Text který nám poslal Zahrada je překladem článku z bluemoonwicca.org a věnuje se úvahám nad významen slova wicca, který je často zcela nevhodně používán - a to zejména v USA.

Úvodní slovo překladatele

Na tento článek jsem narazil náhodou a rozhodl jsem se, že jej přeložím pro českou veřejnost. Udělal jsem to hlavně z toho důvodu, že velmi působivě a výstižně zachycuje problémy, se kterými se v současné době potýká Wicca ve Spojených státech. Na téma, které se dále před vámi rozvine, jsem dosud své vlastní názory nepublikoval, obvykle je nikomu nesděluji a ani zatím nemám v úmyslu to dělat. Raději nechávám mluvit jiné a tento překlad proto berte jako názor autorů a nikoliv názor můj. Dodal bych k tomu ještě dvě věci. Je dobré se poučit z dění v jiných zemích, abychom se vyvarovali možným nedorozuměním v budoucnosti. A dále upozorňuji, že slovo wicca a wiccan používám v překladu jak s velkým „W“, tak s malým „w“. Odděluji tak tradiční a eklektickou cestu. „Wicca“ je vlastní jméno tradice založené Geraldem Gardnerem, „wicca“ je obyčejné podstatné jméno a název pro novodobé pohanské hnutí, které v sobě rovněž zahrnuje Wiccu (tedy i tu s velkým „W“). Přeji příjemnou četbu.

V čem je problém?

Tento článek byl sepsán proto, abychom upozornili na trend, jehož jsme svědky zejména v posledních deseti letech, kdy se stále větší množství lidí přicházejících k wicce čím dál tím víc odchyluje od tradičního wiccanského systému víry a praxe. Tento článek není v žádném případě namířen proti početným samostatně praktikujícím wiccanům a členům eklektických skupin, které obdivujeme za to, že udržují podstatu wiccy neporušenou.

Slyšeli jsme nekonečně mnoho důvodů pro změny, které probíhají, a mnoho z nich je docela rozumných. Ale postupně se dostáváme do bodu, kdy člověka napadá otázka: „Tohle je pořád ještě wicca? A pokud ne, proč bychom tomu tak měli říkat?“ (Pokud vás zajímají rozdíly mezi tradičními a „ne-tradičními“ formami, navštivte tuto stránku http://bluemoonwicca.org/tradition.html)

Když jsme poprvé nahlédli do světa čarodějnictví v roce 1972, objevili jsme na toto téma ve veřejné knihovně v Annapolisu v Marylandu pouze jedinou publikaci. A i když ta kniha říkala, že existuje něco jako čarodějnický coven, neměli jsme žádnou možnost najít kohokoliv, kdo by Wiccu praktikoval. Praxe čarodějnictví a Wiccy se začala ve Spojených státech šířit až v sedmdesátých letech a byla převážně skrytá očím veřejnosti a jediný způsob komunikace byla osobní setkání.

Když jsme začali v roce 1990 Wiccu studovat, byla již velmi populární, ale stále o ni většina lidí nevěděla vůbec nic. V tu dobu nebylo dostupných knih příliš mnoho. Rozhodně neexistovaly knihy pro děti a většina z nich byla napsána zkušenými čarodějnicemi, které byly členy tradičních Wiccanských covenů. Tradiční coveny nepřijímají členy pod 18 let věku a některé dokonce určují minimální hranici dovršení 26 let. Informace, které byly šířeny v roce 1990 se navzájem příliš nelišily a do značné míry odpovídaly konceptu Gardnera a jeho dalších zasvěcenců.

Na konci sedmdesátých let a zejména v letech osmdesátých se začali objevovat noví autoři a někteří kombinovali wiccu s jinými myšlenkami a praktikami jako jsou například náboženství amerických indiánů, ženská spiritualita a židovský mysticismus. Autoři stále nazývali to, o čem psali „wiccou“, i když se již značně odchylovali od tradičních Wiccanských postupů a ideálů. V devadesátých letech můžeme sledovat nejen obrovský nárůst nabídky knih o wicce, ale také výskyt filmů a dalších pořadů o náctiletých čarodějnicích.

