Satelity NASA sledujíci již 18 roků teploty zemského povrchu potvrzují globální oteplování, vyvolané přírodními jevy i člověkem způsobenými změnami na Zemi. Jak bude vývoj pokračovat dál je otázkou, ale v této souvislosti je dobré připomenout i další mechanismy, které se do skleníkového efektu mohou zapojit. Před časem jsme například přinesli článek o problému hydrátů metanu v mořských sedimentech.
Vědci z NASA ve spolupráci s NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) sledují již 18 let pomocí družic teplotní změny na Zemi. Vyhodnocením těchto dat ukazuje, že dochází k nárůstu teplot v průměru o 0.43 °C za 10 let. Pro srovnání, pozemská měření dávají průměrný vzestup teploty o 0.34 °C. Je to proto, že některé oblasti se oteplují více, některé méně a v některých regionech Severní Ameriky a Asie došlo dokonce k ochlazení.
Díky těmto družicím lze získat přehled nejen o globálním dlouhodobém oteplování, ale i o denních změnách teploty v určitých oblastech. Dosud největší naměřená denní změna činí 35 stupňů Celsia. K tomuto skoku došlo v červenci 1988 v tropických a subtropických pouštních oblastech.
Výhoda družicového sledování z oběžné dráhy je především měření vnější teploty. Zatímco pozemní měření jsou prováděna ve výšce 2 až 3 metry nad Zemí… Měření satelity se neprovádí v oblastech, pokrytých sněhem. V červenci lze sledovat 90%, v lednu pouze 65% Země. Všechna data ovšem mohou zkreslit přírodní vlivy jako mraky, sopečné výbuchy, apod.
Poznámka redakce: Problém je, že některé jevy, související s globálním oteplováním, nedovedeme předvídat. Pokud by došlo k ohřátí oceánů, dojde k většímu odpařování vody a zvětšení oblačnosti, ale také může dojít k uvolnění zásob methanu z hydrátů v sedimentech na mořském dně (viz článek Řežeme si pod sebou větev) a v tom případě by došlo ke skokovému nárůstu skleníkových plynů v atmosféře s následným odhadovaným několikastupňovým vzestupem teploty. A to by už byl pořádný problém!
Jak vypadá oteplování Země z družice?
