Jak již jinde napsal John Hawken není o tom za každou cenu si užít. I když užít si takový stav bez práce a její hledání dá docela zabrat. Mohu potvrdit z osobní zkušenosti. Ale nakonec z toho máte takovou radost, radost z toho, čemu vás ta situace učí, co vám ukazuje, a vy stále více letíte ke svobodě a stáváte se všeobjímající láskou a nekonečným vědomím.
Stále více si uvědomuji, jak je často tantra zužovaná jen na „sexuální“ cvičení. Tantra je způsob života, je to život sám. Z tohoto proudu života nemůžeme nic vylučovat - vše patří do Stvoření a vše je hodno naší lásky. Včetně těch energií, které často nazýváme našimi stíny. Jsou ale pořád součástí nás samých. Třeba jdu po ulici a napadne mě, jaké by bylo vyspat se s támhletou kráskou. Něco ve mně hned začne promlouvat: „To je přece nemravné, to se k tobě nehodí, ty jsi ten svatý a to je nečisté.“ Navrhoval bych jedno řešení. Bylo mi potvrzeno ve snu. Seděl jsem u stolu s kamarádem, který představoval ve snu jistou mou „nemilovanou“ vlastnost. Najednou jsme se k sobě naklonili a naše hrudi se spojily a my se měli najednou tak rádi. A vše bylo v pořádku. Základní podmínkou podle mě tedy je přijmout sama sebe se vším světlým nebo tmavým a vědomě měnit to, co již není v harmonii. Přitom ale nesmí vzniknout znovu dualita. Pořád jsme energetická bytost která je celistvou jednotou. Prostě jen měníme energetické vzorce a v každém okamžiku si uvědomujeme, že vše je dobré. Že „nedokonalosti“ zúčastněných na Stvoření se spojují v dokonalost. Narážejí na sebe a pokud toho dokážeme využít – tj. žít VĚDOMĚ a snažit se pochopit každou situaci a přijmout ji – tak to může být ta nejrychlejší cesta k plné jednotě s Bohem. Na všech úrovních naší existence, na všech úrovních Skutečnosti. Jednota mikrokosmu a makrokosmu. Jednota v rozlišenosti i nerozlišenosti. Jednota lásky a vědomí.