Obecně, když se řekne Wicca, jen málo lidí ví, o co přibližně jde. Ještě méně lidí ví, že Wicca není ani nic exotického a už vůbec ne nic doopravdy nového.

A ještě méně lidí ví, že Wicca má kořeny ve staré Evropě a že její podstata nás provází neustále - pokaždé když vyjde Slunce nebo Měsíc, pokaždé, když dozrají jablka, pokaždé, když vítáme jaro a kvetou první květiny. A jen malá skupina lidí ví, že Wicca je zároveň cestou západních mystérií, která může poodhalit roušku tajemství mysli a stát se cestou realizace. A skutečně jen ten nejmenší okruh lidí ví, že Wicca je také tradice, kde je zasvěcení do nauky předáváno tajně, mimo jakékoliv moderní společenské instituce a hodnoty jako jsou peníze, ekonomický nebo společenský vliv. Zjednodušeně řečeno, Tradiční Wicca je do určité míry duchovním "undergroundem" Evropy, jehož kořeny leží velmi hluboko a není je pořádně vidět díky mnohaleté ilegalitě původních přírodních tradic a skrytosti okultních řádů.

Wicca je zároveň náboženství Velké Bohyně a Rohatého Boha, které v širším významu toho slova zahrnuje praktikování čarodějnictví ve formě více či méně blízké své tradiční podobě, která je odvozena od okultní skupiny, která existovala v padesátých letech minulého století pod vedením Geralda Gardnera. Tato skupina se jmenovala Wicca, vznikla v ní dnešní podoba Knihy stínů a odvozuje se od ní celá naše tradice včetně svého jména. Ve svém širším významu je wicca náboženství, které tento systém následuje na zákaldě uveřejněné literatury, své přirozené intuice a vedení Boha a Bohyně. Oba způsoby jsou dobré a jsou cestou poznání umění čarodějů a čarodějnic, i když každý z nich trochu jinak.

Tyto stránky se z 95 % věnují právě wicce ve svém širším významu, který zahrnuje samostatně praktikující, samozasvěcené skupiny, zkrátka všechny lidi, kteří se rozhodli touto cestou jít tím nejlepším možným způsobem. Správně by se této cestě asi mělo říkat eklektické čarodějnictví, avšak název wicca se již vžil a pokud se někdo cítí být wiccanem a svou cestu se ze svobodné vůle rozhodl nazývat wicca, má legitimní právo tak činit. Samozřejmě, pokud má určitou úroveň znalostí, následuje wiccanské učení a prošel samozasvěcujícím rituálem. To poslední, co bych na těchto stránkách chtěl, je komukoliv takovému toto právo byť jen v nejmenším upírat! Ašak to, že existuje ještě jeden význam toho slova a používá se jako vlastní jméno (a tedy s velkým "W") je dobré respektovat a mít na paměti, neboť tady hovoříme o lidech, díky kterým dnes wicca existuje - Gerald Garner, Doreen Valienteová, Steward & Janett Farrarovi, Alex Sanders, Maxine Sandersová, Gavin Bone, Kate Westová nebo Viviane Crowleyová a mnoho a mnoho dalších.

Právě jim patří náš dík za to, že se dnes můžeme těšit z rituálů a moudrosti, kterou se rozhodli publikovat ve svých knihách nebo formou veřejných přednášek.

