V Deklaraci zásad Světové rady původních národů, potvrzené čtvrtým valným shromážděním Světové rady původních národů v Panamě dne 23. -- 30. září 1984 se mimo jiné praví: "Kultura původních národů je součástí kulturního dědictví lidstva. Zvyky a obyčeje původních národů musí být národnostními státy respektovány a uznávány jako legitimní zdroj práv." Z neznámých důvodů se zde však nic neříká o náboženství původních národů, které je již po celé generace solí v očích křesťanským misionářům. Ve snaze pomoci národům tzv. třetího světa uhájit jejich původní víru, vypracoval český autor, píšící pod pseudonymem Adramelech, následující příručku. Anglická verze tohoto textu byla rozšířena internetem do řady zemí v Africe, Americe a Asii.

Milí bratři a sestry v tzv. třetím světě, ačkoliv žiji v centru Evropy, cítím s vaším neradostným osudem a obracím se na vás ve snaze vám pomoci. Možná jste tak chudí, že si myslíte, že nemáte nic, co by vám -- kromě území, na němž žijete -- mohl bílý muž chtít ukrást. Přesto však máte jedno velké bohatství: je jím vaše původní náboženská víra, kterou jste zdědili po svých předcích. Tato vaše víra je stejně dobrá jako jakákoliv jiná víra, avšak pro vás je ta nejlepší. Vaše tradice, zvyky a osobitý způsob života, který jste si ve svých podmínkách v průběhu generací vytvořili, jsou zárukou duchovní i sociální soudržnosti vašeho kmene či společenství. Ztratíte-li svoji původní víru, ztratíte sami sebe a v důsledku toho dříve či později přestanete existovat. Touto ztrátou utrpíte nejen vy, ale celý svět, který tak bude chudší o jeden svébytný projev lidské duchovní kultury.

A právě vaše původní víra, ať již uctíváte své bohy nebo duchy předků, je už po dlouhou dobu terčem útoků bílého muže, který všemi prostředky usiluje o její zničení, což se mu mnohde už podařilo. Proč to dělá? Zamyslete se nad tím! Nestává se, že by např. kouzelník nějakého afrického kmene přijel do Evropy, vyhledal církevní hodnostáře křesťanských církví a takto k nim promluvil: "Doslechl jsem se, že uctíváte jakéhosi trojitého boha, který sestává z vousatého starce na nebesích, holuba a popravence na kříži. Žijete v bludu, neboť zapomínáte uctívat duchy předků! Naštěstí jsem tady já, abych vás to naučil. Pro začátek nechám zbořit vaše chrámy a spálit vaše odporné sochy a obrazy. Hned na to se začne s výsadbou posvátných hájů." Taková představa je absurdní. Obrácená situace se však pokládá za normální. Samozřejmost, s níž bílý muž nadřazuje svoji víru vaší víře, je projevem arogance a zpupnosti euroamerické civilizace, která označuje vaši kulturu za "primitivní" proto, aby ji mohla bez výčitek svědomí zlikvidovat a z vás učinit vykořeněné lidi, s nimiž by pak mohla manipulovat podle své libosti a ke svému prospěchu. Dějiny jsou toho jasným důkazem. Misionáři, kteří se vás snaží obrátit na křesťanskou víru, jsou pouhým předvojem západní civilizace. V závěsu za nimi kráčejí zástupci firem na těžbu nerostů a dřeva, kteří zničí vaše životní prostředí, a hned za nimi obchodníci, kteří vás zaplaví odpadky ze západního "stolu hojnosti", o nichž vám reklamou vsugerují, že je potřebujete.

Takovou změnou získáte jen málo, ale ztratíte mnoho. Tím, že se vzdáte své původní víry a tradičního způsobu života, který je s touto vírou spjat, se vaše bytí vyprázdní, vytratí se vaše identita a život pro vás pozbude smyslu. Konzumní způsob života, šířený euroamerickou civilizací, vede jen k devastaci přírody a k degradaci lidství. Nabízí-li vám jej někdo, zve vás na loď, která se potápí. Misionáři jsou sice přesvědčeni, že jednají pro vaše dobro, ale na škodlivosti jejich konání to nic nemění.