Začátkem devadesátých let jsme svědky rozmachu výskytu nových učitelů wiccy, kteří ji v tradičním covenu studovali jen krátký čas nebo se dokonce učili sami. Ve většině případů byli do těchto rolí dotlačeni svými přáteli, kteří se od nich zoufale potřebovali naučit alespoň to málo, co věděli. „Coveny“ vznikaly zčistajasna a zcela spontánně, nikoliv oddělením pověřeného páru od mateřského covenu (Což je proces, kdy Wiccani po té, co dlouhý čas tvrdě pracovali a studovali dosáhli třetího stupně zasvěcení a dostali svolení založit nový coven).

V posledních deseti letech můžeme spatřit obrovské změny ve výuce a praxi wiccy, ke kterým dochází. Zeptejte se dnes v Americe kohokoliv ve věkovém rozpětí 12 až 24 let na to, co je to wicca. Zřejmě vám řeknou „Je to náboženství“. Pokud se o wiccu alespoň trochu zajímali, možná se dozvíte, že je to o čarodějnicích a kouzlení a možná tuší i něco o tom, že má wicca cosi společného s bohy, bohyněmi a Zemí. Stále větší množství lidí následuje touhu svého srdce a vydávají se na přírodní stezku jménem wicca. Pro některé z nich je Wicca ta správná cesta. Pro jiné je Wicca blízko tomu, co chtějí, takže si některé věci přizpůsobí podle svého. Což je samozřejmě fajn, ale s tím, jak každý odebere tu či o onu část, najednou zjistíme, že nám z Wiccy mnoho nezbylo. Lidé nalézají a vytvářejí nové a nové stezky, ale význam Wiccy se nám v celém procesu ztrácí.

Před pěti lety alespoň ti, kteří se nazývali wiccany alespoň přečetli pár knížek. Současný trend spěje k tomu, že mladí lidé si tento titul přisvojují, protože se jim líbí myšlenka na čarodějnictví a být čarodějnicí považují za vzrušující a zábavné. Zřejmě viděli nějaký film nebo sledují pořad „Charmed“ („charmed“ – začarováno, začarován; pozn. překl.). Pokud jsou skutečně velmi ambiciózní, zřejmě navštíví jednu či dvě internetové stránky o wicce, ale drtivá většina z nich si nikdy žádnou knihu ani nepřečetla. Pokud už „studují“ wiccu měsíc či dva, nejspíš mají vlastní stránky. Většina z nich ale o Gardnerovi nikdy neslyšela a zřejmě ani nemají tušení o tom, co to vlastně Wicca je.

Dnes může kdokoliv, kdo má doma počítač, otevřít internet a najít tisíce stránek, které mají v titulu slovo „wicca“. Jen malý zlomek těchto stránek pochází z tvorby autorů, kteří byli ve Wicce skutečně vyškoleni. K těm stránkám můžeme ještě připočítat mraky chatovacích místností, které mají slovo „wicca“ ve svém názvu. Strávil jsem v nich stovky hodin a potkal jen hrstku tradičních Wiccanů. Za to jsem narazil na obrovské množství lidí, kteří se pokouší wiccu vyučovat, přičemž neprošli ani základním studiem a v jejichž okolí se pohybují tisíce dětí ochotných věřit všemu, co se na internetu napíše.

Bohužel počet lidí dychtících studovat a praktikovat Wiccu naprosto převyšuje počet dostupných a kvalifikovaných učitelů. Nikdy bych neobviňoval ty, kteří se sami zoufale snaží rozvíjet, kráčet vpřed a naučit se co se dá. Wicca může být velmi zábavná a naplňující. Výslekem však bývá často ten jev, že praktiky a myšlenky s nálepkou „wicca“ zaplňují knihy a internet, i když mají s původním Gardnerovým konceptem společného jen velmi málo nebo dokonce vůbec nic.

