Ahoj Jirko,

po dlouhé době Tě zdravím. Sem tam si na Tebe vzpomenu a říkám si, jak se asi máš, ........... V pondělí jsem si na Tebe vzpomněl zase v souvislosti s přednáškou manželů Jírových, která proběhla tady u nás.

Oba byli nevěřící, ale Boha hledali. Od roku 1969 začali ve svém životě praktikovat aktivně jógu. Postupně se v ní neustále zdokonalovali, až sami mohli začít vést kurzy jógy (paní vedla kurzy jógy přes 10 let v Havířově), jezdili do Indie učit se přímo od mistrů (guru?). Snažili se o co největší zdokonalování a očištění.

Přesto po mnoho letech si paní Jírů začala uvědomovat, že se cítí hrozně duchovně vyprázdněná, vztahy s manželem byly na rozvod. Ptala se všech možných hlavních mistrů v Józe u nás, co má dělat, aby se to vše změnilo nebo co dělá špatně. Vždy se jí dostalo ujištění, že je všechno v pořádku a že jde správnou cestou. Ona však sama cítila, že tu není něco v pořádku.

Jednou potkala kamarádku, kterou učila několik let jógu. Ta jí sdělila, že jógy zanechala a odevzdala svůj život Ježíši Kristu. Podle jejích slov by jí to asi neoslovilo, ale viděla na ní, že se změnila, že z ní vyzařuje něco, co nezná. A tak s ní jednou navštívila křesťanské shromáždění a zjistila, že chce-li svůj život odevzdat Ježíši Kristu a obdržet Ducha svatého, musí zanechat jógy a vzývání jiných bohů, kromě Hospodina.

To bylo pro ní moc tvrdé. Tolik let věnovala józe, tolik námahy jí dalo, než se propracovala do vyšších stupňů a technik a teď by měla toho zanechat. Říkala, že to byl pro ní boj, ale jednoho dne se rozhodla. Začala prosit Ježíše o odpuštění svých hříchů, odevzdala mu svůj život a slíbila mu, že zanechá jógy, jestli jí pomůže. A ona ucítila na sobě dotek milosti Boží, že je očištěna a naplněna Boží láskou. Pocítila v sobě nesmírnou radost.

Manžel nemohl pochopit, že zanechala jógy, ale poznal na ní, že se k němu chová úplně jinak, že z ní něco vyzařuje. Myslel si, že to na něj hraje. Ale ona byla k němu pořád plná lásky a když poznal její křesťanské přátele ze shromáždění a jejich rodiny naplněné láskou a že se skutečně nepřetvařují, ale že doopravdy milují Boha a své bližní i on se po dlouhém čase rozhodl prosit Boha o odpuštění svých hříchů, odevzdal mu svůj život a zanechal jógy.

Oba si postupně začali uvědomovat, že tento moment vnímali jako veliké vysvobození jakoby z nějakého otroctví, cítili se svobodní, vnitřně proměněný a naplněný láskou a radostí. Cítili se duchovně uzdravení, jejich manželství se uzdravilo i jejich vztahy s dětmi se velice zlepšily.

Teď se rozhodli, že o tom nechtějí mlčet a že o této svojí zkušenosti budou vydávat svědectví. Podle jejich slov jsou přesvědčeni, že cesta jógy není dobrou cestou, ale naopak, čím se člověk dostává dál a dál v těchto cvičení a očišťování, tím se pro člověka stává nebezpečnější.

Chtěl jsem Ti nějak přetlumočit jejich svědectví, ale nechci Tě zrazovat na Tvé cestě. Vážím si Tě a myslím, že víš, co děláš a kam chceš dojít. Doufám, že máš lepší zkušenosti a že je Tvé srdce naplněno láskou a radostí...

--------------

Milý příteli,

děkuji Ti za mail i za starosti, které si o mne děláš. ALE... úplně stejné starosti si dělali Svědkové Jehovovi, když obcházeli po bytech. Každý z nich také tvrdil, že teprve až "uvěřili", přestali mít pocit, že něco není v pořádku a našli svoje "bezpečí". Přenesli svoji zodpovědnost na někoho jiného... Stejně tak metodisti a ostatní. Zatím jsem se nesetkal se sektou, která by na jedné straně nenabízela "bezpečnou náruč" a na straně druhé nanaznačovala, že mimo tuto náruč "to není bezpečné". Ono je to vlastně v pořádku, každý si musí najít svoje "doma". Jenže na tom přece jenom je jedna smutná věc, že jsou všichni přesvědčení o "jediné pravdě", za kterou jsou ochotní jít i do války. K čemu to vede je vidět na setkání "islámu" (Irák, Irán, Afghanistán, Palestina) a "křesťanství" (USA), případně "židovství" (Israel). Přitom (Boží) skutečnost je tak nádherně mnohovrstvá realita, že se v ní najde (bez jakéhokoliv odsuzování) místo pro všechny pohledy. Proč páchat sebevražedné atentáty, proč vyhlašovat džihád, proč křížové výpravy, proč upalování čarodějnic, proč vyvražďovat původní obyvatelstvo pod záminkou obrácení na jedinou pravou víru (indiáni,...)??? A proč strašit druhého, že správná je jen ta moje cesta a ten druhý že po té své jde do záhuby??? Tím to začíná, když místo Lásky začneme kázat Strach. "Raději tě upálím, abych očistil a zachránil tvoji duši!" - to přece známe ze středověku.

Schválně - dokážeš nějak odpovědět alespoň na jediné z těch "proč", aby to opravdu bylo v duchu Lásky, kterou hlásal Ježíš? Já se přiznám, že to nedovedu a že mám pocit, že taková odpověď by byla v přímém rozporu s Jeho učením.

V jedné věci s Tebou ale mohu souhlasit - kdo se vydá do hlubin svého nitra, projde "peklem" (tuším, že pojem "temná noc duše" je Ti znám). Problém je, že toto setkání s temnotou je možné řešit dvěma způsoby:
1.) buďto pochopením, že je to integrální součást mne samotného a že ji jako takovou musím přijmout a transformovat a tím i získat zpět energii v ní "zamrzlou",
nebo
2.) totálním odevzdáním této "temnoty", tedy odmítnutím části sama sebe a to včetně té "zamrzlé" energie.

Nechci rozebírat přednosti a nedostatky těchto alternativ, jenom připomenu, že ani ta "křesťanštější" varianta není tak snadná, jak se to popisuje v těch propagačních materiálech jednotlivých "sekt". Pokud máš pochybnosti, stačí nahlédnout do životopisů mnohých katolických světců, ve kterých se hojně popisuje, jaký strašný boj to byl... Nemluvě o tom, že každá "sekta" (dokonce i ta katolická - viz třeba stránky I.O.Štampacha) má nashromážděná svá "svědectví", která vysvětlují, proč právě oni jsou tou správnou volbou...

Zatím končím a těším se na Tvoji odpověď...

Poznámka redakce: Jsou nám známé příklady i z opačné strany, kdy se jeden z partnerů vrhnul na "víru pravou" a jeho vztahy k nejbližším, včetně vlastních dětí, se začaly rapidně zhoršovat...
Co vy na to?