Říká se, že lepší je špatná vlastní cesta než sebelepší cesta toho druhého. Cesta, po které s námi nekráčí i naše vlastní srdce, to opravdu není ta správná cesta, která by nás přivedla k našemu nejposvátnějšímu středu. Jak toto volání srdce zaslechnout? Cesta bdělé pozornosti je jedna z možností.
"Vědomá pozornost je vskutku duší myšlení a základem vnímání. Dává myšlence skutečnost, život a hodnotu."
...
"V hlubinách svých srdcí a myslí jste svobodni. Musíte hrát hru, jako byste byli již uskutečnili Pravdu - předstírat to, vmýšlet se do toho. Když to budete dělat, jednoho dne to zažijete jako vlastní zkušenost."
P. Brunton
Bhagavad Gita popisuje sedmnáct Cest, počínaje cestou vědění, přes cestu činů, rozlišování, lásky a oddanosti až po cestu odříkání. Krišna Ardžunovi připomíná: "Věz, že na konci každé cesty čekám Já, neboť všechny cesty jsou Moje cesty! A jak lidé přistupují ke Mně, tak je přijímám i Já, Ardžuno! Lidé ze všech stran se ubírají Mou stezkou, synu Prthy!" (Bg. 4/11) Připomíná mu však také: "Lépe je kráčeti vlastní cestou, byť nedokonalou, než dokonale konat povinnosti druhých." (Bg. 18/47)
Patandžali ve své Jógasútře zmiňuje osm stupňů, které je zapotřebí projít, než jogín dosáhne ovobození. Jsou to
- Zákazy (jama)
- Příkazy (nijama)
- Pozice těla (ásana)
- Ovládání prány (pránájáma)
- Ovládání smyslů (prátjáhára)
- Koncentrace (dhárana)
- Meditace (dhjána)
- Kontemplace (samádhi)
První dva stupně se týkají etiky a mravnosti v širším slova smyslu (neubližování, pravdivost, neulpívání na věcech, nekradení, zdrženlivost, čistota, spokojenost, sebekázeň, studium písem, uctívání Íšvary - osobního boha), další tři se zabývají tělem a smysly (ovládání těla, práce s energií a dechem, zvládnutí smyslové pozornosti). Poslední tři se týkají mysli (zaměření celého vědomí do jednoho bodu, meditace o zvoleném předmětu či otázce případně pozorování myšlenek a sebepozorování, zastavení myšlenek a přechod do stavu čistého vědomí). Jednotlivé stupně na sebe přirozeným způsobem navazují a dá se říci, že teprve po jistém zvládnutí jednoho stupně je vůbec možné pokoušet se o následující.
U tantrické cesty se oproti tomu při povrchním pohledu zdá, jako by se vyhýbala disciplíně a ovládání. Možná i proto je tak přitažlivá pro mnohé žáky na Západě. Pravý opak je však pravdou. Tantra je velmi strmou stezkou, vyžadující přísnou kázeň a práci na sobě. Není sice pevně svázána konkrétními náboženskými představami a filosofickými sytémy, nicméně základní požadavky neubližování, čistoty a pravdivosti platí pro každého upřímně hledajícího. Protože tantra pracuje s našimi nejmocnějšími energiemi, platí to na této stezce dvojnásob.
"Tantra není svoboda k nevázanosti, neboť její cvičení vyžaduje přísnou disciplínu. Systémy tantrické jógy využívají nejmocnější energie, jakou známe - tj. sexuální energie - aby pronikly do spirituálních sfér. Učitelé tantry zjistili, že dlouhotrvající sexuální spojení vyvolává hypersenzitivitu k energii v okolí milenců i v jejich nitru. Místo aby se odvrátili od "iluzí" hmotné existence, vstupují tantričtí jogíni do tělesné dimenze totálně. Jakmile zvládnou své vědomí na této úrovni, jsou schopní je rozšířit na další úroveň a sledovat cestu extáze až do nejvyššího bodu lidské dokonalosti."
Sunyata Saraswati & Bodhi Avinasha
A jsme zase zpátky. Bez discipliny, bdělé pozornosti a plně vědomého prožívání "tady a teď" nebude fungovat žádná cesta, kterou je možné označit jako duchovní.
Někdy je až zarážející, jak špatně bývá pochopen "protiklad" ducha a těla (Země a Nebe), jako by to byly dvě naprosto "nepřátelské" věci. Přitom i Bible zmiňuje tělo jako chrám ducha a připomíná, že kdo ničí chrám, toho zničí Bůh. Ano, nejen naše tělo, ale i celá Země je chrám Ducha, a kdo je ničí, ten se bude ze své neúcty zodpovídat.
Je to jak v tom starém židovském příběhu: "Dám ti dukát, když mi povíš, kde je Bůh", zkouší rabín chlapečka. "A já ti jich dám deset, když mi povíš, kde není."
Všechny cesty jsou moje cesty...