Od samého začátku existovali učitelé, kteří nechtěli nic jiného než sdílet své znalosti a spojení s bohy a bohyněmi s ostatními lidmi. Samozřejmě se objevuje také spousta učitelů, kteří usilují o pocit síly a nadvlády nad ostatními. Takový typ lidí jsme měli možnost vidět, jak vedou nejen chatovaní místnosti, ale i skutečné i „coveny“. Taky potkáváme wiccany, kteří se vždy učili sami bez znalosti kořenů, původu a tradiční etiky wiccy, kteří už praktikují deset let a za tu dobu zcela zmátli stovky nových zájemců.

Setkáváme se s lidmi, kteří o wicce nic nečetli, ale přesto nám vysvětlují, co wicca je a co není. Jakýkoliv pokus o šíření uvědomění o tom, co je původem wiccy, se setkává s neuvěřitelným nepřátelstvím. Někdy během celého toho procesu zřejmě někdo rozhodl, že wicca je tak nějak „všecko, co se dá“ a je to náboženství takové, jaké ho kdo chce mít. Samozřejmě, že kdokoliv může vytvořit své vlastní náboženství, vyznávat jej a praktikovat. Nicméně nedává žádný smysl něco takového učinit a pak to nazývát wiccou, když Wicca je již dávno zavedenou tradicí s definovanými pravidly, základními principy a praktikami. Tito řekněme „samozasvěcení“ wiccani se stávají autoritami jen proto, že jsou nejviditelnější a nejhlasitější. A aby to bylo ještě horší, tak někdy předávají svou verzi toho, co je „wicca“ s tím, že jiná varianta ani nikdy neexistovala.

Kdy už wicca není wicca?

Od samého začátku měla Wicca jisté standardy, na kterých se většina (jestli ne všichni) tradičních Wiccanů shodovala. Většina těchto standardů se cestou nějak ztratila, takže se většina současně provozovaných stylů wiccy míjí s původním gardnerovým systémem. Pár věcí samozřejmě zůstalo, ale z tradičního pohledu nejsou pod těmi všemi vylepšeními skoro ani vidět.

Moderní „samozasvěcení“ wiccani však stále slaví osm sabatů (nebo o nich alespoň ví). Stále rituálně uctívají úplněk (nebo alespoň vědí, že by tak činit měli). Přinejmenším něco slyšeli o Wiccan Rede a zákonu trojí odplaty. Většina z nich si je vědoma toho, že wicca zahrnuje nějaké uznání boha a bohyně, magii a kouzla a taky to, že většina wiccanů o sobě obvykle mluví jako o čarodějnicích (případně čarodějích pozn. překl.). Na tomto místě obvykle veškerá podobnost končí.

Většina nových wiccanů nikdy neslyšela o Geraldovi Gardnerovi. Věří, že wicca sama o sobě je náboženstvím doby kamenné. Myslí si, že Wiccan Rede je dobrovolné. „Zasvěcují“ sami sebe, zakládají coveny, titulují se veleknězem nebo velekněžkou a „zasvěcují“ další, aniž by měli jakékoliv ponětí o tom, co to vlastně zasvěcení je nebo jaká zodpovědnost je s ním spojena. Dávají svá „kouzla“ komukoliv, kdo o ně požádá a od ostatních požadují totéž, což zdůvodňují tím že všichni wiccani mají povinnost sdílet své znalosti s ostatními, kteří se takto titulují.

Většina nových wiccanů nikdy nepracovala na osobní úrovni jen s určitým bohem nebo bohyní. Většina z nich netuší nic o tom, co je vlastně invokace a nebo tuší úplně špatně. Nerozumí důvodům, proč by měli být bohové zvaní do kruhu pokud možno ze stejného panteonu. Jsou také wiccani, kteří jsou zároveň křesťany nebo můžete potkat wiccany, kteří se nazývají černými mágy nebo vampýry. Noví wiccani si také vyměňují své „knihy stínů“, které tvoří a uchovávají výhradně v elektronické podobně.