Mým cílem je pomoci vám v boji o záchranu vaší původní víry. Je pozitivní skutečností, že vlády mnoha zemí, v nichž žijete, si negativní aspekty činnosti misionářů začínají uvědomovat. Proti "vymývání mozků", které na vás křesťané praktikují, se však musíte bránit v první řadě vy sami. Vím, že vaše pozice není jednoduchá, protože křesťané za staletí své existence vyvinuli rafinované a detailně propracované metody přesvědčování a nátlaku, které se dnes vyučují na příslušných školách. Jde proto o nerovný boj, ale vaše situace přesto ani zdaleka není beznadějná.

Chtěl bych vám poskytnout několik rámcových pravidel, jak takovému nátlaku čelit. V obecné části se dotknu psychologických a právních aspektů této problematiky, ve speciální části vám nabídnu jednoduchý, ale účinný návod, jak se misionářům bránit za pomoci magických technik. Přestože jsem Evropan, nejsem tak naivní, abych pochyboval o účinnosti magie, s níž i vy jistě máte své zkušenosti.

Posílám tuto svoji práci do světa s přáním, aby vám byla ku prospěchu. I kdyby pomohla zachránit identitu třeba jen jednoho jediného kmene, byl bych spokojen, že jsem nepracoval nadarmo.

