„A ty, kdo zamýšlíš mě hledat, věz, že tvé hledání a tvoje touha se nenaplní, dokud nepoznáš tajemství, že nenajdeš-li v sobě to, co hledáš, nikdy to mimo sebe nenajdeš. Neboť věz, že já jsem s tebou od počátku a že já jsem i to, čeho dosáhneš na samém konci své touhy.“
Kniha stínů
Rohatý Bůh
Rohatý Bůh je důležitým protipólem Bohyně, který je zároveň jejím synem, milencem a manželem. Rohatý Bůh je aktivní dokonalá mužská síla. Tak jako je Bohyně zosobněním absolutního ženství, tak je Rohatý Bůh ztělesněním absolutního mužství. Jeho rohy jsou zobrazením duchovní síly a těsného spojení s primárním zdrojem. Jeho kopyta jsou znakem zvířecích pudů, kořenů a zakotvení v hmotném světě. Pokud bychom měli symbol Rohatého Boha vyjádřit jednou větou, řekli bychom "Hlava v oblacích, nohy na pevné zemi". On je obrazem lidské dokonalosti, která v sobě integruje svatost i živočišnost v harmonickém celku. Někdy bývá Rohatý Bůh zobrazován, jak hraje na flétnu. Tento symbol nám říká, že mužská síla je nejen v lovu, boji a fyzické síle, ale také v jemném umění a něžnosti. Panovu flétnu můžeme také chápat jako skrytý symbol extáze a dračí síly, která stoupajíce páteří otevírá naše vědomí hlasu Země, Božskému světlu a syrové moudrosti přírody. Bohové bývají také zpodobňováni se vztyčeným falem jakožto symbolem plodnosti a primární mužské síly. Rohatý Bůh je nejrozšířenějším zpodobněním a aspektem Boha, který se však také může stát Slunečním králem, Falickým Bohem a Pánem podsvětí.
Zatímco Bohyně nikdy neumírá, jedním z hlavních rysů Boha je smrtelnost. A tak jako jsou jednotlivé aspekty Bohyně odvozeny od měsíčního cyklu, tak je život a smrt Rohatého Boha odvozena od cyklu slunečního, který je jeho věčně se opakujícím příběhem života a smrti. O zimním slunovratu se Bůh narodí jako dítě velké Bohyně a nadále roste do síly a krásy. Na jaře je Rohatým Bohem lovu, který se volně prohání po lesích a kde se opět setkává s Bohyní. Bůh je v tomto aspektu divoký a nespoutaný podobně jako Panenská lovkyně. Je pánem zeleného lesa, dokonale svobodným a bez hranic. K jeho atributům patří rohy a oštěp. V životě muže odráží klukovská léta, kdy jsme prozatím osvobozeni od starostí a zodpovědností, proháníme se po lese s holí v ruce, hrajeme si na válečníky, indiány nebo na lovce.
Jak během roku nabývá slunce na síle, tak i Bůh sílí a roste do plné mužnosti. O svátku Beltain se z něho stává Falický Bůh plodnosti, který je milencem a manželem. V životě muže je to období sexuální dospělosti a poznání rozkoše při milostném aktu. Síla Falického Boha je obrovská a jeho archetyp bývá často potlačován především ke škodě nás mužů. Bývá to právě tento aspekt Boha, jehož odmítání často vede duchovně založené muže k silnějšímu důrazu na Bohyni a na její spiritualitu. Ovšem vztyčený falus je nádherným symbolem vitality a plnosti života. Díky jeho semeni povstává z Bohyně nový život a jako muži bychom měli být na tento aspekt právem hrdí! Vrcholem slunečního cyklu je letní slunovrat, kdy se z Boha stává dospělý muž přijímající odpovědnost za své činy a za své království. Bohyně je v tomto období roku těhotná nadcházející úrodou a Bůh jako její manžel se stává jejím ochráncem a Králem. Je to pro něj těžké období, neboť se vzdává své svobody a divokosti, kterou měl jako Rohatý bůh z lesa. Místo toho musí přijmout odpovědnost za své dítě a zemi, které je oddán. Zdaleka to však není konec jeho útrap. Naopak ví, že je to jen začátek a že se mu brzy povede ještě hůř.
Dalším svátkem je totiž Lammas, kdy se z Krále stává Obětní Bůh, který umírá za svou zemi, skrápí ji svou krví a ta vydává úrodu. Je to Bohyně, která mu na počátku dala život a která mu jej nyní bere. Posláním králů po staletí lidské historie nebylo jenom vládnout, ale také padnout na bitevním poli pro svou zemi a pro svůj lid. Bůh nyní zemřel a vydává se na cestu hrdinství a poznání. Cestuje temnotou a podsvětím, jehož se posléze stává pánem a vládcem.
