Nestalo se nic jiného, nic jednoduššího, než že došlo k hlubokému a náhlému pochopení, že veškeré naše starosti, obavy, zamračenost jsou našimi dětmi. Naším vlastním výtvorem a co je snadnějšího, než tyto iluzorní břemena ze sebe shodit.

A jak se vesničané mračili, byli pohoršeni, tak on viděl své předchozí, nepochopitelné a bláznivé jednání. Je to, jako by jste z ramen sundali panovačnou opičku a najednou bylo vše jasné. A poté viděl tisíce a tisíce šklebících se opiček a nemohl zastavit výbuchy smíchu nad tím, jak je to všechno nesmírně komické, zbytečné a hloupé. Pokud máte zemřít, zemřete. Pokud máte přijít o všechny peníze, nebudete je mít. Pokud se máte rozejít s partnerem, tak se rozejdete. Některé věci se prostě stanou a vy tomu už nestačíte zabránit. A všechny chmurné pohnutky jsou jaksi navíc. Odhoďte je. Uděláte něco hloupého, no a co? Něco skvělého, no a co? Dělejte si co chcete, jste tady a možnosti jsou neomezené!

Jednoho dne vše skončí, skončí současná existence v této podobě i prostředky, které máme k dispozici. A - bude zase něco jiného. Co? Překvapení. Proč nad tím přemýšlet teď? Je čas oslav, ochutnávání tohoto světa. To další nám jistě neuteče.

Proto se mistr smál. Tolik roků se snažil na to přijít, dělal tisíce "důležitých" věcí, chodil od mistra k mistrovi, bral to tak vážně a poctivě a nakonec to byla záležitost zlomku sekundy. Je to jako náhlé osvětlení, rána do hlavy, konečná. Nemůže to být jednodušší, primitivnější. Shodíte opičku, která do té doby byla vámi samými a navléknete ji obojek. I opičky musí umět chodit, ne se jen nést. A také si musí zasloužit vaší přízeň. Opička je egem a ego je kytička získaná výchovou, vzděláním, čtením, posloucháním a chápáním. Tak to zkuste. Shoďte ji z ramen a budete se hrozně smát, smát svému dřívějšímu konání.

Není zlo, není dobro. Zlo a dobro je naší kalkulací podbarvené přáními a touhami. Cokoliv se stane, je stále původní pralátkou, nepřišlo to z ničeho. Záplavy, požáry, zemětřesení snad přetváří stávající formy, ale nic skutečně nezaniká. Je to stále to samé. I slunce jednou vyhasne, černá díra pohltí planetu - vše se vyvíjí, nic není statické. Nevíme, odkud jsme přišli a nevíme, kam opět odejdeme. Nakonec, co na tom záleží? Bylo by tristní žít navěky. Kam by se podělo vzrušení z nového, nepoznaného a tajemného?

Svět je velký lunapark, atrakce a každé dítě se časem nasytí. Dítě si chce hrát, chce pohyb, akci, zábavu. Zbavte se chmur, staňte se blázny. Ty temné energie jsou jen a jen vaše. Přežívají jen díky vám. Nikdy vás neopustily a také odnikud nepřišly. Nepotřebujete, nepotřebujete to, co není příjemné a hezké. Nechte věci tak jak jsou a berte je dychtivě do rukou, otáčejte jimi a hrajte si. Se vším se dá hrát, i s porážkou a neúspěchem. Objevíte kouzlo, které přináší viditelné formy. Existuje tisíce vláčků, koloběžek, barevných pastelek a mrkacích panenek.

Tak to zkuste, proč vás musím přemlouvat? Nevidíte, jak vás táhnu za ruku k pískovišti?

Pojďte si hrát, mně samotnému je při hraní smutno.