Část obecná

1. S misionáři se pokud možno vůbec nestýkejte. Nezvěte je do svých obydlí ani je nenavštěvujte v jejich příbytcích a shromaždištích. Nepřijímejte od nich dárky ani jim nic nedávejte. Stává se, že se misionáři nejprve snaží navázat přátelské kontakty, aniž by se vám pokoušeli vnucovat svoji víru. Když se však přátelské vztahy vytvoří, začne i náboženské školení, které je potom právě kvůli již vytvořeným vazbám obtížné odmítnout. K oblíbeným trikům misionářů patří, že se pokoušejí spřátelit se nejprve s malými dětmi a jejich prostřednictvím pak i s dospělými osobami. Nenechte se tím oklamat a vždy si udržujte patřičný odstup.
2. S misionáři pokud možno vůbec nemluvte. Pokud se tomu nemůžete vyhnout, hovořte zásadně vždy svým mateřským jazykem, a to i tehdy, ovládáte-li řeč, kterou misionáři hovoří. Misionáři sice jeví snahu učit se domorodým jazykům, avšak lze očekávat, že většina z nich vaši řeč neovládá dokonale. Člověk, který musí hovořit cizím jazykem, v němž si není zcela jist, je méně výmluvný, což je pro vás výhodné. Vždy lze také namítnout, že když už vám chce někdo dělat kázání, měl by se v první řadě naučit vaší řeči. Jsou to přece misionáři, kteří přicházejí za vámi, nikoliv vy za nimi.
3. Neprozrazujte misionářům jména svých bohů ani jim nic neříkejte o obřadech svého náboženství, a to ani tehdy, budou-li na vás naléhat. Jakákoliv podobnost, třeba i zdánlivá, vaší víry s křesťanstvím může pro ně posloužit jako záminka k tvrzení, že Ježíše vlastně už znáte, jen o tom nevíte apod. Lstí a úskoků, které proti vám misionáři mohou použít, je velké množství, takže tato rada má i hlubší důvody. Argumentovat lze takto: To je naše věc.
4. Nenechte se zatáhnout do diskuse s misionáři. Jejich názorům neodporujte a o věci se nepřete. Kázání misionářů přecházejte mlčením. S prospěchem lze také předstírat hloupost, a to tím spíše, že mnoho bělochů je o duševní omezenosti příslušníků přírodních národů v skrytu duše přesvědčeno, i když navenek tvrdí opak. Argument "Tomu my nerozumíme" je třeba opakovat pořád dokola.
5. Braňte svůj tradiční způsob života i v oblastech, které s vaší vírou bezprostředně nesouvisejí. Nenechte si od misionářů vnutit jiný způsob oblékání, stravování nebo bydlení, ani se nedejte omezovat ve svých sexuálních zvyklostech. Argumentace: Žili jsme tak vždycky; pro nás se to hodí; my vám svůj životní styl také nevnucujeme.
6. Potraviny od misionářů přijímejte pouze tehdy, pokud opravdu hladovíte. Misionáři šíření svého náboženství často skrývají pod rouškou ekonomické pomoci. Ti, kteří takovou pomoc přijmou, cítí pak morální závazek přijmout i křesťanskou víru, kterou jim poskytovatelé pomoci záhy začnou vnucovat. Proto je lépe od misionářů nic nepřijímat. Člověk samozřejmě neodmítne potravu, pokud hladoví, ale je třeba si uvědomit, co může potom následovat. Vaší zásadou budiž: Potraviny ano (je-li to nezbytné) -- křesťanství ne.
7. Lékařskou péči misionářů využívejte pouze tehdy, neuspěje-li váš vlastní léčitel. O lékařské pomoci misionářů platí totéž co o potravinové pomoci. Západní věda zná účinné způsoby léčby některých, zvláště infekčních chorob, ale s mnohými nemocemi si stále neví rady. Proto jsou i v Evropě přírodní léčitelé hojně vyhledávaní. Také vaši léčitelé jistě znají řadu bylin a léčebných postupů, které jsou účinné. Nenechte si namluvit, že západní medicína je všemocná. Při epidemiích nebo v nouzi ji neodmítejte, ale bude lépe, zavede-li u vás moderní léčebné metody vláda vašeho státu, než aby je zaváděli cizí misionáři.
8. Připravte se na to, že misionáři budou šířit své učení nejen po dobrém, ale i po zlém. Na každé násilí ze strany misionářů si stěžujte úřadům vašeho státu. Nejlepší je obrátit se rovnou na vládu, protože místní úřady mohou být lhostejné nebo zkorumpované. Zvláště pak nedopusťte, aby misionáři ničili vaše posvátná místa (svatyně, stromy, háje, kameny) nebo likvidovali vaše kultovní předměty (sochy, fetiše aj.). Pokud k něčemu takovému dojde, je třeba to pokládat za těžké provinění a je nutno podniknout potřebné kroky. V takovém případě si na jednání misionářů písemně stěžujte u vlády vašeho státu. Kopii stížnosti zašlete generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů s žádostí o součinnost při řešení. Navrhněte ustavení vyšetřovací komise a požadujte:
   a) Okamžitý odchod misionářů z vašeho území.
   b) Omluvu a finanční odškodnění za zničení kultovního místa nebo kultovních předmětů.
   Dále žádejte, aby vláda vaším jménem podala na příslušnou církev žalobu u mezinárodního soudu. Odškodnění stanovte co nejvyšší. Částka 1 milion USD za vykácený posvátný háj není přehnaná suma. Je velmi pravděpodobné, že takový soud vyhrajete, neboť ve světě sílí trend na ochranu práv menšin. Neumíte-li číst a psát, najděte si spolehlivého prostředníka, který za vás bude s vládou i s mezinárodními organizacemi jednat. Mějte na paměti, že kde není žalobce, není ani soudce.
   
