Don Juan a jeho družina čarodějů zasvěcovala a trénovala více mužů než žen. Dvě z nich, jediné, které se staly trvalými společnicemi Carlose Castanedy, popsaly svoje iniciační léta čarodějného tréninku v knihách. Jsou to Taisha Abelarová a Florinda Donnerová.

Ženy musí na své cestě poznávání čelit jiným nástrahám než muži. Čarodějky tvrdí, že celý vesmír je k ženám nefér a lidská společnost s dominantním postavením mužů vrhá ženy do postavení služek a nutí je zapomenout, že jsou to právě ony, kdo mají možnost přímého spojení s Matkou Přírodou, Velkým Duchem, či jak říkají čarodějové, se Spiritem.

Když se dívky narodí, je pro ně už nachystaný plán jejich života. Život, který postrádá jakékoli kouzlo a mystérium. Život v područí a v sebezapírání. Život naprogramovaný zvykem a tradicí. Dívky se bez možnosti volby připravují na roli manželky a matky. Posléze je jejich úkolem najít si vhodného muže. Rodit děti. Starat se o domácnost a ve všem svého manžela následovat. V ponížení si osvojit roli manželky, více či méně služky svého muže, a pak připravit své dcery na tutéž cestu.

Na otázku, proč tomu tak je, čarodějky odpovídají, že všeobecně ženu zajímá spíše to, jak mít vládu sama nad sebou, zatímco muže spíše zajímá, jak ovládat druhé. Když vezmeme do úvahy i další tvrzení čarodějek, že ženy mají možnost přímého spojení se Spiritem, zatímco muži se o to musí velmi snažit, překročit a popřít svoji agresivní, panovačnou, maskulinní část, dojdeme i k historickým souvislostem, které se shodují s tantrickým vhledem.

V dávných dobách světa lidstvo procházelo obdobím zvaným matriarchát. Bylo to období rovnosti a partnerství mezi pohlavími. Muži si uvědomovali, že ženy - dárkyně života, jsou v přímém spojení s Velkým Duchem Přírody, s přírodními cykly a vším, co souviselo se zachováním a rozvojem života.

Byla to doba kultů Velké Matky a kultů Života. Ženy se zabývaly vším, pro co měly svoji schopnost intuice, a muži tím, pro co měli své fyzické a racionální předpoklady. Ženy díky svému spojení s Velkým Duchem tlumočily i jakousi esenci jeho morálních a etických zásad a zákonů pro celou lidskou společnost a moudrosti lidského soužití s okolní přírodou.

Postupem času se toto období partnerství mezi pohlavími - neboť je nemyslitelné, aby se ten, kdo má přímé spojení s Velkým Duchem, pokoušel o jakékoli podmanění a ovládání kohokoli jiného -, mění na období mužské nadvlády - patriarchát. Příčiny lze hledat ve fyzickém vybavení mužů, v jejich agresivitě, panovačnosti, neschopnosti znát přímo míru a neviditelné zákony Velkého Ducha. Stejně tak k vnějším důvodům patří i čím dál více se rozvíjející schopnost přežívat a následný růst populace.

Žena se postupně stále více stává služebnicí svého pána, kulty Života jsou nahrazovány válečnickými kulty Smrti, uctívající muže jako nelítostné válečníky a dobyvatele. Místo původního uctívání mystérií Života, Ženy rodičky a Ženy kněžky tajemné Moudrosti se vzývá mužská síla a rozum.

Toto uctívání maskulinních energií a opovrhování ženskostí se různě maskuje a přetrvává v různých podobách do dneška. Jejím výsledkem je totální odtržení společnosti od Velkého Ducha - Spiritu, planeta na pokraji ekologického kolapsu, nahrazení moudrosti učeností, výměna statků duchovních za materiální i neutichající válečné rozbroje na celém světě.

