Kdybychom udělali mezi lidmi anketu, která je nejznámější asijská léčivka, určitě by to jednoznačně vyhrál ženšen.
Starší český název Všehoj pravý je dnes už téměř zapomenut. Žen-šen (Panax ginseng C. A. Mey) pochází z jižní části Dálného východu, roste v severovýchodních provinciích Číny, v Korei v horské oblasti poblíž města Kesong, v Rusku na Dálném východě v Přímořské oblasti a v jižní části Chabarovského kraje. Roste v hlubokých horských, obvykle smíšených lesích. Umělé pěstování je velmi náročné, přesto byly úspěšné pokusy o umělé pěstování v Číně, Korei, Japonsku i v Rusku. Pro svůj růst vyžaduje lehké půdy s vysokým obsahem humusu z listí stromů, vysokou vzdušnou vlhkost a teplotu s malými rozdíly mezi dnem a nocí. Tyto podmínky v domovině nachází v nadmořské výšce kolem 700 - 800 metrů, na horní hranici rozšíření listnatých lesů.
Žen-šen patří do čeledi aralkovitých (Araliaceae), která zahrnuje kolem 800 druhů, nejčastěji keřů, rostoucích většinou v tropických a subtropických oblastech jihovýchodní Asie a Ameriky. Rod Panax soustřeďuje bylinné druhy, nejznámější jsou P. ginseng C.A.MEY z Dálného východu, P. trifolius L. ze Severní Ameriky, P. bipinnatifidus SEEM. z Indie a Číny, P. pseudoginseng WALL. ze severní části Indie, Indočíny a jihozápadní Číny, P. quinquefolius L. ze Severní Ameriky a P. japonicus C.A.MEY z Japonska.
Žen-šen vyhání z mrkvovitě ztlustlého, rozvětveného kořene přímou, 30 - 60cm vysokou, jednoduchou lodyhu, která v horní části nese přeslen 3 - 4 dlouze řapíkatých, dlanitě pětičetných listů s podlouhle kopinatými, pilovitými lístky. Lodyha je zakončena okolíkem nenápadných drobných zelenavých kvítků s medovou vůní. Po odkvětu vytváří šťavnaté červené bobulky, obsahující 2 - 3 nepravidelně okrouhlá, plochá, tvrdá, světle žlutá semena s drsným povrchem. Semena jsou nedovyvinutá, vyžadují stratifikaci a klíčí nejdříve za dva roky, ale často ještě později. Klíčení stratifikovaných semen potom probíhá při teplotách kolem 12 - 15 °C a při vlhkosti půdy kolem 5 - 10%. Pokud vlhkost půdy překročí 25%, semena nevyklíčí. Mladé rostlinky jsou z počátku velmi choulostivé na přemokření a houbové choroby.
Pěstováním a zpracováním kořene vynikla Korea, která měla vhodné podmínky pro pěstování i podporu v jeho účelném použití. Odtud se tyto metody přejímaly do dalších zemí, jako je Japonsko Čína a další. Za nejkvalitnější jsou považovány 6 let staré kořeny, a to jak u planého, tak i u šlechtěného, protože obsahují nejvíce léčivých látek. Planý roste velmi pomalu, kdežto šlechtěný naopak rychleji. Po prvním roce růstu je kořen tenký jako tuha v tužce a váží asi 1 gram v šestém je silnější s váhou 60-100 g. Od sedmého roku růstu začnou kořeny pěstovaného ženšenu rychle stárnout a větší část kořene zdřevnatí. Plané rostliny mají váhu kořenů velmi proměnlivou, obvykle kolem 100 g u přibližně patnáctiletých kořenů, ovšem našel se i kořen o hmotnosti pouhých 23 g, u kterého bylo prokázáno stáří 140 roků. Přirůstal tedy průměrně 160 mg za rok. Byl však nalezen i kořen vážící 390 g, jehož stáří bylo odhadnuto na 400 roků.
