Mohla bych si dnešní barevný střípek přetavit do hrací skleněné kuličky, tak vzácné v dávných dobách, a vrátit se do radostných a zábavných chvil tantrického výcviku. Smála jsem a prožívala radost, hru, potěšení, zábavu ... ne vždy se mi to dařilo na první pokus, často se mi nedařilo ani na několikátý pokus.
Chvíle potěšení těla, bezstarostné radosti, smíchu a svobodného plynutí jsou pro většinu z nás často vzácnější než bývala ta skleněnka v dětství našich rodičů či prarodičů.

Kde pramení všechny zábrany, předsudky, zákazy a nepatřičnost vztahující se k prožívání radosti a potěšení? Mluvili jsme o tom s Johnem Hawkenem na výcviku. Systémy naší kultury jsou zaměřeny proti potěšení. Máme v sobě hluboce zakořeněnou nevědomou víru, že za každý okamžik štěstí se musí zaplatit. Dědění této víry je součástí naší kultury. Západní umění nalézá svou duši, svou blaženost, svůj ráj především skrze utrpení. John nás vyzval k opuštění tohoto systému víry. Hluboce s ním souhlasím a současně vnímám, jak těžké je tento systém víry vykořenit. Vnímám to u sebe i všude kolem sebe. Pochopila jsem ale důležitost úsilí přivést do svého života plnost, potěšení, harmonii, rovnováhu, radost, lásku... na všech úrovních duše i těla. Tady platí víc než jinde "Cokoliv děláš pro sebe, děláš pro druhé". Začala jsem u sebe už dávno. Své životní krédo "Štěstí jinde než sama v sobě nenajdeš" však během života začínám chápat ve stále širších souvislostech. Mnohým souvislostem jsem dřív nerozuměla. Kdysi jsem ve skutečnosti nechápala, že za své štěstí, radost, potěšení nesu zodpovědnost jen já sama. Není žádné "kdyby situace byla jiná", "kdyby on se choval jinak", "kdyby se to či ono stalo či nestalo". Není žádné "až". Začínám si připouštět fakt, že si často neumím (nebo nechci?) najít prostor a čas pro radost, hru a potěšení. Zjišťuji, že je velmi snadné sklouznout do stereotypů: život je především "dělání užitečných věcí", "toto je důležitější" , "zábava a potěšení až potom" ... kdy potom? Málokdy se k tomu "potom" dopracuji. Znáte to, viďte? A pak jsem unavená, chybí mi energie. Ani mi v těch chvílích většinou nedocházelo, že své duši a svému tělu nedávám to, co opravdu potřebuje. Jsem vděčná tantře, že mi dopomohla k vědomí toho, co se děje. Neříkám, že bych byla schopna být vědomá ihned - ale dojde mi to. Tantra mě naučila, že své potěšení musíme do svého života přinést aktivně. (Pasivní potěšení typu kino, dobré jídlo, něco nového na sebe nám mnoho trvalého štěstí a naplnění asi nepřinese.) Zábavné (a někdy i malinko k pláči) bylo jedno odpoledne, kdy jsme si sepsali a posléze všichni přečetli své důvody a způsoby, jak se vyhýbáme svému potěšení. Tentokráte jsme mluvili o potěšení našeho těla, o milování, o něžnostech, ale podobné důvody si všichni rádi vymýšlíme i pro radosti docela obyčejné.

Vyjmenuji některé důvody, které zazněly, a vsadím se, že mnohé vám budou  známé:

• namlouvám si, že mám moc povinností,
• na určitý časový úsek si naplánuji víc práce než vůbec lze stihnout a na potěšení pak nezbude čas,
• nedopřeji si potěšení a zastírám to výmluvou, že za to může partner, okolnosti, únava, nevhodná situace,...,
• očekávám, že potěšení proběhne určitým přesným způsobem a pak místo prožívání potěšení sleduji, zda se naplňuje mé očekávání,
• odpírám si potěšení tvořit, protože se bojím začít nebo jsem líná,
• odpírám si potěšení zřeknout se minulosti - nevracet se,
• odpírám si potěšení, protože je považuji za nemorální, špatné, za plýtvání časem,
• místo potěšení si raději dělám starosti, beru se moc vážně, příp. řeším problémy druhých, atd.

Přijetí vlastního těla a jeho potěšení, přijetí a pochopení sexuality v radostné a přirozené rovině i rovině duchovní bylo námětem dlouhých hovorů a mnoha cvičení. Díky těmto hovorům a cvičením jsem objevila bludy a falešné předsudky, které jsem v sobě živila. Objevila jsem bolestivá a citlivá místa ve své duši i v těle, objevila jsem "černé díry". A to byl úžasný začátek pro pochopení a léčení. Prošla jsem jedním cvičením před tantrickým výcvikem a pak znovu po dvou letech po skončení výcviku. Vzpomínám na první zkušenost - nepříjemné pochybnosti, držení se zpátky, stud, strach. Druhá zkušenost - radost, uvolněnost, svoboda... příjemné vnímání vzrušení ve svém těle, které bylo čisté, nevinné, nikým nepodmíněné, a jenom moje.

Je asi málo těch, kteří umí potenciál svého těla plně využívat... rozeznít naplno varhany v "našem chrámu duše"  - pocítit chvění a mrazení v zádech, když se energie a radost rozběhne tělem, tryská skrze kůži a přesahuje nás. Pro mne je to velké osobní téma. Ženskost, fungující partnerský vztah, přijetí těla, sexuality a opravdové ženské síly jsou vlákénka, ze kterých je smotána karmická nit žen mého rodu. Díky tantře jsem si pochopila téma a pochopila, že musím převzít plnou zodpovědnost za všechno, co se mi děje. Mám štěstí, protože mám tantrického životního partnera, a tudíž velkou oporu na své cestě. (Co obnáší procházet tantrickým výcvikem v páru by bylo povídání na další článek. Stručně řečeno - musíte se připravit na to, že výcvik obnaží sílu, ale i všechny slabiny vašeho vztahu.)

Přeji vám všem odvahu a vytrvalost přinášet do svého života radost, potěšení a hravost. A na závěr bych ráda napsala text jedné univerzální mantry: KDYŽ PŘIJÍMÁM POTĚŠENÍ, TAK CELÝ VESMÍR PŘIJÍMÁ POTĚŠENÍ SKRZE MNE".