Všechna světová náboženství jen šikovně pomocí svých dogmat manipulují ženy do podřízeného postavení a všemi způsoby se snaží je přimět, aby zapomněly na své tajemné intuitivní schopnosti, které tak ohrožují představu o muži jako o pánu pozemského tvorstva. Nejjasnějším příkladem, kdy se muži ovládaná katolická církev snažila v ženách vymýtit jakoukoli autentičnost a rozvíjení ženských energií a schopností, byla doba Velké inkvizice, kdy mnoho žen skončilo na kacířské hranici a ještě více jich prostě podlehlo strachu a totálně přijalo roli nemyslící služky svého pána.

Čarodějky říkají, že proces ženské cesty poznávání je odlišný od mužského způsobu, Jako symbol používají kresbu ženy, na jejíž hlavě je namalován kužel otočený vrcholem dolů. Symbolem muže je tatáž kresba s kuželem položeným základnou na hlavu muže. Mužova cesta poznání je jako šplhání na vrchol kužele po spirále, krok za krokem. Až úplně na vrcholu se muž setkává se Spiritem. Avšak žena, jakmile si uvědomí a obnoví své přímé spojení se Spiritem, postupuje dál na cestě poznání velmi rychle, a tento proces má expanzivní charakter. Je to jako cesta rozšiřujícím se trychtýřem. Poněvadž muži postrádají intuitivní schopnost žen, musí své poznání i proces poznávání dávat do logických konstrukcí a konceptů. Na rozdíl od žen stále tento proces analyzují, filosofují o něm, a to jim dává pocit, že poznání a proces poznávání je výhradně mužská záležitost. Z toho pak dále vyvozují, že pouze muži mohou být racionální a schopni poznání. Důsledkem toho je, že jsou ženy neprávem považovány za méněcenné. Podporuje to i fakt, že ženy nemají schopnost ani potřebu své poznání verbalizovat. Čarodějky tvrdí, že ženy, které v současné době vykonávají s úspěchem vědecké či politické práce, jsou totálními konvertitkami, které si dokonale osvojily mužské chování a postoje a nakonec shlížejí na zbytek žen s despektem.

Čarodějky začínají práci se svými učednicemi tím, že pomohou svým žačkám uvědomit si, jaké možnosti jim společnost nabízí: Buď žít v maskulinní společnosti ve více či méně služebné roli, nebo opustit své ženské energie a stát se jakýmsi mentálním mužem v ženském těle. Každopádně žádná z těchto cest nevede ke skutečnému rozvíjení ženských schopností, ženských energií, ženského poznání.

Čarodějky z okruhu dona Juana jsou doplňkově rozděleny podle svého temperamentu na pátračky a snivky. Snivky jsou ty čarodějky, které mají vnitřní schopnost dostat se do stavu rozšířeného vědomí, zvaného zvýšené vědomí, pomocí kontroly svých snů. Tato schopnost se vyvíjí během tréninku v umění snění. Pátračky jsou ty čarodějky, které mají vrozenou schopnost jednat s fakty a jsou schopny vstoupit do stavu zvýšeného vědomí pomocí kontroly svého vlastního jednání. Tato přirozená schopnost se tréninkem mění v umění pátračství.

Taisha Abelarová ve své knize The Sorcerers Crossing popisuje počáteční stupně čarodějného tréninku pro pátračky.

Ten zahrnuje uvědomění si a vyčištění navyklých způsobů myšlení, chování a pocitů pomocí tradiční čarodějné techniky zvané rekapitulace. Jako doplněk k rekapitulaci byla Taisha učena sériím praktik zvaných čarodějná gesta.

Čarodějná gesta - obdoba jogínských muder nebo čínského čchikungu - jsou speciální polohy a pohyby těla doprovázené cíleným a kontrolovaným dýcháním. Zároveň k těmto praktikám dostávala Taisha podrobná vysvětlení, která uvedla vše do náležitých souvislostí.