   Část speciální
   
   
9. Neméně důležitý, než výše uvedená obecná pravidla, je boj na duchovní úrovni. Velmi účinnou zbraní je půst. Ten musí trvat 40 dnů a začít by měl nejlépe za úplňku. Když vám doporučuji půst, nemyslím tím, abyste hladověli, protože vím, že mnozí s vás i bez toho možná často hladovějí. Pod pojmem půst míním, že všichni dospělí muži vašeho kmene (i ženy se mohou podílet, pokud chtějí) by se měli po 40 dnů zříci nějaké potraviny, kterou pokládáte za lahůdku, a také by se měli po uvedenou dobu vyvarovat alkoholu, tabáku nebo jiné drogy, kterou ve vaší kultuře používáte. Půst je zvláště účinný tehdy, je-li doprovázen i sexuální zdrženlivostí. Během půstu proste své bohy nebo duchy předků, aby vás co nejdříve zbavili přítomnosti misionářů. Po celou tuto dobu si každý den před usnutím živě představujte, jak misionáři ztrácejí energii, propadají beznaději a stesku po domově, balí své věci, a jak odcházejí. Jsou-li mezi misionáři přítomni i lidé vaší národnosti, kteří již přijali křesťanskou víru, obětujte svým bohům nebo duchům předků a proste je, aby způsobili, že se tito lidé vrátí zpět ke své původní víře.
10. Další krok musí provést váš kouzelník nebo šaman tím, že vytvoří speciálního pomocného ducha. Je třeba, aby si nejdříve zhotovil kovovou, kamennou, dřevěnou nebo hliněnou figurku nějakého dravého nebo silného zvířete (lev, tygr, krokodýl, nosorožec, slon, leopard, orel apod.). Dobrá je také figurka ozbrojeného válečníka. Obáváte-li se, že by figurka mohla vzbudit pozornost misionářů, vykoná stejnou službu i džbánek naplněný pískem, kus kamene nebo hrouda hlíny. Tento předmět, který by měl mít hmotnost aspoň jedné libry, bude materiálním nosičem pomocného ducha, kterého musí kouzelník nyní vytvořit. Postup je následující:
    
    a) Nejprve je třeba vybrat pro pomocného ducha vhodné jméno. Mělo by to být slovo, které ve vašem jazyce nedává žádný smysl. V žádném případě to nesmí být jméno nějaké zemřelé osoby. Jméno ducha lze vytvořit různými způsoby. Jeden z možných způsobů je kombinace písmen. Vysvětlím to na anglickém příkladu, i když je samozřejmé, že musíte použít svůj mateřský jazyk. Nejdříve se napíše přání, které má duch splnit.
    Předpokládejme, že jde o větu AMI GO HOME. Nyní se vyškrtnou všechny samohlásky, které se ve větě vyskytují dvakrát tak, aby se každá vyskytovala pouze jednou. V tomto případě vypadne O ve slově HOME. Zbylá písmena se přeskupí do slova, které nedává žádný smysl, např. MEHOGAMI, čímž se získá jméno ducha. Pokud by šlo takto vzniklé slovo obtížně vyslovit, mohou se použít i vypuštěné samohlásky. V příkladu, který uvádím, to však není nutné. Jméno ducha může kouzelník stanovit i intuitivně, případně může poprosit vaše bohy nebo duchy předků, aby mu správné jméno vnukli ve snu. Toto jméno musí kouzelník podržet v tajnosti a nesmí je sdělit žádnému dalšímu příslušníku kmene ani nikomu jinému. Smějí je znát pouze kouzelníkovi pomocníci, pokud se na vytvoření ducha podílejí (viz dále).
    
    b) Nyní přijde na řadu vytvoření duchova nehmotného těla. Nejlépe je použít k tomuto účelu živel ohně. Kouzelník rozdělá oheň a sedne si poblíž něj. Figurku postaví před sebe nebo ji drží v ruce. Může pracovat buď sám nebo s podporou svých pomocníků, kteří se v tomto případě posadí vedle něj a dělají totéž co on. Kouzelník se soustředí na plameny ohně. Myslí na to, že tento oheň zastupuje všechny ohně, které v tuto chvíli hoří na celé zemi, a symbolizuje také všechny ohně, které na ní kdy hořely. Představuje si, že veškerá síla slunečního ohně je obsažena v tomto ohni. Pak se nadechne a imaginuje, že do sebe co nejvíce vtáhl ohnivý živel. Při výdechu vizualizuje, že oheň přechází do figurky, kde se hromadí. Tento postup opakuje asi hodinu. Pak si může odpočinout, načež znovu pokračuje stejným způsobem. Je dobré si představovat, že při každém dalším nádechu vdechl a pak zase vydechl do figurky dvojnásobné množství ohně, než při nádechu předcházejícím. Nabíjení figurky by celkem mělo trvat nejméně 3 hodiny. Je však možné ji nabíjet i více dnů. Zkušený kouzelník sám pozná, kdy je předmět dostatečně nabit. Záhy totiž svým druhým zrakem spatří známky toho, že figurka ožívá. Nejprve se z ní začne kouřit, případně se vzduch kolem ní jako by chvěje, a figurka se rozhlíží kolem sebe, jelikož si začíná uvědomovat svoji existenci. Také při doteku rukou by mělo být poznatelné zvýšení teploty předmětu.
    