Když nadejde podzimní rovnodennost, Bůh se naposledy vrací na tento svět. Po dlouhém čase odloučení teskní po své družce a ona touží po jeho obětí. Opět se setkávají a on si ji odvádí s sebou do své říše. Toto je oblíbené téma sestupu Bohyně do podsvětí. V řeckém mýtu je to Persephona, která odchází do podsvětní říše za Hádem, aby zde vládla po jeho boku po té, co snědla tři zrnka z očarovaného granátového jablka. Její matka Deméter zůstává na této zemi a velmi truchlí kvůli odchodu své dcery. Kudy chodí, květiny vadnou a listí stromů vadne. Síla přírody po svátku podzimní rovnodennosti ochabuje, neboť Bohyně již nekráčí po zemi, ale v jejích hlubinách po boku Pána podsvětí.
O svátku Samhain se z Boha stává Bůh smrti a pán kouzel. Je to temný aspekt Boha, který souvisí se schopností mužů poznávat hlubiny vědomí, učení se magii a získávat hluboké znalosti mystérií. Většina mužů během svého života tento aspekt nikdy přímo nepozná. Touha po tajemnu je vlastní jen nemnohým a bývá pečlivě skrývána. Patří k málo prozkoumaným oblastem mužské psychiky, která je rozumem těžko pochopitelná, ale lze ji poznat skrze přímou zkušenost.
Tím se ocitáme na samém konci a začátku solárního cyklu, kdy se starý Bůh pomalu rozplývá do temné nicoty a splývá s lůnem Velké Bohyně. Zároveň přichází na svět dítě, které v sobě obsahuje příslib všech aspektů dospělého muže, které zatím čekají na to, až přijde jejich čas a rozvinou se k dokonalosti. Toto dítě pochází z Bohyně a přichází na svět o zimním slunovratu, který zároveň slibuje horké léto uprostřed nejtemnější a nejchladnější části roku. Tím je cyklus završen a jednotlivé aspekty Boha jsou popsány v návaznosti jak jdou za sebou.
Toto byl velmi hrubý popis Boha a Bohyně tak, jak je vnímá Wicca. Jako jediné i jako mnohé. Jejich různé podoby odráží různé tváře mužské a ženské síly, ať už v duchovní, materiální nebo sociální oblasti. Na tomto místě je třeba konstatovat, že tak jako mnohé aspekty Bohů byly po staletí potlačovány, tak i dnes jsou potlačovány mnohé aspekty ženské i mužské přirozenosti. Na Bohyni se v průběhu staletí dokonce téměř zapomnělo. Totiž tenkrát, kdy svět byl ještě mnohem mladší a Evropa byla pokryta lesy, se to tak muselo, protože víra v nadpřirozeno se měla stát mocenským nástrojem a cestou k ovládnutí myslí a majetků statisíců lidí. Náboženství pocházející z pouště středního východu ovládlo Evropu. Bohové a Bohyně lesů, posvátných hájů, studní, ohňů, milování a tanců měli být nahrazeni jediným Bohem - Bohem čistoty, sebeobětování, pokory, disciplíny a slepé poslušnosti. Ty části lidské přirozenosti, které byly spojeny s našimi Bohy, byly potlačeny. Naše generace patří k mnoha zástupům, které přebírají toto smutné dědictví. Nejmocnějším archetypem současnosti, je poslušný člen stáda, okradený o svou jedinečnost a individualitu. Otázkou zůstává, jestli dokážeme probudit Bohy a archetypy, které dosud dřímali v hlubinách našich myslí, kam je zatlačily staletí nadvlády dogmat, autorit a pokřivování lidské přirozenosti. Zdá se, že Bohové Evropy se pomalu probouzejí ze spánku, neboť jejich děti si uvědomují, že bez nich jsou vykořenění a bez domova. V lesích jsou opět vztyčovány svatyně. Několik kapek vosku na osamělém kameni, uschlá kytice lučního kvítí položená do skalní prohlubně, otisky bosých nohou ve vlhké hlíně, to vše dává tušit, že se něco děje a síly, které po staletí dřímaly zahnané do kouta, se vrací zpět k lidem, kteří si začínají uvědomovat své duchovní kořeny.
Zahrada
www.wiccangarden.com
e-mail: wiccan.zahrada@centrum.cz
(c) Copyright 2004 Jakub Achrer - text je chráněn autorským právem.