Taisha Abelarová je Američanka, ale své dětství strávila v Německu. Její otec byl Američan, matka Maďarka. Koncem šedesátých let, když jí bylo něco kolem dvaceti, ji jedna z čarodějek z družiny dona Juana vylákala na osamělé sídlo v Mexiku a tam ji začala učit čarodějnictví.

První, co se snažila čarodějka Clara své žačce ukázat, bylo všeobecně poddanské postavení žen. V osobnostní rovině se snažila, aby Taisha pochopila, že navyklé způsoby myšlení, cítění a jednání jsou zdrojem všech našich strastí a potíží, že většina lidí žije v jakémsi polospánku, kdy nezáleží na ničem kromě okamžitých malicherných uspokojení. A ženy jsou mistři tohoto stavu...

Během našeho života si nevědomky i záměrně utváříme různé postoje a návyky, které uplatňujeme vždy, když je k tomu vhodná příležitost. Když chce dítě něčeho dosáhnout, rozbrečí se. Když se býku v koridě ukáže muleta, útočí. Vidíme reklamu na báječné nové věci a zatoužíme po nich. Fandíme mužstvu z našeho města. Na semaforu svítí červená, tak stojíme. Je zelená - jdeme. Ale co když právě projíždí někdo, kdo to nerespektuje? Tyto různé návyky, zlozvyky, strašáky a chtíče, které z nás dělají zajatce okolností, si lze uvědomit, přetvořit a zbavit se jich právě rekapitulací. Čarodějové přirovnávají naši mysl k obrovskému skladišti plnému vzpomínek, myšlenek, tužeb, prožitků, snů, pocitů, názorů a postojů. Každá jednotlivá věc tvoří jednu položku inventáře v tomto skladišti. Na každý podnět zvenčí my často mechanicky reagujeme tím, že aktivujeme náležitou položku našeho inventáře. Dítěti je odebrána jeho hračka - podnět zvenčí, následující pláč dítěte je jeho vnitřní reakcí - aktivací té položky jeho inventáře, kterou se naučilo užívat při podobných příležitostech. Pomocí rekapitulace si učedník čarodějnictví začne uklízet inventář ve svém skladišti. To znamená, že ze své mysli vyklidit všechno haraburdí, které z nás dělá polomechanické zombi. Tím se také zbavíme všech dávno zasutých emocí, které nás tíží a svazují a získáme ve svém skladišti prostor pro nové položky, jako je třeba snění, meditace a vůbec schopnost rozšířit si vědomí a vnímání. Například dívámIi se často na televizi, mé skladiště je přecpáváno dalšími a dalšími položkami - novými vjemy, takže mi pak nezbyde ani prostor ani energie na vnímání něčeho nového či na duchovní praktiky. Toto je také jeden z důvodů, proč mistři meditace a mnišské řády zakazovali nebo odrazovali své učedníky od vlastnění nebo používání věcí, které nebyly absolutně nezbytné, a proč nabádali k omezování smyslových vjemů.

Abychom mohli žít a jednat, potřebujeme energii. Znovu a znovu ji dáváme do fyzických i mentálních činností, do jednání s lidmi. Fyzická energie z našeho hmotného těla se dá obnovit odpočinkem a tréninkem. Avšak energie z našeho éterického těla je téměř nenávratně pryč. Rekapitulace je čarodějná technika, která slouží k tomu, abychom znovu k sobě přivolali a znovu nabyli energii, kterou ztratilo naše energetické tělo při jednání s jinými lidmi. Stejně tak rekapitulace slouží k tomu, abychom z našeho energetického těla vypudili cizí energie, které v nás zanechali druzí lidé při různých setkáních. Tato technika se skládá z očistného dýchání, které doprovází vybavování si všech osob a životních situací, od přítomnosti až po nejranější dětství. To znamená osvobodit se i duchovně a vypořádat se vším, co se nám v minulosti přihodilo, se všemi emočními vazbami, komplexy, předsudky, neúspěchy, zklamáními atd. Rekapitulace se podobá tantrické technice svědeckého vědomí, kdy se snažíme pohlížet na vše, co se nám kdy stalo, i na to, co se nám právě děje, z pozice nezaujatého svědka, který na danou situaci či vzpomínky emočně nereaguje. Podobně adept zenu při meditaci jen bděle pozoruje vše, co se z jeho mysli vynořuje. Uvědomuje si vnitřní prázdnotu všech věcí tím, že zjišťuje, že je to on sám, kdo vytváří věci, události, vztahy příjemnými či nepříjemnými, dlouhými nebo krátkými, dobrými či špatnými. Tím, že přestáváme emočně reagovat na dané situace, ztrácejí nad námi moc a my se přes ně přeneseme bez ztráty duchovní energie.