    c) Když je figurka ohněm dostatečně nasycena, přikročí kouzelník k nejdůležitější části obřadu, tj. k vlastnímu vytvoření pomocného ducha. Tuto část rituálu je nejlépe provádět za nového měsíce. Kouzelník začne k figurce takto hovořit: Jmenuješ se MEHOGAMI. (Zde kouzelník vysloví pravé jméno ducha.)
    Budeš bránit náš kmen proti misionářům. Přijdeš a poslechneš mě pokaždé, když tě zavolám tvým jménem, MEHOGAMI, a tímto gestem. (Kouzelník udělá rukou jednoduché gesto, které si musí dobře zapamatovat.)
    Budeš existovat, dokud ti nenařídím, aby ses zase rozplynul v ohni, z něhož jsi vznikl, a zanikneš nejpozději zároveň s mojí smrtí.
    Nyní však žij, MEHOGAMI. Žij a slyš má slova: Vyžeň misionáře z našeho území, zabraň jim, aby zde šířili své učení a zajisti, aby se sem už nikdy nevrátili. Učiň tak nejpozději do... (Kouzelník uvede termín, např. 40 dnů.) Po splnění tohoto úkolu se okamžitě vrať do své formy. (Kouzelník se dotkne figurky.) Běž!!! (Kouzelník odešle ducha rázným mávnutím rukou tím směrem, kde se misionáři zdržují.)
    
    d) Po ukončení obřadu kouzelník figurku dobře uklidí, aby nebyla na očích, a na celou věc už dále nemyslí. Ani jeho případní pomocníci, pokud se na vytvoření ducha podíleli, ani ostatní příslušníci kmene, pokud o rituálu vůbec věděli, by se touto věcí neměli v myšlenkách dále zabývat ani o ní nesmějí mluvit. Na celou operaci je prostě třeba "zapomenout".
    Po odchodu misionářů kouzelník ducha znovu zavolá jeho jménem a příslušným gestem. Rozkáže mu, aby se rozplynul v ohni, z něhož vznikl. Figurku pak spálí nebo zakope do země. Potom následuje oběť bohům nebo duchům předků a oslava.
    Pokud misionáři ve stanovené lhůtě neodejdou, následuje od dalšího úplňku znovu půst, který však drží už jen kouzelník se svými pomocníky. (Ostatní dospělí muži, případně i ženy se mohou zúčastnit, pokud chtějí.) Rovněž pomocného ducha je v takovém případě nutno znovu "přikrmit" ohněm a za novu opět vyslat proti misionářům se stejným úkolem. Kmen také nesmí zanedbávat své bohy nebo duchy předků, ale musí je dále prosit o pomoc. Neopustíte-li své bohy, ani oni vás neopustí! Vytrváte-li, bude vaše úsilí dříve či později korunováno úspěchem. Vzhledem k tomu, že kouzelníci přírodních národů budou patrně schopnější než jejich evropští kolegové, kteří se metodu zhušťování živlů zpravidla musí jistý čas učit, než si tuto dovednost osvojí, lze však očekávat, že požadovaný výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.
    Adramelech
    (Vyšlo ve Světě magie č.10. Autor žádá, aby byl článek dále volně šířen a přetiskován.)