Kořen ženšenu je odedávna vyhledáván a ceněn jako účinný lék na mnoho potíží. Svými účinky patří mezi "adaptogeny", což jsou látky, harmonizující funkce organismu, zvyšující odolnost a také schopnost přizpůsobit se nepříznivým účinkům okolí. Mezi podobně účinkující rostliny patří například eleuterokok ostnatý, arálie mandžuská, klanopraška čínská a z našich rostlin i zákonem chráněná rozchodnice růžová, semenáčky které je ale možné získat na skalničkářských výstavách.
Účinnými látkami ženšenu je především celá řada glykosidů, nazvaných ginsenoidy. Dále je kořen bohatý na cenné minerální látky a stopové prvky, obsahuje silice, hořčiny a další látky.
Většina ginsenoidů působí stimulačně na centrální nervový systém, posilují imunitní funkce a mají antikancerogenní efekt. Stimulují aktivitu přirozených zabíječů (natural killer cells) a potencují růst nerve growth factor (chrání nervovou tkáň), které se běžně v organizmu vyskytují. Působí v organizmu také antioxidačně a zhášejí volné radikály, brání invazi nádorových buněk.
Další skupinou látek jsou polyacetylenové sloučeniny, které tlumí tvorbu různých typů nádorových buněk. Extrakty inhibují Helicobacter pylori, který má vliv na rozvoj žaludečních vředů, mají protizánětlivé účinky, příznivě se podílejí na normalizaci střevní mikroflóry, snižují hladinu cholesterolu a triglyceridů, snižují inzulínovou rezistenci, zvyšují sexuální aktivitu a vykazují řadu dalších účinků, popsaných na pokusných zvířatech.
Ženšen tedy
- má význam při léčbě cukrovky (Diabetes mellitus), což bylo potvrzeno výzkumem na králících a krysách. Bylo zjištěno, že ženšen upravuje zvýšenou hladinu cukru v krvi, aniž by ovlivňoval její normální hladinu. Dalším působením dochází také ke snížení mastných kyselin respektive tuků v krvi, jejichž zvýšená hladina společně se zvýšeným cukrem v krvi vede při cukrovce k poškození oční sítnice, ledvin, nervovým poruchám, arterioskleróze srdečních a mozkových cév. Zamezuje také srážení krve a tím zlepšuje krevní oběh. Tím působí proti vzniku komplikací cukrovky. Lze říci, že má podobné působení jako inzulin, který svým způsobem u nemocných cukrovkou určitým způsobem chybí. Ženšen je však nutno užívat jako doplněk léčby, rozhodně ne však jako náhrada používaného inzulinu či jiných léků, které se při cukrovce užívají. S výhodou je možno ženšen použít jako doplněk diety při obesitě, která cukrovku často doprovází.
- stimuluje funkce imunologických mechanismů, které zabraňují výskytu a růstu rakovinných buněk. Tím se zvyšuje schopnost organismu rozpoznat abnormální buňky (pozměněné buňky, které se mohou přeměnit v buňky rakovinné), rakovinné buňky, které jsou po rozpoznání imunitními mechanismy odstraňovány. Stimuluje úzdravu abnormálních buněk.Tím je zvyšována schopnost samotného organismu odolávat rakovinnému onemocnění a účinně se bránit nádorovým postižením. Byl prokázán přínosný efekt kombinace účinné látky ženšenu (panadiolu) s chemoterapií. Ženšen zlepšuje celkový stav pacientů nemocných nádorem (vysílení a sešlost onemocněním)
- má ochranný účinek před působením radioaktivního záření a snižuje následky ozáření. Zamezuje snižování počtu krevních buněk a podporuje funkci kostní dřeně. Což bylo ověřeno použitím extraktu ženšenu v pokusech na zvířatech.