Stát se čarodějkou v tradici dona Juana znamená žít v celibátu. Je to jedna z hlavních podmínek. Čarodějky vysvětlují svým žačkám, že při sexuálním aktu, na úrovni energetických těl, zanechává muž v ženské vagíně červům podobná energetická vlákna, která mají za úkol zásobovat muže stálým přítokem energie z těla ženy. To je hlavní důvod, proč je pro ženu běžný sexuální akt energeticky nevýhodný a důsledkem je i podřízené postavení žen ve společnosti. Ženy se tak nevědomky stávají vyživovatelkami mužů a tím také utvrzují stávající sociální řád. Naopak muži jsou tímto faktem puzeni k dalšímu a dalšímu pohlavnímu styku, neboť jejich energetické tělo žádá další přísun energie.

Čarodějky vidí, že ženy v sobě nosí tyto červům podobná energetická vlákna po dobu sedmi let od posledního pohlavního styku. Jedinou možností pro čarodějky zbavit se těchto vetřeleckých vláken rychleji, je rekapitulace a následný život v celibátu. Proto první souhrn věcí, které musela Taisha rekapitulovat, se týkaly jejího sexuálního života. Clara jí vysvětlila, že právě zde se nachází největší množství ztracené energie a také to, že dokud ze sebe Taisha nevypudí tato vlákna, která v ní muži zanechali, bude jejich osobní síla a energie vzrůstat s pokrokem a tréninkem Taishy.

Podle čarodějek je ženská vagina, nebo spíš děloha klíčovým orgánem kreativní síly a centrem energie žen. Je to orgán, skrze nějž ženy rozvíjí své intuitivní chápání i ovládání svého energetického těla. Čarodějky praktikují spoustu technik sloužících k posílení a rozvoji tohoto orgánu. Je to právě děloha a její sekundární funkce, která ženám dává náskok před muži v čarodějném tréninku. Sama děloha může být u žen napojena na okolní dění Přírody, žena jejím prostřednictvím dokáže cítit i intuitivně poznávat. Děloha je rovněž orgánem, skrze který jak pátračky, tak snivky ovládají své energetické éterické tělo, zatímco muži při práci se svým energetickým snovým tělem musí spoléhat na kombinaci svého záměru a úsudku.

Vedle rekapitulace, kterou Taisha od samého počátku prováděla denně mnoho hodin v temné jeskyni, ji Clara učila i kungfu a čarodějná gesta. Tato čarodějná gesta, tradice mexických čarodějů z dob dávno před Kolumbem, slouží k posílení vnitřní energie, ke koncentraci, zvýšení intuice, odolnosti, zklidnění mysli a v neposlední řadě k přenesení vědomí do éterického těla a k jeho ovládání. Mnoho z těchto gest se opět týkalorozvoje a posílení vaginy, a čarodějky opět a opět zdůrazňovaly, že kontrolou a cirkulací energie ve vagině je možné dosáhnout zázraků.

