Příkaz neubližovat známe z mnoha učení, třeba v józe je to známá ahinsa. Méně znám je Wiccan Rede, zákon, ke kterému se hlásí "čarodějnice"...

Wiccan Rede

Krátká (?) úvaha

Jediný zákon wicca má,
vždy ho dodržuj:
Dělej to, co chceš,
a nikdy neubližuj.

Začnu očividným: Wiccan rede je zákon, který nelze úplně dodržet. Aby člověk přežil, musí ubližovat. Jsme součástí potravního řetězce; i když někteří lidé nejí zvířata, i rostliny jsou živé. A to ani nemluvím o tom, že když se pohybujeme a dýcháme (a umýváme se), ubližujeme spoustě živých organismů. Pak je tu ubližování, které se nemusí projevit na těle: ostrá slova, omezování, ovládání, intriky… prokletí, když už jsme u toho čarování. Někdy se však některými z těchto věcí bráníme, abychom sami nebyli zraněni, a někdy zraňujeme sami sebe, abychom nezranili druhé. Dokonce někdy ublížíme živé bytosti, aby si později sama neublížila ještě víc.

Tolik k liteře zákona. Jak je to s duchem? Jak si máme wiccan rede vykládat? No dobře, nebudu se snažit přijít na to, jak si ho "máme" vykládat, spíš na to, co znamená pro mě. Pro mě je wiccan rede pobídkou k tanci na ostří čepele rovnováhy mezi dobrem pro jednu lidskou bytost a dobrem pro celý svět včetně ostatních lidí. Je to tanec o to obtížnější, že ta čepel je neviditelná. Vlastně nevím a nejspíš se nikdy nedozvím, kde přesně je. Asi tančím někde vedle, občas přešlapuju na obě strany a občas spletu kroky. Myslím, že to tak děláme všichni, i ti, kteří o nějakém wiccan rede nikdy neslyšeli. Někdo tančí blíž, někdo dál. Kdyby ta čepel měla duši, tipuju, že by se z toho zmatku pochechtávala pod jílec. A možná ne. Možná je ten propletený tanec jako celek krásný, tak jako život sám.

Nač tedy vůbec nějaké wiccan rede, když se ho v mém pojetí snaží dodržovat tolik lidí? Snad proto, abychom o něm přemýšleli. Snad pro tu jeho první, kontroverzní část, tak často citovanou: Dělej, co chceš. To abychom byli svobodní (což zní dost pateticky), abychom se nebáli porušovat některé normy. Záměrně říkám některé a myslím tím ty, které v naší společnosti existují, aniž by jejich porušení někomu ublížilo. Přinejmenším nepsanou normu porušuju, když věřím v magii, ale určitě tím nikomu neuškodím. Jsou však normy, u nichž sama nevím, jestli jejich překročením někomu ublížím. Co kdybych se pokusila nahá projít městem? Kromě toho, že mě nejspíš zadrží policie, stane se někomu něco? Určitě spoustu lidí pobouřím, někým to nejspíš otřese. Budou mi tvrdit, že ohrožuju mravní výchovu mládeže, ale copak je na nahotě něco špatného?

Ale teď ještě trochu vážněji. V každé společnosti existují normy, které jsou zbytečné nebo přímo špatné (a kdyby tu společnost založili wiccani, budou existovat taky, i když možná jiné, protože lidská společnost prostě nemůže fungovat bez norem). Existují zákony a zvyky, proti kterým je třeba bojovat, i když se to leckomu nebude vůbec líbit a možná i někomu ublížím (možná sobě). Bojovalo se o zrušení (zcela zákonného) otroctví, bojuje se o ukončení diskriminace lecjakých menšin. Bojuje se taky o to, aby se zmírnilo (opět povětšinou zákonné nebo zákony umožněné) přetěžování ekosystému Země. Jen musíme být velmi opatrní, jaké prostředky při tom použijeme.

A tady jsem u jedné z pastí wiccan rede. Je to zákon velmi tolerantní, ale zároveň klade obrovské nároky na svědomí jednotlivého člověka. Jakmile jednou přijmu, že nelze vůbec neubližovat, a tedy že se mám starat o to, abych ubližovala co nejméně, moc záleží na tom, jak široce své "neubližovat" pojmu. Pokud to vezmu v globálním měřítku, neprospělo by Zemi, kdyby vyhynul druh Homo sapiens nebo alespoň ta část, která vytváří průmysl? A co když uvěřím v nějaké božstvo, kterému ubližuje, když někdo věří v jiné božstvo? Lidská morálka je velmi křehká věc a tím, že jako základní kámen svých činů položím wiccan rede, se vůbec nic neřeší, na to je možné ho pojímat příliš široce. A kdybych se zase pokusila stanovit, co přesně znamená, poruším ho. Je to jako s tou hádankou o tichu: Když vyslovíš mé jméno, zemřu. Začarovaný kruh. Příhodné pro čarodějnické náboženství.

Pomalu abych zkusila něco optimističtějšího. Je tu ještě další možnost, jak si wiccan rede vykládat. Je to pobídka k toleranci. Je-li nejdůležitější zákon nějakého náboženství takovýto, nedělí se svět na wiccany a ty druhé, ale na ty, kdo (třeba aniž ho znají) jakž takž dodržují wiccan rede, a na ty, kdo ho nedodržují. Ti první mohou být přátelé, ty druhé můžu litovat, pomáhat jim nebo se jim bránit. Vím, že je trochu ironie mluvit o nějakém "dodržování" zákona tak neurčitého, jak jsem načrtla před chvílí, ale snad mě chápete.

A to je poslední, v čem vidím význam wiccan rede. Když řeknete, že tohle je váš zákon (a lidé vám uvěří a nepřekroutí si ho jeho osekáváním), už si vás snad konečně přestanou plést se satanistou a přestanou se bát, že při svých temných obřadech obětujete nevinné kočky, abyste mohli povolávat démony a přivolávat prokletí. Proto sláva neurčitému, ale krásnému zákonu, který jsem přijala za svůj. Buďte požehnáni.

Lawenta
Lawenta@seznam.cz