Jak již bylo řečeno, Wicca je náboženstvím čarodějnictví, náboženstvím, jenž stojí v popředí celosvětového fenoménu znovuzrození pohanství. Její zdroje a prameny jsou neuvěřitelně různé a je těžké se v nich vyznat abudeme-li se držet tradiční Wiccy, zjistíme, že její iniciační kořeny sahají nejen k tradici venkovského čarodějnictví New Forest, ale i ke svobodným zednářům, rosekruciánům, O.T.O. a zřejmě i k řádu Golden Dawn. Obecně je to náboženství, které uctívá prastará pohanská božstva našich předků, címž navazuje na naše nejhlubší duchovní kořeny. Zároveň je to mystická tradice, která nám pomáhá rozvíjet naše porozumění vlastnímu já a přibližuje nás božské podstatě. Wicca je systém rozvoje a používání psychických a magických sil, jehož základ spočívá v lidové tradici, obvykle nazývané přírodní magie. Wicca se také někdy nazývá Starým náboženstvím, neboť je založená na náboženské praxi našich pohanských předků. Uctívá Boha a Bohyni jakožto základní symboly, jenž se ukrývají v hloubinách lidské mysli. Jejich starobylost a univerzalita jim dává sílu, kterou budou moderní bohové zjevení různými proroky nebo zvěstovateli vždy postrádat. Wicca není uctívání ďábla ani satanismus, jak tvrdí někteří senzacechtiví novináři, "odborníci" na sekty a jiní nedostatečně informovaní lidé. Je to uctívání dvou nejstarších forem božstva - Velké Bohyně a jejího partnera, kterým je Rohatý Bůh. Staré náboženství vnímá božskou sílu jako jednu sílu, ve které ale můžeme zároveň vidět zřejmou dualitu. Mnozí z vás, kteří přicházíte na tyto stránky poprvé, studují východní nauky a tak jistě znáte mužský a ženský princip, jenž dohromady spolu tvoří Tao (řečeno zcela nezasvěceně a netaoisticky). Pokud je Vám tento koncept blízký, bude pro Vás následující výklad mnohem snáze pochopitelný. Božský princip znamená energii. A energie je pohybem a změnou. Tam, kde je pohyb a změna, je také aktivní a pasivní princip, příliv a odliv. Proto Wicca pohlíží na tvůrčí sílu jako na muže a ženu, Bohyni a Boha. Různé coveny a tradice kladou na Boha a Bohyni různý důraz, ale všichni společně věří, že pro celistvý obraz tvořivé síly je nezbytné vnímat oba její aspekty - jak mužský, tak ženský. Uctívání pouze jednoho aspektu nutně vytvoří nerovnováhu.

Čarodějnictví uctívá přírodu jako projev božské podstaty. Wicca považuje zaměření mnoha náboženství na nehmotné skutečnosti za příčinu nešťastného stavu toho, co považujeme za manifestaci Velké Matky - toho, co nazýváme přírodou a planetou Zemí. Wicca nás učí vážit si planety, kterou obýváme, jako posvátné půdy. Ve skutečnosti totiž není naše. Není naším majetkem. Obýváme ji z milosti Bohů a proto ji musíme uctívat, starat se o ni a ctít životní sílu, která je v ní ukrytá. Wicca nás učí respektu k prostředí, ve kterém žijeme. Oslavujeme Bohy během během roku u příležitosti osmi důležitých sezónních svátků, kterým se říká sabaty. Během nich uctíváme tanec neustálých změn životní síly, která dává vzniknout plášti ročních období, kterým příroda odívá své božské tělo. Bohové jsou rovněž pravidelně oslavováni o svátcích Měsíce, které se nazývají esbaty a konají se obvykle v období úplňku. Staré náboženství nám také říká, abychom se nebáli smrti, neboť učí princip reinkarnace, což znamená, že nežijeme pouze jeden život, ale mnoho po sobě jdoucích životů.

Oslava změn ročních období a neustálých přírodních cyklů je jedním z ústředních témat wiccy. Začátek a konec, neustálý koloběh, tanec sil. To všechno se wicca snaží pochopit a zejména skutečně prožít skrze své rituály. Neméně důležitým prvkem je prvek sociální. Wicca a pohanství vůbec není cestou osamělých mystiků, ale cestou společenství. Wiccanské a čarodějnické skupinky, kterým říkáme "coveny", jsou samostatně operující jednotky lidí, jejichž vzájemné vztahy překračují naše obvyklé chápání slova "přátelství". Existuje také spousta samostatných čarodějnic a čarodějů, ale i tito lidé se často rádi scházejí ke společné zábavě nebo oslavě. Tento rys pramení v pohanské podstatě Wiccy. Člověk je totiž ze své přirozenosti tvorem společenským a pohanská náboženství vznikala přirozenou cestou po staletí a proto je v nich tento aspekt velmi silně zakořeněn a to bez výjimky. Společenský život, radovánky a oslavy tvoří ve wicce nedílnou součást náboženské praxe.