V těchto čarodějných gestech je uložen záměr všech čarodějů, kteří je praktikovali po staletí. Proto stačí jen se správným praktikováním na tento záměr vyladit a jakoby odnikud se dostaví výsledek, kvůli němuž byla tato gesta vytvořena.

Základ každého gesta je vědomý cílený způsob dýchání. Stav naší mysli přímo souvisí s rytmem a hloubkou dechu. Zklidněním dechu dosáhneme i zklidnění mysli.

Clara Taishu učila, že je nutná totální změna, nebo spíše totální očista její osoby. Když jsme skutečně přesvědčeni o nutnosti změny, musíme naplnit tři podmínky: Za prvé musíme říci nahlas své rozhodnutí, tak aby nás slyšel Spirit. Za druhé musíme zapřáhnout naše vědomí a úsilí na dostatečně dlouhou dobu. Nesmíme jen začít a pak přestat, jakmile se vyskytne překážka. Za třetí se musíme dívat na výsledky svého snažení naprosto nezaujatě.

Podobně jako don Juan, i Clara ukazovala své žačce, že naším největším nepřítelem je naše sebedůležitost a z ní vyvěrající sebelítost, která tím či oním způsobem uchvacuje nejvíc naší pozornosti. Stejně tak Clara učila Taishu držet si čistou mysl a tvrdila, že myšlenky jsou jako zvědové a zvolna vedou naše tělo a mysl právě tím směrem, kam se samy ubírají. Po počátečním tréninku pod vedením Clary se o Taishu začal starat také don Juan osobně. Uvedl ji do věcí, které se týkaly energetického, éterického těla. Vysvětlil jí, že energetické tělo je protipólem těla hmotného. Hmotné tělo je pouze obal, nádoba, zatímco veškerá životní energie pochází z těla éterického. Jestliže se soustředíme na dech, můžeme nechat naše hmotné tělo rozplynout, nebo lépe řečeno, uvědomit si jeho iluzornost a procitnout v éterické části.

Don Juan říkal, že tento proces je opakem dospívání, kdy jako děti si zcela uvědomujeme našeho éterického dvojníka, ale jak vyrůstáme, učíme se po vzoru dospělých klást důraz jen na fyzickou část naší bytosti, až v dospělosti zcela zapomeneme, že existuje i tato naše jemnohmotná část.

Podobně jako člověk, má rovněž svět dvě úrovně. Je to úroveň viditelného, manifestovaného, toho, co je pojmenované nebo pomyslitelné. Druhá úroveň je nemanifestovaná, energetická, ta, jež tvoří a udržuje vše v chodu. Čím větší je vnitřní energie osoby, tím je také větší její schopnost vnímat onu nemanifestovanou část světa a tím je i větší schopnost vnímat výjimečné věci.

A právě dech je magickým prostředkem, jímž pracujeme jak s hmotným, tak energetickým tělem. Pomocí dechu přenášíme pozornost do té či oné části nebo do obou zároveň.

Na otázku, co člověk může dělat se svým éterickým tělem, don Juan odpovídá: "Cokoli, co chceš. Můžeš skákat přes stromy, létat ve vzduchu, zvětšit se nebo zmenšit, můžeš se přeměnit ve zvíře. Nebo můžeš číst lidem myšlenky nebo se můžeš stát myšlenkou a přenést se v okamžiku přes obrovské vzdálenosti. Můžeš také jednat jako ty sám."

Na dokonalém ovládání energetického těla závisí konečný úspěch a cíl čarodějů, zvaný Velký přechod. Spočívá v tom, že člověk přemístí své kompletní vědomí do své éterické části. Zbaví se tak své hmotné schránky a v okamžiku odchodu ze světa pokračuje dál ve svém energetickém těle a se zachovanou integritou vědomí na cestě nekonečným prostorem a časem.

