Čím více dole, tím více nahoře. Čím více se uzemním, tím „výše“ mohu přebývat. To jsem ale hodně dlouho netušil. Dělo se to až do chvíle, když jsem si uvědomil význam mého pozemského života. Začal jsem se sám sebe ptát: „Když už jsem na planetě Zemi, není hodna také mé úcty? Jestliže mé fyzické tělo vytvořila Matka Země, dala nám možnost plodit potomky, dala nám radost ze sexu, jídla nebo pití, je to opravdu něco nebožského? Propánaboha proč?“. Šamanistické tradice, čchi-kung, merkaba nebo také tantra nás mohou mnoho poučit o posvátnosti pozemského života.

Ale co to znamená být uzemněný? Rozhodně ne to, když někdo je spoután pozemským životem tak, že nezná i jiné dimenze skutečnosti. Rozhodně ne to, když si myslí, že ho život ve světě oddaluje od Boha. Rozhodně ne to, když s někým život cloumá jako s mladou břízkou, která se ohne i při menším vánku. Tak co to tedy znamená?

Znamená to být silným dubem, který má své kořený hluboko v Zemi, jež mu dává život. Takový zdravý dub má ale mnoho větví i nahoře a je jimi a svým kmenem spojen s nebem. Těžko lze popsat, jak jsem poprvé cítil čistou zemskou energii, stoupající mýma nohama do těla. Jemná, ale mnohem hutnější energie než světlo nad hlavou se začala rozlévat mým tělem. Začala je léčit, dodávat mu sílu. Kdykoli se dnes procházím přírodou, snažím se co nejvíce vnímat tu sílu, která nám dala fyzickou existenci. Dokonce jsem zjistil, že zemská energie může být mnohem účinnější při léčení zvláště nižších čaker.

Nyní bych rád popsal své zkušeností s tím, když se intenzivně medituje na Já, přičemž člověk není dostatečně uzemněný. V minulých letech jsem formálně meditovat 2-3 hodiny denně. Meditoval jsem v posledních dvou letech tak, že jsem jen BYL. Snažil jsem se co nejvíce ztotožnit se se svou pravou postatou. Touto meditací šla většina energie z těla páteří nad hlavu. Tělo ztrácelo energii a dokonce se mi stalo, že mi byla zima na Floridě asi v 35°C. Pořád jsem byl přesvědčen, že to je správně, že tak má vypadat správná meditace. Že energie má stoupat jen nahoru a že se má změnit ve Světlo. Takže jsem chtěl letět čím dál výše, ale místo toho jsem se potácel někde mezi Nebem a Zemí. Mé tělo si nebylo schopné zvyknout na záři Já a myslel jsem si, že to je tak, jak má být. Je to přece jasné, tělo je z nebožského světa, zatímco Já je božské.

Pak se ale začal stále více hlásit svět a já jsem si uvědomil, že do božské Jednoty také patří zvládání naší každodenní pozemské existence. A nezbytnou podmínkou jejího zvládnutí je uzemnění. Tak jsem se začal více zajímat o čchi-kung. Moc mi jeho cvičení pomáhala. Začal jsem se čím dál více cítit tady jako doma. K prohloubení pocitu mi pomohla více až tantra.

Na tantrickém semináři s Johnem Hawkenem jsem se dozvěděl zajímavou informaci. Že energie by neměla proudit jen „nahoru“. Ona má proudit nahoru, dolů, doprava, doleva. Prostě tam, kde je zrovna potřeba. Ona je dostatečně inteligentní. Že není vždy zrovna žádoucí energii vytahovat z „nižších“ čaker do „vyšších“. Prostě energie má být rovnoměrně rozmístěna v celém energetickém systému, protože jsme lidé a potřebuje tady na světě žít. Že naše jednota se světem souvisí s tím, do jaké míry bráníme volné výměně a toku energie ve světě.

Velmi se mi líbí přistup např. hermetismu, kde je jasně vidět rovnováha a uznání všech částí Stvoření a Reality. To mi třeba v džňána józe po nějaké době začalo chybět. Svět a naše fyzická existence je sice obsahem Vědomí Já jsem, ale to neznamená, že jím nejsme. Že před nimi budeme utíkat a nebudeme je přijímat jako rovnocenné části Boha. Kde je pak nějaká Jednota?

Svítí venku sluníčko? Ano? Tak hurá ven, lehněte si do trávy a nechte se láskyplně obejmout Matkou Zemí. Uvidíte, jaký je to zázrak.