Anonym Elohim, což je ve Starém zákoně Bůh(!), soudí v Jitřní zemi o mistrovi něco zcela jiného: „Šikovně (mistrovým učením) se tím ale žáci udržují v ohradě strachu, pocitů viny a poslušnosti k „Mistrovi“ - jakmile projeví svobodnou vůli, jakmile začnou samostatně přemýšlet, dávat si jedna a jedna dohromady, případně brát v potaz realitu vlastních prožitků a zkušeností, automaticky jde o prostopášné ego, snažící se je vrhnout zpět do bezedné propasti temnoty“, konec citátu.

Elohim (= Bůh!) se pouští na tenký led. Ramana Maháriši jasně říká, že mistra pozná opět pouze mistr a proto nemáme mistry posuzovat; zejména ne podle zevní osobnosti. Elohim je si však v souladu se svým pseudonymem naprosto jist sám sebou.

Ramana Maháriši a většina mistrů soudí, že žák má u mistra setrvat nejen do doby až dosáhne poznání, ale dokonce až do dosažení vysvobození. Cílem stezky není totiž rozvoj ega, ale přesný opak: jeho rozpuštění.

Elohim mně vytýká, že démonizuji ego. Pravda je, že ego nelze démonizovat, protože je samým démonem. Je hlavním a největším zlem, je Adamem po pádu, pro kterého jsme byli vyhnáni z ráje, z Ježíšova království a o kterém říká Starý zákon: „Skrze tebe je prokleta tato zem“.

Všichni praví učitelé zdůrazňují, že ego musí zmizet, což je ona známá mystická smrt. Ramana Maháriši zcela jasně učí rozpuštění ega: „Totožnost s tělem (což je podstatná část ega), musí zmizet, než může být dosaženo dobrých výsledků na stezce.“

Oprávněné varování před egem Elohim chápe jako vyhrožování. Proč asi varování zaměňuje za vyhrožování? Koho nebo co brání? Dokud je zde ego, každá samostatnost nebo dokonce svoboda je jen ega neboli nepravá. Cílem stezky není samostatnost nebo svoboda ega, ale jeho rozpuštění neboli stav bez ega. Tam, kde je ego, je vždy nevědomost a nesvoboda a nic víc. Ego nemá a nemůže mít svou Pravdu a pokud má svou cestu, je cestou ega a nikoliv boží. Pravda je jen jedna a tu ego ze své podstaty nemá a nemůže mít, protože ji svým bytím popírá, což platí i o jeho cestě.

Proto všechna tvrzení, že ego má být samostatné a nezávislé, jsou zcela nesmyslná. Ego je ze své podstaty vždy závislé na své totožnosti s tělem a s neosvícenou myslí neboli na své nevědomosti. Proto je i nesvobodné. Všechny snahy ega o nezávislost a svobodu, zejména ve vztahu k mistrovi, jen ego ještě víc utvrzují a s ním i jeho nevědomost, nesvobodu a utrpení.

Jediná cesta ke svobodě, samostatnosti a pravdě pro ego vede proto uplatněním mistrova učení s jeho pomocí s cílem ego rozpustit. Pravda, svoboda, nezávislost i cesta je stav bez ega a nic jiného.

Intelektuální svoboda a nezávislost ega je jen pastí a klamem, který je udržuje v nesvobodě a totožnosti s tělem a s jeho světem a nic jiného.

Kdo nevidí zlo, lež a nesvobodu ega a snaží se o svobodu ega s přesvědčením o své pravdě, je duchovní slepec a nic víc. Pokud navíc znevažuje mistry, kteří učí jediné Pravdě a cestě k ní, je plně v moci sil Pravdě - Bohu nepřátelských. Jeho cesta nevede ani k Pravdě, ani ke svobodě ani k Bohu.

Postoj Elohima k mistrům, jak vyplývá z jeho článků, je pohrdavý a nepřátelský. Soudí, že udržují žáky v závislosti na svých osobách, aby z toho měli prospěch. Jinak řečeno, chovají se neeticky.

