla Lilith nejprve podobna Lil, sumerské bohyni ničivých větrů a bouřek. Když na Blízkém východě převládla židovsko-semitská morálka, Lilith splynula spíše s Lamaštu, ženským démonem či čarodějnicí, která podle syrských tradic byla známa jako vražedkyně dětí. Zde nabyla svou charakteristiku okřídlené noční příšery, nebezpečného upíra a démona souložícího s muži, matky zlých duchů a skřehotající sovy.

Jiné legendy ji představují jako nadpozemsky krásnou první ženu, která žila s Adamem v ráji, ženu, která byla stvořena podobným způsobem, jako první muž. Jako původní první žena, nezávislá a svobodná panna, která se nepodrobila Adamovým pokusům o sexuální dominanci. Po tom, co opustila jak Adama, tak i Eden, který pociťovala jako vězení, byla nahrazena méně nezávislou Evou a méně rovnoprávnou Evou, ženou stvořenou ne z hlíny, ale z Adamova žebra. Tvrdí se, že Lilith je pouze jedno z dvaceti jmen, pod nimiž byla první žena známa, a že každé z těchto jmen skrývá v sobě nějaké "tajemství sexuálního mysticismu". Tato tajemství nejspíš představují erotická učení a sexuální techniky, které se učili novici a uctívači v chrámech bohyň Inanny, Ištar a Astarte, učení a praktiky, které ohrožovaly vzmáhající se patriarchální předáky a jejich pokusy učinit z ženy závislého a monogamního služebníka ve svých domácnostech.

V židovské mytologii existuje celá řada vzájemně se popírajících tradičních podání. Tato podání lze rozdělit do dvou hlavních směrů - na podání Lilith v duchu Talmudu a Lilith jako "první Evy" v duchu legend. Podle tradice talmudu byla Lilith divoká žena se silnými sexuálními sklony a matka démonů. Právě z těchto tradic asi vycházejí někteří překladatelé, kteří překládají slovo Lilith v Izaiášově proroctví jako "noční příšera". Vycházejí při tom z hebrejského slova "lajil", které znamená noc. Např. rabín Hija zakazoval mužům, aby sami v noci spali v domě, neboť by se mohli stát kořistí Lilith.

Podle midraše, rabínského výkladu starozákonních textů, pocházejícího přibližně ze 3. století a shrnujícího ústní tradice asi o 1000 až 1500 let starší, stvořil bůh pro Adama Evu, ale když Adam viděl, jak je šlachovitá, zhnusila se mu a on se jí odcizil. Proto bůh zapudil Evu do nenávratna a stvořil pro Adama druhou Evu. Tady se talmudické a rabínské tradice překrývají.

Podle rabínských tradic byla onou první Evou totiž právě Lilith. Byla královnou démonů a byla dlouhovlasá a okřídlená. Byla původně jednou z manželek Samaela, ale vzhledem ke své divoké a vášnivé povaze opustila svého manžela, aby se stala Adamovou družkou. Ze spojení Lilith s Adamem se zrodili zlí démoni, neboli Šedim, kteří rejdili po světě, pronásledovali a sužovali lidi a přinášeli jim nemoci, pohromy a jiná utrpení. Lilith, podobně jako Adam, byla stvořena z prachu Země. Ale brzy po tom, co přišla k Adamovi, nastaly hádky. Oba totiž odmítali podrobit se tomu druhému.

"Jsem tvůj muž a pán," říkal Adam, "a ty mě musíš poslouchat."

"Kdepak," odmítala to Lilith. "Jsme si oba rovni, neboť oba jsme stvořeni z prachu Země. Nikdy ti nebudu sloužit." Nikdo z nich nechtěl ustoupit. Když to Lilith pochopila, vyslovila jméno Stvořitele, které se vyslovit nesmí, a vznesla se k nebesům. Adam se obrátil na Stvořitele s modlitbou: "Ó, pane všehomíra, ta žena, kterou jsi mi seslal, mi uletěla." Stvořitel potom seslal tři anděly, jejichž jména byla Senoj, Sansenoj a Sammagelof, aby Lilith našli a přivedli zpět k Adamovi. Vzkázal Lilith, že jestli se odmítne vrátit, zahubí každého dne sto jejích potomků. Andělé našli Lilith uprostřed moře, na obrovských vlnách, které někdy v budoucnosti měly smést Egypťany. Lilith se však odmítla vrátit k Adamovi. Andělé jí pohrozili utopením. Lilith ale namítla, že nemůže být utopena, neboť byla stvořena k tomu, aby trestala a strašila malé děti. Andělé jí potom darovali život, když se zapřísáhla, že ušetří děti, které budou mít u sebe amulet se jménem nebo obrazem těch tří andělů.

Podle Zoharu, hlavního díla židovského mysticismu, byl Adam původně oboupohlavní bytost. Rabín Samuel ben Nachman o tom říká: "Když Nejvyšší, ať je jeho jméno pochváleno, stvořil prvního člověka, stvořil ho jako hermafrodita." Z jedné strany vypadal jako muž, z druhé strany jako žena. Potom bůh člověka uspal, ženu od něj oddělil a nabídl ji Adamovi jako nevěstu. Místo, kde byli oba spojeni, zakryl masem.

Podle kabbalistické knihy Sefer Rasiel je pak Lilith vyjící ženský démon, známý i jak Mejaleleth. Lilith chodí po světě doprovázena 480 zlými duchy a padlými anděli a bojuje se svými sokyněmi, démonkou Machlath a její dcerou Agrath. Jiné legendy spojují Lilith s jiným ženským démonem, Namach. Lilith i Namach prý souložily s Adamem a "seslaly na svět zkázu". Zohar označuje Namach za "matku démonů", zatímco Lilith za "jejich vládkyni".

V moderní době se Lilith stala symbolem řady feministických hnutí. Emancipované ženy vyzdvihují zejména skutečnost, že Lilith byla stvořena, ať už postupně nebo naráz, ze stejného materiálu jako Adam, to jest z prachu Země, a byla tedy s Adamem rovnoprávná, zatímco Eva nebo, chcete-li, druhá Eva byla stvořena z mužova těla, což ji předurčovalo k tomu, aby byla muži podřízena, aby mu sloužila. Feministky prosazují myšlenku, že starší a správná verze stvoření člověka je verze s Lilith a že verze s Evou byla podvržena pozdější patriarchální společností, které se rovnoprávnost obou pohlaví nikterak nehodila. Lilith je považována za nezávislého ducha, který vybojoval vítěznou emancipační bitvu.