Kniha snivky Florindy Donnerové se liší od knihy pátračky Taishy jako noc ode dne. Když si je obě díla přečteme, pochopíme základní rozdíl mezi praktikantkami snění a praktikantkami pátračství. Pátrači své činy plánují a posléze je promyšleně uskutečňují. Vymýšlí, plánují a mění věci, ať už v bdělém stavu či ve snění. Snivci jednoduše postupují vpřed bez plánu a myšlenek. Skáčou do reality tohoto světa či do reality snění.

Jestliže Taishina kniha obsahuje dlouhé a přesné instruktáže a následná vysvětlení všech souvislostí, plynulý sled událostí a dokonalý popis, Florindina kniha je jako sen. Snový popis toho, co se přihodilo, kouzelné vyprávění čarodějného setkání s donem Juanem i Castanedou, kouzelný popis nagualovského mýtu. A to vše téměř bez vysvětlení, bez instrukcí a rozebírání.

Florinda Donnerová pochází z německé rodiny usazené v Caracasu ve Venezuele. S družinou čarodějů dona Juana se setkala poprvé v červenci 1970, když ji bylo něco okolo dvaceti let. Ujaly se jí čarodějky a zasvěcovaly ji do umění snění. Snění je něco, co se nedá popsat, pouze zažívat a praktikovat. Pomocí snění se dostaneme do světů, svojí existencí stejně reálných, jako je ten náš. Ovšem svými atributy tyto světy daleko přesahují vše, co si dokážeme představit. Praktikovat čarodějné snění znamená prožívat něco, co by nedokázala vytvořit ani naše nejbujnější fantazie.

Stejně jako Taishu i Florindu čarodějky prvně přivedly k uvědomění si postavení žen ve společnosti i toho, že pro ni byl celý život naplánovaný už před narozením. Čekal ji rutinní život dívky ze střední třídy: dospět, studovat universitu, najít si zde vhodného partnera, dostudovat, vdát se, mít děti a dál pokračovat v rodinném životě a péči o muže a potomky. Čarodějky ji přesvědčily, že skutečná svoboda znamená žít silný, nezávislý život, kdy člověk vnímá, prožívá a zakouší netušené, nepředstavitelné. Jednou z bran k takovémuto životu je právě snění.

Florindu od dětství sužovaly noční můry a náměsíčnost. Jedna z čarodějek ji však ve snění vyléčila a řekla jí, že nyní po vyléčení se příčina jejich nočních neduhů změnila v obrovskou přednost, která z ní udělá výjimečnou snivku.

Snění, na rozdíl od snu, má vždy nějaký účel a důvod. Čarodějové jsou schopni snít a vtáhnout do svého snu i jiné osoby. Mohou rovněž svobodně přicházet do snů jiných lidí a jednat tam při plném vědomí a podle své vůle. Čarodějky učily Florindu hlavně v těchto stavech vědomí nebo ve stavu zvýšeného vědomí, kterému říkaly "snít bdělá".

Snění je samozřejmě schopnost přesouvat své vědomí do eterickeho, snového těla ve stavech spánku nebo stavech blízkých spánku a využívat možností snového těla. Ženy jsou nedostižné snivky. Jedna z čarodějek z linie dona Juana byla schopna kontinuálně udržovat dvě stě snů a podle svého přání do nich kdykoli vstoupit. Jejím oblíbeným snem bylo stát se jestřábem nebo sovou.

To znamená přeměnit své energetické tělo v kompletní tělo jestřába se všemi jeho atributy, jeho vnímáním i schopnostmi. Jinými slovy přesunout svůj slučovací bod a fixovat jej přesně na tom místě, kde ho má jestřáb.

Čarodějky říkají, že ženy jsou nepřekonatelné přirozené snivky díky tomu, že mají dělohu, centrum nekonečné tvořivé energie. Děloha je orgán, z něhož ženy intuitivně ovládají své éterické tělo. Dále říkají, že díky tomuto faktu vlastně ani není co ženy učit ohledně snění. Stačí, když celibátem a bezúhonným životem nastřádají dostatek energie, a schopnost výjimečných snů a snění se dostaví sama. Pro ženy je nejtěžší to, aby si samy si uvědomily a hluboce se přesvědčily, že jejich způsob existence je třeba změnit.