Zkusme se zamyslet nad citovaným výrokem anonyma Elohima, že mistři udržují své žáky v závislosti na nich. Za prvé s důkazem se neobtěžuje, ale předkládá nám své vlastní tvrzení jako všeobecně a vždy platnou pravdu. On prostě ví a my mu máme věřit. Kdo jsou tito mistři, kteří se tak neeticky chovají? Jmenujme namátkou některé: Mojžíš, Ježíš, Buddha, Milarepa, Krišna, Šankara, Eckhart, Rámakrišna, Ramana Maháriši, Swami Ramdas a mnozí další. Ti všichni nás neučí poznání Boha a sebe a vysvobození, ale klamou nás. Vyvolávají v nás strach, aby nás k sobě připoutali. To tvrdí anonym Elohim.

Možná, že se bude bránit: „Tak jsem to nemyslel“. Osobně si myslím, že přesně tak to myslel. Jasně propaguje svobodu a nezávislost ega. Z jeho vyjadřování o mistrech necítím úctu a lásku, ale pohrdání. Ať je to tak či onak, vždy platí: „Co je psáno, to je dáno“. Vše ostatní jsou vytáčky. Není povinností čtenářů si vymýšlet, co chtěl autor říci a co nikoliv a jak řečené vlastně myslel. Naopak je povinnosti autora, vyjadřovat se jasně a jednoznačně, aby nebyl možný jiný nebo vícerý výklad. Ježíš říká naprosto srozumitelně: „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne!“

Odkud máme vlastně veškerou duchovní nauku? Právě od výše jmenovaných i nejmenovaných mistrů, kteří jsou podle Elohima tak eticky pokleslí, že nás klamou. Závěr domýšleno logicky do konce, je zřejmý: celá duchovní nauka je jen klam, který vytvořili mistři, aby nás drželi pomocí strachu v trvalé závislosti na nich ve věčném žákovství.

Elohim tak nepřímo tvrdí totéž, co materialisté a komunisté: Náboženství je opium lidstva, které slouží jen k ohlupování lidí, aby je mocní mohli snáze ovládat a vykořisťovat.

To, že jsme dospěli rozborem uvedeného názoru přísně logickou cestou ke shodnému tvrzení materialistů, není náhoda, ale zákonité.

Duchovní pravda i cesta je jedna jediná a je pravdou Ježíšovou, Krišnovou, Buddhovou a dalších mistrů. Pokud odmítneme jednu její podstatnou část, nutně skončíme u materialismu.

Tato pravda, stručně shrnuta je tato: člověk, ač podstatně božský, upadl do nebožského stavu a proto i jeho svět je v důsledku jeho odpadnutí od Boha nebožský. Proto nás všichni opravdoví mistři učí, že se máme vydat na cestu k Bohu a poznání sebe a tak obnovit plně své božství a dosáhnout vysvobození z opětovných vtělení do nebožského světa. Mistři nás tuto pravdu nejen učí, ale svým duchovním vyzařováním nám ji pomáhají dosáhnout. Bez jejich pomoci je její uskutečnění pro většinu hledajících nemožné.

Kdo tuto základní pravdu všech náboženství nechápe a odmítá, je v podstatě materialista i když některé názory má duchovní. Ježíšovo, ale i Buddhovo a Krišnovo tvrzení: „Naše království NENÍ z tohoto světa“, platí věčně. Slovy se tato pravda vyjadřuje různě, ale smysl je vždy týž: „Kdo se odvrací od pluhu (od stezky k Bohu do světa), není MNE hoden!“

Tuto pravdu může ego všelijak překrucovat nebo jí nedbat, ale proto ještě nepřestane platit. Je jediná pravda a touto Pravdou je Bůh sám. Je jediný božský svět a tím je jeho nebeské království.

Je jediná stezka a je jí ta, která má za jediný cíl Boha a nic jiného. Já jsem, Bůh, vědomí, Já jsem, je cesta, pravda, láska i život! Pravda i cesta jsou jedno jediné. Tato cesta nevede rozvíjením ega jeho větší svobodou a samostatností, ale jeho rozpuštěním, což je ona dobře známá mystická smrt. Kdo jí neprojde, nemůže být znovuzrozen z ducha.