- podporuje jaterní funkce, a také ostatní metabolické funkce v tukové tkáni, ledvinách, kostní dřeni , především tak, že zrychluje krevní oběh a usnadňuje tvorbu bílkovin. Stimuluje procesy látkové přeměny v organismu vyváženě, takže nedochází k nerovnováze produktů (tj. cukrů, tuků, bílkovin) Tím se výrazně podílí látky ženšenu na stálosti vnitřního prostředí. Podporují také regeneraci buněk jater po zánětu (hepatitidě). Stimuluje také imunitní a enzymatické mechanismy umístěné v játrech.
- posiluje činnost srdce a krevního oběhu. Zabraňuje tvorbě krevních sraženin a tím působí proti vniku infarktu myokardu a mozkové mrtvici a dalším následkům. Snižuje hladinu chlesterolu v krvi, tím brání ateroskleroze cév. Zrychluje krevní oběh a normalizuje činnost srdce a cév.
- upravuje nízký krevní tlak, tím že upravuje regulaci vegetativního nervového systému. To vede k normalizaci hodnot krevního tlaku jak z vyšších, tak z nižších hodnot na optimální hladinu. Zpravidla platí, že v nižších dávkách krevní tlak snižuje a ve vyšších zvyšuje. Odstraňuje únavu, bolesti hlavy, závratě.
- léčí žaludeční obtíže, tak že upravuje vylučování žaludečních šťáv, zrychluje krevní průtok žaludkem, stimuluje pohyby střev, což napomáhá trávení. Podílí se na normalizaci rovnováhy hormonálního a nervového systému jako prevence žaludečních vředů. Proto se produkty ženšenu používají při léčbě zánětu žaludku, žaludečních a dvanáctníkových vředů, zvracení a průjmů.
Neberme ale "všehoj" nekriticky, protože předávkování ženšenem má také docela nepříjemné následky, tak zvanou ženšenovou nemoc. Plyne to paradoxně z účinků, pro které je používán: Může vyvolat nespavost, předrážděnost a únavu, hypoglykemii, snížením krevní srážlivosti může způsobit krvácivost, opatrnost je nutná u vysokého krevního tlaku, po infarktu a při horečkách. Zajímavá je i sezónní účinnost, protože ženšen v létě působí slaběji, na jaře dokonce může mít opačné účinky a vyvolat zmíněnou ženšenovou nemoc. Výhodnou náhradou ženšenu je Eleuterokok, který je často účinnější a přitom nemá zmíněné negativní účinky tak výrazné. Opatrnost při užívání rostlinných adaptogenů je ale na místě, vždy se doporučuje užívat je nejvýše měsíc až dva a potom nejméně na 14 dní vysadit. A ještě něco: V průběhu těhotenství a při kojení se všehoj nepodává.
V souvislosti s ženšenem ještě na závěr poznámka z časopisu Vesmír 76, 544, 1997/10:
Je ginseng účinnější než ženšen?
"Ginseng chrání před rakovinou“ - to je bezesporu zajímavá zpráva. Čtenář, který není botanik, však nemusí okamžitě pochopit, o jakou rostlinu vlastně jde. Uváží-li ovšem, v jakém jazyce bývá sepsána většina vědeckých prací, pokusí se slovo ginseng vyslovit tak, jak to dělají Angličané. Anglicko-český slovník mu vzápětí potvrdí jeho podezření. Ginseng [vyslov džinsen] prý je kořen léčivé rostliny Panax ginseng, eventuálně lék z tohoto kořene připravený – starý známý ženšen, česky též někdy nazývaný všehoj. Nejednoho čtenáře by potěšilo, kdyby se dozvěděl, zda protinádorově působící ginseng je či není blízkým příbuzným slavného všeléku tradiční čínské medicíny. Nehledejte, prosím, v této poznámce žádnou ironii. Flemingův penicilin prý měl nepřímého předka v plísňových mastech irských bylinkářek...
A úplně na konec: pod názvem korejský ženšen se prodává šruchovitá rostlina Thalium paniculatum GAERTEN, která s ženšenem nemá vůbec nic společného ani botanicky, ani svými účinky. Její lístky, bohaté na draslík, můžete použít do salátu. Má mírné diuretické účinky.