Jakmile je o tom žena skutečně přesvědčena, je polovina bitvy vyhrána. Aby se žena stala snivkou, musí změnit a přemoci svoje ego. Nic není pro ženy tak složité jak toto, neboť ženy jsou zoufalými zajatci svého já, které je jako klec tvořená z rozkazů a očekávání, kladených na ženu od okamžiku jejich narození.

V závěrečném poučení říkají čarodějky Florindě: "Většina lidí nemá ke snění ani důvtip, ani velikost ducha. Proto se jim svět zdá obyčejný, nudný a stále se opakující. Jestliže se nesnažíš, aby svět takový nebyl, pak se takovým skutečně stane. Většina lidí je natolik zaujata sama sebou, že se z nich stanou idioti. A idioti nemají touhu bojovat o to, aby svět nebyl obyčejný a opakující se. Svět čarodějů je svět mystický, zázračný, separovaným od všedního světa bariérou tvořenou ze snů a závazků. Abys mohla snít sen čarodějů, musíš být mrtvá. To znamená opustit vše, co máš, zanechat vše, čím jsi. Snít živá, to znamená ponechat si naději. Znamená to lpět na svém životě. Snít mrtvá znamená snít bez naděje. Snít, aniž bys lpěla na svém snu. Cena za svobodu je velmi vysoká. Svoboda může být dosažena jen tím, že sníš bez naděje a jsi ochotna ztratit vše, dokonce i ten sen. Pro někoho z nás snít bez naděje a bojovat bez určitého cíle v mysli je jediná možnost, jak letět na čarodějném koberci ke svobodě."

Členové čarodějné skupiny jsou samozřejmě ovlivněni svým Nagualem. Pokud byla družina dona Juana ovlivněna jeho patosem indiánů z kmene Yaqui, Taisha i Florinda jsou ovlivněny akademickými studiemi Carlose Castanedy. Obě vystudovaly na universitě obor antropologie.

Čarodějové soudí, že je nezbytné, aby ženy rozvíjely svůj intelekt a schopnost analýzy a abstrakce kvůli lepšímu porozumění světu kolem sebe. Intelektuální trénink je rovněž dobrým čarodějným trikem, neboť intelektuální studia plně vytíží racionální část žáka, zatímco jeho energetická, neracionální část se může lépe věnovat plnění čarodějných úkolů bez tíživého vměšování jeho rozumu.

Čarodějové říkají, že universita je místo, kde se dosahují a dále zdokonalují hodnoty střední třídy. Tedy právě ty hodnoty, jež nejvíce utvářejí sociální řád, obecné povědomí a žebříčky hodnot. Samozřejmě university jako místa výuky brilantního racionálního myšlení jsou i středisky šíření maskulinních názorů a hodnot.

Když se Florinda ptala, proč má jít studovat na universitu, místo šíření mužských energií a postojů, dostala odpověď: "Protože jsi čarodějka, musíš vědět, co tě sráží k zemi a jak tě to sráží. Než něco odmítneš, musíš dobře pochopit, proč to odmítáš. Problémem je v tom, že v současnosti je poznání chápáno pouze jako racionální záležitost. Vypadá to, že na universitě mají poznání, ale je to jen z toho důvodu, že aplikují své poznatky a koncepty pouze na ty oblasti, kde mužský prvek převažuje. Ty se pak nauč aplikovat rozum na oblasti, kde převažuje ženský prvek. To je samozřejmě třeba ženské spojení se Spiritem. K tomuto spojení je třeba přistupovat s jiným aspektem mysli. S aspektem, který se nikdy nebral do úvahy - ženskou stranou uvažování. Jedna z těchto stran je dozajista snění."

(Gato, Učení Nagualů)