V jednom z minulých čísel Pohanského kruhu jste měli možnost číst článek o chystaném festivalu Bohyně, které pořádalo sdružení Nataraj. Bohužel jsem se zúčastnil pouze druhé poloviny festivalu, na který jsem přijel společně z wiccanskou velekněžkou a veleknězem (jako jejich tlumočník do češtiny), o kterých bude dále ještě řeč. Akce byla velmi vydařená a v něčem zároveň i trošku nevydařená, ovšem klady vítězily nad zápory a celá událost mě přinutila k lehkému zamyšlení, o které bych se s vámi rád podělil. Překládám vám zde celou svou reportáž doplněnou o některé postřehy. Nechtěl jsem být příliš kritický, neboť se jednalo o první pokus uspořádat v naší zemi festival Bohyně pokud možno podobný slavné každoroční události Glastonbury Goddess Conference, který se koná v Anglii. Tolik na úvod. Nyní se přenesme o pár dní zpět do města Doksy.

Sice vůbec nevědí, kudy mají jet, ale jedou. Zahrada opět vybíhá do deště a ptá se na cestu a po krátkém "brainwashingu" se vrací do auta, které se postupně ocitá kdesi v lesích na okraji Doks. Dešť postupně sílí a oni po nějakém čase zjišťují, že v Poslově mlýně je ubytoven několik a tak se opakuje scénář, kdy promáčený chlapík v černém běhá od boudy k boudě a hledá ty správné lidi, kteří možná něco slyšeli o festivalu Bohyně a sdružení Nataraj...

Vůbec nepřeháním, když řeknu, že přibližně takto vypadal úvod naší účasti na festivalu Bohyně. Organizace našeho ubytování a zejména ubytování tak vzácných hostů, jakými byli tito dva lidé, kteří přijeli až z Vídně, byla velmi neurčitá a měla silně dobrodružný nádech.

Tento drobný nedostatek byl však vzápětí bohatě vynahrazen. Rej masek Bohů a Bohyň, který vypukl hned po večeři svoji divokostí a pestrostí zahnal veškeré naše vzpomínky na opuštěné silničky kdesi v lesích. K tanci hrál známý soubor bubeníků jménem Tam-Tam orchestra a jejich svižné rytmy dováděly všechny zúčastněné k extatickému šílenství. K vidění byli různí Bohové a Bohyně - mě osobně nejvíc nadchnul Bacchus a Dionýsos, ale zajímavý model byl také Jaromír Jágr a poměrně hezky působlily i v čekých podmínkách trochu nepatřičná Shakti nebo dokonce Kršna. Dunění bubnů nabíralo na intenzitě a večírek na divokosti. Přestože se na celém festivalu zásadně nevyskytoval alkohol (k obrovskému zklamání celé naší posádky), všichni byli jako utržení ze řetězu a tanec si skutečně UŽÍVALI. Celá meditační hala, kde se rej konal, byla nádherně vyzdobená a hýřila barvami. Všude po stěnách (i v celém areálu) byly krásné plachty s obrazy různých bohyň, které se provedením velmi blížily psychedelickým dekoracím, které jsou běžně vidět na psy-tranceových parties. Oltář v meditační místnosti byl kompletně zasvěcen Bohyni a bylo na něm spousta krásných sošek, svíček, dekorací a také obětin. My jsme se po půl hodině křepčení odebrali do čajovny, která byla ve velikém stanu a byla přenádherně vyzdobená. Mezitím přestalo pršet, takže zahradu, kde se festival konal, osvětlovaly barevné svíce a večerní atmosféra byla skutečně úžasná.

Večer to byl ohromný a zatímco většina přítomných tančila za stále mohutnějšího rachotu souboru Tam-Tam orchestra, my jsme klábosili u čaje a s trochou humoru si stýskali, že se na festivalu nepodává víno nebo medovina. Zejména Werner byl v tomto ohledu velmi rozlítostněný, neboť jej Karen cestou několikrát ujišťovala, že vína bude jistě dost - je to přece pohanský festival! Já jsem si tak úplně jistý nebyl, ale nechtěl jsem je připravovat o naději.