Moderní wiccani obvykle sbírají nástroje pro svůj oltář, aniž by měli ponětí o symbolickém systému, který za nimi stojí. Pro kouzlo použijí určitý druh byliny nebo svíce prostě proto, že si to přečetli v knize a sami nemají ponětí o tom, proč je ta či ona bylina či svíce použita. Nemají potuchy, co je to vycentrování nebo uzemnění, proč po rituálu následuje oslava nebo proč může být dobré volit jídlo na sabaty podle ročních dob.

Pokud tvrdí, že dodržují Wiccan Rede, domnívají se, že je aplikovatelné toliko na oblast magie. Většina nedokázala integrovat wiccu do svých životů a vnímají své náboženství jako něco, co „dělají“ spíš než jako něco, co žijí. Nikdy se ale nezapomenou ujistit, zda je pentagram na jejich krku dostatečně viditelný – to aby všichni poznali, že jsou wiccani. Neustále každému říkají nebo píší „Buď požehnán“ (Blessed Be, pozn. překl.), aniž by věděli, co to znamená nebo jak to vzniklo. Většina z nich se shoduje na tom, že přímé předání nauky je zcela zbytečné a že všechna tajemství a mystéria wiccy jsou v knihách nebo na webu.

V současné situaci máme tisíce lidí, kteří se titulují slovem „wiccan“, s tradičními Wiccany mají společného jen málo nebo nic a nejsou si vědomi toho, co byla Wicca v posledních padesáti letech, případně toto rovnou odmítají. Výsledkem je, že slovo wiccan je ve Spojených státech prakticky bezobsažné. Tradiční Wiccani se již nemohou představit jako wiccani, aniž by tím zároveň vyvolali ukvapené a neadekvátní závěry o své víře a praxi. Ještě před deseti lety byla většina pověr založena na tom, že jsme satanisti a obětujeme zvířata. Nyní se máme vyrovnat s lidmi, kteří si myslí, že žijeme ve světě snů, levitačních kouzel, gotické melancholie a naší velekněžce bude brzy patnáct let. Nejsem si zcela jist, co z toho je vlastně horší.

Eliminace zmatků a jak dál

Od samého začátku se zájemci pokoušeli najít cestu k tradičním učitelům, i když to často znamenalo roky čekání a nekonečné trpělivosti. Tradiční Wicca vždy přitahovala lidi, kteří mají zájem o kořeny tohoto náboženství, o mytologii, meditaci a hledání porozumění života a přírody. Nyní je však cesta těch, kteří hledají, zaneřáděna a pokroucena množstvím dezinformací a nekvalifikovaných učitelů, kteří jsou vidět mnohem více, než tradiční učitelé. Není to zase až tak velká překážka, neboť věříme že odpovídající žák i učitel se vždy potkají z vůle bohů, ale jsou kroky, které můžeme podniknout, aby se ta cesta trochu vyčistila a napřímila.

Náš úmysl není vytvořit z tradiční Wiccy nějakou elitu. Nemyslíme si, že by tradiční Wicca byla lepší nebo horší než jiné formy wiccy – je jen jiná. Taky nemám v úmyslu bránit komukoliv, kdo se chce nazývat „wiccanem“, aby tak činil. Jsem šťastný za každého, kdo shledává svou cestu užitečnou a naplňující, ať už je to cokoliv. Jediná má námitka se týká toho, že používání slova „wicca“ pro všechny možné náboženské praktiky vytváří zmatek nejen pro Wiccany a rádoby-Wiccany, ale i na veřejnosti, která si pomalu začíná uvědomovat existenci Wiccy a dalších pohanských náboženství.

Kdybychom měli přiblížit to, co vlastně tradiční Wicca je a o čem tu hovoříme, asi by nás čekala dlouhá cesta vstříc eliminaci současných zmatků a konfliktních představ, které se vynořují, když to slovo vyslovíme. Také je samozřejmě naprosto nezbytné vyjádřit respekt víře, kterou vyznávají jiní. Ale myslím, že máme právo pokusit se uchovat původní význam a koncept Wiccy jako takové.