Praktický lékař Dr. Hugh Allen z Mount Barker Hospital v jižní Australii se svým týmem informuje o syndromu opakovaných dlouhotrvajících obdobích dávení. Informace vyšla v časopise „Střevo“ a Allen v něm zveřejnil, že se s prvním takovým případem setkal již na konci devadesátých let. Tehdy za ním do ordinace přišel pacient po těžkých záchvatech zvracení. Pacient dávil téměř nepřetržitě po dobu tří dnů a byl na tom tak zle, že musel okamžitě do nemocnice, kde mu „kapačkami“ doplňovali tekutiny.

Po více než roku trvale se vracejících dávicích záchvatů se Allenovi podařilo pacienta přesvědčit, že na vině jeho problémů by mohlo být kouření marihuany. Pacient slíbil „že jo, že to teda zkusí“. Devět měsíců abstinence byl klid a jeho záchvaty vymizely. Déle si ale pacient drogu nedokázal odepřít a ke svým jointům se vrátil. Dva měsíce nato už zase „blil jako Alík“.
(Celý článek najdete na www.osel.cz)

Komentáře pod článkem se nesou ve stejném duchu, co napadl i mne. Jaká je tedy opravdová škodlivost marihuany, když se dá dlouhodobě přežít 30 jointů denně?! Je známo, že marihuanové cigarety produkují v kouři mnohem větší množství dehtu, než cigarety normální, takže bych plíce toho kuřáka raději ani nechtěl vidět. Jenže 30 jointů denně??? Já bych snad blil už po 5 normálních cigaretách, o blití po alkoholu snad ani nemluvě! Koho z nás by napadlo vypít třeba 30 káv denně, nebo sníst 30 čokolád, případně si dát denně 30 krát dvě deci vína?

Proč tedy zákonodárci stejně vehementně nebojují za trestnost kouření, případně pití alkoholu?