Další den dopoledne měl být Náš program, který se konal v kulatém stanu na zahradě hned vedle čajovny. Utvořili jsme kruh ze čtyřech oltářů čtyř barev - modrý, červený, zelený a žlutý. Na hlavním (žlutém) oltáři, který byl na severu svítilo několik svíček, hořelo kadidlo a před ním také seděli přednášející. Začali velmi krátkým úvodem o tom, kdo jsou a odkud přicházejí. Řekli nám něco o tom, co je to wicca a jaké je její chápání polarity Bůh a Bohyně, zmínili také skutečnost, že wicca je pantheistické náboženství a zároveň je to cesta mystérií. Mluvili o úloze mužského a ženského principu ve wicce a jak se tyto síly navzájem proplétají napříč úrovněmi. Mluvili hodně o osmi sabatech a o příběhu Boha a Bohyně, který se těmito svátky prolíná a cyklicky se opakuje. Teoretický úvod byl neobyčejně zajímavý a neméně zajímavá byla také následná živlová cvičení. Pracovali jsme v párech a návzajem jsme si pomáhali vyladit se na energie čtyř živlů tak, jak jsou zastoupeny v našich tělech - dech, teplo, krev (tep) a tělo. Po nich přišel na řadu velmi krásně připravený rituál, který byl zakončen tancem okolo májky v tradičním čarodějnickém pojetí - tedy klasické namotávání stužek, při kterém se zároveň tančí, lidé se proplétají a je při tom spousta legrace. Májka se podařila jakž takž a na závěr celého obřadu jsme všichni sborově zpívali známý nápěv čarodějnic:

Velice nás překvapil vysoký zájem, kterému se naše vystoupení těšilo. Očekávali jsme účast v počtu okolo pěti lidí, ale nakonec jich bylo něco přes dvacet. Vypadalo to, že o wicce slyšeli poprvé v životě, ale velmi je toto téma zaujalo. Myslím si, že to, co předvedli Karen a Werner bylo oproti jiným bodům programu velmi uspořádané a takovým správným způsobem "zemité".

Zbytek festivalu se nám také hodně líbil, přestože organizace běžela tak nějak sama. Viděli jsme velmi efektní a profesionální vystoupení břišního tanečníka, které nás uvedlo v naprostý úžas a údiv, neboť jsme se dosud domnívali, že něco takového vůbec neexistuje. Ten pocit kupodivu přetrval i po té, co jsme vystoupení shlédli. Velmi zajímavá byla také přednáška o starých Slovanech, kterou připravila Hanka Pokorná. Povídala o stromech, slovanských Bozích a Bohyních a o dalších zajímavých věcech.

Celý festival však trval mnohem déle než jen ty dva dny, které jsem zde krátce vylíčil. Ve skutečnosti začínal už ve čtvrtek (zatímco my jsme přijeli až v sobotu) a program vypadal moc zajímavě. Osobně jsem nejvíc litoval toho, že jsem přišel o výlety do okolí, vyprávění Moniky Sjö a očistu čtyřmi živly. Snad někdy příště.

Celkově to ale byla velmi zajímavá zkušenost. Zejména v tom ohledu, že festival byl pestrou směsicí vlivů našeho Starého náboženství a náboženství z dálného východu. Bylo to opravdu velmi zvláštní a krásné zároveň. Podle slov Karen se celá akce velmi podobala prvním podobným pokusům v Anglii, které byly úplně stejně "esoterické" a plné éterického mysticismu. Silný důraz na Bohyni a jisté pozapomenutí na mužský aspekt Božství, byl pro ono období charakteristický a stejný fenomén patří také k přirozenému vývoji v Čechách. Už se ale moc těšíme na příští ročník a rozhodně si nemyslíme, že by akce byla v nějakém ohledu špatná (snad jen to vínko by příště mohlo být :-)).

Tímto děkuji organizátorům a všem, kteří se na této krásné události podíleli. Nechť Vás provází přízeň Bohů!

Zahrada